Protože jsme dnes posledním dnem na Ölandu, je pozorování o to krásnější a o to víc si to užíváme.

Píše se 25.června 2011. Máme v plánu projet zruba toto:

Vše je připraveno na cestu, a tak se směle můžeme vypravit na sever. Posádku tvořím já Mike a má přítelkyně Hanka. Samozřejmě nesmím zapomenout na náš obytný vůz Peugeot J5 Concorde, který se vydává na cestu po pěti letech odpočívání v garáži.

V odpoledních hodinách opouštíme jižní Čechy a po E55 směr Berlín. Cesta je nudná, to víte dálnice, ale alespoň nám přeje počasí. Za Berlínem nahrazuje E55ku E26. Po několika set kilometrech a několika hodinách přemýšlíme, kde to dnes poprvé zakotvíme. Po pár neúspěšných pokusech o nalezení slušného autohofu parkujeme na obyčejném odpočívadle.

Ráno nás probouzí autobus plný českých turistů. Nijak se nezdržujeme a pokračujeme k Dánsku. Netrvá to dlouho a přejíždíme hranice. Dáváme si polední pauzu hned na prvním odpočívadle, kde se dá zajet k malému rybníku a kde člověk nalezne příjemné místo na odpočinek. Po E45 jedeme až do Vejle, odkud pak dále sjíždíme k městu Billund. Billund je malebné dánské městečko, kde se nachází aquapark, muzea, několik hotelů a kempů, ale především světoznámý Legoland. Vstupné je nekřesťansky vysoké, naštěstí však dovoluje svět stavebnic vstup zdarma půl hodiny před ukončením atrakcí, tj. 2,5 hodiny před zavřením celého areálu. Stíháme ještě vláček kolem městečka z lega a pak už jen prohlídky a focení. Spousta focení a nahrávání. Je 19:15, do zavíračky zbývá ¾ hodiny, ale už jsme „přelegovaní“ a opouštíme dětský ráj dříve. Vracíme se přes Vejle k nedaleké marině, kde strávíme druhou noc naší dovolené.  (S55.673906°, V9.688847°)

S nádherným východem slunce v mlhách vyrážíme k přístavnímu městu Hirsthals, odkud nás bude čekat trajekt přímo na Skandinávský poloostrov. Těsně vedle přístavu, z něhož poplujeme do Norska, se rozkládá velká písečná pláž, jež dovoluje vjezd i obyčejným autům. Zde si užíváme úžasného pocitu kempování přímo na pláži a vychutnáváme si kouzelný západ slunce.

Hned po snídani se řadíme do fronty k trajektu. Zvolili jsme si společnost Fjordline, která nás (2 osoby, auto do 5x2,95 m) při 14tidenní rezervaci vyšla na 90 € + 200 Kč poplatek cestovce.  Konkurenční ColorLine má dvakrát vyšší ceny a v případě zakoupení lístku na místě člověk zaplatí i 4x více (u obou společností) a není jisté, že bude na lodi ještě místo. Trajekt nenabízí nic extra, ale je příjemné, že se nám po dvou hodinách otevírá náruč Kristiansandu. Vydáváme se podél pobřeží přes Mandal směrem na Lidnesnes. Cestou děláme pauzu na oběd v malém molu. Je zataženo, ale pořád je to na šortky. K lindesneskému majáku přijíždíme v pozdně odpoledních hodinách. I přes vstupné 50 NOK na osobu se vydáváme nahoru. Pro ostatní však doporučuji vyčkat, od osmé hodiny večerní se za vstup neplatí. Není sice možné se dostat do místní galerie (ve které opravdu nic není) a pravděpodobně ani na maják, ale podle nás to za tuto cenu nestojí. Vracíme se k autu a obklopeni obytnými vozy uleháme, ani si neuvědomujeme, že bez večeře.

Kap, kap, kap. To je první věc, kterou ráno zaznamenáme. Prší. Rozhodli jsme se, že ještě chvíli zůstaneme. Pokud nepřestane pršet, tak i celý den. Vydáváme se na malé túry po okolí a i přes déšť a mlhu si výlety plně užíváme. S příchodem večera se počasí umoudřilo a my jdeme spát s nadějí, že ráno bude ještě lépe.

Je! Skutečně se probouzíme do krásného slunečného dne a vyrážíme po malých silničkách pomalu k Flekkefjordu. Silnice je velmi úzká, je to samý kopec a míjíme první mýtnou bránu, ale jsme rádi, že jsme si tuto trasu zvolili. Příroda je nádherná. Ve Flekkefjordu nakupujeme maso na gril, kupodivu za příznivou cenu, téměř srovnatelnou s cenami u nás. Pokračujeme po silnici 44. Tady to teprve začíná. Překouzelná příroda, při pohledu na ní se tají dech. Stavíme u jednoho jezera, dáváme dohromady gril. Výborný oběd si vychutnáváme na velkém kameni, který zasahuje do jezera, a my sedíme jen deset centimetrů nad vodou.  Nechybí ani poslední chod – koupel. Poté nás čeká stále krásnější a krásnější krajina. Tím, že jsou místy silnice tak úzké, že i jedno auto tam musí jet opatrně, dostává oblast ještě nostalgičtější charakter. Inu, užíváme si, kocháme se a natáčíme, ale už se tak nějak poohlížíme po nějakém to plácku, kde to pro dnes zapíchneme. Za obcí Nodevika projíždíme tunelem a hned za ním sjíždíme. Parkujeme přímo u vody, naproti jakési plynárně.  (S 58.326695°, V6.351036°)

Po snídani jsem se rozhodl vytáhnout prut a zkusit štěstí. Po dvou medúzách se chytá první makrelka. Fouká studený vítr, proto rybaření moc dlouho netrvá. Před námi je velký kopec a na cestě k jeho zdolání je nádherný výhled na celé údolí, včetně místa našeho přespání. Vysvitlo sluníčko, studený vítr ale stále přetrvává. Pomaloučku, polehoučku se dostáváme až k otevřenému moři. Podél pobřeží se zastavujeme u krásných písečných pláží. Škoda toho větru a relativně studené vody. Na koupání nic moc, ale pro windsurfaře hotový ráj. Před námi už je velký Stavanger. Ačkoli se do něj dnes dvakrát nehrneme, cesta uteče rychleji, než jsme si představovali. Přístavní město projíždíme skrz naskrz, ale žádné místo vhodné k přenocování jsme nenacházíme. Avšak na jednom z ostrovů se nám naskýtá velmi zajímavý pohled, mně osobně z něj z nepochopitelných důvodů jde trochu mráz po zádech. Mezi ostrůvky se tyčí ropná věž. Opouštíme Stavanger a směřujeme k Lysefjordu. Za Algardem se na nás usměje štěstí a podél silnice 45 zajíždíme k jezeru. (S58.7733020°, V5.9029709°)

I když je venku dost nepříjemný zápach z opodál čerstvě pohnojeného pole, smáčíme se v jezeře. Už je totiž na čase provést další hygienickou očistu. K našemu překvapení zastavíme asi po dvaceti kilometrech na odpočívadle, které slouží též jako silniční muzeum, kde je vedle záchodu i sprcha. Areál je moc hezký, bohužel je dnes muzeum zavřené. Opět pokoušíme rybářské štěstí, tentokrát ve Frafjordu. Na malém molu nás stojí sice devět rybářů, ale pruty se časem ohýbají většině z nás. Dost už rybaření, hurá k Lysenbotnu. Pekelně úzké silnice plné ovcí, zato úchvatná krajina, kam se člověk podívá. Hory, jezera, skály, kameny, zkrátka kombinace prvků vytvářející dokonalý obraz panenské přírody jižního Norska. Nejnáročnější serpentýny nás čekají těsně před Lysenbotnem. Navigace šílí, neví co se děje. Nutno dodat, že to jsme dva. Lysenbotn, konečná na plavbě Lysefjordem. No, kromě kempu a přístavu tu skutečně nic není. Bohužel pro nás ani čerpací stanice, ve kterou jsme po serpentinách doufali. Zkoušíme chytat ryby, ale vytáhl jsem pouhé dvě malinké, které nestojí za řeč. Hanička utopila dvě návnady, ale na úlovek čekala marně. Večer se blíží, mlha pomalu přichází. Vracíme se po serpentinách a zhruba v polovině cesty zajíždíme na parkoviště pod vodopádem. Odtud je moc krásně vidět, jak se celé údolí, celý fjord, postupně zahaluje mlhou. Netrvá to dlouho a do hluboké mlhy se ponoří i parkoviště.

Vstáváme brzo a přejíždíme k chatě Öygardstöl. Na zdejším parkovišti se platí 80 NOKů, proto parkujeme asi sto metrů pod chatou. Prší a mlha neustupuje, naopak. I tak se ale nenecháváme odradit a vyrážíme na výlet k Kjeragu. Podle informací by cesta měla trvat 2 – 2,5 hodiny. Uvidíme. Brzy zjistíme, že se nejedná o procházku po horských cestičkách (jak jsem si alespoň já představoval), ale o poměrně náročnou horskou túru. Je o to náročnější, že je mokro a není nic vidět. Pochopitelně je největším průšvihem naše obuv. Pro všechny, které by napadla stejná pitomost jako nás: Módní botasky si na Kjerag bolten skutečně neberte.  Dvě hodiny jsou již za námi a my se těšíme na balvan. Kvůli mlze dlouho hledáme turistické značky, které nás mají vést. Zato ovce jsou všude. Hanička se propadá do velkého kusu sněhu. I přes drobný šok (který zachvátil spíš mě) bez problémů pokračujeme dál. Nakonec k cíli přicházíme. Nutno ale říct, že až po čtyřech hodinách. Jsme dost vysílení, s něčím takovým jsme nepočítali. Na balvan vylézá pouze Hanička. I přesto, že jsem se čtvrt hodiny přesvědčoval, jsem nakonec na kámen nevlezl. Jsem rád, mám panickou hrůzu z výšek a nemůžu pochopit, co tu vůbec dělám. Opřený o skálu, přesvědčujíc sám sebe k jedinému kroku, je pro mě skutečně nepříjemný zážitek. Ještě nikdy jsem se tak nebál. No sláva, cesta zpět je před námi. Nemůžeme se dočkat, až dorazíme k našemu autíčku. Povětrnostní podmínky jsou stejné, půl hodiny jsme nemohli najít turistickou značku, ale celkově po třech a půl hodinách se vracíme. Popojíždíme jen kousek, asi deset kilometrů. Poté ochotně zastavujeme na neasfaltované cestě s cílem přenocovat.

Vychází sluníčko, vyjasňuje se. Úchvatnou krajinou se vracíme stejnou cestou kolem Lysefjordu. Paprsky dopadající na mokré kameny a skály dávají krajině úplně jiný vzhled. Opět zastavujeme na odpočívadle s muzeem, tentokrát se sprcha hodí. Muzeum je otevřené, podnikáme tedy průzkum. Vstup je zdarma. Pauza trvá déle, než jsme plánovali, a tak v cestě pokračujeme až odpoledne. V Lauvvika najíždíme na trajekt, který odplouvá za dvě minuty do Oanes. Z Oanes přejíždíme po mostě na druhou stranu fjordu do města Forsand, kde kotvíme na parkovišti u přístavu. Vydáváme se na ryby, Hanička loví svou první rybu v životě. S velkým zážitkem přichází i večer a s ním i čas jít spát. (S 58.90258°, 6.09036°)

I dopoledne zkoušíme rybařit. Úspěch je ještě větší. Po snídani se vydáváme na sever k dalšímu trajektu. V nesvitském přístavu si ulovíme dvě makrely a společně s masem si je připravujeme na grilu. Pozdní oběd je za námi a před námi je ještě kus cesty. Jedeme a jedeme, až ve večerních hodinách přijíždíme do Utne, kde jsme měli v úmyslu přespat. Město je ale tak malé, že se rozhodneme ještě přeplout posledním trajektem toho dne a přenocovat v kvanndalském přístavu.

Spíme dlouho, a tak je odjezd možný až po poledni. Doslova se couráme směrem k Viku. Potkáváme i skupinku Čechů, kteří si prvně půjčili obytná auta. Stejně tak i prvně rybařili, a musím říct, že pohled na jejich zacházení s rybářským náčiním byl velmi úsměvný. Podvečer je tu a my teprve přijíždíme do Viku. Začíná pršet a my se rozhodli tu přespat.

Na doporučení kamarádky určitě projet silnici 55, volíme trajekt do Dragsviku. A tak objíždíme fjord. Máme za sebou už asi 30 kilometrů a mně se to nějak nezdá. Zatím totiž nic úžasného nevidíme. Stavíme na jednom odpočívadle, kde rozděláváme gril. Projíždíme mapu a zjišťujeme,že silnice 55 pokračuje přes fjord i na druhou stranu a že většina této silnice je právě na druhém břehu. Nezbývá než se vrátit do Dragsviku a čekat na trajekt do Helly. Naštěstí nás trajekt moc nestojí (81 NOKů – většinou jsme ani jinde víc neplatili). Trajektem plují pouze tři auta. Hned za hellským přístavem stavíme u krásného vodopádu. Ani zde není 55ka žádný zázrak, ale uvidíme. Pomaloučku se začíná měnit krajina a co víc, i barva vody. Některé řeky zbarvili fjordy do šedozelena. Zastavujeme na parkovišti u jakéhosi lanového centra a vedle dalšího obytňáku přespáváme. (S61.4016370°, V7.293869°)

Už brzo ráno je dost teplo, proto vyrážíme dříve než obvykle. Před námi je krásný Jotunheimen. A je to opět tady, znovu projíždíme jednou z dech beroucích krajin. Kopce, serpentýny, ledovec. Míjíme i kolegy, kterým se převařil motor :-( . Po několika set fotkách, i když neradi, opouštíme jižní Norsko a přijíždíme do Dombasu. Obchody se suvenýry už pomalu zavírají a je nejvyšší čas toho pro dnešní den nechat. E6ka nabízí řadu odpočívadel, a tak na jedno z nich vjíždíme a řadíme se mezi další patnáct obytňáků. Dnešní večer je to prvně, co se objevili komáři ve větším množství. V létání jim nebrání ani silný slejvák. (S62.1455100°, V9.3373400°)

Po silnici E6 pokračujeme na sever směrem na Trondheim. Stavíme se na krásném odpočívadle, které je jak stvořené pro gril a pro následnou opalovačku. Odpoledne vyrážíme k Trondheimu. Poblíž něj bychom chtěli přespat. Podle mapy hledáme malé přístavy, jeden nalézáme. Nachází se asi 25 km od Trondheimu. Zaparkujeme a vydáváme se na ryby. A docela i berou. Letos prvně tresky a dokonce i věc, kterou se nám ani později nepodařilo blíže identifikovat. Sluníčko zapadá a my máme před sebou moc hezkou scenérii. Blíží se půlnoc a my jdeme do hajan. (S63.4505279°, V10.1989590°)

Dlouho jsme přemýšleli, zda navštívit Trondheim, ale nakonec jím pouze projíždíme. Před námi není nic jiného než stovky kilometrů silnic. Cestou si dáváme pauzičku v jednom pseudokempu u jezera. Parkoviště pro karavany nabízí pitnou vodu i WC (ovšem pozor, i parkování  na pár minut je zpoplatněné). (S65.3255529°, V13.3777759°) Jsme asi padesát kilometrů před Mo i Ranou a zůstáváme na asfaltovaném odpočívadle.  (S66.0484500°, V13.6099420°)

Jen co jsme vyjeli, čeká nás téměř devět kilometrů dlouhý tunel. V Mo i Raně parkujeme a procházíme obchody. Plánujeme nákup na dnešní výjimečný den – máme s Haničkou výročí. Než jsme se vydali na dovolenou, dopředu jsme tuhle část nedomysleli. V obchodě nakupujeme suroviny na dnešní menu, chybí jen láhev vína. K našemu překvapení se v Norsku v supermarketech alkohol neprodává. Vína a lihoviny zde naleznete pouze ve vinotékách, které jsou obvykle situovány v centru. Na jednu naštěstí narazíme. Inu, naštěstí… Nejlevnější sedmička vína, která u nás přijde na 30 Kč, tady stojí 100 NOKů (tedy více jak 300 Kč. Lepší, co jsou u nás tak kolem 70 Kč, tu stojí v přepočtu na víc než 850 Kč). Z toho tedy vyplývá ponaučení a rada pro příště. Chcete víno? Kupte si ho v Čechách. Jeden pán tu kupuje pět lahví průměrného vína v akci a platí v přepočtu víc než 4.500 Kč. Odpoledne vyrážíme směrem k polárnímu kruhu a asi dva kilometry před ním zůstáváme u jedné chaty. Zkrátka a dobře, užíváme zbytek dne J.

Po snídani se v chatě trochu umyjeme, poté vyrážíme na polární kruh. Tady nejspíš zůstaneme až do večera a nakonec vlastně až do rána. Prolézáme mohylky, seznamujeme se s českými motorkáři a jen tak se procházíme. I když svítí sluníčko, je pořádná zima, protože fouká opravdu ledový vítr. Píšeme pohledy, nakupujeme suvenýry, prolézáme obchůdek. Před zavíračkou se parkoviště úplně vyprázdní a zůstává tam pár karavanů. Je čas jít spát.

I když potřebujeme vstát dříve, z vyhřáté postele se nám do té kosy opravdu nechce. Ke všemu začíná pršet jen, co jsme vyjeli. Před námi je přístav Bodø, ale než do něj dorazíme, ještě máme v plánu jednu malou zajížďku. A to na místo zvané Saltstraumen. Salstraumen se nachází asi 30 kilometrů od Boda, ale čímže to je vlastně zajímavé? Mezi ostrovy Knaplundøya a Straumøya se nachází úžina, která je spojena téměř 800 metrů dlouhým mostem. Úžina je 3 km dlouhá, 31 metrů hluboká a v nejužším místě jen 150 metrů široká. A teď ta zajímavá část. Mezi fjordy se každých 6 hodin vymění 372 milionů metrů krychlových mořské vody. Proud vody dosahuje až 40 km/h. V tom okamžiku proud připomíná řeku, která ale po několika desítkách minut mění směr toku. Jedná se o nejsilnější vodní víry na světě. My jsme měli to štěstí, že ač jsme neznali časový rozpis odlivů a přílivů, přijeli jsme asi hodinu před tou největší atrakcí. Škoda toho nepříjemného počasí. Pršelo a byla opravdu zima. Během přílivu se někteří z diváků pokoušeli rybařit. Inu, jsme pokochaní, promrzlí, vyrážíme dál. Teď už slibované Bodø. Bodem pouze projíždíme a směřujeme k malému přístavu Festvag, odkud se druhý den chystáme plout na poloostrov Kjerringøy. Asi dva kilometry před Festvagem parkujeme na písečné točně a uzavíráme kapitolu dnešního dne.

Přístav rozšiřují, což znamená, že se odstřelují skály, dělá se nová silnice, postaví se terminál a nastěhuje se sem i větší trajekt. Ptal jsem se jednoho dělníka, na jak dlouho to odhaduje. On mi sdělil, že plán je udělat to za 7 měsíců. Tomu se mi vážně nechtělo věřit, ale dostal mě ještě víc, když dodal, že to budou mít o dva měsíce dřív. No jo, holt jiný kraj, jiný mrav. Na Kjerringøy se chystáme za známými, které navštívíme vždy, když do Norska zavítáme. Ani dnes nám počasí nepřeje, je ošklivo.

U známých zůstáváme tři dny. Já vzpomínám na staré časy, Hanička objevuje krásy dosud nepoznaného okolí. Sem tam se vydáváme se zapůjčenou loďkou doprostřed fjordu a rybaříme. Štěstí nám přeje a úlovky jsou slušné.

Tři dny utečou jako voda a my se musíme s přáteli rozloučit. Atmosféru  zaplnil sentiment, ale náladu nám během chvíle vylepšilo sluníčko a krásně modrá obloha. Řekli jsme si, že si uděláme projížďku po poloostrově. Po dvou hodinách hltání neskutečných scenérií, připlouváme do přístavu, odkud nás za pár minut převáží trajekt do Festvagu. Protože je hezky, nevynecháme ani Bodø. Nakonec se zde mám sejít i s kamarádkou z dětství. Je neděle, tak pohodlně a zdarma parkujeme v centru města, hned vedle přístavu. Po procházce a opětovném shledání pokračujeme v cestě. Tentokrát už směr jih. Je to trochu smutné, protože už se vracíme směrem k domovu a tudíž se ocitáme v druhé polovině naší dovolené. Podél silnice E6 zajíždíme na takový plácek, který si pamatuji jako místo, kde přespává hromada kolegů, kde se dá rybařit a kde je krásný výhled na celý fjord. Tak tady určitě zůstaneme přes noc! (S67.1329409°, V15.4465250°)

Je sedm ráno, nejvyšší čas vyrazit. Ne, že bychom nespali rádi, jen toho dnes chceme hodně stihnout. Následující zastávka - polární kruh. Já vím, už jsme tu byli, ale musíme ještě nakoupit nějaký ten suvenýr. A když už jsme u těch nákupů, nevynecháme ani Mo i Ranu a její hypermarkety. I když je Norsko drahé, najdou se tu i produkty levnější než u nás, např. elektronika. V odpoledních hodinách máme už konečně nakoupeno. Po velmi dlouhé době nás čeká jiná silnice než E6. E12. A hurá směr Švédsko! No, ono hurá... Ne, že by se mi z toho Norska chtělo, ale co se dá dělat. Vše má svůj začátek, ale bohužel i konec. Po nějakém tom kilometru se barva středové čáry mění ze žluté na bílou a projíždíme kolem zchátralé cedule s nápisem "Riksgrensen Sverige".  Prší, nálada je ponurá. Nerozveselil nás ani fakt, že nám dochází nafta, kontrolka začíná problikávat a další čerpací stanice je až po 70 kilometrech ve Storumanu. Máme to napínavé, ale nakonec se díky štěstěně benzínky dočkáme. Ještě si drze vybíráme tu nejlevnější až na konci města. Nádrž je plná, neztrácíme čas a pokračujeme do Vilhelminy. Silnice jsou stejně jako od Norských hranic místy v katastrofálním stavu. Pamatuji si, že to tu před dvěma lety vypadalo podobně, dodnes nejsou opravy hotové. Vilhelmina je pro mě místem s určitým kouzlem. Jako kluk jsem se sem vždycky rád těšil a nikdy se mi odtud nechtělo. Bylo proto zvláštní pozorovat, jak je všechno úplně, ale úplně, jiné. Bohužel ne lepší. Trochu smutný jsem nasedl do auta a protože už byl večer, rozhodli jsme se, že už je toho pro dnešek dost. Asi 30 kilometrů od Vilhelminy zajíždíme na místo v lese, kde je možnost nejen přenocovat, ale i rozdělat oheň a použít kadibudku. Jsme už utahaní, po lehké večeři jdeme hned spát.

Probouzíme se až dopoledne, v autě je horko. Svítí sluníčko a je nádherně. Rozhodli jsme se, že zůstaneme ještě chvilku a že vytáhneme gril. Vyplatilo se. Skutečně si ten moment užíváme. Dobré jídlo, klid, teplo a vedle tekoucí řeka. Není divu, že relaxujeme tak dlouho, že jsme úplně zapomněli na čas. Čtyři hodiny, už abychom jeli. Rádi bychom na východ k moři, kde doufáme, že bude možné přespat. Podle mapy a GPS jsme si vybíráme ostrov Hemsön. A tak jsme směřujeme na jihovýchod s nadějí, že najdeme hezké místo. Realita byla ale krapet odlišná. Zjišťujeme jsme, že když už se k moři dá jít či zajet, je tam postavené luxusní letní sídlo. Po hodině nachází krásnou malou písečnou pláž, smůla je, že na parkoviště je zákaz vjezdu všemu, v čem by se dalo přespat. Ke všemu ještě zjišťujeme, že na Hemsön se pluje trajektem. Rozhodli jsme se, že budeme hledat dále. Po E4 se vydáváme na jih a město Sundsvall se nezadržitelně blíží. Nakonec to vzdáváme a kotvíme to uprostřed města na parkovišti přímo u moře, kde už to zakempili čtyři další kolegové. (S62.3914460°, V17.3150640°)

Vyjíždíme ještě před osmou, abychom se vyhnuli poplatku za parkování a snídáme až na odpočívadle. Švédský systém rychlostních silnic mi leze na nervy. Střídavě dva a jeden proud, přičemž je střed oddělený svodidlem, je snad ten nejhloupější nápad, se kterým Švédové přišli. Přitom se o Švédsku říká, že mají jedny z nejlepších silnic na světě a že jejich značení nemá konkurenci. Každopádně mě to přestává bavit, proto volím vedlejší silnici. Teda, vedlejší... Očekával jsem, že bude asfaltovaná. Nečekal jsem silnici první třídy, ale se štěrkem jsem nepočítal. Nevadí, aspoň se nenudíme a cesta je o to zajímavější. Projíždíme krásnými vesničkami. Docela by se nám hodilo vyměnit norské koruny na ty švédské, ale problém je v tom, že banky mají otevřeno od 10 hodin do 14ti. V pátek dokonce od 11 do 12. Cesta po malých silnicích uteče jako nic a ve městě Borlänge se rozhodneme, že to pro dnes stačí. Ačkoli jsou teprve tři hodiny parkujeme u jezera nedaleko od silnice spojující Borlänge a Ludviku. Večer nás čeká i docela osvěžující koupel.

Je ráno a my jedeme směr Oskarshamn. Do toho je ale ještě daleko, nejprve pěkně popořádku. Ludvika. Po nákupu v ludvickém Lidlu pokračujeme přes Lindesberg a Örebro až na silnici č. 51. Pak sjíždíme na Linköping a po 34ce na jih. Odpoledne přijíždíme do Vimmerby. A když se řekne Vimmerby, mnohým z nás se vybaví světoznámá autorka dětské literatury Astrid Lindgren. Kromě domku, kde bydlela, tu najdeme i muzeum, kemp A. Lindgren, zábavný park a spousta dalších atrakcí. Vypadá to, že ještě dnes, téměř 10 let po její smrti, město žije touto fenomenální autorkou. Po prohlídce všeho možného se konečně vydáme k plánovanému Oskarshmnu. Cestou, i necestou. :-) Parkujeme na velkém parkovišti přes jedním z Oskarshamnských kempů a jdeme si prohlédnout kemp a okolí. Je opravdu zima a trochu mrholí. I přesto, že se klepeme v bundách, mezi dětmi se najdou nadšenci (nebo spíš šílenci), kteří se koupou v moři. Naproti přístavu, odkud se pluje na ostrov Öland, parkujeme u Lidlu. Bydlíků je tu víc, proto jsme se rozhodli, že tu zůstaneme do rána. (S57.2595669°, V16.4577099°) Nakoupíme, a to dokonce i některé předměty nadměrných rozměrů a posléze připravujeme večeři. Jenomže...asi po půl hodině všech 15 kolegů parkoviště opouští. Protože se tu navíc sjíždějí všelijací tuneři, nezbývá než se přemístit. Přespáváme na parkovišti nedaleko Oskarshamnské nemocnice. V noci přichází obrovská bouřka.

Snídáme u benzínky podél silnice E22. Asi 20 kilometrů před Kalmarem nám začne hořet rozbočka na 12V. Tedy ne, že by hořela, ale totálně se rozteká a my větráme až do Kalmaru. Z Kalmaru jedeme po několik kilometrů dlouhém mostě na ostrov Öland. Öland je považován za jedno z nejsušších míst v Evropě. Nejen, že tu není prakticky žádná zásobárna pitné vody, počet dní v roce, kdy tu prší, je velmi nízký. Není divu, že tu kvůli příjemnému klimatu před lety vzniklo letní sídlo švédské královské rodiny, konkrétně ve zdejší metropoli Borgholm. Jak tomu už bývá na Ölandu zvykem, zůstáváme jsme viset v kolonách. S bídou se přibližujeme maximální povolené rychlosti, 70 km/h. Rychleji se po ostrově jet nesmí. Nevadí, Öland není dlouhý, proto to netrvá dlouho a máme před sebou severní cíp ostrova. V Byxelkroku parkujeme a jdeme si projít místní přístav. Pomalu se přesouváme k obci Byrum, poblíž kterého máme v plánu přespat. Podél moře je množství pláží a krásných plácků na stání. Protože je zima, sluníčko je zalezlé, nejdeme ani na pláž. Rovnou parkujeme na místě u moře, odkud je často pozorovatelný nádherný západ slunce. Avšak ne dnes. (S 57.2159150°, V16.9455279°)

Doufáme v lepší počasí, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že bychom se co nevidět svlékli do plavek.  I tak se ale nenecháme odradit a zavítáme na byrumskou pláž. Vydáváme se taky na malou objížďku a navštěvujeme několik stanových obchůdků, které jsou pro tento ostrov tak typické. Jedeme i na konec ostrova, odkud kdysi plul trajekt na Gotland. Po letech byl zrušen a vznikl tu jakýsi městský kemp. Dnes je tu soukromý přístav se zákazem vjezdu. Čím dál více se otepluje, až se rozhodneme, že to pro dnešek na té pláži bude k tomu. Voda je studená a docela špinavá, ale i tak si to užíváme. Ve večerních hodinách se přemisťujeme na místo, kde jsme spali včera.

Dnes jsme si řekli, že zkusíme také jinou pláž. Zkusili jsme dvě, první byla Böda beach, u které se nachází luxusní kemp. Parkoviště je placené, ale pláž je skvělá, voda je čistá a relativně teplá. Škoda, že je zataženo a fouká vítr. Druhá pláž není odsud daleko, parkoviště není placené, ale usuzujeme, že pro dnešek to zaparkujeme u té byrumské a budeme se jen tak "poflakovat", což možná zní ironicky, vzhledem k tomu, že to děláme celou dovolenou. :-)

Podél pobřeží po neasfaltce jedeme do Löttorpu, kde mimo jiné uděláme malý nákup. Vyrážíme také k jedné z pláží, protože krásně svítí sluníčko. Voda je ale tak špinavá, že si to u vstupu rozmýšlíme. Vegetit se nedá ani na pláži, protože je vítr tak silný, že písek dost nepříjemně štípe. Lesní cestičkou se vracíme k autu a zastavujeme se, že nasbíráme nějaké borůvky. Nakonec jich máme asi jedno kilo. U Byrumu rozděláme gril a připravujeme pozdní oběd. K večeru se vracíme na naše oblíbené místo u moře, rozkládáme stůl a večeříme venku. Dnes je nádherný západ slunce. Protože jsme dnes posledním dnem na Ölandu, je pozorování o to krásnější a o to víc si to užíváme.

Brzy ráno vyjíždíme a zastavujeme se v Borgholmu. Procházíme město, ale vynecháváme královské letní sídlo. Kolem poledne opouštíme ostrov. Parkujeme na parkovišti u centra Kalmaru. Pochopitelně si nenecháme ujít ani toto město. V odpoledních hodinách už ale definitivně končí poznávací část dnešního dne a směřujeme na jih. Máme v plánu jet do Polska, ale ještě nevíme, pro který z trajektů se rozhodneme. Zjišťujeme, že Karlstad-Gdynia je dost drahý, pokračujeme tedy do Ystadu. Do Świnoujscie to je sice levnější, ale i tak je to z Trelleborgu do Sassnitzu levnější, i když započítáme projetou naftu navíc. Po deváté hodině přijíždíme do Trelleborgu. S hrůzou zjišťujeme, že platíme o 40€ víc, než jsme byli zvyklí. Platíme stejně jako osmimetrový obytňák. S půlhodinovým zpožděním vyplouváme a po chvíli začnu litovat ještě víc, že jsme nepluli z Ystadu. Od té doby, co společnost vedou Němci, šla kvalita služeb extrémně dolů. I přesto, že německy umím já i Hanka, naprosto nechápu, že na informacích neumí paní vedoucí jiným jazykem než svým rodným. Všechno hrozně vrže a je zima. Kolem třetí hodiny ranní opouštíme trajekt. Protože toho máme už dost, parkujeme hned za terminálem v přístavu a jdeme spát.

Za ten měsíc, co jsme byli na Skandinávském poloostrově se v Německu zvedli ceny pohonných hmot až na úroveň Norska. Přes Stralsund a Greifswald jedeme k Polsku. Po silnici č. 111 se pomaloučku dočkáváme polských hranic. Je velmi úsměvné, jakým způsobem nás vítá hraniční město na polské straně.  Všude samé vozy tažené koňmi, rozmlácené dlažební kostky místo asfaltu a obchodníci nabízející vše od výměny peněz přes "Lacoste" produkty až po motorové pily. Navigace nás vede přes Świnoujscie, kde nás podle všeho čeká trajekt. Přístav bez problémů nacházíme, ale nestačíme se divit, když čteme upozornění, že je trajekt určen pouze pro vozy do tří tun a především výhradně pro obyvatele Świnoujscie. Obrovský kámen nám ze srdce spadl, když nám na informacích sdělili, že je tu i trajekt pro ty "ostatní" a dokonce je zdarma. Oddychli jsme si ze dvou důvodů. Prvním je, že kdyby nebylo možné přeplout, museli bychom to celé objet a udělat si tím zajížďku asi 250 km. Druhým je fakt, že kdybychom bývali pluli z Ystadu, byli bychom tu už dnes ráno a především na druhé straně břehu, kam se potřebujeme dostat. Asi po sedmi kilometrech přijíždíme k trajektu. Pluje každých 10 minut, nečekáme tedy dlouho. Ani plavba netrvá o moc déle. V obci Międzyzdroje parkujeme a jdeme se projít po okolí. Pláž, ač hezká, totálně přeplněná. Oproti Lebě, kam se chystáme, se nám úroveň letoviska nezdá moc vysoká. Největším mínusem jsou kempy, které jsou od pláže všechny dost daleko a navíc nejsou zrovna nejlevnější. Je rozhodnuto. Nad Międzyzdrojmi jsme hůl nezlomili, ale chce to do příště víc informací předem. Přes Kolobrzeg pokračujeme Koszalina. Od Slupsku už to není do Leby daleko, ale už je hodně hodin, a tak na řadu přichází ekonomické myšlení studentů. :-) Nač platit za noc v kempu, když to jediné, co využijeme budou WC? Ve Wicku, asi 15 kilometrů od Leby zůstáváme do rána. Spíme na parkvišti u hřbitova vedle dvou kolegů z Francie.

Kolem deváté raní přijíždíme do campingu Rafael. (S54.7574450°, V17.5454999°) V Lebě jsme doposud zažil jen vedra, proto jsme zklamaní, když po příjezdu prší. Prší celý den, tak jej strávíme prakticky celý v autě.

V Lebě zůstáváme dohromady celkem devět dní. Bez průtahů to sloučím do jednoho odstavce. Většinu času počasí za moc nestojí, i když zažíváme také dny, kdy to slunce pere až do večera. Nevynecháváme ani západ slunce na pláži. Jako každý rok, i letos se vydáváme na průzkum, jak pokročili se stavbou místního kostela. Jídlo je stejně dobré jako vždy, jen ceny stouply, někde až o 30%. Pro letos si odpouštíme cestu k dunám a ač jsme podnikáme výlet do dinosauřího parku, kvůli velice lacině vypadajícím atrakcím při cestě k objektu, jsme si to nakonec za tu poměrně vysokou cenu rozmýšlíme. Možná je to počasím a předchozím pobytem ve Skandinávii, ale připadá nám, že úroveň Leby trochu klesla. I tak si ale pobyt na našem oblíbeném místě moc užíváme.

Trochu nás mrzí, že je dnes krásně slunečno a že právě dnes opouštíme Lebu. V odpoledních hodinách vyrážíme. Další zastávka - Gdańsk. Váháme, jestli navštívit Hel, ale protože jsme ho navštívili dva roky po sobě, tak ho stejně jako Malbork ze svého cestovního plánu škrtáme. Cestou ale nemůžeme nezastavit u obrovského nákupního centra Auchan v Rumii nedaleko Trojměstí. (S54.5846900°, V18.3728999°) Inu, my a nákupy. To je vždycky na dlouho. Není divu, že opouštíme parkoviště hypermarketu skoro v devět večer. Dost nám chybí světlo, kterého v Norsku nebylo málo ani ve večerních hodinách. Jedeme ke Gdyňskému přístavu, odkud se pluje do Karlskrony. Tak moc bych chtěl najet na trajekt. Bohužel to ale nejde, jsem tu, abychom tu přespali. A také že ano. Parkujeme na parkovišti vedle přístavu. (S54.5464280°, V18.5014989°)

Ráno nás čeká Gdańsk a nám již známý kemp Stogi. (S54.3700509°, V18.7297180°) Camping je plný, ale dopoledne spousta lidí odjede, a tak můžeme zabrat dobré místo. Než se vydáme do centra, vyrážíme ještě na pláž. Stručně řečeno - voda je teplá, ale děsně špinavá, písek je studený a slunce je zalezlé. S cestou do města ani moc dlouho nečekáme. Nastupujeme do tramvaje u kempu a hasíme si to do města, kde je pro nás letos největší atrakcí právě probíhající Dominikánský jarmark. Asi v půlce cesty tramvají se zvedne silný vítr a spustí se opravdu brutální liják. Liják tak silný, že po pěti minutách stavíme a nemůžeme pokračovat v cestě. Kanály nestačí, voda neodtéká a místy je voda vysoká až půl metru. Policie uzavírá zavodněnou část silnice, až nakonec vyleze řidič tramvaje, hákem odklopí kryty kanálů a během několika minut pokračujeme dál. Město je podle očekávání plné stánků, ale i turistů. Mezi stánkaři objevujeme i polsky špatně mluvící Čechy. Střídavě nám zaprší a je docela zima. Proto v centru nezůstáváme až do noci a kolem osmé se vracíme tramvají do kempu.

Je teprve sedm a slunce už krásně hřeje.  Nečekáme a po snídani vyrážíme do centra. Nikde skoro ani noha, příjemně teplo a stánky se teprve začínají stavět. Máme úžasnou příležitost vyfotit si věci, které jindy přes ty davy nejsou vidět. Po nákupu suvenýrů se kolem poledne vracíme do kempu, abychom zvedli kotvy a vydali se s naším pojízdným domečkem zase o dům dál. Město je tak zacpané, že když se definitivně vymotáme z Trojměstí, je pomalu večer. Na jih pokračujeme přes Bydgoszcz, Gdiezno a Poznań. Konec dne se blíží, proto se začínáme poohlížet po nějakém místě, kde bychom přespali. Po všech marných snahách o nalezení klidného místa na okraji vesnice nebo u kostela nakonec parkujeme vedle kamionů u benzínky. (S51.7052610°, V16.2357479°)

Před námi je poslední zastávka této dovolené - aquapark v Polkowicích. (S51.5048809°, V16.0643170°) Coby studenti platíme kolem 30ti PLN na celý den. Sauny jsou zpoplatněné, ale protože nikdo z mladých polských plavčíků nemluví anglicky, po chvíli končetinové komunikace (komunikace typu "ruce-nohy", nikoli "pěsti-kopance") nás pouští bez placení. Tento aquapark je jedním z našich oblíbených míst, proto nás mrzí, že to tu pomalu chátrá. V zábavním parku strávíme několik hodin a navečer razíme k českým hranicím. Opět přespáváme u čerpací stanice, kousek od Jelenie Gory. (S50.9000559°, V15.8844839°)

A je to tady. Jedeme domů. Ještě než přijedeme, začínám přemýšlet, co podnikneme příští rok. Hlavou se mi honí různé nápady a i přesto, že to je ještě dlouhá doba, tak už teď se nemůžu dočkat!

Na závěr malé shrnutí:

Najeto:  8221 km

Na cestě: 47 dní

Přímé náklady na cestu: cca 48.000.-- Kč

Počet dní v kempu: 10 (pouze v Polsku)

Počet nehod a závad na voze: 0

Míra natěšenosti na další cestu: 100%

          FOTOGALERIE KE ČLÁNKU: ZDE