Praha byla úspěšně za námi. Jízda po Plzeňské dálnici ubíhala celkem svižně. Jen jsem měl pocit, že mám zataženou ruční brzdu, nebo si snad mamka zabalila celý svůj šatník i se skříněmi.

Naše děti odjížděly v pondělí 17.5. na plánovanou školu v přírodě na chatu Doubravka u Chotěboře. Dopředu vyvstala otázka, jak si tento volný týden užít, děti pryč, prostě relax. V tu chvíli, mamka dostala nápad , vybrat si starou dovolenou a vyrazit někam na týden s bydlíkem. Měl jsem naplánovat cestu, prý kamkoliv, že to nechá na mě. Asi po hodině přemýšlení a hledání neprobádaných míst mi bylo řečeno, že by chtěla jet do západních Čech, a to nejlépe někam k lázním. Ano, přizpůsobil jsem se, i když jsem si myslel svoje. Nakonec jsme vybrali jako styčné místo Jesenickou přehradu, která se nachází uprostřed lázeňského trojúhelníku.

V pondělí jsme jako všichni šťastní rodiče předali natěšené dětičky paní učitelce, zamávali, a s pocitem volnosti vzápětí vyrazili vstříc novým zážitkům. Mysleli jsme si, že to bude klidná cesta. Ale za krátkou chvíli se na vysílačce ozvala výzva, že se v Kolíně předělává železniční přejezd, a že je tam kolona na cca 2 hodiny. Na nic jsem tedy nečekal a nabral směr na Starý Kolín a hurá na dálnici. Do Prahy probíhala cesta v pohodě, měl jsem jen strach, co nás bude čekat na jižní spojce. Zažili jsme ale šok, jižní spojka byla úplně volná, tedy mimo pravého jízdního pruhu, který byl plný kamiónů. Praha byla úspěšně za námi. Jízda po Plzeňské dálnici ubíhala celkem svižně. Jen jsem měl pocit, že mám zataženou ruční brzdu, nebo si snad mamka zabalila celý svůj šatník i se skříněmi. Proto jsem raději zastavil na první benzínce a šel prověřit, co se děje. Vylezu z auta a hned mi bylo všechno jasné! Vítr se rozhodl, že nám znepříjemní jízdu. Byl tak silný, že se na volném prostranství snažil naší soupravu zastavit.

Po vypětí sil našeho tahouna jsme úspěšně dorazili k vytouženému cíli - kempu Stebnice u Jesenické přehrady u Chebu. Už příjezd do této vesničky se nám zdál divný, cesta připomínala spíše něco mezi silnicí třetí třídy a polňačkou. Příjezd ke kempu a zjištění, že se do něj dostanu jedině terénním vozidlem, a to ještě jen za sucha ve mne vyvolal zděšení. Kemp byl zkrátka v tomto období bez života , jen kiosek se nacházel v obležení místních seniorů. Naše představa pěkného týdne stráveného v tomto kempu byla ta tam. Ještě, že jsme měli jako vždy v záloze další kemp. U místní kapličky jsem se raději rychle otočil směrem ven z vesnice, a to tak rychle, že místním seniorům málem vypadaly zubní protézy do piva.

Vydali jsme se tedy k náhradnímu kempu, který se nachází též u Jesenické přehrady - kempu Dřevnice. Po příjezdu do kempu se paní na recepci málem rozbrečela, že slyší rodnou řeč. Teď jsme zase otevřeli pusu my, ale v zápětí nám to došlo! V kempu bylo 99,9 procent němců s karavany, a ta jedna jediná setinka byla naše posádka. Vesměs šlo o německé důchodce trávící období svého důchodu v Čechách. Taky bych se chtěl dožít toho, abych mohl trávit klidný důchod někde v cizině. Paní na recepci byla velmi příjemná a ochotná. Jinak moc pěkný kemp za slušný peníz. Celodenně je k dispozici teplá voda zdarma. V místě je prodejní kiosek, který byl sice v době naší návštěvy ještě uzavřen, ale paní byla ochotná nám ráno pečivo klidně dovézt. Dále se zde nachází 2 restaurace, které byly v provozu a nechybí ani cukrárna. Dělali výtečné poháry. Pro děti je k dispozici nové dětské a hřiště i voda v přehradě se zdála celkem čistá. Jinak nejblíže je Kaufland a OBI, asi1600 m vzdálené od kempu v Chebu.

První den jsme se rozhodli pro cyklovýlet do Františkových lázní , a to přes město Cheb. Toto město nás očarovalo. Z náměstí jsme se kolem hradu a přes Písečnou bránu dostali do nádherného oddechového parku v podhradí, plného vyžití. Po stezce místním lesoparkem jsme se překvapivě dostali k vodnímu dílu Skalka. Přes tuto hráz a kolem nejstarší sopky u nás Komorní Hůrka poté pokračovali do Františkových Lázní. Samozřejmě jsme ochutnali léčebný pramen František a prošli se kolonádou. Mamka si neodpustila navštívit místní raritu , a to sošku chlapce Františka. Socha je taková sešlá, až na těch pár údů, které byly o návštěvnic dokonale vyleštěny do zlatova. Místní kolonáda s parkem je opravdu překrásná, ze všech směrů na vás dýchá relaxace a odpočinek.

Další naší zastávkou byl Motýlí dům, kde má majitel domu úžasnou sbírku motýlů, kterou by mu mohlo závidět kdejaké muzeum. V prvním poschodí se dá mezi motýli dokonce chodit a pozorovat jejich úžasné letové kreace . Člověk má až strach se jich dotknout, aby jim neublížil. Dokonce si tam mamku jeden modrý motýl oblíbil. Jak jsme se později dověděli, tento motýl nereaguje na barvu květů, ale reaguje na vůni - to tedy nevím, co mu na ní tolik vonělo. Dále nás cesta zavedla do přírodní památkové rezervace SOOS , kde je museum pravěku a mofetů plynných vývěrů. Všude je cítit sůl, jakoby zkažená vejce, nikde žádná vegetace a všude unikající kysličník uhličitý přímo ze země. Projít ale 2 km dlouhou naučnou stezku se opravdu vyplatí. Cesta z rezervace vede kolem úzkokolejky, která slouží k zásobování místní sklárny z nedalekého lomu. Cestu zpět do kempu jsme zvolili kolem přírodní rezervace Amerika. Což je vlastně velký rybník plný vodních ptáků. Byl to pěkný den, svítilo sluníčko, najezdili jsme na kolech 49 km. Ostatní dny nám ale více propršelo, nebo bylo pod mrakem.

Ve středu jsme se rozjeli autem do Karlových Varů , kde jsme prohlídku kolonády chtěli spojit s cyklovýletem po okolí. Bohužel jsme si z tohoto města moc hezkého neodnesli. Všude byla špína, vše vypadalo takové neupravené, no prostě nám to vůbec nepřipomínalo lázeňské město. Asi tomu přispělo i to, že jsme zde byli v době, kdy probíhaly výkopové práce. Z cyklovýletu po okolí bohužel také nic nebylo, protože začalo pršet, a tak jsme se s vrátili zpět k autu a zbytek dne jsme jen tak prolenošili u karavanu.

Další den padla volba na poslední lázeňská města v okolí, a to na Mariánské lázně a lázně Kynžvart. Do Mariánských lázní jsme trefili celkem dobře, i kolonádu našli, ale místo na zaparkování byl problém – tedy pokud chcete ve městě pobít déle než jednu hodinu. Hodina na placeném parkovišti vyjde cca na 40 korun. Povedlo se a parkujeme v zastrčené ulici asi 600 metrů od kolonády. Po ochutnání místních léčivých pramenů, mimochodem jsme je přežili bez újmy, a zakoupení si nezbytných suvenýrů v podobě lázeňských oplatek, jsme se vydali kolonádou k místní raritě - zpívající fontáně. Bylo to úžasné, proud vody střídaly proudy vody z jiných trysek, a to přesně podle rytmu určené skladby. Fontána zpívá každou lichou hodinu, a to vždy jinou skladbu – zkrátka nádherný zážitek. Po vzhlednutí lázeňského centra jsme se rozhodli ještě navštívit místní Boheminium park, ve kterém se nacházejí miniatury staveb z celé České republiky. Jak jsme se dozvěděli od recepčního, tak jich bude do budoucna ještě přibývat. Sem jsme raději zvolili jízdu autem, protože k tomuto výletnímu místu je opravdu velké převýšení. Auto lze bez problému bez poplatku ponechat u hotelu Krakonoš v sousedství parku. Také je možné auto zaparkovat za poplatek u Koliby a k Boheminiu se nechat vyvést lanovkou. Cestou zpět jsme špatně, ale nakonec hezky odbočili, protože jsme se asi po 2 km ocitli u obory plné daňků. Bylo tam velmi příjemné místo, a tak jsme zastavili na pozdější oběd. Cestou z Mariánek jsme ještě navštívili nedaleké lázně Kynžvart. Tyto lázně jsou o hodně menší, ale místní léčivé prameny nám chutnali nejlépe, hlavně pramen Richard. Neopomněli jsme se též zastavit na místním zámečku Kynžvart, který jsme viděli v Boheminiu jako miniaturu. Kopie a originál jsou opravdu věrohodné.

Bohužel jsme se chtěli cestou zpět zastavit ještě v Chebu a navštívit světoznámou tržnici Dragon. Proč bohužel? No, zaparkoval jsem auto naproti tržnici u OBI, a když jsme se vrátili z nákupu, tak jsem ke svému zděšení zjistil, že nám něco většího posunulo auto asi o dvacet centimetrů dozadu! Co to bylo nevíme, samozřejmě žádní svědci, žádný záznam. Ještě, že máme na autě ochranný rám. Na autě nakonec skoro žádná škoda, jen kapičku přihnutá kapota, kterou jsem vzápětí vymáčkl zpět, sebral ze země SPZ -tku a zajel na nejbližší čerpací stanici zakoupit novou podkladovou značku, protože ta původní byla nepoužitelná. Co se dá dělat, rám se zavaří a stoprocentně půjde zpět, protože kdyby tam nebyl, tak by ta škoda byla stoprocentně mnohem větší.

V pátek se opět konečně vyklubalo sluníčko. Právě včas, protože jsme chtěli náš týden završit cyklovýletem do státní přírodní rezervace Kladská. Jedná se o rašeliniště. Zaparkovali jsme u loveckého zámečku, kde je parkoviště zdarma, možno využít i jako stellplatz a z auta vytáhli kola. Po vzhlédnutí rezervace Kladská jsme se vydali po stezkách do Slavkovského lesa v sousedství rezervace. Moc pěkné cyklostezky, doporučujeme. Den se opravdu vydařil. Jo a mimochodem, ještě musím napsat, že při odjezdu z kempu do Kladské jsme konečně potkali karavan s českou SPZ. Po návratu do kempu jsme zjistili že přijeli konečně čtyři české posádky, byli to nějací modeláři a pouštěli hydroplány po přehradě a dokonce i ve vzduchu. Krásné modely. Bohužel, byl ale pátek, takže Němců ten den najelo ještě mnohem více, kemp se téměř zaplnil. Za karavanem se nám usídlila parta asi 10 stanů, jejichž osazenstvo pilo až do brzkých ranních hodin. Naštěstí ale byli v pohodě a my také.

V sobotu jsme se probudili do překrásného slunečného rána a se sluníčkem v zádech neradi opouštěli kemp, Cheb i jeho okolí. Návrat dětí a představa 4 hodinové cesty domů nás ale nutila být do oběda doma. Cesta proběhla bez sebemenších problémů , domů jsme přijeli po dvanácté hodině. Než jsme stihli vyklidit a zaparkovat bydlík , volala paní učitelka, že už jsou děti na zpáteční cestě. Odjeli jsme tedy ke škole a přebrali si dětičky , čímž nám definitivně skončil týdenní „svaťák“ .

Až na ten defekt s rámem se nám i přes nevlídné počasí v západních Čechách velmi líbilo. Už teď je jisté, že se sem určitě někdy vrátíme a některá místa navštívíme i s dětmi. Obrazové zpravodajství naleznete ve fotogalerii.

Ahoj a všem přeji spoustu pěkných zážitků z vašich cest.