Vloni jsme hodně cestovali, to jsme letos měli v úmyslu změnit a někde se alespoň na pár dní usadit.

Dovolená.

Pro většinu z nás velmi krátký čas volných dní spojených do celku. Několik dní, kdy se můžeme vydat na cesty dle svého uvážení, chuti, touhy a samozřejmě finančních prostředků. Většinou několik týdnů až měsíců vymýšlíme a plánujeme cestu za odpočinkem, poznáním a relaxací.

I my jsme stejný případ, věděli jsme co chceme, na jak dlouho můžeme a s čím pojedeme. Auto a karavan je jasná volba. Termín dovolené známe již od února, ano od února, to není překlep!

Vloni jsme hodně cestovali, to jsme letos měli v úmyslu změnit a někde se alespoň na pár dní usadit.

Je čtvrtek, poslední pracovní den před odjezdem. Den se vleče, odjezd se ale přeci jen blíží. Sbaleno je dlouho dopředu, to abychom něco na poslední chvíli nezapomněli. Musím říct, nezapomněli jsme nic. Tedy až na dceru Míšu, ta se nám jen smála, ale po několika hodinách cesty za sluncem ječí, že zapomněla nabíječka na mobil i na eMPé trojku.Teď jsme se smáli my! Jó holka, pozdě, měla jsi času dost.

18,00 odjezd směr Znojmo, Vídeň projíždíme o půlnoci a hned na prvním odpočívadle parkujeme a jde se na kutě. Spíme jak mimina až do šesté hodiny ranní. Je nám fajn, něco málo pojíst a jedeme dál. Cesta ubývá, projíždíme Slovinsko a kolem poledne již hledáme kemp na Istrii, kde rozbijeme stan. Tedy ne stan, ale karavan. Stany jsme zde stavěli v nedaleké minulosti. Zelená Laguna kousek od Poreče nám vyhovuje, místo přímo u vody sice volné není, ale co, stín stromů bude dobrý a na vodu vidíme, je to kousíček. Srovnat karavan, stavíme i předstan, no zkrátka se zabydlujeme. Celý týden si užíváme odpočinku, sem tam si vyjedeme na kolech, nejdříve ale do Poreče, Míša shání nabíječku na mobil, že? Nafoukli jsme i letitý kajak, zkoušíme ho podél pobřeží, to proto, abychom vyzkoušeli jeho výdrž. Je to dobrý, další den již pádluji k nedalekému ostrůvku. Přirazit ke břehu však nelze, ostré kameny a skály by náš gumák zajisté zničily a rackové obývající tento ostrov nám stejně vyhrožovali. Brýle, šnorchl a ploutve jsou již na svých místech a já opouštím plavidlo. Na dně však nic zajímavého není k vidění a tak se vydávám na cestu zpět plavmo. Irena sice volá, že neumí pádlovat, ale je přeci dospělá, ať se učí, že? Dvakrát mi sice najede na záda, ale daří se mi jí kousek uplavat. S večerním přílivem se plave dobře, žádný mořský predátor mně nedohnal a tím pádem ani nesežral. Na vodě člověku vyhládne a tak se večer griluje masíčko. Energie se musí doplnit.

Po týdnu nicnedělání se chystáme na cestu, máme v plánu Rakousko a krásné Alpy. Slovinsko, Itálie a již stoupáme do kopců k italskrakouským hranicím. Silnice se kroutí jak had a my se plazíme pěkně do kopce. Přejíždíme vrchol a zase dolů serpentinama. Odpoledne vjíždíme do obce Fusch, zajíždíme do malého kempu a opět se zabydlujeme. Přivezli jsme však špatné počasí, ochlazuje se, občas zaprší, pro kola nic moc. Daří se nám cesta na kolech k Zell am See, objeli jsme celé jezero, navštívili město. Další den zajíždíme autem do Kaprunu. Stálé přeháňky nám ale kazí radost a omezují naše plány.

Je 7.7, je to náš významný den, je to již 26 roků co jsme se vzali! Jedem na svatební cestu na kolech. Počasí se umoudřilo, rozhodování je rychlé, příprava krátká, kola na střechu auta a vyrážíme na mýtnici vysokohorské silnice Grossglocknerhochalpenstrasse, zde necháváme auto, usedáme na kola a opíráme se do pedálů. Opíráme se do nich celých 14 kilometrů, vzhůru k nebesům, volíme nejlehčí převody a pomalu ukrajujeme první stovky metrů a kilometry. Cesta se klikatí nejprve lesy, ty posléze vystřídají již jen travnaté vysokohorské svahy s pasoucím se dobytkem, tu a tam zahlédneme stále hladového sysla. Vzduch se ochlazuje, co chvíli nás pohltí bílý mrak a my šlapeme a šlapeme, občas i něco málo nafotíme. Míjíme poslední zbytky sněhu a jsme na vrcholu, kopce samozřejmě, znaveni, vysíleni, ale šťastni, že jsme tuto vysokohorskou silnici zdolali. Nebyli jsme sami, cyklistů jelo opravdu hodně. Teplota jen + 5 stupňů a čeká nás sjezd dolů, toto frčí, vjíždíme do lesnaté části a zde je již zase tepleji. Dole jsme za chvilku, Irča víc brzdí, ale i tak dosahuje maximální rychlosti 65 km/hod. Já si užívám klopených zatáček a na rovince mám 77 km/hod. Parádní svatební cesta, cestou vzhůru Irena kolo proklínala, nadávala, ale za ten pocit potom to stálo. Ještě odpoledne balíme, máme přeci splněno, a jedeme dál.

Krásnou alpskou krajinou míříme do jižního výběžku Německa k Orlímu hnízdu. Zastavíme i u jezera Konig See a nakonec parkujeme u zimního stadionu ve městě Berchtesgaden. Je to snad jediné místo, kde se dá nocovat s karavanem. Večer hrají němci fotbal, slyším fandění, jdu za zvukem vuvuzely a přicházím k místní hasičské zbrojnici, kde je asi 30 lidí, hned mi nabízejí místo a tak sleduji porážku jejich týmu s nima. Ráno je krásné počasí, vydáváme se na cestu vzhůru, tentokrát pěšky. Orlí hnízdo je však vysoko a daleko, navíc je prý v rekonstrukci. Balíme to a oklikou jdeme dolů, než se v tom horku plahočit na kopec, raději volíme návštěvu termálních lázní a užíváme si odpočinku. Po včerejším výjezdu na kolech si to i zasloužíme.

A jedeme dále, máme namířeno do Salzburgu, navigace nás vede ke kempu, ale ouha, na jeho místě je obchodní dům, volíme tedy jiný, horko těžko ho nalézáme ve vilové čtvrti, zde se nám však nelíbí a tak jedeme dále, až do Pasova. Dle značení nalézáme místo pro "bydlíky", je jich tu na rozlehlé ploše asi šest, jsou zde i znalí krajané z Klatov a tak se dovídáme, že je tu možné parkovat 24 hodin a to prý zdarma. Ráno projížďka města na kolech, jsou to jen 2 kilometry po dunajské cyklostezce po rovince, zajíždíme k soutoku řek Inn a Dunaj. Odpoledne nás cesta vede již k českým hranicím. Máme před sebou ještě tři volné dny, tak míříme na Lipno.

Město a stejnojmenný kemp Frymburk není daleko a moc se nám zde líbí. Vybíráme si místo na stání a honem do vody. Je stále teplo a tak rádi využíváme možnosti si zaplavat v čisté a osvěžující vodě. Tento kemp patří mezi čtyři holandské kempy v Čechách, v Bucku jsme byli na narozeninovém srazu C24, další 2 jsou u Vrchlabí a Oaza u Prahy. Je zde nádherně, ale konec dovolené se kvapem blíží, neděle je tu a tak již musíme naposledy balit.

Balíme neradi, tak dlouho jsme se těšili a tak rychle dovolená uběhla. Opět jsme ale něco viděli, něco zažili a poznali spoustu krásných míst. Auto fungovalo na jedničku, spotřebu benzínu jsme neřešili, často běžící klimatizace, velehory a hledání míst k parkování ji samozřejmě zvýšili, ale ta pohoda že člověk nemusí řadit, automat to zvládl sám, a může se kochat nádhernou krajinou stála za to. V karavanu, který jsme letos měli větší, se bydlelo také výborně. Přeci jen více místa a prostoru se pro tříčlenou posádku hodilo. Škoda jen, že na pár posledních dní přestala fungovat lednice, asi se v tom horku uvařila!

Dovolená je pryč, ale nezoufáme, čeká nás ještě jeden týden a několik volných víkendů také. Je stále kam jezdit a to i díky tipům, které se zde na stránkách C24 díky vám ostatním objevují. Proto se rádi podělíme o naše zážitky, třeba to pomůže s výběrem kam vyrazit, někomu dalšímu.

Přátelé, mějte se krásně a užívejte si svobodného cestování a krásných letních dnů! Hodně šťastných kilometrů přejí Zdeněk a Irena z Liberce.