Korsika. Konečně padlo s našimi přáteli rozhodnutí o cíly společné květnové cesty. Obývacího auta toho času nemaje využíváme služeb půjčovny auto-karavanů OK TREND v Havlíčkově Brodě.

Korsika. Konečně padlo s našimi přáteli rozhodnutí o cíly společné květnové cesty. Obývacího auta toho času nemaje využíváme služeb půjčovny auto-karavanů OK TREND v Havlíčkově Brodě. 15.5.2007 si vyzvedáváme plně vybavený auto-karavan značky FORD TRANSIT s nástavbou firmy DETHLEFFS FORTERO, který se po dobu několika dalších dní stává naším spolehlivým partnerem a pojízdným domečkem.

1. DEN - Cesta
Už samozřejmě nemůžeme dospat. Auto máme doslova napakované a připravené na blížící se dobrodružství. Brzy ráno vyrážíme. I cesta je cíl. Říká se. Je to pravda, ale přeci jen pospícháme. Vjíždíme do Rakouska a přes Vídeň, Graz pokračujeme dál na jih až do Itálie. U Benátek jsou menší zácpy, ale stojíme jenom malou chvilku. Už navečer chceme být ve městečku Livorno. Zde máme v plánu přenocovat a ráno se v klidu nalodit na trajekt směřujicí na Korsiku. Jízdenku zamluvenou nemáme a tak pouze spoléháme, že na lodi bude volné místo. Ostatně, snad - sezóna ještě nezačala! Za volantem se pravidelně střídáme a k večeru opravdu přijíždíme, mezi lesem kontejnerů, do livornského přístavu. Kancelář společnosti CORSICA FERRIES je už uzavřená a tak s nejistotou a bez lodního lísku usínáme na přístavním molu, vedle lodi, která nám snad zítra otevře dveře Korsiky.

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/1-den-cesta-do-livorna

2. DEN - KORSIKA
Brzy ráno je už naštěstí kancelář otevřená a i já se můžu radostně, i s lodním lístkem, přidat ke zbývající a zrovinka snídající osádce našeho karavanu. Na nouzovou variantu B, tedy tu, pokud bychom přeci jenom nesehnali místo na lodi nedošlo. Plán B představoval jízdu na jih, až na Sicílii. Kolem lodi je už ale živo a první auta se dávají do pohybu. I my konečně vjíždíme do nitra té veliké žluté lodi.

Zuřivě gestikulující pracovníci nám určují místo k zaparkování a nutí zastavit opravdu na těsno. Vozidlo musíme před vyplutím opustit a zhruba čtyř hodinovou plavbu strávit na některé z horních palub určené pro cestující. Cena za náš auto-karavan, nad-rozměry a pět osob byla 550 Euro. Zabíráme si lehátka na horní palubě a za chvilku už pozorujeme, jak se pomalu odlepujeme od přístavního mola a vydáváme se na širé moře. Trajekt nabízí vedle obchodů i restauraci, kam si neopomeneme zajít na kafíčko. Za okny už zanedlouho vidíme cíl naší cesty - Korsiku.

Na Korsice lidé hovoří vlastním italským dialektem a dokonce se dá říci, že má všechny znaky "malého světadílu". Pro milovníky přírody jsou zde palmy, vinice, olivové a pomerančové háje, kaštanové a borové lesy, vysokohorská jezera a horské bystřiny v nichž se to jenom hemží pstruhy. Nejtypičtější jsou ale macchiové porosty, které silně voní myrtou, kterou Napoleon údajně cítil až z moře! Již od roku 1769, kdy byl ostrov "prodaný" Ludvíkovi XV. za 40 milionů franků, je tento čtvrtý největší ostrov Středozemního moře pro Francii zdrojem problémů a do dnes trvajících nepokojů. Na první pohled se nezasvěcenému může zdát, že vztahy mezi Korsičany a Francií jsou vcelku snesitelné. Nicméně, zde existuje silné a někdy dosti násilnické separatistické hnutí, které může některé bojácnější turisty od návštěvy odradit. To má ale i výhodu - poněvadž zdejší krásná a nespoutaná příroda zůstala nedotčená v takové míře, jako nikde jinde ve Středozemí. V letních měsících zde turisté i tak, až šestinásobně převyšují počet obyvatel. Korsika byla po 200 let, od 11. do 13. Století kolonií staré pisánské republiky, jejímž architektům vděčí za nádherné románské kostely a právem patří spolu s megalitickými památkami ve Filitose k nejvzácnějším památkám ostrova.

Loď kolem poledního připlouvá do města Bastie, které se pro nás stává branou Korziky. V Bastii se ale nezdržujeme a raději jedeme serpentinami přes městečko Patrimonio až na západní pobřeží do St.Florent, kde se navečer ubytováváme a dopřejeme oddychu po dlouhé cestě v kempingu "U Pezzo".

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/2-den-trajekt-bastia

3. DEN - CALVI, CORTE
Odpočatí brzy po ránu opouštíme kemp a krásnou přírodou se pomalu vydáváme k městu Calvi. Kopce jsou porostlé Macchií, mezi kterou se zde dříve skrývali vrazi krevní msty.

Calvi, jehož název pochází z latinského Calvus, po našem holý, byl původně malý, ale strategicky položený přístav, který počátkem 13. Století obsadili a později rozšířili Janované. Dnes je to přímořské letovisko s udržovanou citadelou, dostavěnou v roce 1268. Město je také jedním z možných rodišť Kryštofa Kolumba, o čemž samozřejmě nikdo z místních nepochybuje. Na Calvi měl také trvalou vzpomínku proslulý britský generál Nelson, který zde při námořní bitvě přišel o oko. Za vlády janovanů bylo město čilým střediskem obchodu a to především se Španělskem a Afrikou.

Po obědě míříme do středu ostrova, kde uprostřed impozantní krajiny, přímo v srdci na soutoku řek Orta, Badello, Tavignano a Restonica leží sídlo jediné univerzity na Korsice - městečko CORTE. Po dlouhá staletí bylo CORTE střediskem korsického národního boje. Díky velikému humanistovi a také zakladateli univerzity Pascalu Paolimu bylo v letech 1755 až 1769 hlavním městem ostrova a také sídlem tehdejší v podstatě nejpokrokovější vlády v Evropě. Z centra města, které tvoří vícepatrové, a ne příliš udržované domy jsme nadšeni nebyli. Corte může být spíš pyšné na své slavné obyvatele: lékaře a posléze i generála Gafforiho a samozřejmě na již zmíněného Pascala Paoliho, kteří mají na náměstích nesoucích jejich jména, také sochy. Mineme několik keramických dílen spolu s prodejnami výrobků místních řemeslníků.

Po zhruba dvou hodinové procházce odjíždíme dál na jih. V podvečer, na sedle Col de Vizzavona ve výšce 1163 m si vyhlížíme klidné odpočívadlo, kde pohodlně přenocujeme. Přespáváme nedaleko KASKÁD ANGLAISE, které si ale šetříme až na další den.

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/3-den-calvi-corte

4. DEN - KASKÁDY ANGLAIS, CALLANCHE
Po snídani se podle ukazatelů vydáváme k řetězu horských jezírek s vodopády a kaskádami potoka Agnone, které jinde věru nenajdete. Existuje sotva něco krásnějšího, než se procházet podél kaskád Anglais a vychutnávat toto zázračné dílo přírody. Voda v jezírkách je křišťálově čistá, leč pro účely koupání značně studená. Během tisíciletí dravá říčka Agnone vymlela v úseku asi pěti kilometrů v zrnité žule oblé vany a tůně, které jsou navzájem propojovány tucty vodopádů. Krajinu kolem dotvářejí staleté borovicové skvosty, až dramaticky vytvarované drsnými klimatickými podmínkami. Anglické kaskády, dříve hojně navštěvovali angličtí aristokraté, kteří si oblíbili celé horské sedlo a s ním i celou okouzlující přírodu. Postavili zde své paláce a následně přitáhly spousty turistů, pro které je toto místo magnetem již po dlouhá staletí.

Sjíždíme z hor. Na odpoledne už máme plánovanou úžasnou pobřežní oblast: CALLANCHE, která je díky jedinečnému vošticovému zvětrávání pod ochranou UNESCA. Skály se táhnou od moře v mnoha vrstvách až do výšky 1200 m. Šplháme až na vrcholky okolních skal. Správnou cestu nám ukazují kamenní mužíci, kteří zde plní funkci turistických značek. Za námahu jsme odměněni báječnými výhledy na celou oblast. Keře Hortenzií zde kvetou od časného jara až do podzimu a to prosím, pokaždé jinou barvou! Přespáváme na odpočívadle u moře a vyčerpaní usínáme za libého šplouchání vln.

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/4-den-kaskady-anglais-callanche

5. DEN - AJACCIO, KRVAVÉ OSTROVY, FILITOSA
Dnes nás čeká hlavní město Korsiky AJACCIO založené Řeky r. 564 př. Kristem. Báje vyprávějí, že nese jméno Ajazza, syna Corsa a Sicy, kteří dle pověsti dali Korsice název. Jiná verze zase odvozuje jméno města od malého římského přístavu Adjacium, který zde vznikl na starších řeckých základech. Po průjezdu zastavujeme na pobřežní promenádě a vydáváme se na prohlídku centra, které bylo až do roku 1811 nevýznamným přístavem. Začalo se rozvíjet až jako hlavní město ostrova. Opravdu nepřehlédnutelný je pečlivě živený kult nejslavnějšího Korsičana Napoleóna Bonaparta. Místní obyvatelé dlouhou dobu těžce nesli, že nemají žádnou jeho sochu. Dnes už je tomu jinak. Nejstarší ze soch obdivujeme na náměstí Place Foch. Napoleón je zde obklopen čtyřmi lvy a vévodí kašně s vodotrysky. Na dřívějším Diamantovém náměstí, dnes Place General de Gaulle je pro změnu k vidění majestátní socha Napoleóna na koni. Císaře zde zase obklopují sochy jeho čtyř bratrů. Ajáccio se může také pochlubit 3000 hodinami slunečního svitu za rok. Je dokonale schované v hlubokém mořském zálivu a obyvatelé to mají opravdu blízko na krásné písečné pláže.
Na oběd si zastavujeme na okraji města, u hřbitovní zdi. Posilněni se vydáváme k moři a taky se neopomeneme podívat na hřbitov, který je jiný, než ty u nás.

Nejvýstavnější stavby města se táhnou až do rekreační zóny, která končí na La Parata. Tour de la Parata je po architektonické stránce velmi zdařilá a zachovalá strážní věž na stejnojmenném místě - mysu. Tato 20 metrů vysoká stavba nám připomínala šachovou figurku. Zajimavé je, že do ní nevedou žádné schody. Lze se do ní dostat pouze otvorem, který je 9 metrů nad zemí. Sem se strážní dostávali po provazovém žebříku. Za mysem se nacházejí čtyři legendární Iles Sanguinaires, čili Krvavé ostrovy. Tyčí se do výše osmdesáti metrů nad moře a byly útočištěm pirátů i psanců. Na většině stojí kapličky a majáky. Zdejší oblast je hojně vyhledávána potápěči a surfisty.

Odpoledne ještě stihneme navštívit FILITOSU. Tato lokalita plná megalitických památek byla objevena r. 1810, ale až do konce druhé světové války byla bohužel považována spíše za zdroj levného stavebního materiálu. Celá historie místa je opředena tajemstvím a záleží pouze na fantazii návštěvníků, jak si účel prohlížených staveb a menhirů vysvětlí…

Nocujeme nedaleko silnice u Roccapiany, ale raději moc nevycházíme, protože kolem auta poletují zástupy komárů a jsme opravdu vděční, že jsou na oknech síťky a ta havěť se nemůže dostat k nám do vozu. Je večer a hledat jiné místo se nám už opravdu nechce. Oblast Roccapiany lze opravdu bez veliké nadsázky nazvat jako skalní zoo. Nikomu se meze nekladou, tedy co se fantazie týče. Skalní zvířata, ukrývající se ve vzrostlé macchii, či co si pod těmito zvětralými skalami představíte - Vám daleko neutečou. Mohou Vás ale polekat volně se pohybující divoká prasata!

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/5-den-ajaccio-krvave-ostrovy-filitosa

6. DEN - SARTENE, BONIFACIO
Míříme do Bonifacia a ve vnitrozemí právě projíždíme přes Sartene, což je žulové městečko s překrásným starým centrem. Každoročně se zde konají velikonoční slavnosti zvané Catenacciu (tedy: spoutaný řetězem). Traduje se, že r. 1815 prakticky celé město rozdělila vendeta na dva nesmiřitelné tábory. Royalisty vedla mocná rodina rocca serry, liberálové se zase semkly pod vedením rodiny Ortoliů. Nelítostný boj a vraždění rodinných klanů trvalo celých 33 let, kdy byla krevní msta oficiálně postavena mimo zákon.

Dopoledne přijíždíme do Bonifacia a parkujeme nedaleko přístavu. Město bylo založeno roku 833 hrabětem Bonifaciem z toskánské Luccy, který se toho času vracel z Afriky. Do přístavu, jediného slabého místa se nebylo snadné dostat. Býval hlídán dvěma strážními věžemi a také soustavou navíjecích přístrojů, které ještě za druhé světové války sloužily, jako ochrana proti vetřelcům. Mezi navijáky se natahovala ocelová lana, nebo řetězy a tak byl vstup do města prakticky nemožný. To si uvědomoval i aragonský král Alfonso V., který začátkem 15. Století dobyl Sardinii a nesmírně toužil také po Korsice. Podle pověsti, nechal jedné srpnové noci roku 1420 vytesat do křídového masívu 187 schodů, aby Bonifacio dobyl z jihu. Schodiště dodnes nese jméno Escalier du Roi ď Aragona a návštěvníkům je přístupné ze starého města. Staré město je celé opevněné. Hradby mají délků tří kilometrů a postavili je Janované v 11. až 13. Století. Centru dominuje gotická věž kostela Église Sainte- Dominigue, která je bohužel bez zvonů. Okolo křídového masívu na kterém se Bonifácio nachází je soustava jeskyní a tunelů. V malé jeskyni Puits Saint Bartholome těsně nad hladinou moře vyvěrá silný pramen pitné vody. Ten je přístupný po ctihodných 320 stupních spirálovitého schodiště z kláštera svatého Františka. Po útesech se lze vydat na procházku k majáku. Zde nás od sardinie, kterou vidíme na obzoru, odděluje pouhých dvanáct kilometrů moře.

Odpoledne jedeme na sever po východním pobřežím a hledáme hezké místečko v kempu k odpolednímu a na Korsice poslednímu vykoupání. Bohužel, u městečka Ghisonaccia je policejní zátaras, policisté a ti nás nekompromisně posílají na objížďku vedoucí do hor až ke Corte. Navíc ještě po malých, úzkých cestách, tak pro jedno auto přes které přebíhala i divoká prasata. Tato nechtěná, ale dobrodružná cesta nám zabrala téměř celý zbytek odpoledne a znamenala ujetí pouhých deseti kilometrů z naší plánované trasy. Už se skoro stmívá a mi nacházíme velmi příjemný kemp, kde strávíme poslední noc na Korsice.

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/6-den-roccapiana-sartene-bonifacio

7. DEN - PISA
Ráno se v klidu nasnídáme a poté míříme do Bastie, města, kde se v poledne naloďujeme na trajekt a loučíme s Korsikou. Dodáváme si odvahy a prosíme lodní mechaniky, zda by nás vyjímečně nechali nahlednout k lodním motorům, marně. Za čtyři hodiny, pozdě odpoledne jsme v Itálii, Livornu a před setměním spěcháme ještě do nedaleké PISY. Přes Pisu prakticky jedeme a tak by bylo škoda toto místo vynechat. Parkujeme a vydáváme se ke slavné Šikmé věži, která je dnes nejslavnějším objektem na Campu dei Miracoli (náměstí zázraků). Původně byla plánovaná, jako kampanila dómu, který začal budovat takřka o sto let dříve v roce 1064 Buscheto. Nyní se dóm řadí k nejznámějším památkám v Toskánsku. Jeho nádhernou fasádu tvoří směsice smetanově zbarvených galerií a umně vytesaných slepých arkád. K dalším charakteristickým znakům vnějšku patří Portale di San Ranieri a bronzové dveře s reliéfy od Bonanna Pisana, prvního stavitele Šikmé věže. Její stavba byla zahájena roku 1173. Naklánět se začala ještě dříve, než se dohotovilo třetí podlaží. Tedy roku 1274. Navzdory mělkým základům spočívajícím v písečném podloží, byla roku 1350 dokončena. Zdánlivě popírajíc základy přitažlivosti již po celá staletí láká návštěvníky, včetně vědce Galilea. Právě z jejího vrcholu Galileo uskutečnil ony proslulé pokusy s rychlostí padajících předmětů. Pisu opouštíme už za tmy a přespáváme na dálničním odpočívadle.

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/7-den-bastia-pisa

8. DEN - VERONA
Dlouhou cestu domů si zpříjemňujeme návštěvou Verony. Dlouho hledáme parkoviště blízko centra, kde se dochovalo mnoho půvabných římských pamětihodností, jež významem předčí pouze pamětihodnosti Říma. Středověcí vládci zde používali ke stavbě svých paláců Rosso di Verona, místní narůžovělý vápenec. Verona se může pochlubit masivní arénou z 1. Století, která kdysi mohla pojmout téměř všechny obyvatele. Z celého okolí sem přicházeli návštěvníci, aby mohli shlédnout hrané bitvy a gladiátorské zápasy. Amfiteátr se využíval také k popravám, býčím zápasům a dnes k operním představením. K večeru přijíždíme do Rakouska, kde opět nocujeme na dálničním odpočívadle.

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/8-den-verona

9. DEN - KEHLSTEIN
Poslední zpestření na zpáteční cestě nás čeká v Německu. Kehlstein - Orlí hnízdo Adolfa Hitlera je jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí oblasti Berchtesgaden. Roku 1937 se Martin Bormann rozhodl postavit zde, na vrcholku 1834 m vysoké hory Kehlstein chatu s krásným výhledem, jako dar k padesátým narozeninám pro Adolfa Hitlera. Parkujeme na odstavném parkovišti, odkud jsou turisté kyvadlovými autobusy odváženi pod vrchol hory k výtahu, který nás vyveze za 41 sekund do Orlího hnízda. Pardon - dnes už je to restaurace.

Fotogalerie: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/9-den-kehlstein

Odpoledne vyrážíme směr domov a večer budeme spát, ve své vlastní posteli. Další den nás čeká vybalení, uklizení, umytí a vrácení auta a návrat do práce, která se za čas nepřítomnosti pěkně nahromadila. Jsme plni dojmů a o něco bohatší.

Korsický národní symbol:
Bílá páska na čele tmavé hlavy představující Maura se stala od středověku symbolem vítězství křesťanů nad muslimy. Nejstarší vyobrazení na vlajkách a erbech lze vystopovat už od roku 1297. Tehdy ovšem emblém vypadal trochu jinak. Bílé pole rozdělené červeným křížem na čtvrtiny bylo symbolem aragonských králů. Do jednotlivých kvadrantů bylo umístěno několik hlav Maurů s bílou páskou přes oči. Muslimové, které představovaly ony černé hlavy dosud neprohlédli a nepřijali křesťanství. Poprvé byl tento symbol poprvé užitý při korunovaci barona Theodora von Neuhoffa korsickým králem roku 1736. I v dnešní době je emblém aktuální a touha po nezávislosti plápolá v srdcích mnoha hrdých Korsičanů stejně, jako národní vlajka na mnoha korsických budovách.

Užitečné odkazy:
Trajekty na ostrov z Itálie a Francie: http://www.corsicaferries.com/
Nezbytné mapy: www.geoportal.fr

Kempování:
Za celou cestu jsme kemp navštívili pouze 2x, abychom doplnili pitnou a vypustili odpadní vodu a samozřejmě se i sami pořádně osprchovali. Poplatek v obou případech vyšel pro 5 osob a obytné auto na zhruba 30 Euro. Ostatní noci jsme nocovali na silničních odpočívadlech, či někde šikovně zacouváni u cesty. Nikdo nás za to ani jedenkráte nepeskoval, natož vyhnal.

Fotogalerie s květenou: http://dalibortlusty.blog.cz/galerie/korsika-2007/korsicka-kvetena

Fotoalbum: