Ahoj přátelé, kamarádi,
čekal jsem zda nejlepší z nás ve slohových pracech, Olga Liška, popíše pro nás, co byli i pro ty co nebyli, jak to vypadalo na výjezdu 2.-4.11. na ranči Vomůrš u nás v Sulovicích.
Začalo to velice nevině kdy Mirek (fun) vypsal „Napadá-li vás, kam vyjet na tento víkend, podělte se s námi o své nápady!“ Reakce byly různé od návrhu (bobíka) vyjet za teplou vodou, přes návrhy jet do Jeseníků, nebo severních Čech do kempu pod císařem, na Rozkoš a romantickou procházku Babičinným údolím, Roman že vyrazí do Zákoutí, ostatní, že budou pracovat nebo jezdit po návštěvách příbuzných a ctít památku zesnulých.

Ahoj přátelé, kamarádi,
čekal jsem zda nejlepší z nás ve slohových pracech, Olga Liška, popíše pro nás, co byli i pro ty co nebyli, jak to vypadalo na výjezdu 2.-4.11. na ranči Vomůrš u nás v Sulovicích.

Začalo to velice nevině kdy Mirek (fun) vypsal „Napadá-li vás, kam vyjet na tento víkend, podělte se s námi o své nápady!“ Reakce byly různé od návrhu (bobíka) vyjet za teplou vodou, přes návrhy jet do Jeseníků, nebo severních Čech do kempu pod císařem, na Rozkoš a romantickou procházku Babičinným údolím, Roman že vyrazí do Zákoutí, ostatní, že budou pracovat nebo jezdit po návštěvách příbuzných a ctít památku zesnulých.

I my jsme měli být v práci.
Ve čtvrtek jsme z organizačních důvodů přeházeli směny a na nás vyšlo na tento víkend volno. To nás vedlo se Stáničkou k vypsání výjezdu u nás doma na našem malém ranči, který nazýváme Vomůrš. Jsme zvyklí pořádat u nás různé akce a tak proč ne, vždyť podle sledování návrhů přijede (když někdo přijede, tak maximálně 3 posádky).

Sledování webu, jak se mnění návrhy bylo potěšující a zárověň stresující, jak se k nám všichni vejdou a jak to vůbec všechno zvládnem. Vím a jsem si vědom, že karavanista je soběstačný tvor a nepotřebuje v zásadě nic jiného, než plac z kterého ho nikdo nevyhání. Ale přeci jen postavili jsme se do role hostitelů.
Výjezd byl vypsán, kostky vrženy a už jen se sejít. Šárka v dobrém a správném práskla, že 2.11. mám narozky a tak to podpořilo důvod co nejvíce se předvést.

S udáním data narození v profilu a přibližného bydliště registrovaných já osobně souhlasím a v dosti případech mě mrzí, že nevím, s jak věkově starým parťákem si dopisuji a od kud je. Já nemusím znát přesný datum, stačí rok, nemusím znát přesnou adresu (možná je to i nebezpečné) ale vědět, jak to ten s kým chci vyjet, má daleko mě dost často zajímá.

Je tu pátek odpoledne, nám se nedaří utéci z práce, jak jsem si myslel a dostávám první telefonát „tatííí je tu strašně velké obytné auto co mám dělat“ volala dcera Pavlínka. „Pust je ke kopci a řekni, že jsme za dvacet minut doma“. Jako první přijeli doktorovi, po chvilce Bobik a pak Tom s rodinou a kamarádem, čerstvě zaregistrovaným Slávkem se svou ženou a dětmi, těsně po nich Machajdovi, Michal a Jitka s dcerkou a hned na to Lišáci s liščaty, Břéťa s rodinou, i Roman z Pardubic a Miru 3. Všichni se bez problémů vešli a zabydleli. Večer jsme poseděli, v místnosti zvaná chlastárna a bylo si o čem povídat a vyprávět. Děti jsme k jejich velké radosti nahnahli do teplého bazénu a pak šupem spát. Po půlnoci přijeli Mirek s Šárkou a svými spícími dcerami. Pro dnešní den jsme byli kompletní. Spát se šlo poměrně brzy, mezi třetí a čtvrtou hodinou raní.

V sobotu jsem vstal něco po sedmé a chtěje všechny překvapit jdu vařit polévku (Stánička jela s vnukem na hokejový trénink). Byl jsem překvapen, že už jsou všichni (skoro všichni) vzhůru. Tak překvapení není tím pravým, ale stejně polévka přišla vhod a ocucávání kachních krků doplňovalo ranní atmosféru. Děti i dospělí unešeni přítulností a ochočeností oveček, daňků a kachen vše s radostí krmili. Dětem jsme odkryli trampolínu, která slavila neskutečný úspěch u dětí a my mezitím připravovat pruty na rybářské závody. Snad každé dítě si zkusilo jak zacházet s prutem. Bohužel krmení kachen na rybníku, zároveň nakrmilo ryby a mi si jen představovali, jak leží přežrány na dně a nemají zájem o naše návnady. Po obědě se větší část návštěvníků vydala na procházku na kopce Železných hor, odkud je krásný výhled do Polabské nížiny na Kutnou Horu, Čáslav a Kolín. Navečer ještě dorazili Uknajovi , Vorlovi, Jirka s Janou (zaregistrovaní jako lachovi) a PLAFci, kteří bydlí nedaleko. Večer jsme zase děti prohnali bazénem, ale tentokrát je nenutili jít spát, bylo poměrně teplo. Grilovalo se a udilo, pilo a jedlo.

Bylo mi malinko divné jak nikdo i přes informace od Šárky o mých narozeninách mi nepřeje vše nej a hodně zdraví. Malinko jsem něco tušil ale nikdo, ani má žena neprozradil, co se chystá. Kolem osmé hodiny mě Bobik poslal do chléva s větou „dřív jak za čtvrt hodiny nechoď“. Poslechl jsem, a když pro mě přišel a dovedl mě do chlastárny, seděli tam dva kytaristi a zpěvačka. Bobik pronesl uvodní blahopřejou řeč a po průvodu blahopřejících přátel mi byla hrána píseň patřící na ranč, „jak dupou králíci“ doplněnu o taneční kreace patřící k tomuto hitu. Potom nám byla se Stáničkou zahrána píseň, „když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap“ a to mou ženu dojalo k pláči. Kapela hrála dlouho do noci, já tipuji, že se loučili něco kolem třetí hodiny ranní. Kapela hrála výborně. Po odjezdu kapely jsme ještě tančili při muzice reprodukované, jedli a pili. Někteří z nás šli spát kolem půl šesté ráno.

Co dodat byli to nejhezčí narozeniny, které jsem kdy zažil, umocněny dobrými přáteli a novou partou lidí vyznávající stejný životní styl, kdy ani pomalu nevíme kdo čím je jaké má poměry (proč také)a to je to co lidi nutí bavit se o jiných hodnotách než o hodnotách nízkých, které jsou zárodkem závisti a nevraživosti.
V neděli se postupně všichni loučili a odjížděli k svým domovům vstříc novému pracovnímu týdnu a novým výjezdům a srazům. Věřím, že tento výjezd se líbil a budou na něj hezké vzpomínky. Nám se Stáničkou se líbil moc.

Děkujeme