Jak jsme lyžovali bez lyží. Znáte to. Víkend se pomalu blíží a v našem výběrovém řízení je Špičák s vedoucími Táboráky a podvedoucím Bobíkem. Ten chtěl být hlavní vedoucí strašně moc. Ještě v pátek v deset večer se připravoval na odjezd, který zakončil půlnočním telefonátem a slovy- Bobí hají.

Znáte to. Víkend se pomalu blíží a v našem výběrovém řízení je Špičák s vedoucími Táboráky a podvedoucím Bobíkem. Ten chtěl být hlavní vedoucí strašně moc. Ještě v pátek v deset večer se připravoval na odjezd, který zakončil půlnočním telefonátem a slovy- Bobí hají.

A co My? Katka měla odpolední a tak jsme vyjížděli z Pardubic až hodinu před půlnocí. Malinko jsem si připadal jako s Cimrmanem. Jeho kamarád(Míla bude vědět, jak se jmenoval) celou cestu mlčel, a když projížděli Berounem, pronesl,,BEROUN,,. Kačenka byla lepší. Před cedulí Praha centrum pronesla. ,,Jé my jedeme na Prahu.,, Za Prahou se rozhodla, že mne bude probouzet z únavy rozhovorem. Navrhl jsem, že se můžeme bavit i jinak. Třeba posunkovou řečí. A tak jsem při výjezdu z Klatov začal poslouchat monotónní slova. Kdy už bude nějaký sníh? Na čem asi budete lyžovat? Z čeho chceš stavět toho sněhuláka? O půl třetí ráno stavím auto vedle táboráků.

Ráno mne probouzí známý hlas. ,, Kdo tady bude vstávat? ,, No, že by to byl Jarda Procházka? Než jsem se vyhrabal z auta, stal se neviditelný. V klidu jsem posnídal u Táboráků, a z okna sledoval, jak se probouzí moje rodina. Tak honem, obléknout a vyrážíme na procházku po okolí.Pod sjezdovkou nás zastavil nějaký pán s přilbou na hlavě. Pořád po nás něco chtěl. Až po chvíli jsme poznali, že si máme jen popovídat o procházce s Procházkou. Po procházce alou na oběd bez Procházky.

Po vynikajícím obědě na nás padla procházková únava, ze které nás dostal Jarda Procházka.Hýřil vtipem a dobrou náladou. S Petrem jsme to po příchodu museli na chvíli zalomit. Ejhle, jak ten den utekl. Přišel na řadu můj oblíbený strejda z Tullamoru a hra na Lháře. Nebyl tam Mára a tak jsme se lhát nenaučili.Tak alespoň dostal strejda z T. na frak a domů šel po svých. S Katkou jsme ho pokořili.
Právě sedí naproti mne a s napětím v očích čeká, jak budu pokračovat. Já budu gentleman a tento článek o výjezdu nechám otevřený.A co dodat?

Najeli jsme nějakých 610 km s průměrnou spotřebou 11,63 litrů, s rychlostí okolo stovky. Víkend s Táborákama neměl chybu a už se s Katkou těšíme na další. Mohli jsme se obě osádky přesvědčit, že někdy méňe, znamená více. Ahoj Roman Pce