Až z dnešního komentáře mojí fotogalerie Nordkapp jsem pochopil, že by možná mohlo někoho zajímat, jaké zkušenosti mám se starou obytkou. Tady jsou. Pokud někomu pomohou, budu rád a pokud něhoho třeba jen pobaví, tak taky.

          Až z dnešního komentáře mojí fotogalerie Nordkapp jsem pochopil, že by možná mohlo někoho zajímat, jaké zkušenosti mám se starou obytkou. Tady jsou. Pokud někomu pomohou, budu rád a pokud něhoho třeba jen pobaví, tak taky.

         Celý život jsem měl dva sny. První, po letech strávených ve stanu, vlastnit obytné auto a druhý, vidět půlnoční slunce na Nordkappu.

         Po  mnoha letech jsem si je oba měl splnit letos. Protože v našem podniku musí být rozpis dovolených do konce března, zvítězil u mě termín 4.-15.7., jednak slunce je krátce za slunovratem a díky věrozvěstcům a Husovi ještě ušetřím 2dny dovolené.

          Od dubna jsem visel denně na internetu a usilovně vybíral vysněný bydlík. Celou dobu byl favoritem integrovaný mercedes. V květnu přišel dobrý kamarád a požádal mě o půjčku značného obnosu. Vyhověl jsem mu s tím, že do 15.června peníze musí vrátit. Sbíral jsem informace o Norsku a Švédsku a plánoval, jak si nadělám jeden den a po vysvědčení ve čtvrtek 30.6. vyrazíme směrem na sever a vrátíme se 17.7., tedy celkem 18 dní. Naplánováno asi 50 míst k prohlídce.

          Jak je zřejmé z předcházejících řádků, bylo všechno jinak. Zkrátím to trochu. Po mnoha urgencích mi peníze byly vráceny až 3.7.. Nemusím snad ani popisovat svoji nasr… a beznaděj.

          Tak tedy do nejužšího finále se dostal Peugeot J5, alkovna od Pilote s označením R680. Velikostí odpovídala, výbavou taky a shodla se na něm celá rodina. Cena 130.000,-Kč a nalezeno na internetu, že před 8 měsíci v jiném autobazaru za něj požadováno 270.000,-Kč. Tedy asi dobrá koupě.

          Rok výroby 1990, motor 1,9D, 51kW, najeto 234000.  6 míst k sezení, 5 lůžek, nádrž na vodu 110l, odpadní 50l, chemické WC, koupelna se sprchou, bojler, plynové topení, tříplotýnkový vařič, chladnička s mrazničkou 100l, parabolická anténa, interiér velice zachovalý, duocontrol, tedy slušná zásoba PB.

          Tak v pondělí 4.7. ráno jsme volali do bazaru a v zápětí vyrazili směr Praha. Koupi auta nejde zvládnout za pět minut. Byli jsme poučeni o chemii, toaletním papíru, klínech, připojení na elektriku v campu. Vše jsme pochopitelně u nich dokoupili. Hurá do Liberce do pojišťovny uzavřít povinné ručení. Hodinová válka s úřednicí o výši pojistného. Ačkoli ve velkém osvědčení je jasně napsáno, že se jedná o kategorii M1, tedy o osobní auto, mi úřednice sveřepě tvrdila, že Peugeot J5 je dodávka a pojistka jako na dodávku. Nic jiného jí program prý nedovolí. Asi po pěti telefonátech trvala stále na více než 10.000,-Kč ročně. Blížila se 15.hodina a já to vzdal. Uzavřel jsem tedy pojistku na jeden měsíc s tím, že až se vrátím ze severu, uzavřu pojistku jinou.

          Rychle do Frýdlantu zaregistrovat auto. A to byla rána, neboť díky mým vychvalovaným svátkům si úřednice prostě v úřední pondělí neúřadovaly. Tak smutně domů. Začala mě jímat beznaděj. Takže o svátcích jsem střídavě proškrtával zvolené cíle a počítal, zda se celkové kilometry dají zvládnout v časovém presu a seznamoval se s novým miláčkem.

          Prvním problémem se stal ovládací panel vestavby. Co je na co? Jak všechno funguje? Postupně jsem to dekódoval a zjišťoval další věci. Například mé uši strojaře zjistily nepřirozený zvuk čerpadla na vodu. Bez toho se dá jet – pro staré táborníky žádný problém. Drží dodnes. Nejstarší syn ničí satelitní anténu. Chladnička nejde na spustit na plyn. Nevadí 12V funguje a stejně to vypadá, že budeme pořád v pohybu. Pro jistotu ale zakupujeme elektrocentrálu, sice jen 720W, ale je to jen jistota. Když už jsme na nákupech, kupujeme 50l mražák, protože se nechceme vzdát rybolovu když nám každý tvrdí, že v Norsku skáčou ryby na udici samy a to po každém vhození do vody. Jak se později ukázalo, byl to kec. Protože se dalo čekat, že dvanáctiletého kluka nebude stále bavit se kochat za jízdy přírodním bohatstvím severu, dokupujeme televizi na 12V/220V s USB vstupem a DVD autopřehrávač. Dokupujeme povinnou výbavu a dáváme do vozu vše, co bude třeba mít sebou.

          Konečně je tady pátek 8.7.. Registrace vozu se konečně uskutečnila. Nevím, jak se to stalo, ale z informací na internetu jsem získal pocit, že za obytná auta se ekologická daň neplatí. Omyl. Stálo mě to dalších 10000,-Kč. Zakoupen a vyměněn olejový filtr a olej. Dolity všechny náplně. Ještě zastávka v liberecké prodejně a servisu karavanů kvůli chladničce. Po hodině se jim ji podařilo na plyn rozchodit. Mimochodem to bylo naposledy co tam ten plyn hořel. Dodnes se mi to už nepodařilo. Nepomohlo ani ji demontovat a obracet vzhůru nohama.

          Konečně 8.7. v 17 hodin odjíždíme plni očekávání směr Nordkapp. To jsem ještě nevěděl, že moje drahá polovička bude doplňovat zásoby potravin a vybavení kuchyně v 15kilometrů vzdálenem polském Zgorzelci další čtyři hodiny. Takže jsem ujel ten den jen asi 50km a zakotvil jsem na parkovišti v Německu s pocitem, že alespoň lze vyjet velmi brzo ráno. Takže jsem postupně z původních plánovaných 18.dní a 9000 kilomerů změnil trasu na 9 dní a 7600km – to dám. Příhody z cesty snad jindy, teď se pokusím soustředit jen na technické problémy cestou.

          Druhý den jsem zjistil, že nejde vypustit odpadní voda. Zalehl jsem tedy pod auto a zjistil, že není co vypustit, protože tam žádná není. Nějak tam chyběla vypouštěcí zátka, takže všechna rovnou odtékala. Opraveno dřevěným kolíčkem, který nás ovšem po pár litrech vody a několika nerovnostech opustil. Dál už jsem to neřešil a snažili jsme se využívat vodu jen tam, kde to nemohlo vadit. Co bylo ale horší, zjistil jsem, že ze zadního kola lezou dráty. Co s tím? Je to na zadním kole a mám přece rezervu. Jedeme dál.

          Třetí den tankujeme, zaplatíme, deaktivuji imobilizér a nic. Startér ani necvakne. Zkusím to ještě několikrát a zase nic. Vlezu pod vůz, kabely na startéru jsou v pořádku. Je za mnou už fronta. Motivuju posádku k roztlačení. Naštěstí stačí jen drbnout a motor naskočí. Jedeme dál. Vybírám si kopec a chcípám motor rozhodnut přijít na kloub závadě se starterem. Skusím nastartovat a co ne nestane, motor běží. Není co odstraňovat. Musím podotknout, že se to takhle opakovalo během cesty ještě párkrát. Nejvíc jsem se ale potil při naloďování a vyloďování z trajektu. Musím přiznat, že Pažout mě ani jednou v těchto případech nevyšplouchl.

          Odpoledne v kopcích si všímám neobvykle černého kouře z výfuku. Děsím se a zpytuju svědomí, zda jsem v kopcích počet otáček motoru nepřehnal a neodešly pístní kroužky, nebo něco jiného. Neprodleně volám kamarádovi do Čech, který mě ujišťuje, že se jedná určitě o čerpadlo a že to není nic dramatického a že s tím dojedu. Trochu mě uklidnil, ale sledování kouře se od té doby stalo mým koníčkem. Pravda je, že od té doby tak černý nebyl. Možná jsem natankoval něco špatného.

          Při naší jediné návštěvě campu v Norsku mě celkem důrazně na něco upozorňoval soused z Holandska. Jak se později ukázalo, byl z našeho vozu silně cítit plyn, určitě z kastlíku. Zavřel jsem bomby a čekal až plyn vyprchá. Když jsem ho opět pustil, zjistil jsem, že uchází z předchůdce dnešního duocontrolu. Prostě takový ventil, do kterého jsou připojeny obě bomby a vývod je jen jeden ke spotřebičům. Díky WIFI jsem napsal několik emailů do českých servisů s žádostí o radu. Někdo nereagoval a ten, kdo odpověděl, napsal, že se to nedá opravit, že se musí nahradit. Dobrá rada. Kde pořídit jiný, bez znalosti jazyka, jak vysvětlit… Sundal jsem tedy víčko a zjistil jsem, že se tam nějak dají měnit tlaky točením hřídelky. Po zhruba půl hodině snažení jsem dosáhl takové polohy, že plyn neutíkal a procházel do spotřebičů.

          Tak to by byly snad všechny závady až na to, že slyším další den kovový zvuk, jako že něco upadlo a já to táhnu po asfaltě. Zastavím a zjišťuji že upadlo posledních asi 20cm výfuku v ohybu. Tupě visel dolů. Ulomil jsem ho tedy a hodil do kastlíku. Při kontrole jsem zjistil, že držák výfuku je v pořádku a jen chybí jeden ze dvou o kroužků, který ho drží ke karoserii. Prádelní šňůra je tam dodnes.

          Tak do dnešního dne jsme najeli cca 12000km a jak je vidět tak pokud je člověk trochu odvážný, nebo hodně velký cvok, jako já, může si klidně koupit starý obytňák a když si poradí a umí trošku improvizovat, vrátí se vždy bezpečně domů. Tyto a podobné zážitky mi nikdy nikdo nevezme. A o tom to je. Zažít to, co se nikdy nepodaří zažít tomu kdo si koupí letecký zájezd s cestovkou. Hodně šťastných výjezdů a ještě šťastnějších příjezdů přeje všem Ziki