Po dvanácti letech se opět vracíme do Švýcarska . Chceme projet hory, nejkrásnější průsmyky, vidět krásnou přírodu, architekturu, sem tam nějaké město. Jako tradičně jedeme dva starší bydlíky, a dva starší manželské páry.

Po dvanácti letech se opět vracíme do Švýcarska . Chceme projet hory, nejkrásnější průsmyky, vidět krásnou přírodu, architekturu, sem tam nějaké město. Jako tradičně jedeme dva starší bydlíky, a dva starší manželské páry.

Po velké kontrole aut, hlavně brzd a motorů 22.8.2010 vyjíždíme z Ostravy směr Jindřichův Hradec. Jedeme po dálnici D1 do Brna a tam český tankodrom opouštíme a v poklidu dojíždíme po normálních silnicích do Jindřichova Hradce kde se chceme projet po parní úzkokolejce. Odpoledne a noc trávíme u rybníka Jindřiš.

Druhý den jedeme první jízdu parní lokomotivou do Nové Bystřice a zpět. Po zajímavé jízdě jsme celí černí od sazí. Po nutné očistě nabíráme směr Salzburg Orlí hnízdo. Dojíždíme do Oberau, kde parkujeme a nocujeme na terasovém parkovišti. Ráno dojíždíme na parkoviště Kehlstein bus a jedeme na Orlí hnízdo. Je zataženo a prší . Autobus se v poklidu šplhá do prudkého konce, pak přechod na výtah a jsme nahoře. Nedivím se Evě Braunové, že se jí tam tak líbilo. Prohlížíme si historii výstavby, vycházíme ven, jen krátká procházka, neboť déšť nás vrací zpět. O Hitlerovi nikde ani zmínky. V údolí se valí mraky a jsou vidět krásné okolní vrcholky hor, lze vidět Berchstesgaden a je prý vidět až do Mnichova.

Sjíždíme dolů, nasedáme do bydlíků a směr GrossGlockner. Po cestě prší, ale, když dojedeme pod mýtnou bránu, začíná se obloha vyjasňovat. Sotva zaplatíme, jasná obloha, hold zadarmo nic není. A tak se šplháme nahoru, motor statečně přede a jen zastavujeme na focení nádherných hor. Dojedeme na parkplatz do výšky 2407 m, je nádherně na obloze sem tam mráček, teplo a my v kraťasech fotíme okolní vrcholy. Pak pokračujeme na parkoviště k chatě Franc Josef, kde dnes padla. První, co děláme, vytahujeme šampaňské a zapíjíme výškový výkon našich aut. Večeříme úžasné domácí řízky od Lídy a zapíjíme kozlem. V noci opět bouřka a teplota venku +4 stupně, ještě netopíme, je fajn. Ráno jsme v mlze, která se trochu rozfukuje. Já a ženy balíme výbavu na ledovec, Jirka nás bude jistit ze základního tábora. Po cestě k ledovci fotíme a pozorujeme obrovské množství svišťů.

Jdeme na ledovec, ženám nasazuji mačky, uvazuji na lano a jdeme pod vrchol GrossGlockneru, mlha vystoupila výše, je hezky. Trasa značená jen sporadicky, jdeme až nás zastavila hustá mlha. Do mlhy na ledovci se nepouštíme, vracíme se zpět, dole navazuji s Jirkou vysílačkou spojení, ať už začíná vařit. Od ledovce se musí vystoupat ještě hodný kus na parkoviště, a tak přivádím schvácené ženy k naším bydlíkům. Spořádáme Jirkou uvařený odpolední oběd a vyrážíme do Itálie, směr Švýcarsko. Večer se nám těžce hledá parking, až na třetí pumpě se nám zadaří. V Itálii je totiž obrovský provoz a spoustu kamionu na cestě.

Ráno vyfoukaná obloha, jasno a teplo a jedeme na překrásný průsmyk Passo dello Stelvio. Nastupujeme do serpentin, cesta úzká, jedeme na dvojku, sem tam na trojku.Když vyjedeme nad lesy serpentiny výrazně zhoustly, zatáčky se zmenšily a posledních pár kilometrů jedu na jedničku, protože na dvojku nedovedu vytočit zatáčku a stálým přehazováním nechci spálit spojku. Kolem se motá spoustu cyklistů a motocyklistů tak musíme jet velice opatrně. Konečně jsme na vrcholu průsmyku, vyjíždíme na parkoviště, kde je tabule s nápisem 2760 metrů nad mořem. Je poledne a máme hlad, já ohřívám rychlý oběd a rychle fotit, neboť obloha je jak vymetená. Vyjíždíme lanovkou do 3200 m , kde se na ledovci lyžuje, zde potkáváme lyžaře z Krkonoš, jak pilují na novou sezónu. V podvečer vytahujeme židličky a stoly, ženy připravují piknik, my chladíme pití ve sněhu 5 metrů od auta. Střílíme šampaňské na další výškový rekord bydlíků, dojídáme moravské uzené a jak zajde slunce utíkáme dovnitř, je zima. Večer si ještě pouštíme film z naších starších dovolených. V noci topíme, ráno venku – 4 ºC U lanovky obrovská řada lyžařů.

My balíme a jedeme směr Švýcarsko, Svatý Mořic. Po cestě nám opět začíná pršet, přejíždíme hranice, vše bez problémů. Zastavujeme na parkovišti ve Svatém Mořici, místě bývalých zimních olympijských her. Chceme se podívat na olympijský stadion, ale předchází nás velice prudký déšť. Tak jdeme se podívat na nóbl hotel Kempinski, kde našli našeho podnikatele Pitra. Jdeme ještě nakoupit potraviny do místního COOPU a jedeme směr Davos. Stále prší, zastavujeme na parkovišti lanovky a jdeme si prohlédnout městečko kde náš pán prezident s oblibou jezdí na kongresy. Procházíme městem a prohlížíme si výkladní skříně obchodů, kde je jen zboží pro horních 10 000 Našel jsem obchod s hodinkami, no ceny je zbytečné psát, tolik co nový bydlík. Ráno stále déšť a mlha, jedeme směr Interlaken přes nejkrásnější průsmyk Sustenpass, kde chceme udělat nějakou turu. Vyjedeme na horní parkoviště, viditelnost 20 metrů, zastavujeme a čekáme na lepší počasí. Čekáme do druhého dne a stále nic, proto to, balíme a pokračujeme dále. Po cestě nacházíme servisní místo, provádíme servis, včetně osobní očisty. A najednou se mění počasí, mraky odfoukal vítr a modrá obloha.

Dojíždíme na parkoviště do Grinewaldu, nástupní stanice na vláček pod Jungfrau. Dokud je krásné počasí, rychle nahoru. Kupujeme lístky, na osobu za 3 000 Kč a jedeme zubačkou nahoru. Vyjíždíme nad malebný Grinewald do mraků a do tunelu. Po hodině jízdy, kdy nás obtěžují hluční Indové a jejich nevychované děti, se dostáváme do horní stanice do výšky 3454 metrů. Vycházíme ven a vítá nás překrásné slunečné počasí. Prohlédneme si všechny vyhlídky a jdeme na turu pod Mönch. Je krásně - 6ºC, sníh křupe pod nohama, úžasný výhled a nám se špatně dýchá. Pomáhá nám český rum a hned se jde lépe.. Když se vracíme, tak se stavujeme na pohár šampaňského, neboť pro některé je to výškový rekord. Kocháme se ještě v ledovém království a posledním vlakem jedeme dolů. Byl to překrásný den. Večer ještě zápasíme s automatem na benzínové pumpě, zvítězili jsme a tankujeme.

Jedeme směr druhý nejhezčí průsmyk Grimselpass. Projíždíme Interlekenem a dojíždíme k jedné lanovce na parkoviště a nocujeme. V noci opět prší, ráno jen mrholí, jedeme na průsmyk. Když jsme ve dvou třetinách výšky, začíná sněžit a na cestě se začíná objevovat noční sníh. Dostáváme strach a zastavujeme na odstavném parkovišti. Sice máme schválně na tuto cestu obuté zimní gumy, ale do takového stoupání máme strach jet, čekáme. Do půl hodiny projely dva sněžné pluhy a máme vyhráno. Vyjíždíme nahoru, kde leží 30 cm sněhu. Velice opatrně vjíždíme na odhrnuté parkoviště a chceme počkat, že se aspoň ztratí mlha. Teď z mlhy vyjela skupinka motorkářů a nechce věřit svým očím, 30. srpna 30 cm sněhu. Počasí se ne a ne umoudřit, tak velice opatrně sjíždíme dolů, maximálně dvojka a brzdíme jen motorem. Sjíždíme dolů do údolí Rhony, kde je krásně teplo, vaříme oběd. Po obědě směr Zermatt, přesně kemp v Täsch. Stavíme auta k sobě, večer budeme grilovat. Ještě si jdeme zakoupit kód na Wifi na hodinu za pouhých 3 ŠFr a zjišťujeme jaké bude počasí a co nového. Tady ve Švýcarsku je vše, jen zaplať, zdarma tu je jen výhled na hory. Večer debatujeme, jak oni rozváží zboží, když na cestách a dálnicích není vidět kamióny. Jen občas vidíte na cestě kamión.

Večer grilujeme pravé Slezské klobásy a zapíjíme pivem. Večer žádná televize, jen si připravujeme výbavu na zítřek. Ráno mrazivo - 3ºC, jedeme prvním objednaným taxíkem do Zermattu a rychle na lanovku. Tam zjišťujeme, že lanovka na Malý Matterhorn je dnes mimo provoz, takže tura nebude. Rychle se přemisťujeme na zubačku na Gornegrat, kde je nejkrásnější výhled na Matternhorn. Vyjíždíme za 76 ŠFr. nahoru do výšky 3000 metrů. Na obloze ani mráček , tak si to vychutnáváme. Dnes se nikomu nechce šlapat, takže ostatní se sluní a já jdu se projít pod Monte Rosu, což je nejvyšší hora Švýcarska. Po cestě potkávám české horolezce, kteří jdou zítra na vrchol. Vracím se zpět, zapíjíme vrchol oblíbeným šampaňským a posledním vláčkem jedeme dolů, pak rychle na taxi do kempu. Startujeme auta, směr údolí Rhóny, jeskyně s jezerem Lac Souterrain u St. Leonard. Dojíždíme k večeru na parkoviště k jeskyni a nějak se mi zdá, že se auto nějak divně chová, že jde těžko řízení. Po zastavení je vše jasné, přední guma je málem prázdná, takže ještě za světla měním za rezervu. Ráno za sluníčka jdeme do jeskyně, která je deklarovaná s největším podzemním jezerem, kde žije velké množství ryb. Po lidovém vstupném 10 ŠFr nastupujeme na loďku a jedeme po jezeře, když posvítím do vody, vidím spousty velikých ryb. Jeskyně nic moc jen ty ryby, ty vám nabízí chytit a připravit na jídlo. Zrovna jsme neměli hlad ! Po prohlídce startujeme a po cestě hledám pneuservis, nacházíme jej u obchodního centra. Nejprve půl hodiny čekáme až na nás přijde řada a pak to jde ráz dva. Je utržený ventil, nutno dát nový, práce hotová za 5 minut. Nejprve se ptal, odkud jsme a pak že mi dá slevu, zaplatil jsem 40 ŠFr, jinak to stojí 50 ŠFr. Obloha vymetená, využíváme toho a rychle jedeme do Francie, do Chamonix pod Mont Blanc. Už v jednu hodinu jsme nabalení a čekáme ve fronte na lanovku na Aiguille du Midi. Lanovka tam a zpět stojí jen 41 EU, ve Švýcarsku by stála 140 EU. Během hodiny jsme ve výšce 3842 metrů a kocháme se pohledy na okolní štíty, tedy hlavně na Mont Blanc. Výzbroj máme sebou a chceme si sejít kousek po Mont Blanc. Bohužel při dnešním hezkém počasí je frekvence na hraně chodníku tak velká, že ženy se mnou odmítají jít. Tak se kocháme, fotíme, procházíme všechny možné výhledy a odjíždíme poslední lanovkou dolů. V Chamonix parkujeme přímo pod lanovkou, kde je možno udělat servis a pohodlně spát. Večer vypouštíme balón létající přání a ostatní karavanisté koukají, co to máme. Udělali jsme menší poprask. Noc mrazivá. Ráno se jedeme podívat, kolik nám ubyl ledovec Mer de Glace. V ledovci udělají chodbičky, barevně je osvětlí a pak do něj vábí turisty. Kdo v ledovci ještě nebyl, krásná podívaná. Jinak tento ledovec je hodně bezpečný kde se učí chodit po ledovci. Takže to tam vypadá jak na školním výletě s průvodcem, jen s tím rozdílem, že po ledovci chodí po většinou lidé ve středním věku. Potkáváme tam celý autobus půvabných Slovenek z Nitry. Tak ty bychom radši potkali na koupališti ! Sjíždíme zubačkou k autu a na odjezdu provádíme servis a platíme lidových 11 EU.

Míříme opět do Švýcarska směr Luzern, vrchol Pilátus, kde na vrchol vyjíždí zubačka s největším stoupáním na světe. Úhel přímo nebezpečný, 48 º Jedeme v poklidu po okreskách, po dálnici se nám nechce. Zastavujeme u jedné trochu vesnické benzínové pumpy, kde parkujeme na parkovišti a přespáváme. Už jsme z kopců dole, je teplo a v noci ani nezapínáme topení. Večer se koukáme, jak je u nás škaredé počasí a zima a tady tak akorát.

Ráno, směr Luzern, parkoviště pod lanovkou, obloha jak vymetená, takže jedeme nahoru. Po cestě vidíme několik lanových center a hlavně jak velký je o ně zájem. a už jsme nahoře. Vrcholová stanice Pilátus se právě opravuje, je to jedno staveniště a k tomu velké množství lidí. Kromě té velice příkré zubačky, nic moc. Poslechneme si ještě troubení na Švýcarskou troubu a jedeme dolů. Na parkovišti máme problém s výjezdem, Jirkovi zaplacený lístek sebral automat a co teď. Mačkáme tlačítko Help a nic, snad až za 20 minut se závora otevřela a Jirka může vyjet.

Tentokrát míříme k Rýnu na rýnské vodopády. Po cestě zastavujeme na lesním parkovišti u řeky, u psychiatrické léčebny. Chováme se velmi potichu, aby si nás náhodou s někým nespletli ! Vše dopadlo dobře, rána jsme se dočkali. Startujeme směr vodopády. Po cestě zastavujeme na parkovišti u dálnice, kde děláme oběd a Jirka věčný čtenář všech tabulek zjišťuje že se zde dá zdarma udělat servis karavanů. Pro Švýcarsko je to nebývalé, neboť zde se vše platí a pořádně ! Dojíždíme k vodopádům, platíme vstup a opět se kocháme krásou. Vodopád není ani tak vysoký, ale to obrovské množství vody budí veliký respekt. Je to uchvacující.

Po kochání vyrážíme směr Zurich, kde se budeme stavovat k naším známým. Po pár kilometrech cesty mi Jirka hlásí do vysílačky, že nenabíjí a svítí červená. Po kontrole zjišťujeme utržený řemen. Vytahujeme náhradní řemen, oblíkáme si jednorázové bílé kombinézy a za pár minut je vše O.K. Zapínám navigaci, která lehce daný úkon zvládne a už jsme před domem našich známých. Je teplo sedíme na balkoně a pozorujeme startující letadla z místního letiště. Byli jsme upozorněni, že za chvíli poletí Airbas A 380, momentálně největší letadlo. Pozoruji také, že v okolních zahrádkách obyvatelé Ženevy běžně pro vlastní potřebu pěstují marihuanu. Hold, je to vyspělé Švýcarsko. Bavíme se a k večeru odjíždíme dále kolem Rýna, přes malebné město Stein am Rhein, směr Bodamské jezero. Po cestě zastavujeme na Stellplatzu před Konstanc a přespáváme. Ráno jedeme přímo na trajekt, který se jmenuje česky Tábor. Město s pamětní deskou a museem Jana Husa si neprohlížíme, byli jsme tam posledně.

Tímto cesta po Švýcarsku skončila a jsme v Německu a nabíráme směr do starého olympijského města Garmisch Partenkirchen. Jedeme po alpské magistrále a zastavujeme na parkovišti u bobové dráhy, kterou hned vyzkoušíme. Pak se ještě zastavujeme kouknout na malebný zámek Neuschwanstein. Pokračujeme dále a dojíždíme asi 30 km před GAPA, kde parkujeme na parkovišti lanovky. V GAPA jsme byli už několik krát a chtěli jsme vyjet zubačkou na nejvyšší horu Německa Zugspitzi, ale vždy nás odradilo škaredé počasí a déšť. A dnes je krásně a předpověď na další tři dny nabízí jasnou oblohu.

Ráno vyjíždíme směr jezero Eibsee, kde je stanice zubačky nahoru. Na monitorech vidíme nahoře překrásné počasí. Tak jedeme, a nelitovali jsme. Nahoře ve výšce 2990 metrů je nádherně a jsou vidět vzdálené štíty Alp. Je překrásně vidět Italská Marmoláda, či Švýcarský Eiger. Opět se kocháme a fotografujeme a když jsme dostali hlad ochutnáváme německou bílou opečenou klobásu. No Slezská to není, ale jíst se to dá. Dokončíme důkladnou prohlídku všech vrcholů a jedeme dolů. Pak sjedeme auty dolů do města si prohlédnout malebné městečko GAPA. Kromě hezkých domů na kterých jsou různé scenérie chutnáme i výtečnou zmrzlinu. Večer vyjíždíme z města směr údolí Pitztal. Po cestě nacházíme v lese krásný lesní Stellplatz, kde parkujeme. Večer se po dlouhé době díváme na českou televizi a při tom popíjíme červené víno. Kontrolujeme stav potravin a zjišťujeme, že jsem jako vždy jídelníček přehnal a jídla máme na další měsíční cestu. Aspoň neumřeme hladem !

Ráno opět obloha jako vymetená, chci se kouknout do lesa na hřiby, ale není čas. Po snídani cesta směr St. Leonhard a parkoviště u Gletscherexpresu. pod Pitztalem. Nahoru pojedeme vláčekem tažený lanem, ale který jede v tunelu. Jak na Petřín. Kupujeme si okružní lístek za lidovou cenu 25 EU a jedeme nahoru. Vybíráme si trasu, že vyjedeme lanovkou na Hinter Brunnenkogel a sejdeme dolů ke Gletscherexpresu. Z vláčku přestoupíme na lanovku a jedeme na vrchol. Tam nás překvapil takový silný vítr, že sotva stojíme na nohou, rychle zapínáme bundy a utahujeme kapuce. Scházíme po značené cestě po ledovci dolů, ovšem po 200 metrech nás zastaví zakřižovaná zábrana s nápisem nebezpečí pádu do trhlin. Takže ze sestupu po ledovci nic není. Sjíždíme na náhorní rovinu lanovkou a koukáme se na výrobnu sněhu a jak připravují sjezdovky na zimu. Pak sjíždíme dolů vláčkem a dole po vydatném obědě jdu na hřiby, a rostou ! Rozhodli jsme se, že zde zůstáváme na noc. Večer grilujeme párky a posíláme do vzduchu poslední létající přáníčko s přáním, abychom na příští dovolené měli tak krásné počasí, jak letos ! Na parkoviště dojíždí dalších několik bydlíků, takže vlka se nemusíme bát.

Na snídani je hřibová vaječina a za krásně vycházejícího slunce nad hory si jedeme prohlédnout Innsbruck. Ve městě jsme už dlouho nebyli, jen jezdíme okolo. Procházíme městem po pěší zóně, kupujeme poslední dárečky. Pak do aut a směr Vídeň. Najedeme na dálnici a 30 km před Vídní spíme na parkovišti u pumpy. Druhý den přijíždíme před Schenbrunn a stavíme auta naproti na parkovišti. Prohlížíme si mocnářský zámek , procházíme se krásnými udržovanými parky. Přijdeme na parkoviště a jdeme zaplatit, automat nás zaregistroval jako autobus a platíme za 3 hodiny 33 EU. Nic neuděláš. Jedeme domů. Najeli jsme 3833 km a spotřeba 11,1 Už se těšíme příští rok do Skandinávie na Lofoty.

Vasu