Jedeme a cestou vzpomínám na nejhezčí námi navštívená místa v Tunisu.

Dopoledne ještě poslední povození na motorkách v dunách a již nakládáme motorky. Jde nám práce hezky od ruky, proto jsme brzy hotovi a máme tedy ještě čas si projít centrum Douz i s malými nákupy pro příbuzné. Nejvíce se zde dají nakupovat datle, neboť jsou zde veliké plantáže datlových palem. Až v hlavním městě přijdeme na to, že zde nakupujeme datle nejdráž z celého Tunisu, ale zase nejčerstvější, přímo natrhané, proto do Prahy vydrží.

Je večer, tak nasedáme do campru je jedeme směr hlavní město Tunis.Vzdálenost cca 550 km, tankování po cestě bez problémů, u větších měst jsou pumpy s nonstop provozem a ta cena 15 Kč/l. Jedeme a cestou vzpomínám na nejhezčí námi navštívená místa v Tunisu. Určitě Ksar Khilan, kde je v poušti oáza s termálním pramenem. Večerní koupání úžasné, teplota vody cca 34C měsíc a domorodec nám nese k přírodnímu bazénku chlazenou kolu v kožichu a beranici. Umím si zde představit oslavu Nového roku a přípitek v lázni.Další místo Sant Rouzis,kde se nacházejí v poušti kamínky podobné růžím, kolem dokola jen písek a na tomto místě malý zázrak. Další poznatek, který si odvážíme, že se nemusíme bát dát místním lidem opravit cokoli na voze či na motorce. Stejně jako minulý rok v Maroku i zde máme příběhy s generální opravou motorky, kterou opravdu provedli vzorově a za zlomek ceny u nás. Všechny tyto stroje dále jezdí, takže to není jen oprava dočasná a umí: výměna pístního kroužku, zabroušení ventilů, oprava utrženého kardanu....... Opravdu klobouk dolů před těmito "odborníky". Když se podíváte do jejich dílny, vždy vidíte jen opálený svěrák od svářečky,kuklu oni nepotřebují, to již víme z loňska, klíče a kompresor na odstranění všudypřítomného písku.

Jsme již v půlce cesty a skoro v každém větším městě policejní hlídka, staví domácí, my můžeme stále pokračovat. Jednou si říkám, že moc nebudu brzdit, stejně mě pustí a on si vynutil úplné mé zastavení a alespoň se optal, jak se mi zde líbilo a pak mě pouští dále, bez jakékoli kontroly se jen usmál a podal mi ruky na rozloučení. U dalších kontrol více přibrzďuji, abych neměl zbytečné prostoje. Chceme přespat u moře, vybral jsem poloostrov Hamamet, je hodně hlídaný policií, proto bude spaní bezpečné.

Raní probuzení u moře , procházka po písečné pláži a hurá na letiště vysadit kluky. Teď máme celý den na procházku po hlavním městě,trajekt odjíždí večer.Při vycestování potřebujete již razítek méně, nicméně se dost naběháte,obzvláště, když máte na sebe napsáno 5 motorek a auto. Vše vyřízené, jde se naloďovat, ale co se děje, ještě jedna kontrola, zda nepašujeme domorodce do Evropy. Problém při nalodění, Ital přede mnou musel odpojit vozík s motorkami a otočit se v druhém patře lodi. Prý je tam málo místa, všude kamiony, mám udělat to samé. Odmítám tahat a hlavně odpřahat vlek, proto celý nájezd do druhého patra lodi couvám již z mola. Ani nevím, jak jsem udělal dobře, to se dovím v Janově.

Cesta trajektem trvá 54 hod, vyloďujeme na Maltě, kde jsme celý den. Jelikož zde prší, trávíme s kolegou čas v kajutě 2,5 x 2 m a bez oken. Přijíždíme do Janova a mám z té černé kopky dost depku. Při výjezdu čekáme, zdá se mi, že ten Ital, co mu odpojili vlek s motorkami jel nějak divně dolů, že má vlek nakloněn přes zábradlí a vytahuje mu ho desta. Oni mu ho totiž nezajistili a on se mu při sjíždění rozjel a málem skončil v moři. Na lodi dělají číňané, aby si něco vydělali, tak teď si mohli opravdu vydělat.

Na pasovce jeďte vlevo, poslechnu a na konci zjistím, že při mé délce 13. m se nevejdu do vrat a musím celou pasovku vycouvat a znova vpravo. Vzteky křičím, kde je ten, co mě sem poslal, nikdo neví kdo to byl. Konečně silnice a dálnice a hurá domů. Ještě cestou na italské straně ocením při zácpě, že si mohu uvařit polévku a kávu, zatímco ostatní Italové venku poskakují kolem aut.

Závěr: má první velká cesta s bydlíkem měřila 32OO km, bez jediného problému jsem ji zvládl a již se těším na léto, kdy pojedeme na 6 neděl poznávat krásy jižní Itálie. Dopisuji připomínku, že po návštěvě Itálie teď v únoru jsme změnili destinaci na léto. Určitě „neeeee“ Itálie, ale Řecko.