Jak lyžovat i nelyžovat, aneb každý den řízek. Asi nikoho nepřekvapí, že já jako vždy v den odjezdu nestíhám. Naštěstí nejsem jediný. Takový fun odejel pusou v jednu a na Rozvadov za námi dorazil v osm. Machajda mu doporučil, aby občas zařadil i trojku.

Asi nikoho nepřekvapí, že já jako vždy v den odjezdu nestíhám. Naštěstí nejsem jediný. Takový fun odejel pusou v jednu a na Rozvadov za námi dorazil v osm. Machajda mu doporučil, aby občas zařadil i trojku. Po pravdě asi nestíhal jako já. Z Pardubic jsem vyrazil přes Bohdaneč, kde se připojil Machajda, u Poděbrad nás dojel Tom a na Rudné potom Bobík a majks. A na Rozvadově už zmiňovaný blesk Míra.

A tak jsme opustili matičku zemi a vydali se po německých dálnicích. Ve předu a vzádu jeli Ti nejzkušenější. Jen nechápu, co měly znamenat hlášky tipu-Romane máš v té rakvi peřinu, přestaň už konečně brzdit,nemůžeš pořád jezdit na jedničku atd.

Auta nám slapaly, jako nový. Snad jen moje stěrače nemuseli ukončit pracovní poměr, stejně jako Machajdova vysílačka. Tak jsme ho mohli alespoň pomlouvat. Sice nás slyšel, ale nemohl reagovat. O půl druhé jsme dorazili na místo, kde nás čekalo velké přivítání v podobě Míly, Lakoutů,emJirky a jeho smutečního doprovodu a polonahého Jevíčka.Prý se připravoval na jogging Určitě jsem na někoho zapomenul, že Majky? Ráno proběhlo přípravou (tedy ráno v poledne) na lyžování. Čekalo nás azurové nebe, pod námi mraky. Prostě nádherný den, zakončený hledáním Anetky, kterou mi v závěru dne přivezla tamní Horská služba. Zachovejte paniku, jen to hrozně vypadalo, strejda z Tullamoru mne večer z toho šoku vyléčil.

Trošku mi v tom pomohl Jarda bez Ivety, který nás také přepadl.Druhý den nás čekalo ještě jasnější počasí a krásnější sjezdy. Bohužel v sobotu ráno přišlo rozčarování z deště. Nahoře krásně hustě sněžilo. Lyžování se podobalo jízdě v kopci šlehačky a tak není divu, že jsme spolu s Tomem a Jevíčkem prolyžovali den v místním restaurantu. Kde jsme si s Anetkou dali hodně velký vídeňský řízek. Jinými slovy každý den dvakrát řízek a každý den jinak. Jednou s rohlíkem, jednou s chlebem, nebo jen tak.

Po návratu do údolí jsem všechny udivil svým tanečkem v přaskáčích, hodil hodinu chrupku a vyrazil po rozloučení k domovu. Hodinu po půlnoci jsem se ukládal ke spánku nedaleko emJirky a ráno v pohodě dojel až domů. Chvíli potom přišla zpráva od funů a machajdů. Jak dorazil zbytek netuším, ale věřím, že již jsou doma a v pořádku.I Bobík neměl cestou Drážďanské letiště a tak nemohl bloudit...
A co závěrem?
Prd, nic nebude. Zase někdy a někde ahoj. Roman Pce