Je zde třeba dávat pozor, jeden bezohledný řidič osobáku vytlačil Irenu až na krajnici, kde padla k zemi a přivodila si silniční lišej. Je to ale statečná holka a i přez toto nepříjemné blízké seznámení se s asfaltem, pokračovala v cestě.

Kam se vydat necelý týden před dovolenou? Někam, kde se dá na kolech. Zvažovali jsme i Úpění, ale po téměř celodenním pátečním dešti, jsme zvolili okolí Prahy s možností nechat naši soupravu u restaurace U Kapalínů v Sobíně. V pátek již docela pozdě v noci jsme dorazili na místo, jakmile jsme zaparkovali, přestalo pršet a již nezapršelo! Paráda, to se nám líbí.

Ráno vypadá dobře, balíme si s sebou něco ke sváče a vyrážíme. Cesta je dobře značená, projíždíme sídlištěm Stodůlky, mimochodem se spoustou zeleně a dětských hřišť. Řeporyje, Ořech, cesta je ale dost frekventovaná i v sobotu dopoledne, jezdí zde dost náklaďáků do povrchových dolů u Mořiny pro štěrk. Je zde třeba dávat pozor, jeden bezohledný řidič osobáku vytlačil Irenu až na krajnici, kde padla k zemi a přivodila si silniční lišej. Je to ale statečná holka a i přez toto nepříjemné blízké seznámení se s asfaltem, pokračovala v cestě.

A jsme v Americe, tedy bývalému lomu, zvanému Amerika. Je zde docela živo, později zjišťujeme proč. Česká televize zde natáčí nějakou novou pohádku. Cesta okolo je hodně zarostlá křovím, jak hrad v Šípkové Růžence, to nás ale neodradí od pokračování. Z výšky hledíme dolů do hloubky na filmaře, snažíme se rozeznat nějaké tváře, ale je to moc daleko. No nic, počkáme si na televizní uvedení. Děláme pár fotek, párkrát šlápneme do pedálů a jsme v Mexicu. Další lom, kde se v minulosti těžil štěrk a to tvrdou a těžkou prací odsouzených minulým režimem.
Průjezd lesem, polem a loukou a již na nás vykukuje hrad hradů Karlštejn. Sjíždíme dolů do údolí a jsme ve stejnojmenném městečku, plném krámků a obchůdku se všelijakým zbožím a sortimentem. Kde ti lidé bydlí, dyž jsou z jejich domků samé obchůdky? Jsme dole u řeky Berounky. Vydáváme se po proudu a těšíme se na oběd v kempu na ostrově v Zadní Třebáni. Jsme tam, ale ouha, hospoda je plná a pingl nás odmítá obsloužit, mají zde prý akci. Z oběda nic nebude, tak vybalujeme obložené housky a je to!

Cesta podél řeky vede po náspu proti velké vodě. Je to parádní cyklostezka, projíždějící Řevnicema, podél zámku Dobřichovice, dále na Černošice a polní cestou vjíždíme do Radotína. Je zde spousta lidí, mají tu svoji neckyádu. Na chvíli zastavujeme a vedeme kola, neboť se davem lidí po úzké cyklotrase nedá projet. Irena se stává objektem pozornosti svojí červenou, odřenou bradou.

Praha se blíží, v povzdálí vidíme Zbraslavský zámek, podjíždíme nový dálniční most, po krásné cyklostezce míjíme Chuchli a pod Barrandovskou skálou již vidíme Vyšehrad. Tam však nejedeme, uhýbáme vlevo do Prokopského údolí. Proti toku potoka mírně stoupáme klidovou oázou tohoto parku a již je vidět na kopci řeporyjské sídliště. Zde je třeba zařadit lehký převod a vystoupat vzhůru. Odřené Ireně již docházejí síly, ale i tento kopec úspěšně zvládá! Jsme nahoře a již si to šněrujeme podél pražského okruhu do Zličína a Sobína.

Jsme doma. Tedy u karavanu, v nohách 83 kilometry, v žaludku uklizeno a děsná chuť na něco dobrého! Omýváme prach silnic a cest, Irča si odborně ošetřuje svá hrubou silnicí způsobená zranění a jde se na večeři. Co si dáme? Jídelníček plný skvěle znějících jídel. S Tomem si dáváme vozovouhradbu, Irena nějaký stejk. Museli jsme vypadat hodně hladově, na oválných talířích jsou porce, které snad ani není možné sníst. Vepřový řízek, kuřecí řízek, smažený sýr, bramboráčky a zeleninová obloha. Pozor, to je jen jedna porce, to není pro všechny dohromady!!! No nadlábli jsme se, napili jsme se, i jsme zaplatili a šli se trochu natáhnout do karavanu. Po osmé jsme se chtěli s Tomem dívat v hospodě na fotbal, nic z toho nebylo, usnuli jsme jak mimina a vzbudili se až ráno.
Sobota se móc vydařila, počasí velice příjemné, cesta až na těch pár kilometrů se silnějším provozem krásná. Potkali jsme dost cyklistů, spoustu turistů a podél Berounky mraky rybářů. Bylo jich snad více než těch ryb v řece. Asi je pouštějí, aby měli zase co chytat.

Pokud budete chtít tento kraj navštívít, rozhodně se domluvte s majitelem této příjemné restaurace, s příjemným personálem, vynikající kuchyní a zakotvěte na tomto parkovišti. Odtud pak můžete podniknout výlety a výjezdy do okolí. Nám se tu moc líbilo!

Tak zase někdy......
Zdeněk a Irena Lbc, tentokrát i se synem Tomášem.