Do Milána jsme dorazili před půl desátou večer. S rad jak na tomto servru, tak i jinde na internetu, jsem se dozvěděl že nejvhodnější parkování pro nás bude na parkovišti veletrhu číslo pět. To je dle informací určené pro karavany ,včetně servisu. Nenechal jsem nic náhodě a místo jsem si doma předem vygoogloval a jel na jisto.

Náš první výjezd a seznámení s tímto způsobem cestování jsem naplánoval na 7.3 2012. Termín a cíl nebyl náhodný, ale jednalo se o pracovní cestu na veletrh do Milána. Jelikož termín konání MIFUR byl dán a já chtěl spojit příjemné s užitečným, bylo rozhodnuto. Kluci 8+11 přesto že jsme jim zajistili hlídání chtěli jet a zkusit něco nového (cestu obytnákem) taky. Proč se taky neulít ze školy že? A tak všichni trpíc od začátku týdne cestovní horečkou jsme se připravovali na cestu. Kluci slíbili že budou hodný a že jim opravdu nebude vadit trmácet se celý den po veletrhu a nezlobit. Musím říci že se opravdu snažili. Cesta měla jasný cíl vyzkoušet obytnák a navštívit veletrh a cestou zpět outlety a nakoupit modní, značkové hadříky. Výjezd byl určen na 8 hod ranní.

7.3 2012 v půl deváté ráno se nám povedlo opustit bydliště a vyrazit na parkoviště, kde jsme celá posádka dva dospělí a dvě děti měli přesedlat do obytnáku. Plán byl jednoduchý, do 15 minut naházet tašky do karavanu a vyrazit. Po té co jsem otevřel bydlík dýchla na nás zima s prochladlého prostoru. Zapnul jsem plyn a topení vše fungovalo tak jak mělo. Po té jsme začali přenášet zavazadla a já se chystal dolít vodu přes barel do nádrže na vodu. Manželku jsem zaúkoloval ať oživí navigaci. Již něco pamatuje a vím že potřebuje svůj čas než chytne signál. Než jsem dolil vodu vypadl mi mobil s rozpadl se v ten samý moment jsem rožlápl zástrčku na roztrojku do zásuvky na 12v. Celkem užitečná věc když chce člověk v autě nabíjet počítač děti playstation a já navigaci. Do toho mi Pavla-manželka hlásí že navigace stávkuje a nechce se vůbec probudit. Topení přestalo hřát jelikož došel plyn.Nešla voda na záchodě. Mobil jsem nechal mobilem opravil jsem provizorně zátrčku na 12v a scháněl se po klíči k plynové bombě. Nešla nevím proč povolit. Musel jsem ji i s hadicí vyndat s auta a zabrat, nevím kdo to tak utáhl. Topení zase začalo fungovat a navigace se záhy taky probrala,voda na záchodě rozmrzla, teď již zbylo jen zprovoznit mobil uklidit zavazadla a vyrazit. 

Zpoždení oproti původnímu plánu bylo téměř dvě hodiny. Poučení pro příště nepočítat s včasným výjezdem a koupit si novou navigaci,prodlužovačku na 12v a mobil.

Zbytek cesty přes Rozvadov, Mnichov a švýcarskou dálnici do Milána uplynula v pohodě. Jen s krátkými přestávkami na oběd Mc Donald a na večěři. Do Milána jsme dorazili před půl desátou večer. S rad jak na tomto servru, tak i jinde na internetu, jsem se dozvěděl že nejvhodnější parkování pro nás bude na parkovišti veletrhu číslo pět. To je dle informací určené pro karavany ,včetně servisu. Nenechal jsem nic náhodě a místo jsem si doma předem vygoogloval a jel na jisto. Po téměř dvouhodinovém bloudění v Miláně jsem zjistil že jistého neni v životě téměř nic. S parkoviště bylo staveniště, čile se tam staví obytné domy. Nevadí jistě to jen přesunuli jinam areál veletrhu je celkem velký. Domáhali jsme se vstupu snad u každé brány, kde se svítilo nebo se jevila jiná známka života. Marně. Žádný vrátný nechápal proč ti cizinci se dožadují kempování zrovna u nich. Bohužel italsky neumím a nikdo z nich neznal víc anglických slovíček než můj 8 letý syn. Jediné co jsem našel byla cedule odkazující na patřičné parkoviště, aspoň jsem před rodinou mohl demonstrovat že jsem si ho nevymyslel.

Nastal plán B měl jsem v navigaci souřadnice parkoviště kde jsme stály před pěti lety, když jsem veletrch navštívil naposledy.45 28´50 46´´S  9 09´2294´´V Taky bylo zastavěné , ale naproti bylo parkoviště jakési stavební firmy. Volno bez známek života, zdálo se že tady by to šlo. Nejen přespat, ale i nechat auto přes den, zatím co budem lítat po veletrhu.Naštěstí jsem se to tak bylo. Poučení nevěřte všemu co se píše parkoviště č 5 pro karavany na výstavišti v Miláně neexistuje. Pokuď má někdo jiný poznatek rád se nechám poučit. Příští den později odpoledne znaveni z veletrhu jsme relaxovali v bydlíku na parkovišti. Po hodince oddechu a vydatném jídle jsme se vydali metrem stanice Amendola fiera do stanice Duomo. Lístky jsme si koupily na 24 hodinové. Dospělí 4.50 eu děti do deseti let neplatí. Díky této jízdence, která platí dvacetčtyři hodin od prvního využití jak pro metro, tak pro tramvaj jsme byli dostatečně mobilní po městě. Tentokrát informace získané s internetu nelhaly a tuto jízdenku mohu doporučit. 

Vystoupili jsme na náměstí Piazza del Duomo.

Dominuje mu nádherný chrám, stojí za návštevu. Vstup volný do 19 hod. Před každým vchodem stojí stráž a namátkově prohlížejí zavazadla, snad aby někdo nepronesl výbušninu do vnitř. Jinak je vstup volný.

Ze zadní části je vstup na římsu od tuď je nádherný výhled a tam již se platí 10,-eu Vzal jsem sebou foták a chastal se  fotit, ale bohužel odešly baterky a již se mi je nepovedlo nabít. Timto se omlouvám , ale žádné fotky nemám. Prošli jsem se po okolní promenádě zastavili na kávě a zmrzlině, bylo příjemných 16 nad nulou. Na zpátečný cestě k metru na máměstí Duomo nás atakoval houf žebráků nabízejíc různé cetky. Při návratu k bydlíku nás navštívil jakýsi strážný stavby a vykázal nás z parkoviště. Vzhledem k tomu že jsem si celé okolí noc před tím důkladně projel hledajíc zmizelé parkoviště č.5 , nebyl problém se přesunout na malé náměstí s části taky zastavěné pár metrů od našeho původního stání.Na souřadnice 15´28 28 41´´S  9´09 19 14´V. Tam jsme přečkali noc již tam dvě obytné auta stály. Druhý den ráno jsem vyrazili na nákupy. Ne nadarmo se o Miláně řiká město mody.

Zbytek cesty již se odehrál ve znamení nákupů a návratu domů . Náš katamarán se osvědčil a za ten krátky výjezd jsme se s ním vžili a tak se s nás stali karavanisti. Celkem najeto 1950 km průměrná spotřeba 10l