Protože jsem úplný nováček, který se nechce ptát Laponce na to, kolik má sobů, prosil bych, moc bych prosil, abych se nedopustil nějakých trapasů, zda by mě někdo mohl seznámit s psanými i nepsanými pravidly karavanistů. Abych i já mohl s čistým svědomím říct "JSEM KARAVANISTA"

     Zdravím všechny zapálené karavanisty. Nevím, jestli už jsem se stal karavanistou, ale každopádně bych jím chtěl být.

     Vždycky jsem rád cestoval a když jsem se před téměř čtvrtstoletím oženil, začali jsme cestovat dva, pak tři, pak... Nejdřív se stanem malým, pak větším... Celý život jsem toužil po obytném autě a vidět půlnoční slunce na Nordkappu. Loňský rok byl ve znamení povodní (120cm v baráku, 200cm ve fabrice). Protože platí, že jednou jsi dole a jednou nahoře, letošní rok, snad to nezakřiknu, jsem nahoře. Podařilo se mi splnit si oba sny. I zakoupili jsme starší obytňák - 21 let a s neznámým autem, prakticky bez přípravy hned vyrazit na Nordkapp. Měli jsme na to jen 9 dní. Přes Dánsko, Švédsko tam a Norskem dolů.

     Při této cestě jsem postupně zjišťoval, že jet s bydlíkem je jedna věc, ale že je daleko krásnější, že jsem se dostal do komunity, která, stejně jako já, ráda cestuje za poznáním a trochu i dobrodružstvím. Že tito lidé, kteří jsko šneci, v mém případě jistě (51kW) si svůj domek vozí s sebou a mají pocit sounáležitosti. Všichni z celé Evropy, které jsem cestou potkal zdravili a usmívali se. Občas, když jsem se zamyslel, nebo něco podobného a neodpvěděl jsem na pozdrav, jsem se cítil velice provinile. Ano, to je svět, kde se mi líbí. 

     Protože jsem úplný nováček, který se nechce ptát Laponce na to, kolik má sobů, prosil bych, moc bych prosil, abych se nedopustil nějakých trapasů, zda by mě někdo mohl seznámit s psanými i nepsanými pravidly karavanistů. Abych i já mohl s čistým svědomím říct "JSEM KARAVANISTA"