Warning: str_repeat(): Second argument has to be greater than or equal to 0 in /srv/www/caravan24.cz/www/maincore.php on line 169 Články: Albánie a kousek Řecka - Caravan24.cz
Výkup karavanu! Vykoupíme Váš obytný vůz, nebo karavan za hotové,volejte 606118358 www.vykupkaravanu.cz
Partneři webu:
hykro.cz odak.cz
Prohledávání webu:
Články

Albánie a kousek Řecka

Po smrti Envera Hodži zůstávala Albánie posledním ortodoxně marxistickým a stalinistickým režimem, a to až do revolučního roku 1991. V letech 1990–1992 byla ukončena komunistická vláda a zřízena pluralitní demokracie. Opět bylo povoleno náboženství, tak dlouhou dobu krutě potlačované.



A l b á n i e  a  k o u s e k  Ř e c k a

 

V poslední době se s dokumenty o Albánii roztrhl pytel. Když jsme se na ně dívali, mohli jsme si říct – tady všude jsme byli a bylo to ještě hezčí, než v tom dokumentu. Proč tedy ještě další cestopis, když už jste všechno viděli? Možná proto, že se k psanému slovu dá kdykoliv vrátit. Tento cestopis je zcela dílem mé ženy. Píše si zápisky z každé naší cesty, ale zveřejňujeme teprve druhý - před léty Bretaň a teď Albánii. Když mi ho žena dala přečíst, abych řekl svůj názor, můj závěr byl - je to dlouhé, chtělo by to zkrátit. Tak já to ještě přepracuju, řekla. A protože byla na neschopence, ukázala mi druhý den „kratší“ verzi –„já tam ještě dodala nějakou historii a je mi líto něco vypouštět“. Teď je to tedy hodně, hodně dlouhé, ale zato psané se zaujetím a láskou. Konečně tak, jak moje žena dělá všechno. Takže pokud máte odvahu a chuť, můžete se do toho pustit. Nebo ještě lépe – vyrazte do Albánie a večer před danou destinací si kousek našich vzpomínek přečtěte:

 

 

 

 

     Rozhodnutí, že musíme navštívit co nejdřív Albánii, padlo již na vestavbářském sletu v roce 2015, kde jsme viděli pěknou prezentaci od jednoho z našich členů. I naši další známí říkali, že je potřeba navštívit Albánii co nejdříve, protože turistický ruch brzy zničí většinu nedotčené přírody. A měli pravdu.

     Do cestopisu jsem zařadila i několik historických vsuvek, protože mi to nedalo a snažila jsem se přijít na kloub tomu, proč je tak nádherná země s tak bohatou historií zbídačená a proč nemají Albánci aspoň kousek smyslu pro ekologii a ochranu své krajiny. Myslím, že novodobá historie Albánie vše vysvětluje.

 

     Albánie je středomořský stát na Balkánském poloostrově. Je parlamentní republikou a tržní ekonomikou. Její název pochází z antiky: Albania jako země bílá v kontrastu k sousední Černé hoře.

     Severní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře a její jižní část na pobřeží Jónského moře. Od Itálie, která je vzdálena 72 kilometrů ji odděluje Otrantský průliv. Hlavní město Tirana má 895 tisíc obyvatel. Demograficky se jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR). Hodně Albánců žije v cizině. Ohledně vyznání obyvatel jsou poslední věrohodná data z 60. let 20. století, kdy se obyvatelstvo rozdělilo na vyznavače islámu (asi 38,7 %), pravoslaví (asi 24 %) a katolíky (asi 16 %).

 

 

 

Trochu nepovinné historie

     V době bronzové obývaly Albánii a Balkán kmeny IIlyrů. Říká se jim hadí lidé, protože nosili na rukou a nohou náramky s hadími hlavami.

Illyrové hodně obchodovali s Řeckem a jejich kultura byla Řeckem velmi ovlivněna. Byli mořeplavci a válčili i s Římany.

     Jedním z opevněných IIlyrských měst byl Skadar (Škodra, Shkodër). Nad městem je z doby Illyrů středověká zřícenina Rozafa. www.mundo.cz/albanie/rozafa 

     Tady žila poslední velká Illyrská královna Teura, která byla nakonec ve válce s Římany poražena. 

     Od roku 168 př. n. l. připadlo území dnešní Albánie Říši římské. Římská vláda přinesla do země na několik století mír a prosperitu. Byly budovány cesty (do Soluně, Konstantinopole-Istambulu, Drače, Butrintu a srbského Niše), kvetl obchod a usadila se zde řada slavných Římanů.

 

     Po rozdělení říše římské na východní a západní, byla Albánie přidělena východní Byzatské říši pod vládou Konstantinopole. V této době probíhala o albánské území řada bojů. Tak se část území stala na nějakou dobu Bulharskem, Srbskem, byla pod vládou sicilského krále a Benátek (Drač a Skadar).

     Některá pobřežní města (Vloru, Drač), dobyli Normané (r. 1081) a na jihu se pak francouzský Karel z Anjou (r. 1271) nechal prohlásit "albánským králem".

     Ve 4-5 století byla Albánie pod ničivými nájezdy Vizigótů a Ostrogótů, kteří ji drancovali. Využívali Drač jako základnu pro invaze do Itálie, kde pak založili své království.

 

     V první polovině 15. století se století se začala albánského území zmocňovat osmanská (turecká) vojska. Proti nim se postavil Gjergj Kastrioti Skanderbeg, syn jednoho z významných albánských rodů. Skanderbegovi se podařilo sjednotit vůdce albánských klanů a společně pak po 25 let vzdorovali tureckým přesilám.

     Osmané nakonec v Albánii vládli další stovky let a vytlačili křesťanství do hor (zejména v okrese Tropojë s hlavním městem Bajram Curri), zavedli islám a vlastní kulturu. V područí Turecka byla Albánie až do roku 1912. Turecká nadvláda byla pozoruhodná svou velkou decentralizací. Místní vládci, klanoví vůdci – pašové spravovali svá území, ale zároveň podléhali Turkům.

     Turecká kultura přinesla do Albánie řadu pozitiv týkajících se hygieny (např. turecké lázně), byly budovány cesty a mosty, přes Albánii putovalo mnoho obchodních karavan. Mnoho mostů z 16. století se zachovalo dodnes a řada z nich je stále používána.

 

     S Turky přišel do Albánie také islám. Do té doby bylo obyvatelstvo většinou vyznání katolického nebo pravoslavného. Konverze k islámu znamenala pro obyvatele řadu výhod. Křesťané museli platit daně, muslimové ne. Křesťanským rodinám odebírali syny, kteří se museli stát vojáky nebo státními úředníky. Nicméně obyvatelé nebyli násilně nuceni konvertovat, a tak se v Albánii zachovalo vedle sebe jak křesťanství, tak islám.

     Významně zastoupen je zde islámský mystický řád Bektaši, který se na dnešním území jižní Albánie rozšířil hlavně za vlády Ali Paši Tepelenského. Tento paša nechal vystavit řadu teqe – chrámů řádu bektaši, podporoval vzdělanost, stavěl hrady, akvadukty i mešity. Kolem roku 1820 už byla jeho moc tak velká, že se Turci rozhodli ho svrhnout a nakonec byl roku 1822 zavražděn. Zbytky jeho působení (př. Gijókastra, Tepelena, Libohova, Butrint) můžeme nalézt v jižní Albánii a severním Řecku dodnes.

     V 19. století docházelo v okolní Evropě k rozvoji, ale Albánie se stala zaostalou zemí s vysokým podílem negramotnosti (téměř všechny ženy byly nevzdělané) a skoro žádným průmyslem. Proti Osmanské nadvládě propukala různá povstání a na konci 19. století se v Albánii začalo formovat národní hnutí, které požadovalo po sultánovi autonomii země. Roku 1912 byla vyhlášena nezávislost. Ta ale netrvala dlouho, protože s příchodem 1. světové války se země rozpadla do menších provincií ovládaných okolními státy.

 

     V roce 1924 se vlády chopil Ahmet Zogu, který svrhl dosavadní vládu a prohlásil se za prezidenta, o čtyři roky později dokonce za krále Zoga I.

     1939 Albánii obsadila fašistická Itálie a král Zogu I. uprchl do Řecka. Albánie se stala formálně nezávislou, ale ve skutečnosti spolupracovala s Německem. Část obyvatelstva německou okupaci odmítala a tak zde byl prostor pro ukrytí místní židů a židovských uprchlíků ze střední Evropy.

   

     Roku 1944 zemi osvobodilo protifašistické partyzánské hnutí, které vedl oblíbený Enver Hodža a stal se tak velkou autoritou. Jeho Albánská strana práce (PPSH) se chopila moci. Na konci války byla země zbídačená a zdevastovaná. Spojené státy zorganizovali program podpory, ale nová komunistická vláda znárodnila všechen majetek: průmysl, zemědělství, bankovnictví dopravu. Po zkonfiskování nemovitostí a majetků byla obnova země znemožněná.

     Albánský komunistický režim vznikl pod patronací Sovětského svazu, s nímž podepsal v r. 1951 dohodu o ekonomické spolupráci. Byl to nejvíce represivní a totalitní komunistický režim z poválečných východoevropských zemí.

     Za vlády komunistického vůdce Envera Hodži se Albánie uzavřela před světem. Přerušila styky s Jugoslávií, Británií, USA, koncem 50. let styky se Sovětským svazem a nakonec po smrti Mao Ce -tunga se rozešla i s Čínou. Dostala se tak do naprosté izolace.    

     Enver Hodža prohlásil Albánii za první světový ateistický stát a pod vlivem čínské kulturní revoluce zakázal všechna náboženství. Do konce roku 1967 bylo zničeno, či přeměněno k jiným účelům přes dva tisíce náboženských budov. Výsledkem byl až osmdesátiprocentní analfabetismus, kolektivizace zemědělství, militarizace a totální ovládnutí soukromého života lidí. 

     Enver Hodža vytvořil kult osobnosti, jehož nezničitelnost zaručovaly neustálé represe a čistky ve straně. Lidé, nepohodlní režimu, byli posíláni do věznic, většina duchovních řádu bektaši byla během tohoto období zavražděna. Po celém území Albánie byly vystavěny betonové bunkry, které měly zajistit bezpečnost země proti pozemní okupaci. Dodnes na ně narážíme na každém kroku, protože jejich odstranění je finančně náročné. Jejich počet se odhaduje na půl až tři čtvrtě milionu.

     Po smrti Envera Hodži zůstávala Albánie posledním ortodoxně marxistickým a stalinistickým režimem, a to až do revolučního roku 1991. V letech 19901992 byla ukončena komunistická vláda a zřízena pluralitní demokracie. Opět bylo povoleno náboženství, tak dlouhou dobu krutě potlačované. 

     Země se začala postupně liberalizovat, uvolnil se zahraniční obchod. Mnoho Albánců prchalo do okolních zemí.

       V prvních svobodných volbách zvítězili ještě znovu komunisté, ale po dalších demonstracích a stávkách se v roce 1992 dostala k moci Demokratická strana studentského vůdce Sali Berishy. Ta však musela odstoupit po vlně protestů v roce 1997 po krachu investičních pyramidových systémů.

     Většina Albánců (včetně inteligence) totiž uvěřila pyramidovým investičním fondům, které nabízeli velké výnosy. Pyramidové banky (které fungovaly na principu pyramidových her) zkrachovaly a Albánci o všechno přišli. Začaly demonstra-ce, Albánci vykradli sklady zbraní a drancovali po celé zemi, což vyústilo v celkový kolaps země. Anarchie trvala po celé zemi několik týdnů a její přítrž učinily až západní mezinárodní mírové síly a demokratické volby v r. 1999.

     Postupně se Albánie dává dohromady. Ministr vnitra a policie vymýtili z dálnic lupiče a uvěznili ozbrojené gangy. Albánie bojuje s vysokou nezaměstnaností, korupcí a zničenou infrastrukturou. Staví nové silnice a domy, vzniká turistický ruch, zvyšuje se životní úroveň obyvatelstva.

     Albánie je v současnosti parlamentní republikou a tržní ekonomikou. V roce 2009 se stala členem NATO  a v současné době usiluje o integraci do EU.    

                                                  

                                                Naše trasa po Albánii 1. 9. – 16. 9. 2017

 

                                         

Pátek 1. 9. 2017  Odjezd

     Vyjíždíme odpoledne. Ještě doma mi na zahradě zmokl mobil a přestal fungovat, což budu řešit celou dovolenou. Jedeme přes Slovensko, Maďarsko Chorvatsko, Bosnu a Černou horu do Albánie. První den se po cestě nic zajímavého nestalo, kromě zácpy na okruhu před Budapeští. Bylo to kvůli havárce.

     Na noc jsme dojeli těsně k hranicím do městečka Moházse před hranicemi s Chorvatskem a tam v pohodě přespali před obchodním domem Tesco.

 

Sobota 2. 9. 2017  Sarajevo

     Ráno jsme si chtěli v Tescu v Moháči dát kávu, ale nešlo platit kartou a forinty jsme neměli.

Vyjeli jsme tedy bez kávy směrem na Sarajevo přes Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu po silnici E73.

     Přes Bosnu jsem podstatnou část cesty řídila. Cesta byla zdlouhavá kvůli velkému provozu a omezení na 60 km/hod v obcích a mimo ně 80 km/hod.

     Po cestě stáli v každé druhé vesnici policajti. Jedni z nich po nás chtěli pokutu za tmavá skla v autě. Ukazovali jsme jim na skle vytištěnou certifikaci, ale i tak tvrdili, že u nich to být nesmí a že nás příště pokuta nemine. Mirek to nakonec uhádal, ale pak jsme se rozhodli, že už zpátky přes Bosnu nepojedeme.

     Do Sarajeva jsme tedy přijeli až kolem 15 hodiny. https://cs.wikipedia.org/wiki/Sarajevo

Zaparkovali jsme v centru na placeném parkovišti a šli do starého města. Je to krásná historická část města s obchůdky tržnicí, restauracemi a minaretem. Koupila jsem tam vnučce Tině zlaté náušnice k 1. roku. Nejprve ze žlutého zlata, ale po telefonátu s dcerou mi je starý pán zlatník vyměnil ochotně za stejné z bílého zlata.

 

          Sarajevo – staré město

 

   

Celá fotogalerie 2. dne je na   https://www.caravan24.cz/fotogalerie.php?fotogaleri_id=15203&rs=0 

 

     V jedné místní hospůdce jsme si dali vynikající pitu s čevapčiči, upečené na rožni a voňavé od kouře, vše v přepočtu asi za 115Kč.

     Dál potom směrem na Podgoricu po E762. Cesta byla přes hory příšerná, až jsem se bála, místy šotolina, dřevěné mostky a utržená asfaltka. Ale byla s krásnými výhledy na kaňon „vodácké“ řeky Driny. Nad kaňonem jsou raftařská centra a kempy.

     Přechod do Černé hory nás trochu překvapil, protože celnice byla umístěné v malém v úzkém údolíčku ve stavební buňce. Celník podrobně kontroloval (a skenoval) naše osobní doklady a doklady od auta, a tak jsme se tam chvíli zdrželi. Taky mluvil o českém pivě, ale to mi došlo až později, že ho možná po nás chtěl. Každopádně my jsme spíše na víno a piva jsme měli jen pár kousků.

     Černohorský národní park Durmitor: http://www.miras.cz/cestovani/balkan-11/durmitor.php   jsme projížděli už za tmy. Cesta byla strašidelná s černými horami protkanými černými neosvětlenými tunely. No Černá hora J.  Pod námi bylo i ve tmě vidět úzké dlouhé Pivské jezero.    http://www.raftingmontenegro.cz/?p=5087 

     Plánovali jsme původně za světla dojet a přespat v kempu na Žabljaku, ale když jsme dojeli k odbočce na Žabljak, byla už dávno tma a tak jsme jeli dál. Na noc jsme zaparkovali v Podgorici (hlavní město Černé hory) před malým obchoďákem v borovicovém parku. Krásně voněl a v nočním dešti se nám krásně spalo.  http://cerna-hora.svetadily.cz/clanky/Perla-Cerne-Hory-Zabljak

 

Neděle 3. 9. 2017  Ze Skadaru na Komani

     Ráno směr Skadar. Na albánské hranici u Skadarského jezera jsme si asi hodinu počkali ve frontě. Do toho nás předbíhaly typické albánské mercedesy (v Albánii nic jiného nejezdí J ).

    

    

Přechod byl jedno velké staveniště, ale nic se tam nedělo a nikdo tam nepracoval (tak jako ve většině případů v Albánii, což jsme ještě nevěděli).

     Rekonstrukce celnice byla s podporou EU, ale přesto tam nebylo WC. Některé ženy ho tam hledaly a jedna tam zoufale pobíhala, až našla jednu vcelku průhlednou zástěnu.

     Po hodině čekání nás odbavili a hned kousek za hranicí byl docela moderní café bar s čistým záchodem a dobrým espresem.

     Kolem Skadarského jezera byly rozeseté vesničky. My jsme se stavili do městečka Koplik do bankomatu vybrat albánské leky. Jeden albánský lek je asi 20 halířů.

   

     Městečko Koplik mělo v rekonstrukci hlavní třídu. Středem již vedla obrubníky vymezená budoucí silnice, jen místo asfaltu tam byla hlína, odpadky a stavební suť. Pro nás to byl trochu šok, ale z okolních kaváren na to koukalo plno spokojených lidí.

     Prodavači nás lákali ke koupi svého zboží, které leželo na hlíně před obchody. Čilý městský život probíhal přímo na staveništi a nikomu to zjevně nevadilo.

     Cestou jsme nakoukli do jediného (asi) kempu u Skadarského jezera. Vypadal slušně. Měli tam pěkně udělaný přístup do jezera z mola. Jinak byly břehy spíše bahnité. Jiný přístup do jezera jsme už neviděli.

 

 

    

    Skadarské jezero u kempu                                   Skadar

  

     Severně nad Skadarským jezerem a Skadarem se rozprostírá pohoří Albánských Alp, kterým se říká Prokletie. Ohledně těchto hor jsme se rozhodovali, zda navštívíme Národní park Thethi s vesničkou Thethi nebo údolí Valbony. Zvítězila Valbona pro lepší dostupnost a pro možnost plavby po jezeře Komani. Ostatně z Valbony je to do Thethi jeden den cesty pěšky. Takže se to dá i spojit. https://cestovani.idnes.cz/krevni-msta-v-albanii-porad-existuje-dvn-/kolem-sveta.aspx?c=A160603_103919_kolem-sveta_skr 

     Největší zajímavostí Thethi  je věž "kulla e ngujimit", do které se uchylovali muži ohrožení krevní mstou, a která je dnes přístupná i pro návštěvníky. Po mnoho staletí zde totiž pravidla udával zákoník Kanun, který řešil spory mezi rody a klany pomocí krevní msty.

http://lideazeme.reflex.cz/clanek/like-a-virgin-albansky-fenomen-na-ktery-evropa-davno-zapomnela# 

 

     Město Skadar jsme jen projeli, ale pro hrubý obrázek to stačilo. Pěkný mumraj, zboží vyložené na chodnících i na silnici. Lidi tam zřejmě žijí hodně na ulici. https://cs.wikipedia.org/wiki/Skadar 

     Spěchali jsme (zbytečně) do hor na jezero Komani. Nezjistili jsme si dopředu čas odjezdu trajektu po jezeře Komani. Wi-Fi bylo dostupné jen v některých restauracích a poplatky za stahování dat byly hodně vysoké. V průvodci bylo psáno, že trajekt jezdí jen jednou denně.

     Na Komani lake jsme jeli dost rozbitou cestou, ale krásnou nedotčenou přírodou s výhledy na řeku Drin.

    Přehrada Komani je součástí tří vodních děl a hydroelektráren na řece Drin. Byla postavena v 70. letech 20. století za vlády komunistického vůdce Envera Hodži ve spolupráci s Čínou a je největším výrobcem elektřiny v Albánii. Plavba po jezeře zkracuje cestu směrem do hor a do Tropoje z 6 hodin na 2 hodiny a je výletní plavbou.

     Vesničku Koman tvoří jen pár baráků pod hrází přehrady. Asi bývala větší, protože jsme tam viděli zbytky kamenných základů dalších budov. Teď tam zbylo jen pár obytných domů, včetně kostela, hřbitova a školy. Škoda, mohla to být hezká vesnice.

     Nic jsem o tom nezjistila, ale bude to asi pozůstatek problémové doby z r. 1996 (viz historie). Pobouřily mě hromady stavební suti kolem břehu řeky Drinu. Nevím proč si takhle krásnou přírodu Albánci ničí. A tohle byl vlastně problém celé Albánie.

     Do přístavu Komani lake jsme přijeli ručně vykopaným, neosvětleným tunelem ve skále. Maličký přístav je schovaný pod skalami u přehradní zdi.

     Zaměstnanci přístavu, mladí kluci uměli anglicky a sdělili nám, že trajekt jezdí pouze ráno v 9 hod a prodali nám lístek na další den. V přístavišti byl malý penzion a bar, kde jsme se potkali se Simonou a Vaškem z Prahy a popili s nimi trochu červeného vína Vranac. Simona s Vaškem projížděli Albánii kabrioletem a spali po penziónech.

     

     Na noc jsme se vrátili dolů do kempu v Komani. Dřív to bylo pouze tábořiště (i podle zdrojů na netu), ale majitel z něho udělal pěkný kemp s bazénem a přístupem k řece. Měl tam pár pokojů k pronajmutí, které byly společně s restaurací umístěny pod mostem. Takže most vlastně tvořil střechou hotelu. Docela dobrý nápad. Kemp za 7 euro byl čistý a ve sprše tekla horká voda i v noci. Jupíí.

 

      

     Kemp v Komani                                       Přístav v Komani

  

 Celá fotogalerie 3. dne je na https://www.caravan24.cz/fotogalerie.php?fotogaleri_id=15204&rs=0

     

     V kempu však nebyla k dispozici Wi-fi a tak jsme šli večer do restaurace na druhou stranu mostu, kde jsme už předtím povečeřeli. Protože mi stále nefungoval mobil, tak jsem se snažila dostat na FB přes notebook, ale byl mi zablokován přístup. Byla jsem rozpoznána jako podezřelý účastník a měla jsem označit pár přátel na fotkách. To jsem teda nedala, protože tam byli buď hodně mladí nebo v chumlu nebo na oslavě..  A stále mi nefungoval mobil. Vždycky chvíli naskočil a pak chcípl. Ach jo, tak trochu depka. Je vidět, jak jsme my Středoevropané zhýčkaní. Já jsem zvyklá i fotit na mobil. No, ale aspoň jsem si zvykla na náš nový vodotěsný foťák Olympus TG4, který jsme si před dovolenou pořídili.

 

Pondělí 4. 9. 2017 Komani lake a Valbone valey

     Ráno, už v 8 hodin se kemp rychle vylidnil a všechna zahraniční auta spěchala do přístaviště.

My jsme měli koupenou jízdenku, a tak jsme tam přijeli na 8.30 hod. Kluci už nám drželi místo uprostřed trajektu, protože jsme měli ze všech největší auto (přesto nejmenší mezi campery).

     V přístavišti jsme se potkali s další českou dvojicí Luckou a Honzou z Liberce. Ti spali na trajektu. Nechali je tam přespat hoši z přístavu a mohli i dojíst zbytky hostiny po svatbě, která se před tím na lodi konala. Svatebčany jsme tam viděli předtím přijíždět. Honza s Luckou se chtěli jen podívat na přístav, ale z vděčnosti si pak přeci jen plavbu po jezeře koupili.

mekie 04. December 2017 13048 přečtení 15 komentářů 0 hodnocení Tisk

15 komentářů

Zanechat komentář

Přihlaste se, abyste mohli zveřejnit komentář.
  • zemanekpetr
    zemanekpetr
    Dík za oživení vzpomínek.Prokletie,termální řeka,pobřeží atd. to je pro mne TOP.Letos byla cesta okolo Itálie a byl to "jen"cestovatelský čajíček.Doufám že i další kempaři díky vašemu cestopisu přestanou mít strach z Albánie a objeví ji pro sebe.Petr
    - 04.12.2017 18:46
    • F
      ferdasan
      Zdravím-pěkný počteníčko i fotky.Já měl letos podobný nápad,ale nakonec jsme skončili" jenom "na Korfu .Moje polovička měla z Albánie obavy,i když jsem ji přesvědčoval,že to bude v pohodě.Koukali jsme tam z protějšího břehu.Z Igumenitzi jsme odjížděli 22.10.17.Když jsem to dočetl a povídal to mojí polovičce,tak říkala,že bychom to mohli příští rok zkusit.Tak uvidím,jak to dopadne.
      - 05.12.2017 18:37
      • mekie
        mekie
        Chtěl bych poděkovat za upozornění od Roberta, že máme špatně (obráceně) čárky u souřadnic a tím pádem to ukazuje blbosti. Chtěl bych poprosit Funa, jestli by to nemohl opravit, pokud se dostane k tomu, aby to "dočesal" do konce. Díky moc.
        - 08.12.2017 19:41
        • pilinis
          pilinis
          Ahoj super počtení taky se tam chystáme.Už jsme v důchodu tak času je dost ještě jednou dík za článek.
          - 09.12.2017 15:41
          • zemanekpetr
            zemanekpetr
            Ferdasane malá rada do domácnosti. Před první návštěvou AL jsem doma uspěl s tím že pojedeme přes GR a nakoukneme do AL z jihu a když se nebude dařit vycouveme zpět do Řecka.Byl z toho dvouměsíční pobyt a pak další tři udělané vźdy na divoko a bez negativních zážitků.Jasně že kemp to jistì.
            - 10.12.2017 18:38
            • F
              ferdasan
              Zdravím-Al už se plánuje,chceme to vzít přes Prešpánský jezera,Ohrid,potom do Al ,tak zatím sháním informace-do jara je zatím čas.Do GR jezdíme už od r.91,ale ostatní státy jsme jenom projížděli.Já říkám,že jsme měli začít jezdit dříve,ten čas mrcha poslední dobou strašně letí.
              - 15.12.2017 21:04
              • petrka
                petrka
                Ahoj Mekie, krasne napsane. Chceme tam letos s nasim malym bydlikem vyrazit. Muzes rict jake tam jsou ceny potravin a kolik si mame vymenit leku asi na tydeni pobyt v Albanii. Diky
                - 14.01.2018 18:40
                • mekie
                  mekie
                  Kolik leků ti neporadím, protože nevím tvoje potřeby. Jídlo v restauraci cca 120 Kč. Suroviny levnější, než u nás dejme tomu o třetinu někde i víc. My jsme si na 14 dnů vyměnili za 6000 Kč a museli jsme koupit při odjezdu plnou nádrž za hotové, abychom to utratili. Částečně to samozřejmě bylo tím, že v kempech chtěli za ubytování Eura.
                  - 14.01.2018 22:16
                  • petrka
                    petrka
                    Diky za info. Tak nema ani cenu moc vozit proviant. Nejsme narocni a staci nam jednoducha jidla ale radi si nekam zajdem na mistni specialitu. Maji tam v kempech el pripojky? Nemame solarni panel. Staci tam na vstup obcanka nebo musime mit pas? Pak chcem jeste jet dal do recka.
                    - 15.01.2018 19:18
                    • mekie
                      mekie
                      Elektrické přípojky jsou v kempech všude a jsou v ceně. Občanka asi ne - není to Šengen. Já všude používám pas, tak tohle neřeším.
                      - 28.01.2018 14:31
                      • F
                        ferdasan
                        Zdravím mekie-Co za co jste měnili a kde??€ za leky nebo kačky??:he
                        - 01.02.2018 21:32
                        • Mirek a Iva
                          Mirek a Iva
                          Ahoj. Mirku, tak jsme to konečně přelouskali celé a musíme konstatovat, že obojí je velké dílo. Jak cesta, tak i cestopis a to si myslíme, že ten cestopis byl určitě náročnější. Díky. A pozdravuj tu paní, co Tě občas pustí do auta a vezme Tě na cesty sebou.
                          M + I
                          - 02.02.2018 08:56
                          • RUZA017
                            RUZA017
                            Ahoj,u nás pokud seženeš leky tak jsou drahý.Je lepší vybrat v Albánii leky z bankomatu a nebo vztí eura a tam je kdekoliv v obchodě,v restauraci ,na ulici vyměníte za leky....
                            Jezdíme Slonensko,Maďarsko,Srbsko,Makedonie,Albánie,na občanku od roku 2015.
                            L+J
                            - 25.02.2018 17:24
                            • M
                              matak113
                              Zdravím. Krásně popsáno. Albu jezdíme již dva roky a stále je na co koukat. Neuvěřitelná země a výborní lidé. To co tady popisujete máme veskrze již také za sebou. Chci se zeptat, zda do kempu v komani lze zajet i s karavanem a jaká je silnice ze Škodaru. JInak doporučuji vše zajet na mys Rodonit - kempování na divoko a nikde nikdo. Loni jsme se minuli vyjížděli jsme do Alby až 15.9. a vraceli jsme se až 10.10. počasí skvělé v průměru 25-30 st. Leki měníme bez problémů v bankomatech nebo platíme eurem.
                              - 23.04.2018 12:26
                              • mekie
                                mekie
                                Matak113 - Promiň, dlouho jsem sem nenahlížel. Cesta ze Škodaru do Komani je docela rozbitá, těch 30 km jsme jeli hodinu, ale dá se. Co se týče karavanu, tak si nejsem jistý. Protože je to pod tím mostem, je hned na začátku docela sešup, tak nevím, jestli bys to pak vytáhl nahoru. Podle toho, čím to táhneš. Ale asi by se dalo zaparkovat hned za vjezdem. Horší by bylo, kdybyste chtěli na trajekt jako my. Nahoře je tak málo místa, že byste se tam asi nevytočili a trajekt je docela malý.
                                - 07.06.2018 06:16

                                Hodnocení je k dispozici pouze členům.

                                Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.
                                Skvělý! (0)0 %
                                Velmi dobrý (0)0 %
                                Dobrý (0)0 %
                                Průměrný (0)0 %
                                Špatný (0)0 %

                                Copyright © 2023

                                Powered by PHPFusion. Copyright © 2024 PHP Fusion Inc.
                                Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.

                                Theme by PHP Fusion Inc
                                42,724,148 unikátních návštěv | Vygenerované za: 0.15876 sekund | Průměrně za: 0.15876 (0) sekund | Dotazy: 67 | Použitá paměť: 1.91MB/4MB