Jak jsme trávili víkend v Alpách.

Na veletrhu v Brně jsme se s Ondrou a lenkou domluvili, že prubneme víkend v Alpách. Ale kde? S nápadem přišel Petr Táborák a už byl cíl cesty stanoven Hochkar. Slovně se k nám přidal ještě Jevíčko a už se nedalo pochybovat, že bude srandy kopec. Jo, byla ho hora, i když Ondra nesehnal zimní gumy a Jevíčko se vůbec neozval. Ještě ve čtvrtek byla jasné, že výjezd bude v režiji dvou osádek.

Roman Pce a Táboráci. V pátek to nevydržel Jirka Mára a přidal se. Plánovaný výjezd v 15 hodin z Pardubic vyšel na 16 hodinu. Hodinu deset jízdy a s výkrikem hurá opouštíme Chrudim. Pražáci, heč, My máme taky Jižní spojku.70 minut = 11 km.Radost netrvala dlouho. Až do H. Brodu max čtyřicítkou. Nojo, trošku mlhy.(Připadal jsem si, jako v obřadní síni. Taky jsem nevěděl, do čeho jdu.)Okolo osmé zdárně překračujeme čáru v Dolním Dvořišti, kde v klidu popíjí kávu Mára a Táboráci.

Odtud už vyrážíme pohromadě. Cestou, ale i necestou. To když v jednom místě přestanou fungovat navigace a my nevíme kam...Hlášky vy vysílačkám,, ukazuje mi to doprava, nojo, ale mně doleva.Zažili jsme průjezdy samotou, nebo 18% klesání. O půlnoci dojíždíme do cíle. Zaparkujeme a zjišťujeme, že je až moc teplo.Ráno, jako každé jiné, že Machajdo? Jen je nás o jedno auto víc. Přijel Míla z Přerova z rodinou. Snídaně, a hory sněhu. A tak nahoru a dolů a zase dokola, dokola a dokolečka.

Na večer se slézáme u Táboráků. Když před tím proběhne malá procházka po okolí. Gabča( pro nezasvěcené, má kamarádka) přichází s dvěmi kostkami a hrou na Lháře. Největší lhář je asi Jirka Mára. On jediný dokázal dvěmi kostkami hodit 58!!! To si zaslouží náležitý aplaus. Věřím tomu, že se tato hra ujme. Umírali jsme smíchy. Gabčo, děkujeme. Míla z Přerova byl upozorněn, že má vyhazovat, slovy "Máš vykopávku". Tvrdil, že má pěknou manželku. To víme, seděla hned vedle něj. Všichni už tvrdě spali, když jsme ještě s Gabčou bloudili po kopcích a... Klid pánové!!!

Ráno bylo o poznání více chladno a o poznání méně vidět. Ale můžeme o sobě tvrdit, že jsme skalní. Ve dvě odejeli vlastně všichni. Jen my jsme jezdili až do konce. Ta poslední jízda, která byla nakonec desátá stála za to. Mlha, že nabylo vidět na špičku lyží. Auto jsme po chvíli hledání našli.V pět jsme se odebrali na cestu k domovu, kam se nám podařilo o půlnoci zdárně dojet. Co dodat? Další skvělý víkend v okruhu přátel, který opravdu stál za to. Jen houšť.