Hurá na XVI. Vinobraní v Hustopečích a Valticích. Jako přidružený důvod k přátelskému setkání s kamarády jsme se rozhodli navštívit Vinobraní v Hustopečích a Valticích. Také proto, že je pro zdraví důležité každoročně vypít nejméně tolik burčáku, kolik má kdo krve. Tak se to tvrdí. Od počátku bylo jasné, že hned tady a dnes, se nám léčebnou dávku nepovede celou užít. Ale aspoň něco a příště to doplníme. Takže prakticky vzato jedeme jako do lázní, udělat něco pro své zdraví.

Jako přidružený důvod k přátelskému setkání s kamarády jsme se rozhodli navštívit Vinobraní v Hustopečích a Valticích. Také proto, že je pro zdraví důležité každoročně vypít nejméně tolik burčáku, kolik má kdo krve. Tak se to tvrdí. Od počátku bylo jasné, že hned tady a dnes, se nám léčebnou dávku nepovede celou užít. Ale aspoň něco a příště to doplníme. Takže prakticky vzato jedeme jako do lázní, udělat něco pro své zdraví.

Tentokrát na nás vyšlo volné místo blízko náměstí, až jsme měli obavy o noční klid. Ale nějak se nám nedařilo místo jinde tak, aby zase nebylo několik km daleko. Vedle nás stál náhodou také jeden obytňáček, ale vypadal na nějakého prodejce.

Kdo tady nebyl, tak Hustopeče jsou městečko asi 30 km jižně od Brna, obklopené vinohrady. Dominantu náměstí v Hustopečích tvoří zajímavý nový moderní chrám sv. Václava a sv. Anežky České z r.1994 na místě původního zničeného kostela. Další z památek na náměstí a v okolních uličkách jsou novorenesanční radnice, renesanční kašna, barokní morový sloup a několik zajímavých historických domů. Kousek nad náměstím vede vodorovně ulice starých vinařských sklepů, m.j. habánský sklep, farní sklep, některé z roku 1729 a řada dalších. Určitou raritou je v okolí pár mandloňových sadů. Na JV straně města se také nacházejí zbytky opevnění – cípek je vidět na pravém okraji fota č.16. Na náměstí je ve sklepení historického renesančního domu U Synků instalována vinařská expozice spojená s vinotékou. Vzadu na nádvoří s ambity je instalován ojedinělý unikát. Jedná se o památník kvasinky vinné (Sacharomyces cerevisae). Je to jedinečná plastika, nemající ve světě obdoby. Pomník tohoto nejmenšího pracovního zvířete je 69230 krát zvětšená skutečná kvasinka.

Samozřejmě, že je zapsána v knize rekordů v Pelhřimově. Na popis její historie zde není dostatek místa, tak jen velmi, velmi stručně. Už jen výběr a odchyt její předlohy byl složitý a namáhavý. Dále pak následná péče o zachování jejího života ve speciálním prostředí nejlepšího révového moštu z vynikající odrůdy nebylo jednoduché. Tuto akci se nepovedlo úplně zachovat v tajnosti a následně pak vypukl nebezpečný spor o autorství tohoto nápadu mezi Kravíhorskou republikou Bořetice a městem Hustopeče, dvěma členy Burčákové unie. V roce 2007 dokonce hrozil šampusový souboj mezi místostarostou pro víno Hustopečí a prezidentem Kravíhorské republiky. Ostatně, Kravíhorská republika má od té doby už svoji vlastní plastiku. Podrobnosti viz Burčákové listy, vydávané k této příležitosti. Burčákové slavnosti jsou zahajovány slavnostními fanfárami z věže radnice a následuje otvírání vinařských mázhauzů purkmistrem s konšely, doprovodem v historických kostýmech a následujícím průvodem. Prvně ovšem tento průvod zamíří k pomníku poklonit se vinné kvasince. Pravidelně je tento akt dokumentován televizí. Před ochutnáváním burčáků zájemci dostanou speciální Passport Burčákové unie, kam se zaznamenává konzumace v jednotlivých mázhauzech. Vítězové s plným počtem razítek pak mohou vyhrát různé ceny. Plný počet v r.2010 značilo mít 15 razítek á 2dcl burčáku. My jsme přijeli v pátek, přestože už ve čtvrtek se program pomalu rozjížděl s hudební produkcí a možností ochutnávek ve kinotékách, aby se návštěvníci Hustopečí zaklimatizovali. V pátek je oficiální zahájení a po něm jsou už otevřeny všechny mázhauzy. V sobotu vinobraní pokračuje hlavním programem, na podiu se střídají folklorní a různé taneční a hudební soubory. Neděle už je jen na rekonvalescenci a relax pro unavené návštěvníky. 

U všech vstupů na náměstí jsou vybudovány dočasné historické brány jen pro tuto příležitost (viz foto č.1). Po celou dobu nechybí klasický jarmark a řemesla. Předností Hustopečských Burčákových slavností oproti jiným vinobraním je možnost ochutnání burčáků prakticky téměř ze všech odrůd bílých i červených vín. Dlouho mi to vrtalo v hlavě, jak to, že jsou zde k dispozici burčáky odrůd raných i pozdních najednou. Později jsem to zjistil. Ale vůbec mi to nevadilo, protože i přesto byla jejich kvalita opravdu velmi dobrá. Mohu zde začít pozdním rýnským ryzlinkem a končit Moravským muškátem. Je to ale riziko. Než se propracuje člověk k tomu nejlepšímu, což podle mě M.M. je, už může být ve stavu, který neumožňuje jeho plné vychutnání. Ale každopádně zde mohu vychutnat rozdíly mezi jednotlivými odrůdami, dokud mi burčák neteče ušima ven. Naštěstí já osobně po něm nemám vůbec žádné zažívací problémy. U někoho někdy burčák ve větším množství může trochu zvýšit peristaltiku. Podstatná je jeho kvalita. Už jsem v posledních více jak deseti letech navštívil hodně vinobraní, každoročně nejméně dvě, takže mám přehled kam jezdit a kam ne. Na vinobraní ale nejde jen o burčáky, je na nich výborná atmosféra a skvělá zábava. Prokazuje se tady, že po víně a burčáku se zpívá a je veselo, po tvrdém alkoholu jsou lidé spíš agresivní. 

V sobotu dopoledne po dostatečném odpočinku jsme se přesunuli na vinobraní do Hlavního města vína – Valtic. Města obklopeného vinohrady, kde sídlí i vinařská škola. Od roku 1387 se zde usadili Lichtensteinové a časem získali široké okolí (Mikulov, Lednicko). V r. 1623 získali knížecí titul a postupně během století přesídlovali do Lichtensteinského knížectví. V r. 1938 odešel poslední Lichtenstein. Při akci Dny valtických burčáků poslední zářijový týden v r. 2009 seděl v zámecké jízdárně u vedlejšího stolu osobně kníže Hans Adam II. s velvyslankyní Liechtensteinského knížectví z Vídně a také popíjeli. Dodatečně jsme zjistili, že měli v Mikulově, Lednici a valtickém zámku jednání s jihomoravským hejtmanem Haškem o spolupráci v oblasti vysokoškolského vzdělávání, výměny studentů a spolupráci podnikatelů obou stran. Také bylo hovořeno o zahrabání válečné sekery po ukončení soudních pří a o presentaci a ochraně památek spojených s historií Lichtensteinů. Kníže na mně působil sympaticky a choval se skromně. Vůbec se nechoval povýšeně na to, že je šéfem Lichtenštejnska a stál ve frontě jako ostatní. Na jednání snad dokonce nabídl nějakou pomoc při ochraně svých bývalých památek. Ve Valticích jsme pro jistotu zaparkovali trochu bokem, aby se auto náhodou nestalo terčem některých příliš rozveselených osob. Parkujeme tam pokaždé, když jedeme za vínem, nebo burčákem. Vždycky tam byl klid. Letité zkušenosti potvrzovaly vždy jen mírně veselé návštěvníky bez sklonů k agresivitě nebo ničení, okolo místa našeho parkingu málo kdo chodí. Po zaparkování jsme se odebrali do centra dění. Zakoupili jsme pohárek s burčákem a vydali se na prohlídku městem. Průvod měl být až ve 12 hodin, tak jsme chvíli pozorovali folklorní soubory a hlavně mažoretky na podiu. To víte, chlapům se to líbí. Také nechyběl folklorní pořad „Zarážaní hory“. Vyhrávala dechová i cimbálová hudba. Mezitím jsme naplnili znovu pohárky a vrátili se k podiu.

V pravé poledne jsme se zdvihli a zamířili hledat nejlepší pozorovatelnu k prohlídce krojovaného průvodu. Po půlhodině čekání nám začalo kručet v žaludcích, průvod nikde, tak tedy kráčíme za jídlem a do auta se v klidu najíst. Najednou slyšíme hudbu, tak rychle spolykat a foťáky do pohotovosti. Hudba se blížila a venku nás průvod přistihl v místě, kde jsme ho absolutně nečekali. Takže ne my k průvodu, ale průvod pěkně přišel k nám. Inu cesty průvodu jsou nevyzpytatelné. Po jeho skončení jsme se vrátili do centra a vydali se do hlavního stanu burčáků, do zámecké jízdárny. I zde byly různé druhy. Tak jsme mlsali a mlsali a k tomu sledovali program na tomto vnitřním podiu. S cimbálovou muzikou se zde střídaly různé soubory lidových nástrojů, což se k vínu nebo burčáku náramně hodí. Mezi tím proběhlo také slavnostní vyhlášení vítězů nejlepších vín ročníku. Po nějaké době ochutnávání jsme se vyšli nadýchat čerstvého kyslíku do zámeckého parku. Navrhl jsem zajít na horní konec Valtic, na vinařské náměstíčko, kde se nacházejí sklepy a vinařské podzemí, a ochutnat nějaký burčák tam. Vždy zde bývá otevřený nějaký sklep. Někdy také hrávají venku muzikanti. Ochutnali jsme, poseděli před jedním sklepem. Vzpomněl jsem si, že těmto kamarádům jsem ještě neukázal zámeček La Veneria s nádherným rytířským sálem, který všem známým předvádím. Zámeček La Veneria je 500 let staré sídlo Vrchního lovčího lichtensteinských knížat. Nyní exklusivní čtyřhvězdičkové ubytovací zařízení zámeckého stylu za přijatelné ceny zejména vzhledem ke službám a interiéru. Např. v létě ráno můžete mít snídani na terase v klidné zadní části přilehlé zahrady sousedící na konci se zámeckým parkem. I snídaně servírovaná na pokoj přímo do postele je v ceně ubytování. Zkrátka ubytování zámeckého typu, ale ne pro nás obytkáře.

Ze zahrady je přímý vstup do zámeckého parku. K dispozici ubytovaným jsou tu vybraná vína za ceny výrobce. Mimo to je vedle jedna část ze zámeckých vinných sklepů, otevřená pro veřejnost jako vinárna. Z ubytovací části je do ní vstup přímo průchodem rytířským sálem a točitými schůdky s chodbou, připomínající tajný východ. V zámečku má své sídlo aristokratický nadnárodní Řád rytířů vína, v duchu původní tradice se zde pravidelně setkávají příslušníci moravské šlechty z Královského řádu moravských rytířů sv. Rostislava a sv. Kolumbana se svým Velmistrem. Pravidelný meeting zde mívá i Rotary klub. Ostatně vidíte na fotografiích. Slabší povahy by zde mohly mít trochu horší spaní, neboť zde byl na konci třicetileté války zavražděn původní obyvatel zámečku lichtensteinský Grand Veneura hrabě Langendorf a jehož duch se pravidelně zjevuje v podzemních prostorách vinných sklepů a propojovací únikové chodby s blízkým zámkem. Ale nahoru prý nechodí. Kontroluje a hlídá dole v podzemí stovku lahví červeného moravského vína, kterou zde před svou smrtí zazdil. Tolik pověst. Ale majitelé a správci zámečku věří, že plánovaný radarový průzkum tří pater podzemí by mohl pomoci toto téměř pětset let staré víno objevit. Pokud byste se zde ubytovali, je možné, že zde potkáte syna majitelky Jeho Excelenci Barona Karla Dominika, rytíře moravského, rytíře z Borče, rytíře vína, Svobodného pána na Wostrém, etc. Přiznám se, že se mi toto místo velmi líbí, něčím mně přitahuje a moje přání je se zde někdy ubytovat. Bohužel bydlím ne tak daleko, abych se tady musel ubytovat. Aspoň to každému ukazuji, a vyprávím historii, ač nejsem kastelán, ani majitel, ani s nimi nijak spřízněn či majetkově svázán (bohužel). Musím upozornit, že se v zásadě jedná o hotel, normálně nejsou prostory zvědavcům přístupné. Nevím, čím to je, ale mně tam s někým zatím vždycky pustili. A jednou dokonce i tou propojovací chodbou! Ta důvěra! No, ale dále k pokračování výletu. Kamarádům se rytířský sál velmi líbil, byli z něj nadšení, že si mohli všechno osahat na vlastní ruce. Sednout si sedátko velmistra, apod. Po této procházce nám trochu vyprahlo a vrátili jsme se zpět do zámecké jízdárny, kde non stop probíhal program, a dobré burčáky tekly proudem. 

Pro řidiče a jiné nepíče je ve Valticích možnost prohlídky města s barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Národního salonu vín ČR na zámku s možností zakoupení lahvinky dobrého moravského vína domů, Zámeckého sklepa i barokního zámku samotného, Křížového sklepa ve Vinařských závodech, Valtického vinařského podzemí, nebo procházky zámeckým parkem UNESCO, či 2 km po červené TZ vinicemi při pozorování vinařů sklízejících úrodu, k Reistně-Kolonádě. Je to přístupná romantická klasicistní kolonáda s vyhlídkou z počátku 19.stol., jedna z romatických staveb – saletů roztroušených v celém Lednicko-valtickém areálu chráněném UNESCO. Připomíná Glorietu ve vídeňském Schönbrunu. Stavěl ji kníže Jan Josef I. z Lichtensteina jako památku na své předky. Valtice sousedí s Lednickým areálem a jeho UNESCO poklady.