Provoz je mizivý, sem tam člověk zahlídne nějakou postavu, nevíme, kam se všichni poděli. Asi jsou na dovolené a města jsou opuštěna.

Cestujeme na sever...  Německem do Dánska, na skok do Švédska a zpět.

Nastal čas dovolené a již s předstihem jsme zvolili severní směr, Dánsko byla naše výzva.

Nachystáno je již ve čtvrtek, to abychom v pátek po práci neztráceli čas a rovnou zapřahali a vyrazili na cestu.  První noc trávíme v centru Berlína, po kratší večerní procházce uleháme kousek od Braniborské brány, moc klidu nám však auta projíždějící kolem nedopřála.

Sobotní cesta nás zavádí až do Hamburku, parkujeme kousek od jezera a na kolech míříme do centra. Ale ejhle, všude spousta lidí, zábran, pořadatelů a hlavně sportovců. Centrum města se proměnilo ve sportovní areál. Probíhal zde mezinárodní triatlon. No paráda, všude tlačenice jak v pražském metru... Pomalu, ale jistě se prokousáváme až k nábřeží do St. Pauli. Zde se však staví a díky turistům je zde také plno. Odpoledne z Hamburku mizíme. Po pár hodinách již parkujeme v Kielu. Je sobota, pozdní odpoledne, počasí nic moc a lidí pomálu. Procházka večerním městem je však příjemná, v přístavu kotví obrovská výletní loď MSC Orchestra, která nás v neděli ráno budí svou lodní sirénou. Po snídani usedáme na kola a vyjíždíme na prohlídku města a přístavu. Na severu Kielu jsou zdymadla, kterými proplouvají lodě všech velikostí do vodního kanálu, který je dlouhý necelých sto kilometrů a ústí v Labi, mezi Hamburkem a mořem. Pohled na tyto přepravní kolosy z blízka na úžasný. Zde, přímo u zdymadel je stání pro obytné automobily a že jich tu je docela hodně. Je zde nač koukat.

Nedělní odpoledne přejíždíme do městečka Fockbek, majitele "bydlíků" HOBBY asi tuší. Ano, je zde továrna, kde se naši společníci na cestování vyrábějí. Těšil jsem se, že zde navštívím prodejnu doplňků, ale celopodniková dovolená začíná právě v pondělí, mám smůlu. Nic nebude. No ale vážení, těch "bydlíků", stojících v areálu, těžko spočítat. Toto město je kousíček od Rendsburgu, kudy prochází i již zmiňovaný plavební kanál. V centru města je opět stýl plac, opět jen pro auta. Dobrá, zajíždíme ke kanálu a nelitujeme, stání zdarma a hned u vody a ten pohled zblízka na zámořské kolosy, přímo pod starybylým železničním mostem, který se vypíná ve výšce nad vodní hladinou. Ty lodě se tam snad ani nemůžou vejít!? Vešly se všechny, které jsme zde viděli. Široko daleko, nikde žádný další most, jak se dostat na druhou stranu a tento je pro pěší uzavřen. Místo mostu jsme však našli podchod i s pohyblivými schody, jak v pražském metru. To zíráme.

Pondělí nás již zavádí na dánské území. Ale co to? Doprava na dálnici je slabá, aut zde nějak ubylo, ne jako v Německu. Po kvalitní silnici se jede jedna báseň, zastavujeme v nejstarším dánském městečku Ribe, velice dávno zde byl i přístav, dnes je to ale poklidné město vzdálené od moře asi 20 kilometrů. I zde je stýl plac a dokonce i pro karavany. My však jedeme dál do města Esbjerg. Provoz je mizivý, sem tam člověk zahlídne nějakou postavu, nevíme, kam se všichni poděli. Asi jsou na dovolené a města jsou opuštěna. Po procházce nocujeme na parkovišti a ráno, po zastávce u čtyř, devět metrů vysokých betonových soch sedících mužů na břehu moře hledáme kemp, kde bychom na pár dní zůstali. Nacházíme kemp Vejers Familie, ten se nám ale moc nelíbí, jedeme tedy dál a nacházíme kemp Vejers Strand. Ano, to je to co jsme chtěli a co se nám líbí. Kemp v dunách, který jsem si vyhlédl na mapách Google. Zajíždíme do areálu a jdeme se ubytovat. V recepci po nás nechtějí žádné doklady, jen kartu CCI, nic jiného je nezajímá!!! Ještě že jsem si ji u Míry (Funa) vyzvedl. Kemp je rozlehlý a je zvláštní vidět "bydlíky" rozestavěné v dunách v různých výškách. Asi 100 metrů od kempu je moře se širokou písčitou pláží. Kemp od větrů, dujících od moře, chrání vysoká duna hned na okraji pláže. Pláž je dlouhá na obě strany, kam až oko dohlédne. Fantazie! K našemu údivu na pláži stojí i auta, která zde celý den parkují a jejich osádky si zde lebedí. Stejně jako my. V sousedství kempu je i městečko s řadou obchůdků, restaurací a hlavně turistů. Domy jsou rozestavěné v různých výškách, jen hlavní ulice je rovná.

Po třech dnes pobytu a se zhoršujícím se počasí míříme na východ, směr Kodaň. Na cestě je město Odense, které také navštěvujeme. V parku nacházíme sochu H.C Andersena. Na východě ostrova Fyn stavíme na parkovišti u mostu. Je to tedy dílo, most obřích rozměrů je unikátní stavba. Jsou to vlastně dva mosty těsně vedle sebe. Silniční a železniční. U mostu je i kemp, my však nocujeme s dalšími "bydlíky" na parkovišti. Počasí se opět zhoršilo, prší a je zima.

Ráno, za stálého deště vjíždíme na most, pod námi v hloubce vodní hladina a množství plavidel. Na jeden zátah vjíždíme do Kodaně. Navigace nás neomylně vede ke kempu Absolon. A opět, zajímá je jen karta CCI. Jsme ubytovaní. Stále prší, voda nemá kam odtékat, z travnaté plochy je brzy oraniště. Auta i karavany tahá traktor, který travnatou plochu ničí. I díky dešti jedeme do centra autobusem. Druhý den již na kolech a vlakem jedeme na návštěvu švédského Malmo. Jízda vlakem je zážitek, jako by vznášel ve vzduchu, naprostý klid a ticho. Za půl hodiny jsme ve Švédsku. Prohlídka města a zcela nové výstavby na břehu moře stojí za to. Odpoledne však jedeme zpět a ještě projíždíme Kodaň. Je to velké a krásné město s espoustou památek, včetně Malé mořské víly, kde je stále spousta lidí. V místním přístavu kotví stejná loď, kterou jsme viděli v Kielu. A opět začíná pršet a prší celou cestu zpět do kempu, což bylo asi 10 kilometrů. V "bydlíku" je ale dobře, nic nám zde nechybí. Dokonce zapínáme i topení, ochladilo se.

Po třech dnech stáčím opěry karavanu a jedeme dále, tentokrát na jih. Do Německa to zkusíme vzít trajektem. Ještě zajíždíme do Vordingborgu a pak po dálnici vjíždíme k přístavu. Trajekt nám odplul, ale nevadí, za půl hodiny připlouvá další. Vjíždíme na něj jako první a již za pár okamžiků vyplouváme. Jak se loď dostane na moře, nakloní se pod sílou větru, stále prší, není nikam moc vidět. Jsme opět v Německu.

Nocujeme na parkovišti na pobřeží. Čeká nás Lubek. Opravdu krásné přímořské město se spoustou památek a krásných cihlových domů a kostelů! V centru je opět stýl plac, my ale stojíme na parkovišti. Další cesta nás vede do Wismaru, město bývalo již v NDR. Je krásné, s opravenými domy a kostely, zde trávíme noc na nábřeží, i zde je parkování pro obytky. Je ale zcela obsazeno.

Čeká nás již poslední město naší cesty, Rostok a jeho část Warnemunde. Nacházíme firmu Caravaning nord v Bargeshagen, kde je stání a na kolech asi 10 kilometrů k pobřeží a Warnemunde. Počasí se zlepšilo a druhý den jsme již na parkovišti u meteo stanice v Rostoku, kousek od pláží. Na parkovišti je spousta "bydlíků", poprvé zde potkáváme čechy. Za osm euro se zde dá nocovat. Lenošíme na pláži plné lidí, konečně je teplo a tak se Irena dokonce vrhla do vln Baltu. Počasí však vydrželo jen jeden jediný den.

Sbaleno máme raz dva a na jeden zátah po dálnici přes Berlín, Ústí nad Labem a Prahu míříme na Potlach Vycházejícího slunce u Hradce Králové. Domů přijíždíme až v neděli po poledni, plni dojmů, zážitků a se spoustou fotografií.

Dovolená uplynula rychle, najezdili jsme spoustu kilometrů, navštívili mnoho krásných míst. Jen to letošní počasí nám moc nepřálo. Nejeli jsme se na sever ohřát, ale i 12 stupňů a vlhko, nebylo moc příjemných.

Pokud jste článek dočetli až do konce, díky, snad vás zaujal. Rádi jsme se s vámi podělili o naše zážitky z cesty Německem i Dánskem.

Užívejte zbytek léta, přejeme hezkou dovolenou a hlavně hezčí počasí než jsme měli my.

Z Liberce zdraví Zdeněk a Irena.