už bych na dovolenou nejel jinak, než s karavanem.

Vlastně za to může náš pes a skutečnost, že již téměř 25 let nemáme s manželkou plavky.
Dlouhá leta jsme vyznavači naturismu, nejprve jsme jezdily na Balt pod stan, nesměle jsem pokukoval po "zápaďácích, kteří si užívali "vlídného" baltického podnebí ve svých karavanech zatím co my sušili dětem mokré oblečení nad propanbutanovým vařičem ve stanu. V hlavě se rovnaly myšlenky a plány na stavbu karavanu... ale berlínská zeď padla, náhle byly jiné možnosti, proč studený Balt? proč stan, či karavan, když na Istrii nedaleko Rovinje existuje FKK centrum Monsena, cena apartmánu je přijatelná, tak co řešit? Uběhla řada let, Monsena se stala naší, trávili jsme tam rok co rok celkem 3-4 týdny,jezdili tam od května po září, skoro jako domu.

Pak ale postihla Jadranturist privatizace. Monsenu koupil španělský vlastník, Z počátku to vypadalo jako velice nadějná změna, začalo se opravovat, služby byli kvalitnější, samozřejmě se také zdražilo, ale vždyť jsme tu na dovolené, tak čert to vem.
 
Pak přišlo takhle začátkem prosince místo vánočního přání oznámení, že od 1.1. se Monsena stává Amarinem, copak o to, jméno sem, jméno tam, ale čteme dále, centrum přestává být naturistické, děkujeme Vám za vaše návštěvy ... slušně napsáno jeďte kam chcete...

Hledali jsme, hned z počátku jsme zavrhli možnost nákupu plavek, čímž by se nám značně rozšířili možnosti. Hned další sezonu jsme vyrazili opět na Istrii, tentokrát k Poreči do FKK centra Ulika. Moc se nám líbilo, perfektní služby, pořádek... možnost vzít našeho psa s sebou. Místo apartmánu se zde pronajímali na pevno postavené karavany. Jenže byly až na konci kempu, dost daleko od moře, s výhledem "nikam"
Náhle kde se vzala, zase stará známá myšlenka od Baltu - jo kdyby tak byl vlastní karavan, postavit si ho tamhle do lesa, večer koukat při vínečku na moře...

Vrátili jsme se domů a já začal hledat. Stavět už mi ani ve snu nenapadlo, ale asi je to můj osud, když ne stavět, tak alespoň opravovat. Padl mi do oka jeden "šikovně" nabouraný Hobbík za zajímavou cenu, chvilku jsme to se synem probírali a druhý den pro něj jeli. Bylo naprosto jasné, jak budeme trávit zimní víkendy.
Povedlo se, opravu jsme "zmákli" a na velikonoce poprvé vyrazili. Pak v létě následovala Ulika, nemělo to chybu. V srpnu jsme si to dali ještě jednou. Poznali jsme nejen novou dimensi dovolené, ale i za tu jednu sezonu spoustu nových přátel.

V půli listopadu jsme zazimovali zatím jen v uzavřeném dvoře pod širým nebem ,(snad nebude v zimně moc sněhu). V hlavě už jsou plány jak přestavět garáž, aby se Hobbík na příští zimu mohl schovat pod střechu, no a hlavně už se těšíme alespoň na ty Velikonoce, že si vyjedeme...