Warning: str_repeat(): Second argument has to be greater than or equal to 0 in /srv/www/caravan24.cz/www/maincore.php on line 169 Články: Sardinie 2017 - Caravan24.cz
Výkup karavanu! Vykoupíme Váš obytný vůz, nebo karavan za hotové,volejte 606118358 www.vykupkaravanu.cz
Partneři webu:
hykro.cz odak.cz
Prohledávání webu:
Články

Sardinie 2017

Parkujeme na STPLZ v dochozí vzdálenosti do centra (cca 1 km, 14 EUR, 43,8400; 10,4881). Do města vyrážíme navečer a litujeme, že jsme si nesundali kola - dalo by se jet po hradbách, kde by alespoň něco bylo vidět. Jinak kromě slavného oválného náměstí se nám nejvíc líbí blešák před hlavní katedrálou.



O Sardinii jsme přemýšleli dlouho a letos se to podařilo. Máme jen na Sardinii 16 dní (a zbytek na cestu), tak jí chceme objet celou - pojmout to průzkumnicky, zároveň něco chceme pojezdit na kolech. Lodní lístky kupujeme v předstihu 2 měsíců, přesto „Camp on Board“ už dostáváme jen na cestu tam. Vyjíždíme v sobotu odpoledne, vybíráme cestu přes Ga-Pa, přejíždíme Brenner a spíme pod lanovkou ve Vipitenu. Tuto možnost při cestě na jih jsme nikdy nevyužili, je tu klid, několik obytňáků, další vidíme ráno u Sparu. Loď nám jede až v pondělí večer, takže není kam spěchat. Na oběd sjíždíme na parkoviště u jezera u Mantovy, je tu několik italských rodin, evidentně víkendová destinace (45,1458; 10,8051). Je tu stín, 

 

obr 

 

vytahujeme sezení a po poledňáku pokračujeme do Luccy. Parkujeme na STPLZ v dochozí vzdálenosti do centra (cca 1 km, 14 EUR, 43,8400; 10,4881). Do města vyrážíme navečer a litujeme, že jsme si nesundali kola - dalo by se jet po hradbách, kde by alespoň něco bylo vidět. Jinak kromě slavného oválného náměstí se nám nejvíc líbí blešák před hlavní katedrálou.

 

 

 

Pondělí hodláme strávit v okolí Ceciny, na dojezd do přístavu. Parkujeme v Marina di Bibbona na ulici vedoucí k parkovišti, které je opuštěné (43.233727, 10.534726). Vyrážíme na kolo nejdelší cypřišovou alejí v Itálii do blízkého Bolgheri a přes vesničky ve vinicích zpátky. Zbytek dne trávíme na pláži (cca 600 m od parkování), kde se parádně spálíme. Večer už přesun do Piombina, kde se rozhodujeme přebalit auto. Měříme 6.90 m bez kol. Lístek máme na auto do 7 m a po zkušenosti s naloděním na Elbu, kde nás přeměřovali, se rozhodujeme všechny kola nacpat do garáže (normálně vozíme pohodlně 2 venku a 2 vevnitř). Po hodinovém cirkusu na parkovišti (od ploutví po klíny, vše vyndat) se přesouváme do doku, nikdo nás neměří ☺ a spolu s německými a italskými důchodci najíždíme na poloprázdnou loď. Po skleničce při západu slunce a výhledem na Elbu uléháme. Ráno jsme překvapení - žádné hlášení, prostě všichni okolo startují. V pyžamech se přidáváme a vyjíždíme do Olbie. Máme souřadnici na tankování vody ve městě (s plnou nádrží vody si jinak ťukneme o spodek při najíždění na loď), vše je zavřené a daří se nám hned zakufrovat, což ústí v první off-road naší cesty. Po sjezdu ze špatné dálnice končíme na šotolině a makadamu. Po návratu do Olbie tankujeme vodu u pumpy a uklízíme se na pláž Tavolara. Trávíme tu odpočinkový den, parkujeme před příjezdem na parkoviště (40.858817, 9.650484, před odjezdem domů tu i spíme).  

 

 

Odpoledne se přesouváme do hor k pramenům Sorgente su Gologne (40.28907 9.4943). Jdeme si pramen prohlédnout, jedná se vlastně o řeku vytékající z vnitra hor. Ještě vyschlým korytem docházíme k hlavnímu ramenu řeky a pak už nás vedro udolává. Po večeři jdeme pár set metrů zpátky po silnici a při západu slunce si prohlížíme jeden funkční a jeden zbořený kostel - romantika. To už se k nám dávno přidal pes, který nás bude celou noc hlídat a druhý den s námi poběží celý cyklovýlet. Na parkovišti u jeskyní spíme, je tu rušno až do tmy a ráno zase od cca 7 - lidé z okolí si sem jezdí čepovat vodu. Je výborná a my si jí čepujeme do všech nádob, které máme. Druhý den ráno vyrážíme už za vedra na cyklovýlet do údolí Lanaittu. Ačkoli jsme ujeli jen cca 15 km, máme toho dost. Snažíme se dávat pít i psovi, ale tomu to moc nejde. Krásné výhledy na Tiscali, jen je třeba mít dost vody.

 

 

 

Po poledni se chystáme přejet hory (máme tu ještě několik typů na ježdění na kole a parkování, ale je moc velké vedro). Nakupujeme v Dorgali (nejlepší vysušené obří placky, co jsme na Sardinii koupili - chce to koupit ty solené s vyšším obsahem olivového oleje) a vydáváme se po silnici 125 na jih. V původním plánu byla i návštěva soutěsky Gorrupu, ale jelikož je 38 °C ve stínu, tak to vzdáváme. Po cestě stavíme na vyhlídce, kde je do soutěsky z dálky vidět (40.1972, 9.5357).

 

 

 

Dá se jít na malý vrcholek za infocentrem, je tu lepší rozhled než z následujícího pasu Silana. Vidíme odsud i cestu klesající ze Silany k soutěsce a tento plán definitivně rušíme. Kocháme se horami až do Baunei. Tím míjíme věhlasné pláže dosažitelné pouze na lodi nebo daleko pěšky, což bych já se svým kolenem nezvládla. Chceme si to vynahradit pláží na konci tohoto masivu, ke které se dá dojet autem - Punta Pedra Longa (40.026642, 9.705624). Toto místo doporučujeme jen autům v dobré kondici. Jedná se o cca 3,5 km 20% klesání. Odměnou nám je jedno z nejhezčích koupání a spaní na ostrově. Parkujeme až na spodním parkovišti, večer grilujeme s výhledem na moře. Koupání je nádherné, i když se jedná o prudké skály do vody (k „pláži“ se sestupuje od restaurace v předposlední zatáčce).  Ráno se stavujeme v Arbataxu, kde je zpátky hezky vidět Pedra Longa, pak se přesouváme zpátky do hor na další cyklovýlet. Šplhání skrz horské vesnice je zážitek, při průjezdu úzkými uličkami se utěšujeme, že tady přece jezdí i autobus (jen se s ním nepotkat…). 

 

 

 

Jedeme přes Lanusei do Ulássai, kde parkujeme zde: 39.810636, 9.498163 (jen bacha nenechat se navést navigací přes centrum města, tam by obytňák neprojel, ale objet městečko po jihozápadním okraji). Vydáváme se na kole k vodopádům Cascata di Lequarci. Není to daleko (cca 7 km), po cestě jsou krásné výhledy na skalnaté hory. Celou cestu rodině slibuji malou Nijagáru, ale neteče tu ani kapka. Dáváme se do řeči se dvěma chlapíky na místě, klubou se z nich geologové na průzkumu a ti nám vysvětlují, že voda z vodopádu mizí v dubnu-květnu. Posílají nás alespoň pod silnici na kaskádu, kde se trochu osvěžujeme. Popojíždíme ke kostelu Chiesa di Santa Barbara, kde chvíli odpočíváme. Jsou tu i prostorné placy na případné parkování přes noc (určitě by se tu dalo jít na nějaký výšlap nahoru, jen silnička je sem užší).  Přesun k moři - chceme spát někde v okolí Quirra, jedeme k pláži di Murtas.

 

Parkujeme tak, aby se dalo večer grilovat a v klidu přespat a jdeme se konečně vykoupat. Čeká nás nepříjemné překvapení - moře je plné řas a pláž je zanešená tlejícími řasami. Do moře přece jen vlezeme, potřebujeme schladit, a přesouváme se k Porto Corallo. Několik cestopisů popisuje, jak tu spali nadivoko, nám se to zdá příliš na očích, navíc za plotem stellplatzu. Na něm nakonec končíme (18 EUR, kempové zázemí), ale do moře opět nejdeme - všude řasy. Užíváme si alespoň grilovačku při západu slunce. Rozhodujeme se popojet až k Villasimiusu. Po cestě nakupujeme u zelináře u silnice a vyzvídáme, jestli nezná někoho, kdo má dobrý olivový olej. Vysvětluje nám, že je už několik let na Sardinii velké sucho a že s olejem je to těžké. Posílá nás na farmu San Tomas u Castiada (39.233372, 9.527086), kde se nám věnuje otec se synem. Máme komentovanou ochutnávku, já se u toho nejlepšího oleje musím držet, jak je aromatický, pán se mi směje. Nakupujeme olivy, olej, olivové ochucené pasty a jedeme zpátky k moři. Zastavujeme na slavné pláži Punta Molentis, ale kousek po sjezdu z hlavní silnice je zákaz vjezdu pro obytňáky. To dodržíme a jdeme na pláž pěšky (cca 1,5 km). S autem bychom se sem ani nevešli - je to tu parkovací masakr a ještě větší na pláži. 

 

 

 

Fotky, které uvidíte na webu, musely být focené v lednu… Přesto si užíváme koupání, jdeme trochu stranou hlavního mumraje. Na oběd se přesouváme na Capo Carbonara, kde si to užíváme - stání pod stromy u pláže (39.106988, 9.518260). Podle zkušeností kolegů z jednoho cestopisu se bojíme policajtů, tak se na noc přesouváme na asfaltový konec silnice nad pláž. Je pátek a vyhlídka je zřejmě oblíbeným místem pro „rychlé číslo“, ať už v autě nebo na svodidle vedle našeho auta. Za zvuků přírody trávíme noc. Ráno se vracíme na pláž, kde v klidu snídají Italové v obytňácích. Od tohoto dne už zákazy vjezdu ignorujeme.  Po delší snídani se vydáváme vyhlídkovou silnicí do Cagliari. 

 

   

 

Je sobota a na příjezdu do města je kolona a vedle čtyřproudovky vidíme hejna plameňáků. To ještě nevíme, že to jsou jediní plameňáci, které na Sardinii uvidíme. Parkujeme v přístavu pod centrem (39.214142, 9.109271; 5 EUR), prohlížíme si město, které se nám líbí (až na to vedro, i když ve chvíli psaní tohoto cestopisu hlásí v Cagliari 50 °C). Navštěvujeme i botanickou zahradu, kde je chládek a krásné palmy, kaktusy a sukulenty. Také hledáme ve městě největší antickou památku Sardinie - amfiteátr. Je zavřený kvůli opravám a za plotem jsou kupy odpadků. Pak se přesouváme na Costa del Sud. Protože je sobota, tak je všude beznadějně narváno.  Parkování kolem pláže Chia bez šance, zkoušíme to na Capo Spartivento, kde je obří nacpané parkoviště, které se navíc na noc zamyká. Stavíme před parkovištěm a chceme se jít alespoň vykoupat.  

 

Oslovují nás Italové stojící v cípu za parkovištěm (38.881530, 8.855622), že máme počkat a navečer se tam přesunout, že oni tam jsou už několik dní. Nakonec je z toho pěkné koupání a večer je to tam opuštěné, noc klidná.  Ráno se opět jdeme vykoupat a chlapi se rozhodují, že dnešní trasu pojedou z velké části na kole. Vyrážejí vnitrozemím, my s Majdou jedeme na kole k salinám u pláže Chia, kde jsou na fotkách stovky plameňáků. My nevidíme ani jednoho. Vyjedeme ještě k majáku na „našem“ mysu a po koupání balíme směr Giba, kde bychom se měli setkat s chlapama.

 

 

Ti to nakonec po 30 km vzdávají a nabíráme je znechucené blouděním mezi pastvinami se psy v zádech. Jedeme na pláž di Masua, cesta po pobřeží mezi skalami je nádherná. Už z dálky vidíme pana Zucchera (jak mu začínáme říkat) a sjíždíme dolů. Tam panuje nedělní parkovací peklo, jediné místo je pouze na stellplatzu. Platíme majiteli 5 EUR za parkování a jdeme na pláž. To, jak to tam vypadalo, později nazýváme tulení sídliště - tělo na tělo. Pláž je krásná, ale máme prostě smůlu na horkou neděli. V pozdním odpoledni se vracíme k jeskyni San Giovanni u Domusnovasu, kterou jsme vynechali (39.336698, 8.627650).  Už vyzdobená vesnice před jeskyní naznačovala, že se tu něco děje. U kostela vedle jeskyně byla venkovní mše a svatý Giovanni v životní velikosti slavil svátek. Jeskyni jsme si prošli až na druhý konec cca 800 m a zpátky.

 

Zajímavý zážitek, hlavně pokud tu dříve jezdila auta.  Večer se vracíme okolo pana Zucchera na pláž Cala Domestica. Po cestě se ještě stavujeme na dvou farmách - na jedné se rukama nohama domlouváme se stařečky o sýru a oleji (vše dohodnuto a vynikající) a pak ještě kupujeme zeleninu u jejich souseda. Na Dometice zůstáváme dvě noci, moc se nám tam líbí. Zažíváme jeden celý den bez jízdy (můj muž musí jet na kole alespoň „pro rohlíky“ do Buggeru, přece se nebude celý den válet…). Jinak se koupeme, čteme, grilujeme a jdeme na procházku ke strážní věži, od které je krásný výhled.

 

    

 

Večer se na pláži koná rockový koncert, na který se jdeme podívat. Trochu se bojíme, jestli se vyspíme, ale je to v pohodě. Poté se přesouváme na Capo Pécora - jedno z nejhezčích stání (39.455827, 8.383264). Auta jsou roztroušená po celém útesu, daleko od sebe. Koupání je trochu obtížnější, ale trávíme tu bezva den (a měli jsme tu zůstat i přes noc). Na noc přejíždíme na pláž Piscinas. Na odbočce z hlavní silnice je omezení výšky do 2,6 m, ale z cestopisů víme, že bychom měli projet (máme 3,10 m a byla tam rezerva). Když se dokodrcáme k pláži kolem dalších opuštěných dolů, obloha se zatahuje a hodně fouká. Večer už na pláži vlají červené vlajky, v noci je bouřka. Ráno to na koupání není, tak vytahujeme kola a jedeme prozkoumat druhou příjezdovou cestu přes brody - je málo vody a velký obytňák to projíždí v pohodě. Po příjezdu zpátky k autu máme policejní návštěvu. Vadí jim klíny, na kterých stojíme (abychom nezapadli) - to je podle nich camping.

 

Jsme zvědaví, co řeknou, až uvidí T3 za rohem zabydlenou včetně nábytku a markýzy. To už nevidíme, začínáme se bát výjezdu po pískové duně. Je to sice asi jen 20 m, ale služně hluboký písek. Před námi tam protancuje pískem jiný obytňák, tak se odvažujeme taky. Přesouváme se na náhorní plošinu Giara di  Gesturi, kde žijí divocí koně. Parkujeme ne jednom z parkovišť na kraji plošiny (39.735754, 8.998737) a po večeři vyrážíme na kolech za koňmi. Je to dobrá volba, koně se k večeru stahují k posledním zbytkům vody v jezírcích, nejvíc jich je u těch nejodlehlejších - tam bychom pěšky nedošli. Druhou zajímavostí tohoto místa jsou korkové duby. Jsou tu všude a je zrovna období sklizně kůry.  Krásný zážitek, je tu i pár nuraghů. Zajímavé je, že naší Majdě to tam přišlo strašidelné (je jí 16, ale měla z toho místa špatný pocit). Trávíme tu klidnou noc, ráno si ještě hladíme koně somrující po parkovišti a vyrážíme na polostrov Sinis. Prohlížíme si jeden z prvních křesťanských kostelů na ostrově a jdeme se projít ke strážní věži nad archeologickým nalezištěm. 

 

    

 

Je zákaz koupání, moře bouří. Přejíždíme na Mari Ermi - bílé pláže na Sinisu. Malý trik je v souřadnici stellplatzu. Ten není v Mari Ermi, ale v Arrutas. Je sice na dohled, ale pobřežní cesta je přehrazená. S námi bloudí dva Italové, ti odmítají objíždět mnohakilometrový úsek a vydávají se po poli. Odvážně jedeme za nima a po jednom z nejtěžších off-roadů, co naše auto zažilo, se ocitáme u parkovišť. Vybíráme to nejzadnější a chceme se jít koupat. Tady sice žádné červené vlajky nevlají, ale do vody se bojíme - moře stále bouří.  Postáváme na kraji, jdeme na procházku po pláži. Z bílých písků nevidíme nic, jsou tu metrové hromady vyplavených řas. Přesto si užíváme večer, grilujeme, pouštíme draky, adoptujeme na večer a na ráno kočku. Druhý den vynecháváme blízké Capo Mannu - bylo by to stejné. Počasí je na déšť, míříme do Bosy. Po cestě zastavujeme u Arco di s’Architu a jdeme se k němu podél moře projít. V Bose doplňujeme zásoby a procházíme městečko - líbí se nám.

 

    

 

Pak už se v pošmourném počasí přesouváme na Capo Caccia. Chceme druhý den jít do Neptunovy jeskyně. Jedeme tam na průzkum a   dozvídáme se, že ten den byla jeskyně kvůli rozbouřenému moři zavřená. Doufáme, že se to do druhého  dne zlepší a hledáme místo na spaní. Nakonec spíme na vyhlídce asi 1,5 km před jeskyní (40.573964, 8.159237). Ráno máme štěstí, je otevřeno a sestupujeme do jeskyně. Jak už tu bylo psáno - vyplatí se tu být na první prohlídku. Jeskyně je nádherná, a scenérie skal při klesání po schodech taky. 

 

   

 

Po prohlídce (kdy už na silnici není kde parkovat a lidi se valí dolů do jeskyně) se přesouváme na nedaleké Porto Ferro. Nestojíme na plážovém parkovišti, ale trochu stranou u věže - 40.676507, 8.199642. Vydáváme se na kole podél pobřeží po skalnatých cestičkách k další věži Porticciolo. Při návratu se ještě rozhodujeme dojet k jezeru Bratz a kolem věže Negra zpátky. 

 

    

 

Zasekáváme se ale na dunách, tak se nakonec stahujeme na pláž a tlačíme kola po pláži. Italové se tvářili, že větší exoty  neviděli.  Odkládáme kola v autě a jdeme se také koupat. Je sice pořád zákaz koupání, je tu spousta surfařů, ale pás cca 20 m od břehu je bez vln. Přesto nás proudy odnáší rychle do boku a raději už se jen šploucháme u břehu. Večer grilovačka, povídáme si s německými důchodci (takhle nějak bychom si představovali důchod - měli za sebou Sicílii a mířili na Korsiku) a fotíme stále neokoukaný západ slunce u věže. Druhý den prší, zastavujeme se u pláží u Argentiery, dalo by se tu spát. Dnes jsou tu ale ocelově šedivé vlny a fouká. Plánovali jsme projet na kole poloostrov Stintino, vzdáváme to, je z toho autovýlet. Pak se počasí umoudřuje, tak stavíme chvíli na pláži La Saline, kde vaříme oběd a procházíme se po pláži (opět by se tu dalo volně spát). Míříme do Castelsarda, kde zastavujeme na prohlídku. Z hradu vidíme na moři úzké a vysoké tornádo… Chceme se kouknout na kostely a klášter mezi Sedini a Laeru, jedeme kolem „sloní skály“, zastavuje nás zmateně značený zákaz vjezdu - místní tam jedou, my to ale po pár km otáčíme. Silnice se zužuje a Panda není 7m obytňák.

 

  

 

Na noc míříme na pláž la Marinedda. Máme v plánu druhý den objet na kole pláže na Costa Paradiso. Voda ale bouří, tady mají na červených vlajkách i  lebky se skříženýma hnátama. Večer se poprvé za celý pobyt potkáváme s Čechy, dáváme se do řeči a sedíme u vínka (tímto zdravíme do Brna). 

 

 

 

 Ráno je pořád ošklivo, hledám na webu předpověď pro surfaře - celé pobřeží až na výběžek pod Korsikou má být rájem surfařů i po několik dalších dní. Rozhodujeme se, že přejedeme až za Santa Teresu. Vítr utichá, navštěvujeme skálu Capo d’Orso - krásný výhled stojí za to. Přes den se koupeme v Golfo di Arzachena, všechny tipy na spaní selhávají. Nakonec spíme v Porto Quatu (41.139587, 9.495394). Luxusní přístav, kde je na trávníku jako reklama zaparkovaný světle modrý Rolls Royce a pár jachet by tu pokrylo část rozpočtu ČR. Naštěstí nikomu nevadíme, večer se procházíme a obdivujeme krásné lodě. Celé severní pobřeží je krásné, ale je tu málo míst na parkování. Buď je to moc luxusní, nebo stísněné. 

 

  

 

Víme, že příště horní část Sardinie vynecháme (pokud tu nebudeme v květnu). Ráno se přesouváme do Olbie, kde děláme servis, a den trávíme opět na Tavolara. Večer si jdeme vypít lahvinku na pláž a loučíme se s mořem. Druhý den jedeme na velký nákup do Olbie a loučíme se s naším Vojtou, který letí do Prahy na koncert (nejlepší koncert na světě, který nemůže propásnout…). Kolem třetí se naloďujeme i my a večer přijíždíme do Livorna. Ještě přejíždíme do Florencie, kterou máme v plánu druhý den. Parkujeme na parkovišti v širším centru (43.79634, 11.24858) a ráno jdeme na autobus, který jede na Piazza di San Marco. Paní v tabáku nám radí koupit si rodinnou denní jízdenku, cesta trvá tak 20 minut. Ve Florencii už jsme byli, přesto se do ní znovu těšíme. I přes davy čínských turistů se selfie tyčkami si dovedeme hledat cesty postranními uličkami, kde jsou stejně nádherné renesanční paláce jako na hlavních ulicích. S Majdou plánujeme návštěvu muzea Salvatora Ferragama (táta jde čekat do komiksového obchodu). V muzeu je výstava k 90. výročí návratu tohoto obuvníka do Florencie - kromě jeho ručně šitých bot je tu vše o designu, bydlení a kultuře Itálie 20. let - paráda.

 

  

 

Scházíme se na oběd v Mercato Centrale - v přízemí je trh a v prvním patře „bufety“ s všemožným italským jídlem. Chystáme se po jídle nakoupit nějaké dobroty v přízemí, ale zavřeli ve tři hodiny, máme smůlu. Vracíme se k autu a chceme přejet na noc k jezeru Bilancino za Florencií. Je to po staré silnici do Bologny, ta je ovšem ve Florencii zavřená a značení objížďky žádné. Zkoušíme vyjet podle mapy, ale ztrácíme se na severní straně Florencie mezi úzkými zdmi. Protijedoucí musí couvat, několikrát se už smiřujeme, že auto prostě odřeme. Trochu nervy, nakonec vyjíždíme po silnici na Borgo a přes toskánské kopečky se dostáváme k jezeru (43.971276, 11.263728), noc je klidná. Druhý den nikam nespěcháme, tak pokračujeme po staré silnici 65 do Bologny. Táta chce do Ducati muzea a my s Majdou si chceme projít město. Plán je takový, že si vyskočíme někde na vnitřním okruhu kolem centra, a táta nás odpoledne zase nabere. Do centra se vůbec nesmí a my objíždíme celé centrum v dost hustém provozu a nikde (nikde!) se nám nedaří zastavit. Vzdáváme to a naopak my vyhazujeme tátu v muzeu a jedeme čekat do obchodního centra (jedny šatičky vyměněné za renesanci to spravují). Už máme myšlenky jen na cestu domů.

 

  

 

Jedeme opět přes Ga-Pa a spíme v Mittenwaldu na parkovišti u potoka, dopíjíme poslední lahev sardinského vína. Poslední den je sobota a celou cestu z Mnichova jsou kolony aut jedoucích na jih.  Byla to krásná dovolená i přes několik dní s horším počasím. Opět platí ponaučení o tom, že ne vše je tak, jak se to píše na internetu ☺ Zkušenosti z května nebo října jsou nepřenositelné do července, obzvlášť na severní straně ostrova. Příště už víme, co vynechat a kde se naopak zdržet déle. Ujeli jsme celkem 3980 km.  

rubici 10. August 2017 8913 přečtení 7 komentářů 1 hodnocení Tisk

7 komentářů

Zanechat komentář

Přihlaste se, abyste mohli zveřejnit komentář.
  • Vera a Petr
    Vera a Petr
    Perfektní inspirace určitě ji využiji a za to děkuji
    Věra
    - 12.08.2017 07:47
    • Pepi
      Pepi
      Dík,pěkné a použitelné pro další cestovatele.pepa
      - 12.08.2017 08:55
      • Daniel La Strada
        Daniel La Strada
        Díky, škoda, že jsme to nečetli dřív, než jsme začli plánovat tu letošní dovolenou. Ale uložím a určitě někdy využíjeme. Díky moc
        - 13.08.2017 11:50
        • Jardaklidek
          Jardaklidek
          Inspirující a pěkné čtení.
          - 13.08.2017 23:29
          • M
            Mirda
            Díky, je to skvěle napsané a inspirující! Plánujeme napodzim Ischii a když už tam budeme, asi to střihnem na Sardinii. Milujeme cyklovýlety a Vaše fotky jsou jak z agitačního letáku nějaké cestovka. (To mělo vyznít jako pochvala!). Ještě jednou díky!
            - 12.03.2018 13:40
            • M
              MichalN
              Moc pěkné, hned bychom jeli taky.
              - 05.07.2018 10:50
              • Jarda a Maru
                Jarda a Maru
                Like Super - na Sardinii jsme byli "jen na skok" z Korsiky a vidím, že to bylo málo ... Cool
                - 03.04.2023 07:03

                Hodnocení je k dispozici pouze členům.

                Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.
                Skvělý! (1)100 %
                Velmi dobrý (0)0 %
                Dobrý (0)0 %
                Průměrný (0)0 %
                Špatný (0)0 %

                Copyright © 2023

                Powered by PHPFusion. Copyright © 2024 PHP Fusion Inc.
                Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.

                Theme by PHP Fusion Inc
                42,721,901 unikátních návštěv | Vygenerované za: 0.12664 sekund | Průměrně za: 0.12664 (0) sekund | Dotazy: 58 | Použitá paměť: 1.72MB/2MB