Já teda jo, hlavně když jedeme na akci, kde jsme kdysi spávali pod širákem. :|

ne!

Já nevím, jezdil jsem pod šírák taky, je fakt že to bylo v minulém století, ale za karavan se nestydím, naopak, jsem pyšnej na to že jsem karavanista! A zdůrazním to i samolepkou Caravan24 na autě.

Počkej Monty,tomu nerozumím.Proč se stydíš za karavan tam,kde jsi před tím jezdil pod širák?Jako že jsi tenkrát byl tramp a dnes jseš HOGO-FOGO?
Jestli je to tak,pak si klikni na obrázek a buď rád že jsi karavanista.

;h

Nestydím, jen mám trochu stísněné pocity, když nastupuji do svého sporťáčku;h:D

... To dyž si ráno potřebuji odskočit pro obzvláště křupavé a vypečené rohlíčky :) - ŽE JO! ;n ;h

Jinak je pro mě důležité, zda jsem spokojený s tím co mám a zda mi to pomahá plnit sny i když to není třeba nejnovější a nejvybavenější model. Pokud mi ale přináší radost a rozšiřuje možnosti je to OK a ostaní mi pak mohou vlézt na hrb!

To ale neznamená, že nesním a sám nechci směřovat k super a ještě lepšímu autíčku... :_

Pokud je někdo spokojený pod širákem - PROČ NE!

Vždyť je to jedno... Pokud to má (cokoli) opravdovou náplň... a není to "prázdným sudem".

Já se za karavan taky nestidím ani za starý jsem se nestyděl,ale je pravda, jak píše Dalibor, že každý asi míří trochu víš a když jsem zkusil ten co máme teď, tak je to skvělé a chtěl bych ještě víc :D, nový nám nedopadl,ale jsem moc spokojený i tak.
Člověk se nemá stydět za to co má.
Ikdyž mi někdo haní mojí věc, tak si řeknu. Je to moje, nikdo mi na to nedal a hlavně, že se to líbí mě a nemusí to být třeba pravda :D

Milý Monty, já myslím, že to bylo pochopeno jinak, než jsi chtěl. Ty se asi nestydíš za nějaký
karavan, ale asi v Tobě doznívají vzpomínky na zážitky z trampských časů a spíš se cítíš
provinile vůči svým mladým snům. Nevím, kolik Ti je let, ale z vlastní zkušenosti Ti garantuji, že se toho pocitu asi nezbavíš, tak jako já. Je to zase jiná etapa, tamta skončila, ale s karavanem
je to zase krásné jinak. To hlavní ale zůstalo, to je vztah k přírodě, kamarádství a VĚČNÉ mládí!!
;@;r;@

AAAha, už to chámpu, tak já se stejně nestydim, ikdyž to bylo fajn, já měl smůlu na počasí, že jsem pokaždé zmoknul a pak jsem to odmarodil :)...
Ale vzpomínám na to moc rád...

No jasně tak to bylo myšleno a dá se říct že hlavně od tebe jsem čekal odpověď. Samozřejmě že jsem s karavanem spokojený a proto ho mám. Vždy se těším až někam vyrazíme. ;)

Myslím, že je to podobné téma,jako jako bylo masňáctví.Ten pocit znám taky.Provází mě prakticky celý život.Začalo to tím když jsem poprvé pod širákem měl celtu,později stan,pak židličky a stoleček,a když jsme se vloni poprvé zabydleli v karavanu,popili Rumíček lékařský,tak jsme si řekli:tak, teď už jsme skutečný masňáci.No a co.Vždyť jsme rádi,že ještě máme tu možnost se sejít s kamarády někde v přírodě u ohně.A vo tom to je.

Ještě že jsme se nenarodili v Rusku!;h

:he tam se asi s karavanem jezdit nedá:) buďto ti ho ukradnou, nebo je tam všechno tak daleko, že se ani nikam nedostaneš.

Franto nezklamal jsi mě , čekal jsem že zareaguješ, je to jasné, na Okoři to náležitě
proberem!;@;^;r;@

Tady někomu chybí Morcak

Vy si z toho děláte srandu,ale nám už se párkrát stalo, že jsme přijeli před tábořiště, v domění, že tam pobudeme a už z dálky na nás koukali nevraživě a sbíhali se děti, nebýt ukradené kameny kolem silnice, tak by i vrhli.

Na jinou akci jsme přijeli, ostatní spali ve stanu a potom jsem z hodně stran zaslechla... " no jo,když má někdo na karvan...." Radši vždycky když někam přijedem, tak moc nevycházíme a neupozorňujeme na sebe. Lidi jsou zlí...:|

Ono se na to dá dívat i z druhé stránky. S bratrem jezdím celý život trempovat. Vloni jel sám a vybral si Švícarsko. Protože tam nejde tábořit volně, šel do kempu. Kromě karavanů tam byl sám - jediný se stanem. Po třech dnech byl doma. :|

Pokud to budu brát ze strany ideálů a ztracených iluzí, tak za karavan nestydím. Ani před sebou samým ani před ostatními. Každej to v životě máme takový, jaký si to sami uděláme. Karavan beru jako další vývojovou etapu. Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme vyrazili s kamarádama na čundr a spali třeba pod dekou nebo bundou tam, kam jsme si lehli. Stejně jsem se nestyděl ani za spacák a karimatku, kterou jsem si v další etapě pořídil. Trápení jsem neměl ani se stanem. Ani s tím, kdy jsme začali jezdit autem místo vlakem a stopem. Je to prostě vývoj a ten se nezastaví. Sice jsem pořád mladej kluk, ale noc na holé trávě bych možná rozcházel týden. A kamarádi ochotni válet se pod širákem už taky vymizeli.

Snad mu nějak neubližovali? :x