Všem moc a moc děkuji za milá slova. Přiznám se, že bloguje funguje teprve 3 měsíce. Ještě hodlám mnohé zlepšit a hlavně pěkné fotky chybí. Ty malé nic moc neříkají.A další a další články z různýchmi tématy.
A k erdelce snad jen jedno, kdo okusil erdely, už nikdy nemění. Jsou paličatí, fikaní a mají hlavně rozum na svém místě. Do pozdního věku vymýšlí tolik mazaných kousků, že by to vydalo na moc článků. Slibuji, že se postupně na bloguje objeví. A tobě veliké přání, užívej si kamaráda, mají pubertu tak do 3 let. Také bych už nic ji:)ného nevolila, snad až mně zdraví nedovolí a edrelům nebudu stačit, bude to zase teriér.:):|:p:D

Jarko - cituji z netu
prvního erdela si člověk pořídí z neznalosti,
druhého z hlouposti,
třetího v úplném pomatení smyslů.

Vy máte už třetího ? pokud dobře rozumím

my teprve prvního - ale už nyní vím, že asi ne posledního.

Jarko,

už jem koukala na Tvůj blog a je opravdu pestrý a obsáhlý, našla jsem tam od všeho co popisuješ kousek. Pěkný.

Zdravím,


olga liška B)

Opravdu, vejít mezi nové, byť velmi tolerantní bezva lidi, to dá fušku. Ale, když mne to psaní nejen léta živí, ale hlavně mě děsně baví.
Obávám se, že moc témat z kempování s obyťáčkem nemám, ale různé postřehy, ingredience světové do vaření, různý pel-mel, staré rady naší hospodyně jsem sbírala od ZŠ. Navíc měla tak vynikající recepty, stará škola-byla kuchařkou p. biskupa na Nitranském biskupství.
Takový seznam mých různých textů má tak odhadem 5 tisíc položek.
Různá exot. zelenina a ovoce a koření ze světa, které lze potkat na toulkách po jihu Evropy, které lze najít na trzích připrojíždění, to je dokonce moje vášeň. Jsem zastánkyní intenzívních prolézání trhů a bazarů a nákup všeho nového. Pak pečlivě prostudovat, pokusit se ze semen vypěstovat, nakonec ochutnat a vymyslet či najít nějaký jednoduchý recept. Mám za to, že se tato vášeň dá velmi dobře využít při projížďách a caravaningu. Pokud by vás to zajímalo, jsem zde.:)

Na sebe jsi ve výčtu spisovatelů zapomněl, Hemingway! :D

Teda musím říct,že máme další spisovatelku,už se těším na setkání;)

Krásný a vtipný, pěkně se četlo :) . Díky.

Olga Liška

Super napsané. Člověk se hned ocitne v psím světě.

JARKO, díky.
Šárka
:e

krasnej članek ach ta laska psí Bobik ;)

Erdelteriérka-psí profesorka
O psech se tvrdí, že jsou věrní kamarádi člověka. Předesílám,že se jedná o babičku naší mladé fenečky Merry, Auru.
Z dob naší Aury mohu jen potvrdit, že psi jsou nejen kamarádi, ale i velcí učitelé, kteří se svými páníčky a paničkami musí mít mnoho trpělivosti. Naše erdelteriérka Aura, bohužel už mnoho let pozoruje naše počínání z psího nebe, zůstává pro naši malou rodinu synonymem čtyřnohé psí profesorky.

Erdelku Auru jsem před mnoha lety jsem dostala pod stromeček. Malá psí slečna na mne koukala svýma šibalskýma očima a zřejmě si o svém novém postavení pomyslela své. Obsadila starožitný ušák po dědečkovi a dala nám jasně najevo, že přebírá rodinné velení. Kdo v životě nepoznal erdely, nepochopí.

„Aura", slyšíte to pohlazení ve jméně ? V latinském slovníku pana profesora Sedláčka se lze dočíst: „Aura – vánek, větřík, denní světlo a lesk". Po pravdě řečeno, někdy byla Auřinka spíš pěkná vichřice nebo malý tajfúnek a očička měla jako lesklé velké korálky.

Je pravda, že naše babička Auřička měla mnoho příkladných vlastností, ale také i pár negativ. Chodila na vejce do špajzu, otevírala klikou dveře i těm návštěvám, které neměla pouštět do domu. Nesnášela dopravní policisty a pošťáky. Na okenních parapetech nenáviděla africké fialky v květináčích. Silou totálního herbicidu je bezchybně likvidovala vytržením z květináče a důsledným roznešením po celém bytě. Ostatní rostliny vždy neomylně vynechala.

Naši drůbež na dvorku kupodivu nedávila, likvidovala ji pouze sousedům. Neutíkala ven dírou v plotě a netoulala se. Pokud se zrovna nechtěla podívat do lesa. Pokud vím, nikdy nepytlačila.Ale ruku do ohně nedám ani po létech, kdy Aura na vše kouká z psího nebe.

Byla to vzorně vychovaná teriérka, která ovšem nezažila ten správně vedený kynologický výcvik. (Pouze jedinkrát.) Naše přání nám četla z očí a poslouchala nevyřčené rozkazy po celý psí život

Manžel se jedenkrát pokoušel napravit svůj negativní přístup ke drilu psů a odvezl autem Auru na cvičák. Psovod se sebevědomě předváděl, jak každého psa vždy naučí vzorně přecházet lávku a skákat přes překážky.

Aura vše pozorovala a pokud by mohla, nevěřícně by kroutila hlavou. Ať se psovod snažil jak chtěl, lákal a volal, Aura neskočila a zarytě seděla na místě jako koza. Psovod se dokonce pokoušel nabídnout rukáv k zakousnutí. To neměl vůbec zkoušet. Jen se otočil a Aura se mu zakousla do zadní tváře hrdinovy. Tedy, jen do kalhot.

V okamžiku, kdy vše manžel vzdal a podepsal rezignaci, Aura okamžitě pochopila, že její demokracie vyhrála. Bez povelu – přímo vzorně - jako dobře trénovaná gymnastka, ladně přeběhla lávku a plavnými skoky zdolala všechny překážky. Přiřítila se k manželovi se šibalským psím úsměvem a naznačovala, že by to mohlo stačit a už by měli jet domů. Není přece žádné béčko.

Manžel vyprávěl, že po celou cestu měl pocit, že se Aura chechtala nad bezmocností profesionálního cvičitele. Vyzařovala z ní úvaha, že přece nebude zbytečně běhat po nějakém divném kusu prkna, když v lese běhá přes potok po vyvráceném kmeni stromu. Nebude zdolávat hloupé překážky, když je páníčkové obcházejí po zeleném trávníku a na nic sami nelezou. Mohou to přece všichni pohodlně obejít!

Byla věc Auřiny cti, nedělat zbytečné blbosti. Pro nás definitivní konec s běháním po cvičišti.
Tak ještě znovu varuji, její vnučka vždy přijede s námi, ale ty geny!!!