Poslední nafta za koruny

Den druhý:
První snídaně a první káva. Bez měniče napětí se musíme spokojit s rozpustnou, ale nevadí. Upřímně, káva z kapslí není také žádná výhra.

Jsme odpočatí a svěží, vyrážíme. Musíme nabrat vodu, plánujeme zastavit na stellplatze Svět Karavanů u Bavoryně, kde je i prodejna doplňků, kam se rádi podíváme. Je to hned u dálnice. Za malým mostem doleva. Malé parkoviště je k dispozici zdarma. Zaparkujeme a jdeme si prohlédnout obchod. Šárka se dá do nakupování. Obchod je veliký, chvíli trvá, než si ho projdeme. Chci si koupit zelenou chemii, ale bohužel nemají tu kterou přesně chci. Šárka koupila kromě jiného také dvě hotová jídla na vyzkoušení. Na cestách se neradi zdržujeme nakupováním.

Čeká nás ještě dlouhá cesta.
Voda je přístupná hned u vchodu do obchodu. Nádrž se plní rychle, tlak v hadici je velký. To je ale veškerý servis, který zde nabízí. Výlevku na černou i šedou vodu nemají.
Pokračujeme v cestě. Ještě plánujeme jedno zastavení u Rozvadova na natankování. Poslední nafta za koruny.

V Německu nás vítají kvalitní dálnice, stále bez poplatků a nádherná příroda, rovněž zdarma. Pamatuji si, jak nám po revoluci připadala tamní tráva zelenější než ta doma. Možná to bylo tím, že ji pravidelně sekali, což tehdy v Československu nebylo běžné. Kilometry ubíhají, mnoho kilometrů. Rychlé přesuny po dálnicích autu svědčí. Odhlučněný motor si příjemně vrní.

Na rozměry auta, hlavně ty vnitřní, už si zvykám. Velkorysý prostor okolo pracoviště řidiče se mi velmi rychle začal líbit. Na dobré věci se zvyká snadno. Jízdu si užívám. Spotřeba nafty u nového motoru je stále 12 až 13l na 100 kilometrů. Věřím, že ji brzy srazím pod 11 litrů. Během cesty vyzkouším hned několik jízdních stylů. Zastavujeme na kafe kousek za Norimberkem a potom u Weinsbergu, kde si dáváme večeři. Západ slunce už pozorujeme ve Francii. Na ještě lepší, ale bohužel placené dálnici. Najedeme ještě pár kilometrů a jdeme spát. Opět na odpočívadle, nedaleko za Mety. Noc je klidná. Ráno, odpočatí, pokračujeme v cestě. Naším prvním cílem je město Rouen, kde mají stellplatz velmi blízko centra, na ostrově na řece Seině. Je to město, kde upálili Johanku z Arku.

Značku emisní zóny jsme nečekali, trochu jsem si myslel, že je to záležitost pouze Paříže. Na chvíli nás to zdrží, známku totiž nemáme. Naštěstí ji lze pohodlně objednat a zaplatit online. Obratem dorazí potvrzovací e-mail, který dočasně supluje známku, než dorazí poštou. Až pak, bez starostí, vjíždíme do centra Rouenu.

Přijíždíme na Stellplatz Rouen krátce před šestou večer a parkujeme mezi několika dalšími obytnými vozy. Venku panuje nádherné počasí, a tak se bez váhání vydáváme pěšky na prohlídku města. Po dlouhé cestě nám protažení nohou přijde vhod a rozhodně nelitujeme. Rouen je ve zlatavém světle zapadajícího slunce naprosto okouzlující. Uchvacuje nás nejen majestátní Katedrála Matky Boží, ale i úzké malebné uličky a půvabné historické domy.

Fotogalerie Rouen Fotogalerie Rouen

Usazujeme se na zahrádce restaurace s úmyslem dát si dvě deci vína a pivo. Personál z toho není příliš nadšený, ale nevyhodili nás. Zřejmě jim vadí, že zabíráme stůl hostům, kteří by si dali večeři. Možná už je pozdě, a tak nás tu nakonec nechají. Vaří tu opravdu delikatesy. Na to v Česku nejsme zvyklí.

Pomalu jdeme zpět k zaparkovanému domečku. Naplánujeme další den. Jsme unavení a brzy jdeme spát. Parkoviště je tiché a klidné, spí se nám výborně.
pokračování příště...