Tanzánie - Zanzibar

Afrika
Afrika je nejen slovo, ale především mnoho krásného, zajímavého a i smutného. Svým způsobem jsem se do Afriky zamiloval před dvěma lety, když jsem lezl na Kilimanjaro.
Od té doby si dopisuji s mým tehdejším průvodcem Abellim a celou dobu jsem plánoval, jak se do Afriky vrátím.
Letos to vyšlo i když přípravy začali už loni. Bylo nejprve nutné stanovit trasu, jak dlouho a kde pobýt, co navštívit a kde nocovat. Přečetl jsem mnoho o Safari a nevěděl jsem, které z rezervací navštívit a které vynechat, jak dlouho v Safari zůstat, aby to nebylo málo a zároveň, aby to už nebylo únavné a nudné. Nakonec jsem vybral park Lake Manyara a Crater Ngorongoro, následný den přelet na Zanzibar, kde se střídavě povalovat a cestovat po ostrově.
Když byla stanovena trasa, bylo nutno stanovit, kde budeme spát. Spát se dá za 10$ nebo také za 2000$ na noc a osobu. Ve spolupráci se slečnou Corinou z tanzanské agentury „Tanzania Adventure“ a recenzí na webech jednotlivých rezortů, jsme vybrali Lodge v nižší cenové kategorii, ale se samostatnými pokoji s koupelnou a sociálním zařízením a snídaní bufetovým způsobem.
Termín byl poměrně jasný, období únor z důvodů největší pravděpodobnosti hezkého počasí a ještě zelené nevyprahlé přírody.
Doprava byl trochu oříšek, ale veliká a profesionální pomoc byla od slečny Zuzany ze „Student Agency“. Zuzana profesionálně reagovala na veškeré změny, které se při plánování takovéto cesty dějí. Především změny odletů, chtěl jsem obě cesty přes noc. Počet lidí, ještě nebyl znám, neznali jsme ceny a tak nebylo rozhodnuto, kolik nás vlastně na tyto cestu poletí.
Nakonec se vše zvládlo a letěli jsme v šesti.

Po povinném očkování, protože se pohybujeme v malarické oblasti a v oblasti s výskytem žluté zimnice, je toto očkování a braní malarik povinné a je samozřejmě dobré mít i očkování proti jiným nemocem.

Den odjezdu (odletu). Odlétáme navečer z Ruzyně (letiště Václava Havla) přesně a letíme směr Zurich. V Zurichu přesedáme do většího letadla a letíme přes noc, na letiště Kilimanjaro v Tanzánii. Batohy máme a vše je tedy OK, na letišti na nás čeká předem domluvené vozidlo, které nás odváží do města Aruscha (třetí největší město Tanzánie). Aruscha je jakési výchozí město pro výstupy na Kilimanjaro a pro cesty na Safari. Lodge L’Oasiss byl velice příjemný rezort v okrajové části Aruschy s takovými dřevěnými slujemi. Byl zde také bazének a tak přišlo v teplém dni po celonočním letu vhod osvěžení a zaplavání si v čisté vodě.
Tento den jsem naplánoval prohlídku a procházku po městě Aruscha. V Lodge L’Oasiss už na nás čekal můj tanzanský přítel Abelli. Abelli i já jsme byli velice rádi, že se zase potkáváme. Vždyť jsme spolu šlapali na Kili a od té doby si dopisujeme. Abellimu jsem předal novou trackovou videokameru jako dar, aby si mohl nahrávat a fotit své výstupy na Kili a své průvodcovské zážitky. Dohodli jsme se, že nám dá dvě hoďky pauzu po letu a pak že vyrazíme do města. Někdy odpoledne jsme tedy vyrazili do ulic města Aruscha.
Šli jsme okrajovými oblastmi města a některé pohledy byly smutné, ale bohužel, takhle se v Africe žije. Abelli si vzal na pomoc svého přítele, který uzavíral naší skupinu. Chvílemi jsme měli pocit, že nás hlídají, že dávají ostatním najevo, toto jsou naši kamarádi (toto je náš biznis a tak si nás nevšímejte a nic nám nevnucujte a je neotravujte). Prošli jsme město, navštívili tržnici, kam za normálních okolností by nikdo z nás nešel. Tím se nám poštěstilo vidět to, co málokdo z našinců při cestách zažije a vidí. S cestovní kanceláří, bychom toto určitě nezažili. Po návratu do rezortu jsem se s Abellim rozloučil, poděkoval jsem mu a oběma nám bylo jasné, že se vidíme v životě naposledy. Slíbili jsme si, že si budeme občas psát.
Odebrali jsme se do svých slují a po chvíli se sešli u večeře a nezbytného a chlazeného „Kilimanjaro beer“.

Odjíždíme na Safari – naplánovaný odjezd na safari byl v 9.oo. Auto bylo přistaveno již dříve a nám se představil náš společník na dva dny pan Mustafa. Otec dvou dětí bydlící v Arusche. Mluvil anglicky a německy. Naložili jsme naše batohy a vyrazili směr dobrodružství se zvířátky. Mustafa vyprávěl cestou o životě v Tanzánii, o některých zvířatech, která uvidíme dnes a která bychom měli vidět následný den. Za vyprávění a získávání informací nám Mustafa zastavuje na WC v prodejně suvenýrů pro turisty. Po protažení kostry pokračujeme dál k bráně do parku Lake Manyara. Než proběhnou povinné vstupní procedury do parku, potkáváme první opičky. O chvíli Mustafa zvedá střechu vozu a my zvědavi co vše uvidíme, nasedáme do vozu. Mustafa s vysokou odborností znalého průvodce ukazuje různá zvířata, u kterých zastavuje a my si je můžeme vyfotit a prohlédnout. Úmyslně jsem naplánoval nejprve navštívit Lake Manyara a pak park Ngorongoro. Jak říká můj bratr, výprava musí gradovat. Rezervace Lake Manyara patří mezi menší parky a leží u stejnojmenného alkalického jezera. Název Manyara je od stromu pryšec, který má jedovatou mízu. Park je sopečnou propadlinou o rozloze cca 1000 km2, žijí zde veškerá zvířata, která vás napadnou – gazely, buvoli, sloni, zebry, pakoně, prasata bradavičnatá, žirafy a samozřejmě lvi odpočívající na stromech a hyjeny. Žije zde na 400 druhů ptáků. Mezi nejvíce zastoupené patří plameňáci, kormoráni, pelikáni, volavky a čápi. Protéká zde řeka Msasa a les je velmi podobný deštnému pralesu. V tomto parku je největší koncentrace paviánů na světě.
Po parku jsme najezdili celkem asi 100 km a docela unaveni park opouštíme a jedeme do města Karatu, kde v Country Lodge budeme nocovat. Country Lodge nás velice mile překvapila, svou zelení, útulností chatek a milým přístupem personálu. Loučíme se s Mustafou a domlouváme se na ráno na 7.3o.

Park Ngorongoro – tento den máme navštívit park Ngorongoro. Cestou do parku ale žádám Mustafu, zda by s námi nezajel do nějaké masajské původní vesnice. Ve svém průvodci a doma na webu jsem četl o masajských vesnicích v parku Ngorongoro. Jsou to vesnice v původním stylu života a s udržujícími starodávnými masajskými rituály a tradicemi. Samozřejmě jsem si vědom, že to vše bude přizpůsobeno turistickému ruchu. Mustafa souhlasí a my se vydáváme po hraně kráteru směrem k parku Serengeti. Asi po půl hodině jízdy Mustafa zajíždí mezi stromy a po chvíli vidíme obydlí, která jsme doposud znali jen z cestopisných filmů. Přijíždíme k jakési vesnici, obehnané bodlákovými větvemi. Z poza oplocení vychází nějaký masajský mládenec a anglicky se představuje, že je syn náčelníka. Domlouváme se, že za deset dolarů na osobu nám masajové předvedou masajský slavnostní tanec a provedou nás vesnicí. Vše je ve velice přátelském duchu a dokonce jsme nějak nenásilně rozděleni a každého páru se ujímá jedna rodina, která nám předvádí své obydlí postavené z klacků, s mezerami vymazanými kravskými lejny a vypráví o životě masajů. Náš hostitel má jen jednu ženu a tři děti. Sedíme v jeho domě, kde stále hoří oheň a on vypráví. Po chvíli jdeme ven a s ostatními jdeme navštívit jejich školu. Děti jsou roztomilé a jedno si nás dokonce oblíbilo natolik, že se stále chtělo mazlit. Samozřejmě je to setkání plné emocí a chutí nějak pomáhat, ale jsme si vědomi, že oni jsou zde doma a takovýto způsob života je jim vlastní. Rozdáváme nějaké dárky, které jsme vezli sebou a pomalu přes ukázku rozdělávání ohně a nezbytné návštěvy jejich obchůdků se loučíme, děláme několik společných fotografií a jedeme dále, dále do parku Kráteru Ngorongoro. Zážitek to byl úžasný a nezapomenutelný. Dozvěděli jsem se například, že peníze, které vybírají jsou na vodu, že 60$ týdně je stojí voda, že musí nakupovat potraviny, léky a jiné potřebné věci pro život.
Ngorongoro park, je nazýván osmým divem světa, patří mezi světové kulturní dědictví UNESCO. Je rájem pro zvířata, která zde žijí. Uvádí se, že zde žije si 30,000 zvířat, včetně nosorožců černých, na celkové ploše 8300 km2. Bohaté pastviny a stálá voda na dně kráteru zaručuje dobrou obživu pro všechny obyvatele. Uvnitř kráteru je slané jezero Magadi, které odvodňuje řeka Lerai Stream. Žijí zde všechna zvířata jako v parku Lake Manyara, plus navíc zde žijí hroši a nosorožci. Opravdu to byla úžasná podívaná, kdy vrcholem bylo vidět lva, jak majestátně stojí na takovém kopečku a pozoruje okolí. Tento den jsme najezdili po kráteru asi 150 km. Navečer kolem 18.oo se loučíme s kráterem a jedeme do Rhino Lodge. Rhino Lodge je rezort v parku a jsme správcem upozorňovány na zákaz opouštění rezortu, kvůli množství zvěře, která žije kolem. Také jsme za chvíli z našeho jakéhosi balkonu viděli, jak kolem kráčí bizoni.
Na ráno se zase domlouváme, a stanovujeme odjezd na 9.oo, abychom stihli opustit park do 10.oo a nemuseli platit další den navíc.

Přelet na Zanzibar – opouštíme parky Safari, kupujeme nějaké suvenýry a jsme zvědavi, co nás čeká za let. Všude mě upozorňovali, na přelet malým letadlem a dokonce, že se nám tam nemusí vejít ani zavazadla. Byla to pravda, vrtulové letadlo pro deset lidí bylo roztomilé a v klidu jsme byli, až když nám zavazadla naložili. Seděl jsem hned za pilotem a tak jsem poprvé mohl sletovat, jak se letadlo pilotuje. Byl to pro mne obrovský zážitek, bohužel jsem měl pocit a nakonec se to i potvrdilo, že jen pro mne a Jakuba, ostatní si toto moc neužívali. Je samozřejmé, že s malým lehkým letadlem to trochu (docela dost) hází. Nakonec jsme ale přistáli na letišti Zanzibar, ke vší spokojenosti. Po odebrání zavazadel jsme v hale potkali dalšího našeho domluveného průvodce Aliho. Ten nás seznámil s žitím obyvatel ostrova a odvezl nás do rezortu Twisted Palms, na východním pobřeží ostrova. Rezort vlastní italští manželé. Paní Laura se nás ujala a po seznámení s řádem a pravidly nám předala klíče od tří bungalovů přímo na pláži s výhledem na moře.
Naordinovali jsme si dva dny odpočinku a válení, popíjeli jsme místní whisky a pivo Kilimanjaro beer, které je zde u turistů velice oblíbené. Snídaně jsme měli v ceně a obědy a večeře jsme si dávali převážně v naší restauraci. Protože na Zanzibaru žije 95% muslimů, není tu v jídle moc velký výběr. Nám ale nevadilo, týdenní jedení ryb, chobotnic, kalmar a krabů, upravovaných na všechny možné způsoby.
Po dvou dnech válení jsme si domluvili výlet na farmu koření. Vždyť jsme na ostrově koření. Výlet to byl velice poučný, zajímavý a ukončený pozváním na oběd do muslimského domu. Seděli jsme na zemi v tureckém sedu a ochutnávali místní speciality. Musím přiznat, že některé mi moc nejeli. Například rozvařené banány v kokosové omáčce měli zvláštní chuť. Při cestě zpět jsem požádal našeho řidiče, zda by nezajel někam, kde by se dal koupit alkohol, měli jsme chuť na lahev nějaké Whisky. Kupujeme spokojeně litrovku Jemesona a jedeme do našeho rezortu. Na další den jsme si zase naplánovali koupačku, opalovačku a válečku u moře.
Řádně odpočatí celodenním včerejším válením objednávám k zapůjčení za 5$ na den dvě kola a vyrážím s Jirkou na tůru na konec ostrova. Je vedro a odhad nebyl tak přesný a tak ujíždíme na kolech ne valné kvality asi 30 km. Cestou jsme ale viděli, to co bychom jinak neviděli, například políčka s chaluhami na mořském dně, která se při odlivu sklízí. Na občerstvení jsme zastavili v rezortu „The Rock“ kde byla restaurace na takovém velikém kameni v moři a při odlivu se tam dalo dojít suchou nohou.
Večer po výletě naposledy jíme mořské plody, protože vepřové není košér a hovězí nemají.

A jedeme domů, během pobytu v Twist Palms jsem poslal e-mail do agentury, zda by pro nás auto nemohlo zajet o dvě hodiny dříve, že bychom se ještě před odletem prošli po Stone Town Zanzibar. Jsou to úzké kamenné uličky s krásnými domy a především hlavní chloubou domů jsou vyřezávané dřevěné dveře. Prohlídku města končíme před sultánovým palácem na nábřeží, kde si dáváme lehké jídlo a nasedáme do domluveného auta a jedeme na mezinárodní letiště připraveni k cestě domů.
Domů letíme s několika mezipřistáním, jak zastávkový autobus. Stavíme v keňské Mombase, etiopské Addis Ababa a v sudánském Karthoumu. Ze Sudánu už ale letíme rovnou do Frankfurtu, kde si dávám s chutí na letišti párek a za chvíli letíme dál do Prahy.

Cesta to byla náročná, ale krásná. Vše klapalo jak mělo a za celou dobu nebyl ani jeden ze zádrhelů, který by hatil přípravy na cestu a krásnou dovču.

Díky všem, za super výpravu a pohodovou cestu.