aha, tak to si nejak matne pamätám, že také autá u nás boli. Ale asi ich bolo dosť málo.

čo to bolo, to rumunské TV?

Měl jsem TV dvě a tak jsem díly přehazoval, jen ta plechařina to se vše vyrábělo i přední dveře zadní jsem zavařil.Na zadním čele jsem měl držák na tři kola skládačky Eska. Jezdili jsme jaro, léto,podzim Polsko pro hadříky a NDR botičky a další věci mám 4 děti a tak tam bylo hodně veselo, žádné pásy a sedělo se u stolu či leželo na posteli. Rychlost do 80km/hod. Na hranicích Jen otevřeli dveře a spočítali děti, pak poznámka je tam strašný bordel ani tam nechoď, a mávnutí ať už jedem.
Byla to úžasná doba vzájemné pomoci stejně postižených kamarádů, vše se nějak vyrábělo své pomocí a dle možností. Ta radost z vyjetí byla nepopsatelná a nějaká porucha na cestě byla jen oživením. Vše bylo masivní a elektrika jednoduchá. Dnes když vyjíždím tak množství dílů na kterých je závislost funkce je tak obsáhlá, že toho moc nevozím snad nějaké snímače a basu nářadí.
Zážitky úžasné. Když jsme někde zastavily a přespaly nikomu to nevadilo stáli jsme ve Vídni u Prátru týden a bez problému.
Přeji všem tyhle zážitky Valda

Bylo to v té době naučné, inspirativní a jinak to vlastně ani nešlo..vzpomínky ale zůstanou :_

Ahoj ja jsem z Hradce Kralove tady se tv vyrabely hodne no ja mel nadrze na 200 a 90 litru tri deti a cesty do NDR nakoupit boticky a hadříky pro deti no a pak hranice všechno poschovávat uzili jsme si to babicky nehlidali tak jsem udelal postýlku v aute a jezdilo se je na co vzpomínat jinak pro nahradni dily jsem jezdil do traktorove stanice Trebic tam bylo všechno a jak se říká za hubicku

Zdravím tě Ivane.
taky jsem si předělal Rumunské TV na obytné auto, Mělo výhodu, že bylo široké asi 2m. takže spaní na příč. Malá kuchyňka chemický záchod a benzínové topení z T603. Motor sežral i trávu kolem cesty a tak jsem tam dal motor z traktoru , ten byl hlučný ale za 6 litrů nafty a pak jsem si dovezl motor z mercedesu piána a ten napasoval na převodovku a byla to už pohoda. Nádrž na 200litrů nafty tak i dojez byl fantastický. Jen jsem měl ruce a nohy vytahané jak opičák velká kola z avie bez posilovače řízení a brzd to začalo být těžce zvládnutelné v sílícím provozu. Nakonec s nástupem STK jsem se z autíčkem rozloučil. Bylo to těžké loučení stovky hodin práce a neskutečně krásných zážitků z cestování.Valda

Tak ja také pridam svůj pribeh na avii jsem nemel peníze a ani ridicak tak jsem postavil obytne auto rumunske tv41f benzin jezdilo to i na technicky benzin s trochou tolulenu no a pak jsem postavil par karavanu a ten poslední z roku 1988 mam dodnes lepe receno ma ho moje manželka ona ho nechce prodat ja s nim jezdim kazde dva roky na technickou jinak je zaparkovan v garazi je to nostalgie jednou az bude sraz karavanu doma delanych privezu ho ukazat a to všechno jak se vyrabel kopyta sablony model karavanu atd. plan neprivezu je nakresleny na podlaze u nas v garazi

Nostalgie se mnou stále cloumá..no a takto jsem své SAMODOMO když jsem jezdíval na ryby rozkládal a skládal kolikrát i sám :r[url]http://nd06.jxs.cz/693/110/3406a68626_90296996_o2.jpg
[/url]

Ahoj, dávám za pravdu. Od mala jsme cestovali s rodinným stanem Mamaia, který jsme při poslední cestě prodali na stojato Bulharům a příští cestu již absolvovali se skládacím přívěsem (r. 1978). Otec jej vyráběl celý sám v garáži. Je neuvěřitelné, jakým způsobem sháněl materiál. Jekly na šasi dovezl ze Zlína a něco ze šrotoviště v Otrokovicích, podlahu z jasanové desky a dřevo dovezené z Veselí n. M., skelnou tkaninu z Prahy a z Trnavy, překližky z Brna. Kostra stěn z latí a vyplněná polystyrenem a pěkně ručně zalaminováno. Otevírat se dalo pouze stropní okno. Složený přívěs měl hmotnost max. 350 kg a při výšce 95 cm minimální odpor při jízdě. Vyspali se podélně rodiče se mnou a bráška šikmo příčně na opačné straně. Při zaparkování na místě se jen vycvakly nožky, zvedla se kratší stěna, pak protější a za asistence dětí, které udržovaly balanc, se zvedla jedna dlouhá stěna a poslední se spustila ze střechy. A mohlo se bydlet - během asi 5 min. Ocenili jsme tu rychlost zejména v dešti oproti stanům, navíc déšť krásně "hráškoval" na laminátovou střechu. Mrzí mě, že nedokážu přiložit pořádné foto, tak alespoň tyhle. !)

Nafta se tankovala na bločky,které se prodávali na poště.Topná 0.90h ,do aut 2kč.

r.1979

Ano ,PB flašky jen do rodiných domù a povolení pro topení a vaření tímto médiem povolovaly "orgány", přednost měli invalidé atd atd.Kolega měl ve svém rod. domě velkou 33kg láhev a 5ti kg navíc pro mě už nedostal.Všechno zlé je..........V Bulharsku jsem prodal parkovišťákovi na jeho prosbu jednu dvoukilovku( tehdy u nás za 200kč ) za 800set plus čtrnáctidení stánì zadara.Před odjezdem šly do frcu zbývající a dovolená byla zaplacená.Nafalcovat podélně hl.plech zase dělal pro karavanovou obec karavanista který si vyrobil falcovačku pro sebe. Pak na černo(jinak to ani nešlo)dalším zájemcům ale musel jsem být někým doporučený aby se vědělo že nejsem bonz.Hrozba udání na policii se vznášela ve vzduchu pořád.Vím jak mě jednou upozornila sousedka že dva obchůzkáři si opisovali něco z kol Avie.Jasně že výrobní čísla pneu.Týden jsem měl špatné spaní.Jasně že jsme byli tenkrát bílé vrány a závistivcům na očích.Dostat se k samotné Avii na přestavbu to byly také pěkné" kotrmelce" neź jsem ji získal.V té době se k nim dostávali hodně policajti což mě pak vytrhlo při schvalování přestavby.

Roberte -topná nafta stávala 0.80 Kčs. Kdo měl nafťáka to byl král.Ono taky ty vejplaty byly úplně jiný jak dnes.

Ahoj. Jó tenkrát, kdo chtěl karavan, tak si jej musel udělat, sice už se vyráběl laminátový Turiec, něco se vyrábělo v Karviné, ale pro běžného pracujícího tyto věci byly finančně naprosto nedostupné. My jsme vyjeli s vlastnoručním karavanem poprvé první sobotu v srpnu 1984 na týden do neděle na Plumlovskou přehradu - Mostkovice. U nás odjezdil 26 sezón, teď jej má synovec. Letos už to byla naše 34. sezona s karavanem. Ti mladí nám nevěří, že takové podmínky byly vůbec možné a přes všechny překážky se daly dělat úžasné věci. Jen nesměli být stavitel a rodina líní, hlavní zaměstnání, vedlejší zaměstnání a doma práce až do noci. Na druhý den znovu, o víkendu od rána do večera. A to, co jsme si udělali sami a přetrpěli to, že sehnat materiál bylo vždy těžší, než samotná stavba karavanu. Čáo, Pepa

Nafta byla zadarmo (skoro) od podnikových šoférů. :( Nebo se taky dala sehnat topná - 1Kčs/l. :P A na desítku flašku měl nárok jen ten, kdo měl doma na PB sporák nebo karmu :v

O problémoch s plynovými fľaškami ani neviem, ale principiálna otázka: de si za socíku zháňal naftu?

Nám stavitelům obytných vozů za komančů radili (aspoň u mne to tak bylo) stavitelé karavanů(obytných přívěsů).Jejich dřevěné konstrukce byly pro nás nepoužitelné ale hliníkové obložení,izolace,plastová okna atd. to už jo.Každá část stavby obytky byl problém.Jeden z nich bylo PBnové topení.Nedaly se koupit,půjčit či naplnit 10seti kilové láhve.K těmto měl přìstup jen omezený počet obyvatel ( 10 kglahví byl nedostatek).Já to řešil propojením deseti dvoukilových lahví kterých bylo dost.Plno hadic,plno spojů,z dnešního pohledu šìlenost ale chtěli jsme jezdit i v zimně a jezdili.
Hliníkový plech se nedal koupi v metrech jen v tabulích 1m×2m tak některé obytky byly ponýtovány jak obrněný vlak.Někteřì venkovní obložení i šroubovali protože se nedosteli k trhacìm nýtům a k nýtovacím kleštím(v té době velká vzácnost).Plech v metrech se dal sehnat přímo ve fabrice přes" nějakého" zaměstnance ale když už jsem ho měl tak nafalcovet další problém.Pokračování příště.

dobré :) tak si pozri ešte toto - ako išli do Chorvátska novou Adriou a starým Barkasom

Toto video jsem nasel a moooc jsem si ho uzil :-)