Svěřím se vám se svojí zkušeností s koupí zánovního obytného vozu v Německu, dovozem po vlastní ose a registrací v ČR bez pomoci zprostředkovatelů. Pro ty, kteří toto absolvovali (někteří vícekrát), mohou některé moje kroky působit komicky, ale prosím o shovívavost – přece jen jsem to dělal poprvé v životě.

Svěřím se vám se svojí zkušeností s koupí zánovního obytného vozu v Německu, dovozem po vlastní ose a registrací v ČR bez pomoci zprostředkovatelů.

Pro ty, kteří toto absolvovali (někteří vícekrát), mohou některé moje kroky působit komicky, ale prosím o shovívavost – přece jen jsem to dělal poprvé v životě.

Donedávna jsme jezdili s malou, přes 20 let starou alkovnou, která z různých důvodů přestává vyhovovat. Je skvělá na výlety, při kterých máte neomezeně čas a nevadí vám nízká cestovní rychlost, ale pravdou je, že řidičský komfort není velký, motor je slabší, žebřík do alkovny se v noci zdá vratký, nehledě na přelézání partnerky, která trvá na tom, že „v tom nízkém rohu“ spát nebude.

A protože jsme už skoro vše v našem blízkém okolí projeli a do delších vzdáleností potřebujeme více a více času, nastala potřeba pořídit něco modernějšího, rychlejšího, ale stále kompaktního modelu.

Volba padla na GiottiLine Siena 322. Ale než jsem se rozhoupal, tak se tento model přestal vyrábět a prodávat a nahradil ho model CX60. Na mobile.de byly ojeté i nové kousky, ale nějak se mi nechtělo kupovat v Německu. Ale pak začal počet kousků na mobile.de tenčit, až tam zůstaly jen čtyři, z nichž jeden jediný připadal v úvahu (láska na první pohled).

Německy jsem se učil v letech 78-86, mluvil jsem slušně, ale vše překryla angličtina, takže když jsem psal makléřovi, který vysněnou obytku prodával (kousek od Rosenheimu), používal jsem Google Translate. Musím říct, že k všeobecné spojenosti mojí i protistrany.

Bál jsem se, že inzerát už neplatí, že je na auto už rezervace, ale po 2 dnech přišla odpověď, že auto ještě je. Začal jsem kout železo – že chci rezervovat a že bych se přijel podívat. Odpověď zněla, že rezervace není možná. Já na to, že klidně zaplatím rezervační zálohu, jen když na mě auto počká. Odpověď zněla, že záloha není možná.

Mezitím jsem přesouval peníze na běžný účet, zjišťoval, jak rychle funguje SEPA platba, kde a jak výhodně směnit Kč na Eur, rezervoval hotel v místě, zjišťoval autobusové a vlakové spoje, zjišťoval adresy Kfz-Zulassunsstelle, dělal na nich on-line rezervace pro vývoz auta z Německa. Makléř, protože byl jen zprostředkovatel a ne majitel, mi po mailu nechtěl říct ani VIN, což důvěry nepřidalo. Nechtěl mi ani zaslat návrh kupní smlouvy s tím, že je to standardní ADAC smlouva. V tu chvíli jsem si říkal, že vše posoudím na místě a maximálně přijdu o peníze za cestu a hotel. Ale pro jistotu jsem si vytipoval asi dvě další OA v okolí, oboje Forster T599 HB (pro mě horší varianta).

Nakonec asi po 5 výměnách e-mail jsme se jednu středu dohodli, že následujícího pondělního dopoledne se u něj objevím. Já se celou tu dobu modlil, aby někdo nepřijel a nevyfouknul mi obytku před nosem.

V neděli ráno vlakem do Prahy, pak Flixbusem do Mnichova, pak vlakem do Rosenheimu do hotelu. V pondělí ráno vlakem z Rosenheimu do Ostermunchenu.

Auto tam bylo! A ještě k tomu vypadalo stejně jako na fotkách! Makléř byl Němec mezi 30-40 lety, ale nebyl typický bazarník. Na dvoře měl asi 15 obytek na prodej, všechny ale větší a delší.

Auto bylo asi 13 měsíců staré, najeto ani ne 7 tis. km. Prý manželka prodávajícího, i když menší postavy (150 cm), chtěla spát v autě podélně, ale tady bylo dvojlůžko napříč a s šířkou 130 cm bylo pro ni malé. A proto auto prodávali.

Všechno v autě nové, skoro nepoužité, vařič čistý jak slovo boží, nikde špína, škrábance nebo jiné známky užívání. Cena byla velice blízká té prodejní, ale vzhledem ke stáří, nájezdu a stavu jsem se ani nepokoušel smlouva.

Chtěl jsem udělat zkušební jízdu, ale zrada! Auto už bylo odhlášené, nemělo značky a žádné pojištění. Takže jen nastartovat motor a makléř mi ukázal, že auto jede dopředu 2 metry a pak dozadu 2 metry.

K podvozku byl k dispozici manuál, servisní knížka (nevyplněná, protože auto v servisu po prodeji ještě ani nebylo) a dále manuály a návody k ostatním zařízením v nástavbě – Truma bojler, vařič, stereo s Apple CarPlay, SAT anténu s televizí, lednice Thetford, toaleta, ovládací panel k Trumě, návod k nástavbě od GiottiLine a další.

Když vypisoval smlouvu, tak jsem zbliknul VIN a v rychlosti si u Cebie zaplatil výpis. Přišel mi vzápětí, úplně čistý – žádné kilometry, žádné opravy a havárie, prostě nic – jako u nového auta.

Podepsal jsem smlouvu, makléř mi poslal číslo účtu a já jsem zaplatil. Od této chvíle už nebylo úniku. A teď nastalo čekání. SEPA platba má splatnost D+1, takže příjemce dostane peníze až následující bankovní den. Dohodli jsme se, že pokud prodejce potvrdí přijetí peněz hned ráno do 8 hod., tak mi makléř hodí všechny doklady do hotelu. Jinak že to bude až odpoledne, protože má mezitím schůzku jinde.

V úterý ráno se nic nedělo a když jsem to asi v 8:30 zjišťoval, tak mi makléř řekl, že ještě nedostal avízo, takže počkáme na odpoledne. Takže úterní online rezervaci na úřadě v 11:10 jsem prošvihnul. Odpoledne jsem se tam jel MHD podívat, abych věděl, kde to je a ve středu nezmatkoval. Chtěl jsem si koupit v přilehlé kanceláři pojištění, abych pak mohl vůbec vývozní červené značky dostat. To jsou kanceláře agentů, kteří za úplatu dělají úkony na registru vozidel, aby se majitelé aut s tím nemuseli zaobírat.

V první kanceláři se paní nechtěl konverzovat anglicky, tak mě „doporučila“ do jiné kanceláře přes ulici. Tak to bylo podobné, ale aspoň měli na telefonu někoho, kdo mluvil anglicky a kdo mě ty jobovky mohl sdělit.

Šlo o to, že pro červené vývozní značky musí být auto fyzicky přítomno v místě registrace. Namítal jsem, že auto už je odhlášené a tudíž nemůže na silnici. To je překvapilo, a tak jsem vytočil číslo na makléře a nechal jsem je spolu si to vysvětlit.

Dopadlo to tak, že majitelka kanceláře řekla, že se o to postará, nechala mi podepsat plnou moc (bez úředního ověření, považte!), a že mám přijít druhý den v 7:30.

S makléřem jsem se dohodl, že se sejdeme ve středu v 7:30 ráno u agentky v kanceláři 50 metrů od sídla Kfz-Zulassungsstelle. K našemu údivu byl na dveřích papír, že je ten den kancelář zavřená. Makléř začal sakrovat, narval mě do svého Volva XC90 a přejel o 5 kilometrů do jiné pobočky té samé kanceláře. Světe div se, byly tam dvě paní, evidentně z východu Evropy, které mluvily jak německy, tak anglicky. Už věděly, o co jde, a za chvíli se tam přiharcovala i jejich šéfová, se kterou jsem den předtím mluvil.

Vzaly si všechny papíry, chvíli mudrovaly, kolik bude daň za dobu registrace auta na červených značkách, a pak si řekly o 220 euro. Po zaplacení nám šéfová řekla, že máme jet na tu pobočku registru vozidel, že tam přijede. To bylo asi v 8:15. Čekali jsme tam asi 90 minut, makléř sakroval, že už by měl jet, že má kšeft jinde. Nakonec si to šéfová přihasila ve Smartu, zašla dovnitř, aby za 10 minut vyšla se značkami a papíry (německý velký a malý techničák, COC list, pojištění).

Museli jsme jet k autu, nasadit značky na auto a přejet zpátky na registr vozidel. Po cestě jsme šéfové měli dát vědět, že jedeme. Ona že tam přijede a zařídí dokončení procesu.

Makléř mě v tom ale nechal už vykoupat. Pomohl mi jen nasadit značky na auto, dal mi klíčky, všechny papíry k autu, co měl, dal mi i podepsanou smlouvu od prodejce, podal mi ruku (vše během 10 minut) a já mazal zpátky do Rosenheimu.

Od úřadu jsem zavolal šéfové-agentce, ta slíbila, že za 10 minut přijede. Musel jsem sundat značky, dát šéfové všechny papíry, která s nimi zase zašla dovnitř. Mezitím jsem musel najít VIN vyražený na šasi (pravá strana zevnitř na oblouku kola). Pak vyšla ven mladá slečna se šéfovou, koukly na VIN a bylo to. Šéfová mávla rukou a šla rozfofrovat mých 220 éček. Já jsem šel za slečnou do kanceláře, kde jsme trochu anglicky pokecali zatímco ona lepila holografické nálepky na značky a kompletovala papíry. Za 5 minut bylo hotovo a já se mohl poroučet.

Cesta zpátky proběhla bez zádrhelů, večer v devět jsem už byl doma. Ve čtvrtek jsem se byl na registru zeptat, co potřebuji k přihlášení auta. Koukli do papírů a určili, že mě stačí evidenční kontrola.

Takže jsem šel na evidenční kontrolu za 700 korun. Dal jsem papíry na registr a odkráčel. Ještě mě tedy překvapilo, že na zpracování mají několik dní. Myslel jsem, že to bude v desítkách minut, když mají všechny papíry.

Druhý den ráno mi volali, že se objevil zádrhel. Zádrhel spočíval v tom, že COC list mám jen na podvozek, ale na nástavbu už COC list nemá a tak registraci nemohou provést. Musím si nechat udělat dovozovou technickou kontrolu.

Na stanici STK se drbali na hlavě a protože viděli příležitost, jak mě odrbat, tak mi udělali velkou technickou kontrolu včetně emisí, celkem za 3600 korunek.

Už jsme skoro na konci. Na registr jsem donesl papír se zeleným šestiúhelníkem a papír s červeným šestiúhelníkem. Za 24 hodin došla SMS, že proces registrace byl dokončen a že si mohu přijít pro ORV a RZ.

Pochválen buď Pán!