Takže od té doby už šnekům tolik nezávidím ...

Od mala se mi ve Ferdovi Mravencovi líbil šnek, který měl na svém domečku - ulitě - okénko a v něm záclonky. Teprve ale na postarší kolena mě napadlo, vyzkoušet si pár dnů dovolené v karavanu - byť půjčeném. K mému překvapení to tehdy prošlo i přes manželku (trpící klaustrofobií), a k tomu ještě nejmladší Štěpánek za mnou několik měsíců neustále chodil s dotazem, kdy už si půjčíme ten „kalavan“…

Čím více jsem si uvědomoval onu náročnost něco tak obludného za sebou tahat a navrhoval, že si pronajmeme karavan už zaparkovaný někde na pláží, tím více bylo vidět, že pětiletý synek se takovou lacinou náhražkou nenechá ukecat a že si ten karavan budeme muset přece jen táhnout sami. Oněch 5 dní v karavanu v červnu 2011 nás potom natolik nadchlo, že jsem začal sledovat dění na karavanistických fórech intenzivněji (a nejvíce na Caravan24.cz) a poohlížet se po něčem vlastním. Nadchl jsem se pro anglický karavan (pochopitelně vzhledem k mým vyživovaným šesti dětem – ojetý), který se ale hůř shání a ještě hůře dostává na značky. Ten můj nález sice doklady měl, ale patřily k úplně něčemu jinému a seděl na nich akorát tak vnější formát OTP, takže jsem to odmítl a vzal za vděk slevou za karavan od prodávajícího. Karavan jsem koupil v listopadu 2011.

Ten ale zůstal stovky kilometrů od domova, kvůli vyřízení dokladů. V lednu 2012 musela už manželka nahlásit v práci termín dovolené no a uprostřed dubna (byť to bylo slíbeno pod stromeček) jsem konečně karavan dotáhl domů. Do odjezdu z ledna naplánované dovolené zbývalo trochu přes dva měsíce, takže nastal pro mě čas intenzivního dodělávání karavanu k obrazu svému a po večerech, kdy už na to nebylo moc vidět, k doplňování vzdělání na Caravan 24.cz. Nábytková dvířka z masívu šla ven na přelakování. Při instalování 60 l nádrže na vodu s vnějším plněním se ukázalo, že roh karavanu je už prohnilý, takže přibyla další oprava, včetně přetěsňování karavanu zvenčí. Nějakou dobu jsem řešil zásobování elektřinou, ale nakonec to vyhrál solární panel. Na Aukru jsem si koupil za 1000 Kč solární destičky, které jsem po odpoledních skoro týden pájel a potom zasklil a nakonec natvrdo instaloval na střechu vč. MPPT regulátoru. Dle rad na fórech jsem 220 V z měniče poslal do zásuvek v karavanu a zároveň přes relátko zařídil, aby při zapojení 220V kabelem zvenčí, mělo toto přednost před trakcí a měnič se automaticky vypnul.

Do interiéru ještě přibyl malý trezor, alarm, spousta háčků na pověšení čehokoliv, dle návodu na fóru jsem zpevnil prohýbající se podlahu nízkoexpanzní polyuretanovou pěnou a dodělal dva ventilátorky vč. termospínání zezadu u odvětrání ledničky. Také mě zaujalo čísi řešení odpadní nádrže pomocí oranžového odpadního potrubí zapojeného do oválu (průměr trubek 125 mm). Pod karavanem bylo pěkné místečko mezi koly, takže šup tam s tím. A hned o kousek dál, jsem přikurtoval k podlaze i rezervní kolo. Ještě zkontrolovat bubny brzd a přimáznout ložiska a mohlo se do světa. Sice jsem toto všechno zvládl ještě s jednodenní rezervou do odjezdu s tím, že už se budu angažovat pouze při balení a taky že nasbírám nějaké hodiny spánku, který mě za ony dva měsíce již začal chybět,,,. Ale nakonec jsem ještě několik hodin před odjezdem řešil, aby lednice při tahání jela na 12V, které ji přes relátko dodá až po sepnutí světel náš automobil.

Uf , to jsem se rozepsal. Zážitky z naší první dovolené s vlastním karavanem po severu Francie byly úžasné. Na cestách jsme strávili 12 dnů, ujeli 4400 km, hodně toho viděli a hlavně k mému překvapení vše v karavanu nebo skoro vše fungovalo. Takže od té doby už šnekům tolik nezávidím a záclonky v okénkách máme taky …