Tak jsme nakonec na Stvořidla odjeli. Ve čtvrtek v odpoledních hodinách jsme vyrazili a navečer jsme byli na místě, kde se na relativně malém plácku nacházelo již mnoho posádek. Počasí nestálo za mnoho, každou cvhilku pršelo, ale k Machajdům do předstanu naštěstí ne.

Tak jsme nakonec na Stvořidla odjeli. Ve čtvrtek v odpoledních hodinách jsme vyrazili a navečer jsme byli na místě, kde se na relativně malém plácku nacházelo již mnoho posádek. Počasí nestálo za mnoho, každou cvhilku pršelo, ale k Machajdům do předstanu naštěstí ne.

Večer jsme všichni společně poseděli a seznámili se s milými novými lidmi, se kterými Machajdovi na Stvořidla jezdí již leta. Většina z nich má společnou kapelu, jejíž jméno se mi již poněkolikáté podařilo zapomenout. Hráli bezvadně, vlastní i převzatý repertoár, bylo veselo.

V pátek se počasí ještě nehodlalo umoudřit, ale na výlet to přeci jen bylo. Většina, bohužel až na mě, vyrazila posázavským pacifikem jednu stanici proti proudu řeky (snad) a podél řeky se vraceli zpět. Já mezitím tak obezřetně hlídala základnu, že jsem prospala i příjezd Zuzky. Mám pro to ovšem náležitou omluvu. Viróza (střevní), se kterou jsem bojovala ve středu, se rozhodla odjet na Stvořidla s námi a to stále setrvávajíc v mém těle, takže mě po pátečním obědě odbourala natolik, že jsem musela ulehnout.

A protože pěší návrat podél řeky nebyl vhodný pro batolata s kočárky, vyfasovala jsem k tomu odpočinku jako bonus syna Štěpána. Zbytek odpoledne se již odehrával v poklidném duchu, sedělo se, povídalo a tak dorazili ještě matýsek a Myšáci (už takový alias sice nemají, ale dřívě měli a tak jsme jim tak říkali). Večer jsme se museli spokojit jen s Machajdovou produkcí , kterého umě doprovázel kamarád Josef, protože kapela plnila své závazky jinde.

V sobotu už počasí vypadalo o poznání lépe, dokonce i sluníčko svítilo a tak jsme se rozhodli pro automobilový výlet do nedaleké Lipnice nad Sázavou, působiště Jaroslava Haška. Během dopoledne nás opustili PLAF a Radek s Jitkou, s trapnou výmluvou, že jsou již týden na cestách .Také během dne odjeli členové kapely a tak nám na večer zbyl zase jen Machajda s Josefem. Lišák chtěl mocí mermo na kolo a proto se separoval od zbytku a chystal se. Krátce před odjezdem dorazil již několikrát očekávaný Roman i s Machajdovic další kamarádkou Gábinou a dcerou Anetkou (rozuměj Romanovou dcerou). A tak jsem oželela Lišáka, přibrala Anetku a Roman s Lišákem vyrazili kolmo, ostatní automobilem.

Lipnice je nádherná, jen se nám podařilo trefit se do nějaké monstrózní akce, takže bylo všude lidu. Hrad jsme ale i tak viděli, ikdyž jen zvenčí, uvnitř se totiž konal Karel IV. a zájemců o shlédnutí jeho majestátu bylo mnoho. S posezením v restauraci jsme rovněž nepochodili, pravda bylo nás 11 dospělých a nepočítaně dětí a tak jsme zakoupili pod Haškovým památníkem nanuky a odebrali jsme se zpět do kempu. Odpoledne i večer se opět nesli v poklidném duchu, hrálo se, zpívalo, ale pro mě večer, bohužel, skončil předčasně, protože Štěpán se nebývale vymlel na motorce, prokousl si spodní ret, řval jako kráva a šlo se spát.

Ostatní se zachovali účastně a starostlivě, ale od bujarého veselí se odradit nenechali . Co je na tom pravdy nevím, ale hulákali prý až do časných ranních hodin.

V neděli se Štěpán probudil s pyskem jak senegalský negr, ale nesl zranění statečně. Všichni jsme byli v dobrém rozmaru, až na mě, protože viróza je urputná a pustit se mě nechce. Den se nesl v duchu odjezdu, postupně jsme všichni balili a nakonec se všichni rozjeli domů.

Výjezd nutno prohlásit za vydařený a přát si další takové.
FOTA ZDE: