Neuvěřitelné setkání při naší prázdninové cestě

Neuvěřitelné setkání

Naše rodinná rada po několikaletém cestování s karavanem usoudila, že by bylo dobré vyzkoušet, jaké to je, pro změnu s obytným autem. K tomuto rozhodnutí jsme dospěli především proto, že máme rádi hory a v zimě všichni lyžujeme. Je jasný rozdíl přemisťovat se na sněhu s karavanem nebo s obytným autem. Nechtěli jsme kupovat auto nové a byli jsme rádi, když kluci na stránkách MOBILE – D objevili, sice bourané, ale jinak po všech stránkách vyhovující obytné auto Concorde. Dle našeho názoru zachovalý interiér, ideální rozmístění. Rozhodli jsme, že do toho půjdeme. Neváhali jsme a s pomocí kamarádů Edy a Petra - ještě jednou díky – se podařilo auto v Německu koupit a převést k nám do republiky. Pak následovala docela nekonečná oprava, ale nakonec se ukázalo, že s výborným výsledkem a asi se v tomto případě nedalo nic uspěchat. Vše se opravilo, nalakovalo a polepilo a my mohli vyrazit na cesty. A jezdili jsme v zimě, na jaře i v létě. A právě na jedné z letních cest se to přihodilo.

Trávili jsme dovolenou ještě s dalšími třemi rodinami nejprve v maďarských termálech, pak jsme zavítali do Chorvatska, ale protože byly prázdniny v plném proudu a všude plno lidí, po dohodě jsme se do Maďarska vrátili. Náhodně jsme vybrali termál Kehydakustány – mimochodem velmi pěkný, všem doporučujeme – a k večeru najeli do malého kempu, který se v blízkosti areálu koupališť nacházel. Kemp nebyl plně obsazen, bylo v něm několik převážně německých páru, Češi jsme tam byli sami. Zaparkovali jsme a chtěli se co nejrychleji zabydlet.

Začali jsme vytahovat stoly, židle, markýzy … Při tomto dění jsme si všimli, že z dálky k nám nejistě přichází jedna z německých karavanistek. Přicházela pomalu a když přišla až k našemu autu, jednou rukou se ho chytla, druhou rukou se držela za srdce a užasle šeptem opakovala: „ Das is mein mobil,..“ Když přišla až k našim otevřeným dveřím a měla v očích slzy, pochopili jsme, že je to původní majitelka, dnes už našeho auta. Aby se ujistila, že se neplete, zeptala se zda může dovnitř a podle detailů jako je držák na brýle, kresby na oknech poznala, že je to pravda. Rychle běžela pro manžela, ať se jde také podívat. Celá záležitost byla pro obě strany šokující! Manželé jsme pozvali na večerní drink, abychom celou událost pořádně oslavili. Povídali jsme si co se vlastně s autem přihodilo, že nehoda se jim stala přesně před rokem, kdy shodou okolností odjížděli právě z tohoto kempu domů do Německa a cestou na dálnici jim praskla pneumatika. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen museli auto rychle opustit a pak už ho neviděli. Až teď, opravené a zase v tom stejném kempu…. . neuvěřitelné! My Češi, oni Němci, nehodu měli v Rakousku a potkali jsme se v Maďarsku.

Bylo to velmi milé a jak znovu říkám šokující setkání. Od původních majitelů jsme dostali talisman – malého plyšáka pro štěstí. My jsme jim zase vrátili drobnosti, které jim po nehodě v autě zůstaly a vůbec nedoufali, že je ještě někdy uvidí - měli z toho velkou radost. Dohodli jsme se, že nám pošlou i další věci, které jim ještě doma k autu zůstaly záclony, koberce a polstry na zvětšení sezení. Teď už to všechno máme.
A co dodat ? Snad jen to, že " Svět je malý a o náhody v něm není nouze. " :-))

Přejeme všem hodně šťastných kilometrů!!