V pátek večer jsem to vzal z hokny přes „dvorní osvěžovnu“ a dorazil jsem domů za tmy v povznesené náladě, ale s přesvědčením, že „kua“, zítra se někam musí jet! Jak jinak, doma se se mnou nebavily ani nohy od kredence, natož „moje občanka“. Zalezl jsem do betle a s myšlenkami na krásně strávený víkend jsem usnul sladkým spánkem opilce.

… vetřel do společnosti Caravan24.cz.

Jak již mnozí zjistili, zaregistroval jsem se u „Caravan24.cz“. Chvíli jsem si tak jenom pročítal, prohlížel, prostě jenom „brouzdal na netu“. Občas mne něco zaujalo, občas ne … celkem normální stav!

Jak jsem byl psal minule, jsem individuum se širokými zájmy. A z toho vyplývajícími problémy! Problémy spočívajícími v tom, že nejsem schopen se rozhodnout včas, kdy a kam a za jakým cílem.

V zimě je to celkem jednoduché – na lyže! Pak zůstává pouze a jedině problém - „kam na ty lyže“. To se dá zvládnout …

Ale co v létě? Nebo přesněji v „předletí“ (pozn.autora – v tom počasí, kterým nás matička Příroda obdařuje právě nyní!) a nebo na podzim. Ale ten je ještě daleko ….

Popadlo mne „cestovalo“. Prostě jsem chtěl někam vypadnout, ale nebylo mi jasné, co vlastně chci. Jachtařskou sezónu už jsme zahájili (i když ne zrovna slavně), a byla doba „potlachu Caravan-dvoutuctu“ v Safari ve Dvoře Králové. „Jachtadlo“ zůstalo ještě od minule naložené v bydlíkovi, ale počasí nic moc! Prostě na máchání se ve vodě, i když v neoprénu, to prostě nebylo. Ale co kdyby? Co kdyby Oskar vylezl? To bych si pak asi nafackoval, kdybych byl někde „na suchu“ v nějakým „blbým kempu“! V pátek večer jsem to vzal z hokny přes „dvorní osvěžovnu“ a dorazil jsem domů za tmy v povznesené náladě, ale s přesvědčením, že „kua“, zítra se někam musí jet! Jak jinak, doma se se mnou nebavily ani nohy od kredence, natož „moje občanka“. Zalezl jsem do betle a s myšlenkami na krásně strávený víkend jsem usnul sladkým spánkem opilce.

Ale to ráno! Né, nebyli permoníci (vím, kdy mám dost – viz dále). „Občanka“ ráno vychrupovala. Tak jsem se věnoval jejím povinnostem. Třískal jsem s nádobím v domnění, že jí probudím (cpal jsem to svinstvo do myčky), prostě jsem byl cíleně dost hlučný. Dokonce jsem uklohnil i snídani a poskytnul „modré z nebe“ (snídaně do postele), ale s milostivou to ani nehnulo! Změnil jsem taktiku! Namlel jsem kafe, nadusal cedníček v presovadle a doufal jsem, že vůně „kávy od žida“ zabere. Nemýlil jsem se! Vylezla. Asi jsem byl nepříjemnej (i muži mají své dny), brblal jsem jako starej papiňák, že se válí v pelechu, když „bychne mohli někam vyrazit“. Vyslechl jsem si starou pohádku „O Smradlavým, Wožralým a … (na toho třetího už si nějak nemůžu vzpomenout)“. Prostě „Úďo, napusto noumáuní“ dialog (spíš tedy monolog) mezi manželi po více jak třiceti letech od vyslovení onoho „osudného jednoslabičného slova“. Poslouchal jsem kecy typu: „nic neřekneš“, „chlastáš jako duha“, „děláš si co chceš“, a …. Má to cenu všechno citovat? Nemá! Stejně bych si na všechno nevzpomněl, protože „nic neřeknu“, „chlastám jako duha“ a „dělám si co chci“.

Když přešla „bouřka“ (pozn.autora: - venku svítilo sluníčko) a když došly argumenty (letos obdivuhodně brzy), začalo se balit. No – nebylo co, bo od posledně jsme ještě nevybalili. Kecám! Lyže už se z bydlíka dostaly „až na schody“, tedy na schody k jejich „letnímu bytu“ (rozuměj schody na půdu). Ostatně – léto ještě není, tak mají asi času dost, ale moc se jim nechce … Prostě, nabral se proviant a nastoupili jsme. Nastartoval jsem a byl jsem pravil: „Tak mámo, kam pojedeme?“. Byl jsem poučen (po kolikáté už?), že si stejně dělám co chci a že je jí to jedno. Dal jsem k dispozici dvě destinace. Novomlýnskou vodu a nebo sraz „Dvoutuctových karavanistů“. Bylo jí to fuk. Tak jsem zavelel, že se jede na Safari, neb „Mlejny“ máme za bukem a můžeme tam jet kdykolivěk.

Kopnul jsem do vrtule a jelo se. Po cestě Kuks – „spáchali jsme si kulturní zážitek“ a do Dvora jsme dorazili v podvečer. A nastal problém. Drobnej. Nechal jsem doma taháky. Jediný, co jsem si pamatoval bylo: „Velký muž s malým …. autem přeci“ (nebo jak to tam Habásek prezentuje). Habáska jsem si pamatoval, neb jeho prostřednictvím jsme přišli ke „komárobijci“ – nejdůležitější to části výbavy karavanu! Tak jsme vyrazili hledat „velkého“ (chlapa) s „malým“ (autem). Našli! Na první pokus! Habásek je totiž osoba, která popírá fyzikální zákony! Opravdu! Nechápu, jak se svou (postavou) a svou (manželkou) a svou (fenečkou) můžou všichni vejít do tak mrňavýho povozu! Ponechám fyzikální zákony a zákonitosti jiným. Přivítání bylo „sérdečné“, za chvíli jsme byli jako staří známí. Pokecali jsme o všem možném, pochlubili jsme se svými hračkami (pozn.autora: auty – aby nedošlo k nějaké nechtěné záměně). Byli jsme pozváni „ke kulatému stolu“ (i když se skládal z několika donesených skládacích stolíků kempinkové výbavy – a jak jinak – všechny stolky byly hranaté). Skočili jsme pro proviant, donesli si sesle a začalo se kolektivně kecat o všem možném.

O všem možném vztahujícím se k nám všem společnému. Při tom se (jak jinak) popíjelo. S Habáskem jsme načali u představování hračiček sedmičku Ferneta, a já jí tam dorazil. Jak jsem byl již dříve pravil, vím, kdy mám dost. Co bylo dál nevím. Včas jsem se odebral, dříve tomu, než by došlo k potupě osobnosti mé … Kdy došla moje „Občanka“ vůbec netuším. Prý ve tři. Ráno jsem se probudil v pelechu (ve svém vlastním) a permoníci měli taky volno – prostě pohoda. Občankou cloumala zima a vyžádala si můj zahřátý spacák. Byl jí poskytnut (podotýkám bezúplatně). Naopak, já jsem projevil snahu o uplácení. Vyrobil jsem (letos už podruhé) ono kýžené „modré z nebe“, ale bylo odmítnuto. Nechal jsem je tam. Obě. Občanku s opicí i s tím kýženým „modrým z nebe“ a vyrazil jsem „na místo činů včerejších“. S mírnými obavami, co se o sobě (zase) dozvím. Nedozvěděl jsem se nic! Naštěstí! Naopak, posádky byly v dobrém rozmaru a pokračovali jsme v debatě tam, kde jsem ji já včera opustil, resp. tam, kde jsem si ještě pamatoval. Docela se za sebe stydím, že jsem se takhle uvedl v tak sympatické a milé společnosti, ale mohlo být i hůř! A to tady opravdu, ale opravdu nechci nijak rozebírat! …. J

Někteří již balili, odjížděli a naše řady řídly.

Byla neděle. Dnes je pondělí. Tedy „… včera neděle byla …“ a „… byl pěkný jarní den a venku zpíval kos ...“ … Prostě paráda! Bylo to nádcherný!

… no a tak jsem se vetřel do Caravan24.cz …

Hatiti (Kamil)

PS: „Hatiti, ti mají tíbrné ťapky“ … (bydlík je červenej s bílým pruhem – prostě Hasiči)