Lyžování na východ od nás

Vánoční svátky 2013

Nemám ve zvyku psát zprávy z kratších cest, ale tyto netradiční lyžařská místa pro nás ze středu Čech si nechci nechat pro sebe.
Tak tedy jak to začalo: byla to taková Nerudovská věta „kam s ním“ jedná se o vnoučata Honzíka a Terezku. Honzík lyžuje velice dobře, ale Terezka začíná a tak vyvstal problém, kam o vánočních svátcích pojedeme.

Rakousko, Itálie – dobré, ale ty ceny. Ať počítám, jak počítám, je to denně cca 200 Euro, včetně nějakého drobného občerstvení během dne a nemít jistotu, že permice projezdíme, mě docela děsí. Najednou mi Terezka řekne, že nechce jezdit a tak to balíme a prodávat permice, někde ve Flachau nebo podobných střediscích si neumím představit.

Beskydy, Krkonoše, nebo jiné oblasti u nás na termín od 24. do 1. Se mě moc nezamlouvaly a tak se zrodil nápad cestovat po některých lyžařských střediscích na Slovensku a Polsku.
Mám rád určitou jistotu a tak jsem napsal na vybraná střediska, zda nebude nějaký problém, parkovat přes noc s obytnými vozy na parkovištích. Ze všech středisek, která jsem hodlal navštívit, jsem dostal kladnou odpověď a tak se mohlo plánovat. Po zveřejnění plánu jsem dostal od několika kamarádů karavanistů upozornění, že tato střediska budou plná a že nebude lyžování nic moc. Trochu mi to kazilo radost z těšení, ale zase zkušenosti jsou zkušenosti. Nakonec jsem si řekl, že budeme chodit na první lano a pak se uvidí. Ke všemu počasí v celé Evropě mělo být špatné a teplé. Takže, jedeme a ono to nějak dopadne. Několik posádek se přidalo a tak doufaje, že nebudou moc nadávat, jsme 24. Po večeři a rozdání dárků vyrazili do prvního naplánovaného střediska na Slovensku a to do Jasné.

Jasná – středisko v Nízkých Tatrách, do kterého v roce 2012 bylo moc investováno a byly propojeny jižní a severní svahy Chopku. Několik nových kabinkových lanovek a super na dvou lanech zavěšené lanovky z obou stran Chopku. Celkem má středisko asi 45 km sjezdových tratí, od svahů modrých, po prudké černé svahy. Od sekretariátu jsme dostali zprávu, že máme stát na parkovišti P1. Na parkoviště jsme dorazili ráno 25. Ještě před začátkem lyžování a malinko nás překvapila obsluha parkoviště, která nás upozornila na zákaz parkování obytných vozů na všech parkovištích ve středisku. Po předložení mailu, mne postavili na kraj parkoviště a se slovy, stejně tu nikdo nebude, nás nechali na P1 stát. Honzík měl nějaký náběh na angínu a tak jsme šli lyžovat jen já s Terezkou. Celodenní permice 35E a Terezka zdarma. Lyžování bylo úžasné a dokonce jsme si mysleli, že jsme na svazích skoro sami. Na parkovišti stálo 25.12. jen asi 50 aut a tak lidé opravdu nebyli. Lyžovali jsme s přestávkou na oběd celý den až do konce, který mají v 15.30. Druhý den ráno nás navštívil vedoucí Jasné a docela se rozčiloval, jak je možné, že zde parkujeme, že vydal jasný příkaz o zákazu parkování obytných vozů.

Snažil jsem se s ním navázat nějaký normální rozhovor, ale bylo to marné. Protože bylo patrné, že nemá tento druh lidí jako jsme my karavanisté rád. Rozčiloval se, že vozí lidí ze vzdálených parkovišť autobusy a my vlastně zabíráme místa těmto lidem z osobáků. Usoudil jsem, že nemůže pochopit to, že lidé z osobáku přijedou na celý den, jsou z blízka a nepotřebují se vracet během lyžování k autu. Snaha, mu vysvětlit proč naopak neudělá výlevku a nevybírá nějakých 5E za den parkování, byla zbytečná slova na neúrodnou půdu. Po oznámení, že večer odjíždíme, ho to uklidnilo, a svolil se stáním do večera. Tento den 26. bylo plněji, ale zdaleka ne plno. Ráno jsem lyžoval sám a musím, říci, že středisko je moc pěkné, projezdil jsem ho celé, sjezdovky široké, pěkně upravené a tím, že nebylo plno, to stálo za to. Pak se přidala Terezka a tak jsme to drhli až do konce.

Večer jsme odjeli z Jasné a přes Tatralandii (kde jsme se vykoupali ve skutku krásném aqvaparku), jsme jeli do střediska Oravice. Tatralandii může vytknout jen jedinou chybu a to tu, že nejkratší doba, kterou si musíte zaplatit je 3 hodiny. Škoda, že po jedné a půl hodině jsme odjížděli dále. Středisko Oravice nás přivítalo ochotou a v aquaparku byl dokonce pán, který mi odepisoval a mluvil v duchu, že se musí sakra smekat a prát o lyžaře s jinými středisky. Že i v tomto oboru podnikání je určitý boj o klienty. Aquapark v Oravici má nejkratší dobu čtyři hodiny, takže ještě déle než Tatralandia. Středisko je menší, ale příjemné, ceny mají 19E a lyžují od 8.3o do 16.oo. Počasí se trochu zkazilo a tak jsme odpoledne prodali permice a naordinovali si odpolední siestu v restauraci u lanovky. Klábosili jsme s jinými karavanisty a popíjeli borovičku.

28. ráno jsme se rozhodli udělat volný den a vyrazili na další naplánované středisko a to do Polska do Bialky Tatrzanské. Cestou, že se stavíme ve městě Zakopané a navečer, že dojedeme do Bilaky. Jak jsme přejeli hranice, připadali jsme si jak v jiném světě, chaloupky, sruby, roubenky byly překrásné, vesnice čisté, udržované a město Zakopané bylo velmi krásné. V pohodové atmosféře jsme se prošli po Zakopaném, zakoupili jsme si ovčí sýry, které zde prodávali na každém kroku a o ceně ani nemluvě. Ceny byli více než příjemné. Po prohlídce jsme popojeli do Bialky. Stáli jsme kousek od nového aquaparku a středisko nás překvapilo tak mile, že jsme byli všichni rádi, že jsme toto rozhodnutí jet do Bilaky udělali.
Středisko je to moderní, se 14 kilometry sjezdovek, modrými a červenými širokými sjezdovkami a mnoha sedačkovými lanovkami s dvěma novými vyhřívanými expres šestisedačkami. Cena za celodenní permici byla v tuto nejvyšší sezonu 95 Zl. Na naše přibližně 550 Kč. Co nás ale dostalo nejvíce, bylo to, že středisko je 100% zasněžované a 100% osvětlené. Na celodenní permici za 550 Kč se lyžuje od 9.oo do 22.oo. Prostě bomba. Protože bylo -8 °C a předpověď říkala jasno, rozhodli jsme pro dvoudenní permice. Dospělý dva dny za 160 Zl, dítě dva dny za 130 Zl a Terezka (děti do 120 cm) zadara. Lyžování jsme si opravdu užili a i když bylo docela dost lidí, byly vánoční svátky, na sedačkách se čekalo maximálně do 5 minut. Chodili jsme lyžovat třikrát denně, vždy na první lano, pak kolem 14.oo a pak kolem 18.oo.
Místní aquapark si účtuje 39 Zl za dospělého a 29 Zl za dítě. V parku, jsme se vyblbli. Má tři zóny, hlučnou s tobogány, řekou, a vlnobitím. Tichou, s relaxačními prvky a třetí je saunová s několika různými druhy saun.

V tomto středisku jsme zůstali až do silvestra, kde jsme si ráno 31. dali ještě dvouhodinovku a pak vyrazili do Frenštátu, kde jsme měli zamluvenu místnost na silvestra.
Celá cesta byla pohodová a počasí nám vyšlo na jedničku, jen jedinou věc neuvidíte v rakouských a italských střediscích a tím jsou Poláci lyžaři.
Polský lyžař je ve věku asi 35 let, má červené Blizardy vzor 1985, modré lyžáky, tmavě zelené nebo tmavě modré šusťákové kalhoty a bundu. Je bez hůlek, helmy a brýlí, má kulicha a postoj přihrblého vykuleného člověka. Svahem se řítí nekontrolovatelnou rychlostí, a neřiditelným stylem jízdy. Je postrachem všech, kteří se objeví v jeho blízkosti. Fakt je ten, že se tento lyžař objevuje i ve střediscích v Orlických horách, Beskydech, Jeseníkách, Krkonoších i Jizerkách.
Celkově mohu říci, že nás Polsko mile překvapilo. Prostředí bylo přinejmenším srovnatelné s rakouskými středisky.