a užívají krásy lesa (tady jsem pochopil, proč jako pochvalu, že se jim někde líbilo, mají rčení "je tam krásně jako v lese" -

Ale ta chuť na nové rozhodla, že jsme si odsouhlasili malou expedici středa večer až neděle a pojali ji jako pánskou jízdu ještě se dvěma kamarády. Původní plán, který však "zabily" polské cesty, byl Druskininkai -jihovýchod, ráj vodáků, Vilnius, Ignalina, severovýchod - cyklotrasy a jezera a krátká návštěva Kurské kosy. V podstatě šlo o záznamy na kameru a posouzení bezpečnostní situace s možnostmi spaní nadivoko či v kempech.

Zjistili jsme následující:
transfer přes Polsko je za trest a je třeba se na to připravit - dálnice neexistuje, poněvadž to, z čeho by mohla být, má křižovatky se semafory, takže doleva se odbočuje natvrdo a najíždí se v podstatě z kdejaké boční cesty a každou chvíli je přechod pro chodce. Tedy max. 90 km/hod, ale v průměru snad každý kilometr sraženo na 70 km/hod. Výsledek - cca 720 km nočního přejezdu na hranice Litvy asi za 11 hodin. Zpátky ve dne cca 13 hodin s čůráním.
Tak na tohle pozor....

oblast Druskininkai - mnoho jezer, často vzájemně propojených, cca 4 veřejná tábořiště od dvou do více aut, hodně odpočívadel použitelných na přespání, přímo ve městě velký a dobře vybavený kemp za rozumné ceny, oblast je skutečně ráj pro vodáky (spousta tábořišť u vody) a udělá radost i turistům a cyklistům

Vilnius - bylo ošklivě a pršelo, měli jsme časové manko z Polska a nechtěli jsme kontrolovat, jestli bedekr "nekecá", vypadalo to, že ne, takže jsme pokračovali dál - průjezdnost městem v pohodě a parkování taky, kemp taky

Kurská kosa - díky Polsku a počasí zrušeno, věříme ostatním, kteří chválili.....

Ignalina - naprosto skvostný region s pohádkově venkovskou atmosférou, místy jako z Mrazíka.Vynikající pro kola, kajaky, kanoe a loďky - ceny v půjčovnách -75,- Kč na hodinu, 300,- Kč na den, je jedno, jestli kanoe, dvoukajak či pramice. Nádherná krajina, která vyvolává podezření, že tam musí někdo pořád uklízet - všude upraveno, čisté lesy, poklizené louky (zemědělskou výrobu jsme kupodivu nikde nezaregistrovali) a všechny dřevěné, nejčastěji na žluto a zeleno, ale také modro a červeno natřené domky bez plotů, s velmi vkusně upraveným okolím, plným květin, keříků a kamínků - to vše prostě a mile, bez okázalosti, jak v městečku samém, tak v okolních vsích. Po loukách kravky, koně (asi na tahání dřeva z lesů), ve vzduchu anebo taky přímo na cestě na špacírku před námi čápi, co mám prostě povídat...nám chlapům frajerům z pánské jízdy až oko jihlo a pryč se nechtělo... ;-)

Obecné
- GPS mapa nebyla, jízda podle tištěné vyžaduje díky nezapamatovatelným názvům vesnic soustředění, ale jde to, bloudili jsme všude max. jednou až dvakrát
- nafta o cca 10% levnější než na naší Makropumpě, u  Lukoilu lze platit kartami, místní pumpy jsou docela často, obv. cena 3,2 Lt = cca 24,- Kč
- potraviny stejně nebo méně, než u nás, pivo o chlup více, ale dobré - mockrát jsme ho však neměli, v obchodech zvících sítě Jednota to samé, co v našich Albertech a pod., pohoda - můj připravovaný test - mají výborné máslo...:-)
- malé Jiříkovo vidění a skutečný Balzám - kromě únosné míry ve Vilniusu a Kaunasu nikde žádná agresívní reklama, billboardy atd., doopravdy (oproti totálnímu blázinci v Polsku - taky je rozdíl strávit 6 hodin za volantem v Litvě a v Polsku)
- cesty - opět oproti Polsku hladké, nerozježděné do nekonečných hlubokých kolejí, avšak žádné široké autostrády, provoz však velmi mírný, i to vede k šanci i za volantem trošku odpočnout, terén mírně zvlněný, do cca 300-400 m.n.m., žádné brutální serpentýny, pozor na cesty třetí třídy, písek uježděný do rolety, děs, na navigaci bych tady nikdy nedal nejkratší....ale zase ty panorámata a zákoutí....
- oficiálních kempů dle materiálů z ambasády jen 16 v celé zemi, avšak proč - např. národní park Aukštatija
je "plný" nádherných veřejných tábořišť, kde jsou posedy, ohniště i se stříškami, kadibudky, většinou u vody, vždy krásně čisto, uklizeno, na víkend tam vyrazí domácí a užívají krásy lesa (tady jsem pochopil, proč jako pochvalu, že se jim někde líbilo, mají rčení "je tam krásně jako v lese" - např. hřbitov v Leipalingis vypadal na první pohled jako krásně kvetoucí zahrada, šoupnutá do velkého lesoparku), z toho vychází jedna důležitá věc - jako národu jim dle našich závěrů přijde zcela spontánně úplně normální pobývat v přírodě a nikdo nekoukal divně, když jsme přespali na divoko... (cena v kempu za auto + 3 lidi 65 Lt -asi 500,- Kč, CCI neznali, ACSI neměl já)
- komáři apod. - jsem pro ně magnet a vyloženě jsem se bál, bylo to však v pohodě
- komunikace - z litevštiny odvodíte doopravdy tak akorát houby, buď ji prostě znát, nebo s mladšími anglicky, staršími rusky, němčinu jsem nezkoušel, ale věřím v ní, cesty plné Audi, BMW, Opel, snad nic jiného, i když samé starší kusy, v každém případě ale vždy ochotní, někdy trochu, někdy vůbec zdrženliví....
- stravování - malý šok - v občerstvení na turistické trase dobré domácí speciality, když jsme hledali hospodu na pořádný místní dlabanec, tak jsme ji prostě n e n a š l i !!! Restaurace v Paluše, vesnici v parku Aukštatija s jedním kempem, měla bezva pivo, nějaké panáky, nealko, jídlo, ale byla široko daleko jediná (to co uvařili ale bylo výborné a za dobrou cenu), co však bylo v každé vísce (a skoro vždy jedna z největších budov), tak to byla bibliotéka a každé menší městečko mělo nějaké muzeum
- bezpečnost nemohu posoudit za 4 dny, ale přišlo nám tam leckdy bezpečněji než u nás, nebáli jsme se nikoho a ničeho, vedlo nás k tomu, jak se chovali jak Litvané, tak ostatní turist
- finance - směnárny jsme neviděli, banky do 16.30 hod, 1 Eu = 3,44 Lt, karty v obchodech tuším jen jejich, na pumpách větší řetězce ano Visa i MC

Výstup - určitě znovu ano, určitě brzy, nejspíše venkov a aspoň na týden, co se týče transferu, tak bych snad uvítal přes Polsko přesun po kolejích, kdyby to šlo... fotky jsem vlastně nedělal, měl jsem první den kameru, když to dokážu, dám něco na you tube a přihodím odkazy, měla by mít podporu..