Naše další cesta vedla šumavskými hvozdy...

Díky pracovním povinnostem jsme se nemohli vydat na dlouho předem plánovanou dvoutýdenní dovolenou v zahraničí. Irena si užila týden samoty a odpočinku v kempu v Benešově nad Ploučnicí, kde měla k dispozici termální bazén.

Po tomto týdnu osamění jsme se pak vydali za krásami podzimní Šumavy. O půl noci jsme dorazili na místo ve Starém Spálenci, kde jsme strávili 3 noci a na kolech projeli blízké okolí na naší i Německé straně. Furth im Wald, Folmava, Babylon, počasí nám přálo, jen rána byla chladná.

Naše další cesta vedla po silnici 190, která se táhne téměř celou Šumavou, do kempu v Nýrsku. Moc příjemný a krásný kemp na okraji města na břehu říčky Úhlavy, v sousedství je i koupaliště a restaurace s vynikající kuchyní. Je travnatý a zcela na rovině s novými sociálkami. Na kolech jsme projeli městem a blízkým okolím, druhý den jsme se pak vydali autem do nedalekých Klatov, zde jsem před mnoha lety bydlel v jedněch kasárnách, co by vojín základní služby. V současné době je z kasáren úřad města Klatov, knihovna a další instituce. Bylo příjemné, že vstup do budovy byl možný a tak jsem si prošel chodby a prostory, kde jsem před 35 roky sloužil vlasti. Navštívili jsme i hrad a zámek Klenová a zajeli jsme i do Německa, města Lamu, kde jsme měli v úmyslu navštívit místní koupaliště. Bylo úterý a bohužel zavřeno, co dělat místo koupání jsme zamířili na nejvyšší vrchol celé Šumavy, Velký Javor, neboli Groser Arber na německé straně hor. Zaparkovali jsme a hurá vzhůru, ale lanovkou, pěšky se nám vůbec nechtělo, proč taky, lanovkou jsme dlouho nejeli. Z vrcholu hory byl krásný rozhled do blízkého i dalekého okolí, dokonce až na vrcholky dalekých Alp! Vrátili jsme se přes Železnou Rudu zpět do Nýrska. Další den jsme se chtěli podívat k nedaleké přehradě, sloužící jako zásobárna pitné vody, tedy bez kempů a koupališť. Vyjeli jsme po obědě, cesta vedla podél Úhlavy krásnou přírodou a tak jsme pokračovali výš do hor až k jedinému šumavskému vodopádu Bílá strž, no kopec to byl pořádný 940m nad mořem! Byli jsme dost daleko a vysoko, tak si Ireny vymyslela, že bychom mohli vystoupat až na vrch Ostrý 1 293m nad mořem! Chybělo nám jen 2,5 kilometru, tak jedeme. Jenže ouha, na vrchol nevede silnice, jen kamenná stezka, dlouhá téměř 2 kilometry. Kola chvílema i neseme, nakonec je schováváme v lesním porostu a stoupáme jen na lehko. Skalnatým vrcholem prochází státní hranice, stejně tak hospůdkou a jedním stolem. Z vrcholu je vidět opět daleko, hledíme i na Velký Javor, kde jsme byli před pár dny. Bohužel se však již den chýlí k večeru a nás ještě čeká cesta dolu do Nýrska. V lese je již šero a ke karavanu přijíždíme za úplné tmy. Naštěstí bylo docela teplo a tak i když jsme absolvovali podstatně delší výlet, než jsme původně plánovali, jelo se příjemně. Únava byla veliká a tak se dobře spalo. V kempu jsme celé tři dny byli zcela sami, byl zde naprostý klid.

Naše další cesta vedla šumavskými hvozdy přes Železnou Rudu, Prášily a Srní do osady Horní Hrádky. Zde jsme měli domluvené stání u nádherné šumavské chalupy paní Pavly. Je to známá Ireniny sestry, která zde již několikrát byla, zde jsme pobyli další tři dny. Procházka podél říčky Vydry až k Turnerově chatě, kde mají ve výběhu vydru. Další naše cesta, již na kolech, vedla do Srní a dál k plavebnímu Vchynicko-Tetovskému kanálu, podél kanálu vede krásná cyklostezka, míjí i známý kemp Antýgl a vede nás až na Modravu. Pokračujeme na Tříjezerní slať a dál k Roklanskému potoku, jednomu z nejkrásnějších míst Šumavy, zpět na Modravu a pak „domů“. Večer jsme seděli a klábosili u táboráku a vymýšleli cestu na sobotu.

Po ranním sběru hub v okolí chalupy vyrážíme k Modravě a pak dále na Kvildu, Borová Lada, Knížecí Pláně. Zde obědváme, je to již třeba, cestou nám vyhládlo a čeká nás ještě daleká cesta „domů“. Co je však horší, zkazilo se počasí, poprchávání a chlad jsou nepříjemným společníkem na cestu. Přes kopce a údolí jedeme na Bučinu, pramenu Vltavy, k Březníku a pak již sjíždíme dolů na Modravu a po nám již známé cestě na Horní Hrádky. Cestou již klesla teplota pod 10°C a slušně pršelo. 62 kilometrů, které jsme ten den absolvovali, nám dalo docela zabrat, škoda zkaženého počasí, teplá sprcha nám dost pomohla.

Přišla neděle, den odjezdu. Domů se nám moc nechtělo, ráno opět sběr hub a pak již balíme a vydáváme se na cestu domů. Jedeme dolů na Sušici, Blatnou s krásným vodním zámkem, přes Prahu pak již míříme k domovu. Devět dní uteklo jako voda v šumavské říčce Vydře, ale dovolená se vyvedla. Viděli jsme mnoho krásných a nám neznámých míst, na kolech najeli přes 200 horských kilometrů a již nám zbylo jen spousta fotografií a vzpomínek. Pokud máte zájem, můžete si naši fotogalerii ze Šumavy prohlédnout a třeba se sem někdy i vypravit. Zajisté se vám zde bude také moc líbit.
Z Liberce zdraví Zdeněk a Irena.