Aneb jak Štěpán začal lyžovat

V pátek jsme se po dlouhých rozvahách rozhodli pro Velkou Úpu, podle internetu se lyžovalo, po telefonu nám přislíbili možnost parkování přes noc přímo pod areálem a v sobotu navečer jsme měli v úmyslu se přesunout k Matýskovi za Machajdama a kupou jejich známých, kteří tam budou trávit jarní prázdniny.

Překvapivě rychle na nás jsme se vypravili a protože už bylo i nakoupeno, nebyl důvod stavět a za 2,5 hodiny jsme byli na skok u Matýska (tedy taky pro vodu …). Asi v půl desáté jsme vyrazili od Matýska směr Velká Úpa a velké bylo naše překvapení při pohledu na plné parkoviště a ještě víc překvapeni jsme byli, když nám noční hlídač sdělil, že i kdyby místo bylo, stejně by nás tam nepustil. Není nad to si informace v předstihu ověřit. A tak jsme se rozhodli pro Mladé Buky, které jsme viděli cestou tam, že se lyžuje. Dorazili jsme na „parkoviště“, které bylo bohapusté a zůstali přes noc. Pocity jsme měli smíšené a uvozovky u slova parkoviště mají také svůj význam, v podstatě se jednalo o bahnitý plac za starým kravínem, nebo jinou hospodářskou budovou.

A v sobotu se začaly dít věci. Krátce po 8. hodině Lišák slezl z alkovny a před 9. už stáli s nedočkavým Vlastíkem u kasy. My jsme se se Štěpánem též dostavili a vykonávali jsme podpůrný servis, přines něco dobrého, máme žízeň, odnes rukavice , je teplo a podobně. Takže jsme se také nenudili. Pak jsme se s Lišákem vyměnili v botách a na lyžích, jako ten den ještě několikrát a jela jsem s Vlastíkem já. Nebudu se tajit tím, že když já jsem s hrůzou křižovala modrou od kraje ke kraji lehce za polovinou, Vlastík byl už hodnou dobu pod sjezdovkou a čekal na maminku. Ale v neděli už na mě skoro nečekal!!! Když jsme se setkali s Lišákem a Štěpánem k další výměně bot a lyží, Štěpán už měl také lyže a brousili plácek pod sjezdovkami. Velkou radost z toho Štěpán neměl, ale neprotestoval.

Tedy nijak výrazně. A dostala jsem ho na povel já. Lišák na mě apeloval, abych rozjetý proces nezmařila v samém začátku (narážel na nepedagogický přístup k Vlastíkovi v Peci v polovině prosince, kdy jsem mu téměř zprotivila lyžování do konce života). Inu obrnila jsem se trpělivosti a běhala jsem se Štěpánem po plácku nahoru a dolů. Hned vedle se nacházel dětský areál, který se Štěpánovi velice líbil a tak jsme do něho po chvilce zamířili. Ze všeho nejvíc se mu líbil jezdící chodník a tak jsme jeli nahoru a já běžela dolů a pak jsem si zapůjčila hůlku, takže se Štěpán držel hůlky a já běžela a když přijeli Lišák s Vlastíkem, nevěřili.

Vydrželi jsme venku po celou dobu provozu a ve 4 hodiny odpoledne jsme se jak spráskaní psi odplížili do auta a přesunuli se k Matýskovi, kde už byli očekávaní Machajdovi s hromadou známých. Večer jsme krátce poseděli, ale myslím, že jsme nebyli zrovna dobrými společníky. Únava vykonala své.

V neděli už Lišák tak čiperný nebyl, v osvědčené půjčovně-bazaru jsme zakoupili boty také pro mě (lyže už jsem měla, nalezence od popelnice) a po obědě jsme vyrazili opět na Buky. Pokračovali jsme ve výcviku Štěpána a výsledkem bylo, že odpoledne jezdil na chodníku takřka sám, s doprovodem za zády a mezi zvířátky si to šňeroval přidržován za ruce mezi lyžema vyučujícího. Prostě je to pašák! Oba jsou to pašáci!

Ve 4 jsme se doplazili k autu a vyrazili k domovu a jsme doma … no, to je radosti … už aby byl zase víkend!!!