Tentokrát jsme náš výjezd do Ralska měli začít kulturou. Standa dostal 2 lístky do Národního divadla v Praze na činohru Rock n Roll. Rozhodl, že do divadla půjdu já společně s Lenďou, protože jsme v ND ještě nikdy...

Tentokrát jsme náš výjezd do Ralska měli začít kulturou. Standa dostal 2 lístky do Národního divadla v Praze na činohru Rock n Roll. Rozhodl, že do divadla půjdu já společně s Lenďou, protože jsme v ND ještě nikdy nebyly a tento kulturní zážitek si nemůžeme nechat ujít.
Byly jsme vysazeny v centru Prahy a Doktor zaparkoval na oblíbeném parkovišti u Bobíka.Po skončení divadla nás měl naložit do obytňáku a hurá do Ralska.

Já jsem do Ralska chtěla jet rovnou z domova, ušetřili bychom si asi 100 km, kulturní zážitek a byli bychom dříve s našimi přáteli v přírodě, ale poslouchat se musí. S Lenďou jsme našly nějaké společenské šaty, boty..., které jsme si převlékly až v restauraci u divadla. Do hlediště jsme dorazily asi 10 min před začátkem, který měl být v 19 hod. Poprvé jsem se zděsila když mi uvaděčka řekla, že divadlo končí až po 22. hodině (tím jsem si hned spočítala, že náš příjezd do Ralska se odsouvá až někdy k půlnoci). Podruhé jsme se zděsily obě, když začala činohra.
Až doma na internetu jsem se dočetla že :

"Poslední Stoppardova hra se odehrává střídavě v Cambridgi a v Praze od roku 1968 do roku 1990. Stoppard zde zkoumá svět salonního marxismu v Cambridgi v konfrontaci s jeho posrpnovou normalizační realitou v Československu......"
V divadle jsme vydržely pouze do přestávky, psal se teprve rok 1976 pozim. Hra nás nenadchla (nebyly jsme jediné kdo odcházel).
Prohlédly jsme si alespoň budovu a její výzdobu, základní kameny ND a WC. Zavolaly jsme domů (do obytňáku) a za chvíli už nás náš řidič Stáňa nakládal na nábřeží před ND a konečně jsme jeli do Ralska.

Po příjezdu na krásné romantické místo, k jehož nalezení nám pomohla GPS a Kájínkovy směrovky nás už vítal táborák (i Táboráci), hodně přátel a veselá nálada. Poseděli jsme, pokecali, a než Machajda stačil vytáhnout kytaru šli jsme skoro všichni spát.
Noc byla klidná, jen krupobití a vichřice méně otrlé karavanisty budily ze spánku.

Sobotní ráno bylo pošmourné, ale nezabránilo nám aby proběhla kolektivní snídaně v přírodě.
Kájínci se vrhli na makrely, kterým odstranili trávící trakt a dutinu břišní jim namasírovali česnekem a petrželí. Ostatní lelkovali a odpočívali po náročném pracovním týdnu, počasí se zlepšovalo, začalo svítit sluníčko.

Po obědě skupina silných jedinců (včetně nás) vyrazila na kolech do přírody. Trasu navrhoval Kájínek a protože Ondra, který peloton vedl už nejezdí na tyči, ale sám, nebojíme se s Tomášem jezdit, protože nehrozí, že by trasa byla delší než 50 kilometrů.
Ujeli jsme celkem asi 20 km zvlněným terénem se zastávkou v hospodě v Kuřivodech, kde jsme se příjemně občerstvili.

Po návratu do tábořiště jsme se občerstvovali už až do večera. Grilovalo se, pekly se makrely, buřty, klobásy, povídalo se, pilo se pivo od Matýska.
K táboráku vytáhl Machajda kytaru a Jana housle a smyčec. Zpívali jsme, povídali, někteří i tančili. Oheň hořel hodně a dlouho, protože Břeťa se rozhodl, že všechno dřevo, které bylo donešeno a nařezáno (Machajdou a motorovou pilou), spálí. Přece ho nebude ráno nosit zpět do lesa. Kdy se mu to povedlo spálit už nevíme, ale ráno dřevo nikde, jenom kupa popela.

Noc na neděli byla tichá a klidná, žádné trakaře nepadaly a ráno nás probudilo sluníčko.
Snídaně opět proběhla v kolektivu, řešily se různé problémy(technické, politické, ekonomické), byla plánována kola, na která však nedošlo. Postupně se posádky začaly rozjíždět k domovům.

Po obědě jsme i my společně s Matýskem, Pavlou a Táborákama vyrazili na hrad Valečov, který jsme dobyli. Zde nás velmi zaujal gotický nápis IKC, který jsme objevili vytesaný v jedné jeskyni u hradu. Hrad asi navšítil táborité (taky jsou všude) s bratrem Žižkou s bojovým vozem, který zřejmě Žižka přebudoval na vůz obytný a tím vlasně začalo IKC. Konstatovali jsme, že budeme muset pátrat hluboko do minulosti, abychom kořeny karavanismu objevili. Nevíme ale, jak to tehdy bylo s internetem. Padly i teorie, zda kvůli této nové technologii nebyl upálen Jan Hus v Kostnici (ale to jsou jen nepodložené domněnky).

Pak už jsme jeli domů.
Těšíme se na další zajímavé výjezdy (i do historie). LLS

FOTOGALERIE Z RALSKA: ZDE, ZDE a ZDE