Přepluli jsme do přístavu Portoferraio a začala naše krásná dovolená. Na Elbě jsme strávili 8 dní a téměř každý den jsme kombinovali kolo a koupání u moře (taťka častěji kolo). Objeli jsme autem celý ostrov dokola, každou noc jsme byli na jiném místě. Elba má snad všechny druhy pláží, na některé je třeba často  jít podle podrobné mapy (ukazatele na pláže jsou jen na severozápadě ostrova).  Celý ostrov je relativně malý, proto nebyl  problém navštívit naší oblíbenou pláž opakovaně.

Když jsme se připravovali na tuto cestu, tak jsme se snažili mít co nejvíce souřadnic stplzů po cestě, co nejvíce přečtených internetových cestopisů apod. Jak se ukázalo, důležitá je vždy vlastní zkušenost.  Rozhodli jsme se strávit tři neděle cestováním po Itálii. Z jednoho cestopisu jsme vyčetli, že trajekt na Elbu je levnější  ve všední den a večer. Proto jsme náš příjezd do přístavu Piombino naplánovali na pondělí večer. (fotky z této cesty dáme do fotogalerie)

Víkend a pondělí jsme kromě cesty vyplnili vyhlídkovou cestou podél Lago di Garda, kde jsem se snažila po cestě pokukovat po stlzech, které jsme našli na německých webech (touring24.info a meinwomo.com). Musím říci, že několik z nich je už přeměněno na „parkoviště s tyčí" nebo jsme špatně hledali. Zastavili jsme se v Sirmione na prohlídku pevnosti (parkoviště s částí pro bydlíky za 6.60EUR / 2 hod). O víkendu nedoporučuji. Přesunuli jsme se do Pisy, kterou jsme si prohlédli během západu slunce. Spali jsme na parkovišti pět minut od věže, úplně sami  (GPS: 43.725165,10.398667). Věž je opravdu šikmá, dojem kazili jen všudypřítomní prodejci kabelek a hodinek.

Pondělí jsme využili na bezpečný přesun do přístavu.  Zde přichází první rozčarování z reality. Výhodnější ceny ve všední den a večer platí jen mimo sezónu, tedy v půlce června již ne.  Lodní lístek pro naše auto (6,9 m) a 2 + 2 pasažéry se nabízel za 90 EUR se společností Toremar a za 134 EUR se společností Moby (ceny byly stejné jak u „překupníků" před přístavem, tak v kancelářích přímo v přístavní hale). Druhá jmenovaná společnost má lodě pokreslené postavičkami z dětských komiksů, byli jsme tedy rádi, že naše děti jsou už větší a nemuseli jsme řešit dotazy, proč nejedeme tou lodí se zajícem, ale obyčejnou bílou.... Když jsem cca 3 neděle před odjezdem sondovala cenu trajektu po internetu, nabízel mi Toremar na naše datum cenu 30 EUR na pevnou hodinu. Přišlo mi ale nejisté vázat se na pevnou hodinu.  Byl to náš první výlet trajektem, takže poučení pro příště.

Přepluli jsme do přístavu Portoferraio a začala naše krásná dovolená. Na Elbě jsme strávili 8 dní a téměř každý den jsme kombinovali kolo a koupání u moře (taťka častěji kolo). Objeli jsme autem celý ostrov dokola, každou noc jsme byli na jiném místě. Elba má snad všechny druhy pláží, na některé je třeba často  jít podle podrobné mapy (ukazatele na pláže jsou jen na severozápadě ostrova).  Celý ostrov je relativně malý, proto nebyl  problém navštívit naší oblíbenou pláž opakovaně.

Nejvíce se nám líbila část mezi Portoferaio a Marciana Marina a pak část pobřeží  mezi Laconou a Porto Azurem (včetně jihovýchodního poloostrova). První část je hodně členitá, vesničky na pobřeží jsou na konci slepých silniček, v sezóně asi hodně ucpané.  V této části jsme se pokusili také o pěší výstup na vrchol poloostrova Enfola, cesta byla ale asi od půlky kopce zavřená. Ve druhé jmenované části se mě nejvíce líbila městečka Capoliveri a Porto Azuro.  Cyklovýlety kolem poloostrova Capo Stella a po poloostrově kolem vrcholu Mte Calamite nabízely krásné výhledy.

Západní část ostrova jsme pojali jako autovýlet, je tu málo přístupů k moři, nebylo ani moc dobré počasí, ale určitě také stojí za vidění. Kvůli napíchnutému mraku na nejvyšším kopci Elby jsme se bohužel nedostali do nejvyšší části hor. Výhledy z kopce jsme si ale užili při výstupu na vrchol Mte Capannello z městečka Rio nell Elba. Je tu vidět celý ostrov jak na dlani, speciálně přístav Portoferraio. Tento kopec se nachází v severovýchodní části ostrova, která se úplně lišila od zbytku. Jsou tu na každém kroku zrušené železnorudné doly, oblast je zajímavá, ale spíš pro fandy industriálních památek a také pro hledače minerálů. Mezi ty my nepatříme, přesto jsme viděli krásné pyrity náhodně nalezené ve výkopu u cesty.

Co se týká nocování, tak se nám vždy nakonec na Elbě podařilo najít místo i pro našeho sedmimetrového bydlíka. Klasický stellplatz moc nenajdete, je tu ale několik kempů, které nabízejí přenocování (např. 19.00-10.00) s full servisem (odpadní voda, čerstvá voda, elektřina, volné použití zázemí kempu) za 18-25 EUR. Opět se nám potvrdilo, že některé tipy na stání z databází jsou myšleny buď pro malá auta, nebo na souřadnicích nejsou vůbec.

Po osmi dnech jsme opustili Elbu a zamířili jsme do Toskánska. Projíždíme krásnou krajinou, navštěvujeme Volteru (město alabastru), San Gimignano (město věží), Sienu. Všude bojujeme s parkováním, o rozvodové situace není nouze . Siena se nám líbila nejvíce, později se shodujeme, že nás okouzlila více než Florencie. Na dvě noci zastavujeme v oblasti Chianti, kde chceme trochu něco pojezdit na kole. Parkujeme v městečku Radda in Chianti, kde je pěkný terasovitý stplz. Představy o romantické vyjížďce na kole vinicemi se ale brzo roztříštily - krajina je hodně kopcovitá, pro děti to bylo hodně náročné (ve spojení s velkým vedrem). Přesto je to část Toskánska, která stojí za další prozkoumání.

Nakonec jsme zamířili do Florencie, kde jsem měla vypsáno cca 15 tipů na parkování. Směle jsme vybrali nejbližší souřadnici k centru. Uličky se nebezpečně zužovali až jsme skončili v uzoučké jednosměrce končící malým „téčkem", kde jsme měli problém odbočit (v této ulici mělo být to místo na parkování; seděla i adresa i souřadnice...). Další poučení o použitelnosti tipů z databází. Pak už jsme vybrali jistotu - fotbalový stadion (GPS: 43.780212,11.284418), od kterého se dalo pohodlně dostat do centra autobusem. Florencie ten den byla bohužel přecpaná lidmi, zřejmě kvůli nějakému svátku (večer byl ohňostroj).

Potom si mužská část posádky prosadila návštěvu Velké ceny San Marina (pro dámy: závody motorek). Po návštěvě republiky San Marino, kde se nám líbilo, parkujeme auto přímo u moře ve městě Riccione. Parkovací místo to bylo klidné a na víkend se zaplnilo italskými bydlíkáři. Chlapi vyrazili v sobotu ráno na kole na motodrom a dámská část naší rodiny se šla koupat. Na pláži se naplnily moje nejhorší představy - slunečníky v několika řadách až na obzor, pláže narvané lidmi, voda sto metrů po kolena a plná zvířeného písku. V porovnání  s  Elbou zlý sen. Jedinou výhodou je možnost stavět hrady z písku . Po dalším dni na tomto místě prosazuji přesun někam do italských hor.

Vyhrávají Dolomity a Cortina di Ampezzo. Parkujeme na stplzu na letišti za Cortinou (v celé Cortině platí zákaz stání pro obytňáky). Jeden den jsme zvládli okružní pěší výlet pod masivem Tofany a další den jsme vyrazili na kolo. Oblast jsme neznali, ale náhodou jsme vybrali geniální trasu po zrušené železniční trati. Tzn. minimální stoupání, romantické drážní domky a taky dva tunely. Dojeli jsme až k vyhlídce na Tre Cime.  Před tím, než jsme z hor úplně odjeli, jsme ještě jeli prozkoumat stplz na Misurině. Místo se nám moc líbilo a určitě se tam někdy vypravíme.

Po cestě domů jsme ještě přenocovali u Mnichova u Wallchensee a pak už hurá domů. Celkově jsme najeli 3153 km, což nás vlastně překvapilo - relativně málo na to, kolik jsme toho viděli.