V zápětí jsem ale poznal, jak dobří jsou Maďaři. Asi po padesáti metrech za objezdem nás předjel žigulík a Maďar s úsměvem a dobrotou ve tváři vysvětloval, že jsme měli odbočit o jeden sjezd dále. Poděkoval jsem, na první křižovatce to otočil a najel správně. Od této doby navigace na sedadle vedle mě nepromluvila.

Začátkem května jsme začali přemýšlet kam vyrazíme o prázdninách na 14 denní cestu. Stále jsme snili o návštěvě maďarského „moře“ Balaton. Je to naše jedna z prvních delších cest s karavanem do zahraničí, tak jsme si jí chtěli naplánovat a náležitě užít. Prošli jsme všechny články na nettu o vašich cestách po této zemi a navrhli si cestu. Co čert nechtěl , na Havlovickém Úpění jsme narazili na Matýska, a ten prohlásil, že když do Maďar s dětmi, tak jedině do termálů Pápa, a že jede ve stejném termínu s vnoučaty, čímž naše plány dostaly za své a my byli opět na začátku. Chtěli jsme ale hlavně strávit nějakou dobu u Balatonu, na jakém místě přímo jsme nevěděli , jen že nás láká jižní břeh. Tak to nějak společně zkloubíme.

Těsně před výjezdem jsme směnili nějaké ty forinty a zabalili karavan. Termín výjezdu byl stanoven na sobotu, kolem jedné hodiny ranní, a to hlavně díky myšlence plných silnic a nekonečných front vzhledem k prodlouženému víkendu, začátku prázdnin a parného počasí. Jdeme dříve spát a ráno vstáváme, vše jde podle plánu. Jen raději dělám jednu neplánovanou zastávku na tankodromu D1, a to abych zjistil stav věcí uvnitř karavanu. Vypadla jen žárovka, po nasazení už další cestu vydržela. Plánovaná zastávka byla před hranicemi se Slovenskem na benzínové stanici Shell, a to za účelem zakoupení dálniční známky SR. Slovenské hranice a celé Slovensko projíždíme jedním nadechnutím a bez sebemenšího zpoždění. Příjezd v ranních hodinách na Slovensko-maďarské hranice bez problémů. Při pohledu na asi padesáti metrovou frontu na dálniční poplatky přepínám navigaci na nezpoplatněné silnice a vyrážíme dále. Jedeme jak nám Matýsek poradil, přes Rajku na městečko Csorna a dále na Pápu. Pěkná cesta, nelitujeme a kocháme se místními staveními a asi sedmi hnízdy s čápi. Jen při závěrečném odbočení na okresní cestu jsme naším směrem jeli téměř sami. Kromě babičky na kole, přejeté veverky, lišky a předjetí jednoho traktoru žádný pohyb. Prostě čilý cizinecký ruch.

Po příjezdu do Pápy nás zradila navigace, (asi jsem špatně zadal souřadnice) a hnala nás někam na druhou stranu. Při výjezdu z jedné uličky jsme překvapili jednu starší paní na kole a ta na nás něco řve Maďarsky, nerozumíme, ale mává na druhou stranu. Pochopili jsme a na prašné cestě se otáčíme a dorážíme v pořádku před kemp. Tam znovu potkáváme onu paní , která to vzala někudy zkratkou, usmívá se na nás, my na ní a posunkem děkujeme. Před kempem potkáváme , teda kolem sedmé hodiny ráno spíše budíme Matýska, který přijel v jednu hodinu večer. Snídáme na odstavné ploše před kempem , kde se dá stát přes noc zdarma a třeba se jít i vykoupat do termálů . V osm hodin ráno najíždíme do kempu na vybranou parcelu a vybalujeme. Z kempu je cítit novot, je vidět, že je udržovaný a velmi pěkný. Sociálky mi připadali jak z vystřiženého filmu. Na kemp moc nóbl, spíš to vypadalo jako když vcházíme do Alcronu . Nechci se opakovat, už tu někdo o tomto kempu psal. Ceny všech kempů a termálů sepíši na konci článku. Termálních lázní jsme využili naplno, děti se vyřádili na místních atrakcích a my zase v léčebných vodách. Jen škoda, že voda byla tak teplá. Teplota ovzduší neklesla pod třicet stupňů. Jen jedna věc nám kazila dojem z Pápy, a to komáři, kteří vylítávali vždy kolem půl deváté a to asi tak na hodinu. Pak se nechalo zase v klidu sedět venku.

V úterý t.j. 4 den , jsme se rozhodli, že vyrazíme dále vstříc novým zážitkům. Ještě dopoledne jsme se rozloučili s Matýskem a vyrazili směr jižní břeh Balatonu. Cesta utíkala celkem rychle a v klidu, aby ne. V Maďarsku mají velmi pěkné široké a dobře značené silnice. Jen u kruháku na Balatonkenese mě zradila naše dvounohá navigace a hádala se s navigaci MIO. Raději jsem poslechl maminu a odbočil o odbočku dříve, ale samozřejmě špatně. V zápětí jsem ale poznal, jak dobří jsou Maďaři. Asi po padesáti metrech za objezdem nás předjel žigulík a Maďar s úsměvem a dobrotou ve tváři vysvětloval, že jsme měli odbočit o jeden sjezd dále. Poděkoval jsem, na první křižovatce to otočil a najel správně. Od této doby navigace na sedadle vedle mě nepromluvila.

Chtěli jsme zaparkovat v kempu u stanoviště trajektů, které převáží na ostrov Tihani, a to kemp Autós. Kemp byl ale více méně obsazen a volné parcely byly pro náš bydlísek příliš malé, nebo na nich uprostřed rostl strom. Rozladěni jsme vyrazili asi o dvacet kilometrů dále do kempu Vadvirág - Balatonszemes . Zde jsme byli spokojeni. Kemp pěkný, udržovaný, sociálky ujdou, teplá voda zdarma, koupání v Balatonu pěkné, 50 m od parcely. Bylo tu i několik českých a slovenských posádek, dost němců a holanďanů. K tomu koupání ještě: břeh je kamenitý, ale asi po 50 metrech od sebe jsou mola na sestup do vody přes tuto kamenitou pláž, která zasahuje asi pět metrů do vody. Pak je už všude jen písek a hlavně mělko, a to dost daleko od břehu – jak daleko nevím to jsme nezkoušeli. Při příjezdu bylo 2 dny poměrně větrno a vlny byly velké skoro jako u opravdového moře, však jsme všichni doslova vyřádili – zdar surfu. Ostatní dny už bylo slunečno a bezvětří, což změnilo Balaton v jedno obrovské azurové jezero. Jen na to pivo si zde nějak nemůžeme zvyknout. Jestli do tohoto kempu někdo pojedete, tak pozor, kemp je poměrně dlouhý, asi pět set metrů od recepce se až nacházejí parcely pro karavany a stany , přední část je věnována chatkám. Nejlepší je zastavit se na recepci, vzít si plánek volných parcel a poté vyrazit autem obhlédnout terén , nebo třeba na kole, a pak to teprve na recepci sepsat. My jsme šli bohužel pěšky a to je znát. V kempu lze zapůjčit sportovní náčiní, kola, šlapací traktůrky, motorky i rikši. Bohužel jsme přijeli zrovna v době, kdy se líhly jepice, čímž jich bylo jich všude plno. No, ale lepší než komáři, jepice alespoň nekousají. Ke konci návštěvy tohoto kempu jich bylo míň a míň.

Druhý den jsme vyrazili na koloběžkách kolem pláže (mimochodem jsou tu pěkné cyklostezky) směrem ke kotvišti jachet a kempu Lidó. Je to asi 4 km. Projížďka se vydařila, dali jsme si zde oběd, obhlédli jachty, děti nasbíraly škebličky a vyrazili jsme zpět. Jen na plánovaný výlet na poloostrov Tihany jsme se nedostali, protože bylo moc teplo a celá rodinná rada rozhodla, že další dny budou válecí – k Balatonu se to opravdu hodí, je tu krásně. Tak alespoň bude o důvod více se sem vrátit.

Je sobota, náš 8 den dovolené, a tak balíme, dopoledne odjíždíme a vyrážíme objet Balaton, kolem Hevízu , směr termální lázně Sarvar. Cesta ubíhala celkem svižně , očekávaná sobotní zácpa se nekonala. Jen provoz v protisměru byl o něco větší. Největší rozčarování bylo při příjezdu do kempu u lázní, kde nás nevpustili dovnitř z důvodu poledního klidu. Kemp otvírá ráno v 7:30 hod. a tzv. polední klid je od 12:00 do 14:30 hod. Proto si dejte pozor na příjezd a dobře si naplánujte cestu. Není zde odstavné parkoviště jako v Pápě a parkoviště není pro letní nápor turistů přizpůsobeno. Bylo plno. My jsme dorazili kolem 13:30 hod. , a tak jsme drze postavili našeho bydlíka do vjezdu kempu a zašli do nedaleké cukrárny na zmrzlinu. Zázemí v kempu je na vysoké úrovni. Jsou tu dvě sociální zařízení. Jedno umístěné v centru kempu, které se ale na zimu uzavírá a druhé na konci kempu při průchodu do lázní, které funguje celoročně. Stání v kempu je na parcelách vysypaných kamínkem, ohraničených zatím malým živým plotem. Na každé parcele je 16A přípojka, taktéž přípojka na vodu a odpad. Jen v tomto kempu chyběla nějaká místa se stínem, možná za pár let až místní stromky povyrostou. Kemp však patřil jednoznačně mezi nejdražší, které jsme navštívili během našeho putování, ale zase je v ceně volný vstup do termálních lázní až do 23:00 hodin a fitness a welness centrum. Kdykoli můžete z lázní odejít a zase se vracet zpět. Pro děti je tu spoustu vodních atrakcí, jak pro ty nejmenší, tak i pro ty větší. Dokonce tu funguje i školička pro nejmenší. Opravdu krásné termální lázně. V pondělí jsme se ještě zajeli podívat do centra města s cílem navštívit místní tržnici. Tu jsme nakonec našli nedaleko místního hradu, kde jsme nakoupili nezbytné suvenýry, ženské nějaký ten hadřík a my chlapi samozřejmě uzené a klobásy.

V úterý, 10 den přejíždíme dopoledne do Čech a tím se definitivně loučíme se s Maďarskem. Moc se nám tu líbilo a rádi se sem opět vrátíme. Přesvědčili jsme se že kempy v porovnání s našimi jsou laciné, mají lepší zázemí i služby pro turisty. Jak říkám, za malý peníz zde máš luxus.

Naše cesta ještě pokračovala do kempu Olšovec v Jedovnici, s cílem navštívit Dynopark ve Vyškově a přiblížit se k domovu. Dětem i nám se zde velmi líbilo. V pátek jsme nemohli odmítnout pozvání Macháčků na písník Gigant u Čeperky - Pardubice. Zde jsme zůstali až do neděle, příjemně si popovídali s přáteli a dopoledne plni zážitků z naší 14 denní cesty jsme se odpočatí, ale přesto trochu unavení vrátili domů.

Ještě slíbené ceny kempů: cena vždy za 2 dospělé, 2 děti, parcela, elektřina, auto, karavan / 1 noc

Thermalcamping Pápa: 857,- Kč

Vadvirág – Balatonszemes : 825,- Kč

Thermal Camping Sarvár : 1.574,- Kč – v ceně celodenní vstup do lázní pro všechny

Autocamp Olšovec : 360,- Kč

pro FOTA klikněte na obrázek: