ráno mně probouzí funění, co se děje?

Již dlouhá léta, vlastně již od dětství, mně lákal sever Německa, hlavně pak přístavní Hamburg. Město s vůní dálek, město ne tak vzdálené, ale výchozí místo dalekých cest do celého světa. Je také posledním velkým městem, rozprostírajícím se na naší oblíbené řece Labi. Labe známe od jeho pramene vysoko v Krkonoších, z polabských nížin, soutěsek okolí Hřenska, z okolí Drážďan a Magdeburgu. Už jako kluka sedícího na břehu řeky v Nymburce, sledujícího lodě a šífy naložené vším možným, mě lákalo vidět, kde ta řeka vlastně končí a kde se její sladké a také špinavé vody mění na vodu slanou a mořskou.

Přišlo léto roku 2004 a my se chystali vyrazit, plni očekávání, na cestu směr Hamburg a okolí. Sice jen na 5 dní, se stanem, ale opět s nezbytnými koly. Přeci nebudeme chodit pěšky, že? Profrčeli jsme okolo Berlína, bez zastávky, rovnou do cíle naší cesty. Ještě večer jsme zaparkovali u centra a zatím bez kol si šli prohlédnout centrum. Přivítalo nás velké jezero s velkým vodotryskem, prošli jsme pár ulic, vyfotili radnici a honem k autu, musíme najít místo na přespání. Našli jsme ho u Allianz arény v parku u lesa.

Ráno sedáme na kola a již si to míříme směr centrum. Prohlídka města, osobního přístaviště, všude spousta lodí a lidí, obchůdků a restaurací. Ochutnáváme rybí specialitu, na kolech pak jedeme do proslulé čtvrti Sant Pauli, projíždíme parkem a dostáváme se až k dalšímu přístavu, tentokrát však vzdušného, letišti. Den se krátí, ještě krátká zastávka v centru a honem k autu, najít další místo na spaní.

Z centra však vyjíždíme jinou ulicí, než bychom měli a tak máme trochu problém najít naše auto, již za soumraku se nám to ale přeci daří! Stan stavíme na rozlehlé louce, bude tu klid na spaní. Ráno sedám na kolo a jedu pro čerstvé pečivo k snídani, pak balíme a vyrážíme na další cestu za poznáním.Podél levého břehu řeky do města Stade. Cyklo projížďka města a pak až do posledního města na řece, Cuxhaven a obce Döse. Cestou ještě dvakrát stavíme a jedeme se projet na kolech. Od Hamburgu až k moři je řeka lemována vysokým valem, který brání řece se vylít do kraje při velké vodě a je na něm cesta pro pěší a cyklisty. Tato cesta nás přivedla do jednoho z mnoha kempů, vjíždíme do něho a hle, sociálky. Stavíme kola do stojanů a jde se! Plně využíváme zařízení, jako bychom tu byli ubytováni, ta sprcha bodla, a asi po půl hodince jedeme dále.

Cuxhaven a obec Döse je přímořské letovisko, ležící na samém konci naší řeky. Řeka je však silně znečištěná, nevím proč je na ní tolik kempů, nedovedeme si představit koupat se v ní. Vedle přístaviště je oplocený areál, plný obytných aut a karavanů. Není nám v té chvíli jasné, proč je jich tu tolik. Dnes již ano. Je to sttelplatz! Na kolech pak konečně dojíždíme do míst, kde končí řeka a začíná moře. V těchto místech je Labe široké 18!!! kilometrů, v nepříliš vlídném počasí ani druhého břehu téměř nedohlédneme. Jen rotující vrtule pobřežních větrných elektráren tu a tam zahlédneme. Koryto řeky je pak ještě několik kilometrů vedeno mořem, to aby při odlivu a přílivu byly splavné a lodě mohly plout. Nejsou to totiž žádní drobečkové a tak míří kolmo a až v dáli uhýbají jižním, či severním směrem. Dno moře je tu ploché a voda mělká, není se co divit, příliv hraje svou roli. V dáli jsou vidět ostrovy a několik lodí, čekajících na signál, že mohou vplout na cestu do vnitrozemí. Tu zde hlídá „zapomenutá“ vojenská pevnost s kanónem.

Na rozdíl od řeky je moře podstatně čistší, ale vzhledem k nepříliš vlídnému počasí nás neláká. Navíc bychom za vodou museli pěkně daleko, je totiž odliv. Jedeme se tedy ještě projed podél pobřeží a k večeru nás opět čeká hledání místa na spaní. Stan stavíme na louce schováni keři, ráno mně probouzí funění, co se děje? V celku nic, to jen krávy přišly na ranní pastvu a my stáli v jejich rajónu.

Čas se nám krátí, počasí nic moc a tak se pomalu vydáváme na zpáteční cestu. Ještě se stavíme v Brémách, moc hezké město, vzhledem k dešti spíme v autě (po kolikáté již?) pod mostem, po malé procházce pak již míříme rovnou domů.

V téměř padesáti se mi tedy splnil klukovský sen a viděl jsem na vlastní oči město Hamburg a vody Labe, ztrácející se v nekonečných dálkách vod Severního moře. Na Labi v Čechách říční provoz téměř ustal, to se však v žádném případě nedá říct o Německu. Je to tepna plná života, procházející severní polovinou země s velice silným lodním provozem. Ať již rekreačním, nebo obchodním. A to je dobře.

Pokud budete mít cestu na sever, stavte se i v těchto místech, je zde co vidět a snad budete mít i lepší počasí než jsme měli my.

Z mrazivého Liberce zdraví Zdeněk.

PS: při psaní tohoto povídání si uvědomuji, jaká by to byla paráda, mít karavan již tehdy. Odpadly by problémy s hledáním vhodného místa pro stan, spaní v autě a funěním skotu. Neva i to mělo své kouzlo a teď již můžeme opět vyrazit.