Tak jsme se rozhodli, že si zase zajedeme do nejkrásnější oblasti Evropy Skandinávie.

Tak jsme se rozhodli, že si zase zajedeme do nejkrásnější oblasti Evropy Skandinávie. A to podobnou cestou, jak jsme jeli před desíti lety. Neobjednávali jsme žádné lístky na trajekt, cesta neměla přísná pravidla. Vyjeli jsme v pátek 17.7.2009 z Ostravy směr Polsko. Vše probíhalo v poklidu, obdivujeme nové krásné polské cesty, když za Katovicemi Jirkovi vybuchla zadní pneumatika. Rána jak z děla, štěstí, že se nedostal do smyku.

Po zastavení u okraji cesty zjišťujeme škody. Z pneumatiky cucky, disk vydržel, ale když to bouchlo rozbilo to plastový kryt kola do auta. Po pracné výměně gumy pomoci dvou zvedáků pokračujeme směr Czestochowá. Tam se zase mi uvolňuje šroub na alternátoru a ten rachotí o ventilátor. Nacházíme parkoviště a v odpoledním vedru opravujeme. Je tam jemný závit a takovou matku nemám, tak tam dáváme hliníkovou matku.

Dojedeme k jedné benzínové pumpě s odpočívadlem a jdeme spát. Další den se nám podaří koupit novou pneumatiku za dobrou cenu a jedeme směr Litva. Odpoledne jsme u Wigierskiho parku národového, kde vjíždíme do soukromého kempu a jdeme se koupat do průzračných jezer.Večer testujeme nový plynový gril, je výborný, skladný, rychlý. Pravidlo nestůj pod šiškovými stromy, pár nám jich v noci spadlo na auto a budilo.

Další den bez problémů odjíždíme směr Litva, konečně bez hranic, pamatujeme si na peripetie na hranicích. Jedeme směr Hora Křížů. Po příjezdu čteme, kdo tu všechno byl, no kromě nás asi celý svět. Na to náboženství moc nejsme, tak nezaujatě pozorujeme a koukáme na tisíce a tisíce křížů různých velikostí. Jedeme dál směr Lotyšsko, kde nás před pomyslnou hranicí překvapí bouře a déšť, který nás provází až do Rigy, kde jsou povodně. Zajíždíme k nové televizní věži, kde na rozsáhlém parkovišti nocujeme. Ráno si letmo prohlédneme Rigu, co se za pár let, co jsme tu nebyli změnilo. Všude samé nablýskané auta, opravené domy, nové stavby, nové cesty. Velká změna. Nakupujeme ještě na tržnici

kuřátka na snídani do vaječiny. Jedeme dál směr Tallin. Vjíždíme do Estonska a tam je cítit obrovská změna, tam musely proudit investice z celého světa. Stánky, které byly podél cest s šašliky, nahradily hotely a motely. Největší změna byla v Tallinu, nové budovy, obchodní domy, mosty silnice, prostě Evropa se musí ztratit. Stojíme u terminálu trajektu a jdeme koupit lodní lístek. Právě nám ujíždí poslední trajekt do Helsinek, tak kupujeme za 2000 Kč za auto do 6. metrů a dvě osoby na příští ráno.

Jdeme si prohlédnout město. Opravdu zíráme na ty vložené investice, lidé krásně oblečení, žádní nepříspusobiví občané, všude čisto.

Ráno v 8 hod. Viking Line a za 2,5 hodiny jsme v Helsinkách. Prohlížíme si jen tak zběžně město, tady stále vládnou polské jahody, které jsou na každém kroku za dobrou cenu a už se tady objevili Vietnamci se stánky s rychlým občerstvením. Ochutnáváme ryby, jsou úžasné. Ve Finsku jsme už byli a ta Finská rovina není až tak zajímavá, tentokrát si vybíráme cestu kolem Ruské hranice Karélii. Jedeme směr Cappenranta, večer stavíme na krásném parkovišti u jezera, zkoušíme chytat ryby, pijeme sovětskoje igristoje a koupeme se, voda teplá.

Pokračujeme na největší dřevěný kostel na světě v Kerimäki. Právě se opravuje, je to úžasná stavba, strašně vysoká a nás techniky překvapuje v kostele několik kamen a jejich tak odhadem 20 až 30 metrů dlouhé odtahové roury. No to musí být strašný hukot, to určitě neslyší od faráře ani slovo !

Jinak žádné výzdoby, jak jsme zvyklí doma. Venku památníky bojů proti Rusům. A jedeme dál národní park Koli. Opět nocujeme u krásného jezera, kde je spoustu lodí, zkouším chytat ryby a nic, raději jsem zašel trochu po břehu nasbíral zdravé hřiby kozáky a ráno je zase vaječina s hřibami. Přijíždíme do národního parku Koli a od parkoviště nastupujeme zdarma do lanovky a vyjíždíme na horu, pro nás na kopeček 300 metrů vysoký. Odtamtud je nádherný výhled na jezera, ostrovy. Finové obdivují výhled a každý fotí a fotí. Procházíme si národní park, který je také obrovské středisko zimních sportu s lanovkami a ostatním vybavením.

Ještě shlédneme dům jednoho Ruského zbohatlíka, který si chtěl postavit ve Finsku palác.

Po cestě po vesnicích vidíme málem u každého domu saunu s výskokem do jezera. Absolvujeme trajekt přes jezero zdarma. Nepřekvapily nás ani nápisy ve Finštině a Ruštině. U jednoho obchodního domu u pumpy děláme servis auta kompletně za 1 EU.

Večer jsme opět u jezera na krásné kose. Svítí krásně sluníčko, ženy klohní večeři a my chytáme ryby. Jak jsem odjížděl, tak jsem si v Ostravě u Vietnamců koupil prut+ naviják + podběrák vše za 390 Kč

Pak jsem byl u jednoho rybáře aby mě naučil chytat ryby, koukal se na vybavení a ptá se, co jsme za to dal. Já lžu 3000 Kč a on, no to není tak špatný ! Když jsem mu řekl cenu, tak padl do mdlob, naviják měl stejný ! Tak chytám a bere, vytáhnu rybu, za 15 minut další a další. Nakonec jsem chytil 4 ryby asi 20 cm, ale losos to nebyl. Pouštím je na svobodu a radši si dáváme trochu červeného vína.

Dnes máme po cestě Rovaniemi, polární kruh a sobí park. Vjíždíme do Rovaniemi a nepotkáváme človíčka. Prohlížíme si hlavní město Laponska, kde je pusto a prázdno, koukáme do kalendáře, je pátek po obědě. Asi tady vymřeli. Snad jsme potkali do desíti lidí za 2 hodiny. Jedeme do vesničky Santa Klause a tam je živo, tam se točí peníze, chcete se vyfotit s Klausem, se sobem s losem a na polárním kruhu, plať nic není nemožné. Posíláme si na vánoce pohledy, kupujeme suvenýry. Otáčíme vlevo a jedeme na Švédsko, na Nord Kapu jsme už byli. Je stále krásně teplo, žádní komáři, voda v jezerech teplá, tak po vyjetí směr Švédsko stavíme u jezer a koupáme se, ryby nechytáme, jen vlezeme do lesa zase samé hřiby, nesbíráme, nemáme vajíčka. Po cestě dáváme pozor jsme už hodně vysoko a na každém kroku jsou pasoucí sobi v příkopách.

Jedeme směr Kiruna, což je stejné jak naše Ostrava, ovšem bez exhalátů. Prohlížíme si město, zase pusto, asi jsou všichni na dovolené. Obrovská průmyslová zóna a obrovské haldy. Nabízejí nám exkurzi do podzemí autobusem. Mně stačí mých odfáraných 28 roků na Ostravských šachtách. Jedeme směr národní park Abisco ve Švédsku. Krásný národní park s horami, sněhem, vodopády, prudkou řekou, jezerem a vším možným. Nahoru se jede lanovkou a nesmí se ta se psem, ti tady mají speciální parkoviště. Je vidět úžasná Laponská brána a hory s věčným sněhem. Je to nádhera.

Na parkovišti pozorujeme, jak vrabci nám sundávají z aut hmyz, dělají na auta úplně nálety, mají jídla co hrdlo ráčí. Večer stojíme na parkovišti u jezera, jdu na chvíli chytat, ale myslím, že se to ryby dozvěděly, tak balím. Jirka na večeři dělá guláš s knedlíkem, který můžu jíst každý den a k tomu jak jinak než dobře vychlazené české pivo. Večer si pouštíme film Kdyby tisíc klarinetů, který moje žena může vidět tak jak já guláš ! Ráno startujeme směr Narvik Norsko. Projíždíme konečně hornatou krajinou s krásnými horskými chatami.

Jsme v Narviku a jdeme měnit peníze, potřebujeme Norské koruny a jdeme kupovat, hlavně vajíčka už se nám stýská po hřibové vaječině. Tankujeme u pumpy, trochu kontroluji spotřebu 11 litrů na 100 km. Jedeme směrem na Mo i Rana a začíná pršet. Tady si chceme prohlédnout jeskyni v mramorech, kde voda vyplavila proplástek mezi dvěma vrstvami. Jeskyně se jmenuje Grönlingrotta a jak čteme na parkovišti je i osvětlená. Dřív musel každý mít svou baterku a převlečení. Vstupujeme do jeskyně celkem velkým vchodem a prostornýma chodbami. Nad hlavou nám vedou dva dráty na nich nadrátované žárovky v objímkách. Přesně jak v Rusku v městských lázních. Ptám se na jaké napětí to je, samozřejmě, že na 230 voltů. Sáhni si na drát a nesou tě. Jako elektro technik mám z toho moc smíšené pocity. Oni to berou s úsměvem. Jeskyně nic moc, mramor moc rozpustný není, ale byly tam krásné hrnce a jiné geologické útvary.

Nacházíme krásné místo u řeky a vodopádů, celou noc nám prší. Ráno vaječiny s hřibami, hřiby čerstvé 10 minut po sběru. Jedeme směr Trondheim, vlivem deště se ochladilo, v noci se výborně spí, ráno na zahřátí používáme rum. Jedeme na klasickou cestu cestovek na Trollvegen. Začínáme častěji přejíždět přes fjordy trajekty, kde cena je přijatelná, jak kde od 60 do 120 norských korun. Oblast Trollvegenu se od posledka změnila, nahoře, kde bylo pár stánků, stojí jeřáby, staví se domy, jen ta voda z ledovců je původní. Ale krajina je stále krásná a je se na co koukat, ty scenérie jsou nádherné. Pokračujeme směr Geiranger, opět nám začíná pršet. Parkujeme u nádherného jezera u skal a prší cenou noc. Na večeři dělám Slovenské halušky s pravým špekem. Večer se koukáme na video, jak jsme tady byli před pár lety, hlavně byly naše děti mladší a my krásnější.

Pokračujeme směr Geiranger, z pod nepromokavé bundy se koukáme na vodopády a radši navštěvujeme obchod se suvenýry. Jedeme na Dalsnibu. Cesta mokrá a blátivá, ale nahoře asfaltové parkoviště a vedle chata napájená voltaickými panely. Teda doba jde dopředu. Konečně slušné počasí a koukáme po okolních vrcholech z výšky 1500 metrů a brouzdáme se ve sněhu. Sjíždíme dolů a pokračujeme směr národní park Jostedalsbreen na ledovec. Čekáme před tunelem, až vyjdou ven ovce, které olizují cestu. Radši stavíme a děláme oběd. Ovce přicházejí až k nám a žebrají o pamlsky. Likvidujeme všechny námi neoblíbené potraviny. Začíná opět déšť a my jedeme k ledovci. Oblékáme to nejlepší co máme a jdeme pod ledovec. Prší a prší. Nic z vycházky není, jsme sami, ostatní jsou schovaní v restauracích. Déšť byl tak vytrvalý, že moje goretexová bunda je promočena. Sjedeme od ledovce k jezeru na malebné parkoviště a dnes poprvé topíme a sušíme oblečení. Dnes se vypilo trochu více rumu s kolou, doufám, že nám zásoby vyjdou.

Ráno jiný den, sluníčko, krása. Na parkovišti je zařízení na servis obytňáků, provádíme servis a jedeme směr Flam. Přijedeme k pumpě, Jirka natankuje a už nenastartuje.Vytahuji měřící přístroj a zjišťuji, že se mu porouchala spínací skříňka. Řešíme to tak, že na dráty zacínujeme druhý vypínač a jedeme dál. Projíždíme samými tunely a pak mosty a zase tunely. No konečně Flam. Pokouším se v moři chytat ryby a jak jsem předem říkal, ryby už někdo informoval, že přijedu, nic ani ťuk. Jdeme spát.

Ráno se jedeme projet legendární vlakovou trasou Flam – Myrdal, kde na trase 20km je asi 20 tunelů a vláček vyjede do výšky asi 700 metrů. Po cestě je několik zastávek, moc vodopádů, skály, dravé řeky. Člověk přebíhá z jedné strany vagonu na druhou, aby mu nic neušlo. Nahoře ve stanici Myrdal si může člověk zapůjčit kolo a sjet to do výchozí stanice. Vše to stálo to na osobu 330 Nk.

Odpoledne pokračujeme do Bergenu, původního hlavního města Norska. Zde je krásná stará městská část z hanzovními domy. Přecházíme také tržnici, kde jsou k prodeji krásné kožešiny hlavně z lišek a vlků. Tady asi zelené poslali na dovolenou !

Dáváme si aspoň chutné pečené ryby a kraby. Začíná pršet tak se přemisťujeme do obytných aut a jedeme na trajekt směr Stavanger. Nacházíme krásné lesní parkoviště, parkujeme.  Dnes jsme už 18. den na cestách. Prozatím vše v pořádku, auta šlapou jak hodinky, zásoby jídla máme dostatek, jen nám stále chybí vajíčka do vaječiny s hřibami. Prostě, kde vlezeme do lesa, tam rostou hřiby a my je máme tak strašně rádi, já bych je jedl od rána do večera.

Ráno po výjezdu jedeme prvním tunelem pod mořem, sjedeme do 260 metrů po úroveň moře a pak zase zpět, měli jsme trochu strach. Pak se naloďujeme na trajekt a jedeme směr Stavanger. Nakoupení nezbytných zásob, hlavně vajíček a jedeme na trajekt směr Prikestolen. Po cestě nás zmámilo jedno krásné jezero. Je krásně, svítí sluníčko a my hop do vody. A pak ta smůla, Jirka šel se jen trošku podívat do lesa. Těch hřibů, co přinesl, se nedá popsat, já tam raději už nejdu. Pokračujeme na parkoviště Priekestolen, kde večer děláme skvělou večeři, vaječinu s hřibami ! Jdeme spát, ráno budeme brzy vstávat.

Ráno už v 7 hodin odcházíme na turu, sem tam vidíme človíčka, vlastně jdeme sami. Je krásně, modrá obloha a sluníčko krásně hřeje. Za 2 hodiny klidné chůze jsme na tom úžasném kvádru, který vyrostl z fjordu. J vysoký cca 600 metrů a je z něj úžasný pohled. Někteří mají strach z výšek a plazí se po něm. V 10 hodin už jsme vyfocení a pokocháni útvarem a scházíme dolů. A teď proti nám jdou hordy lidí a průvody se spíše zvětšují. Po cestě se kocháme krásnými hřiby, ale jsme v národním parku, tak je necháme být !

Po obědě se loučíme s překrásným národním parkem a jedeme směr Kristiandson, kde se nalodíme na nejdražší trajekt v Evropě směr Dánsko. Přespáváme na odstavném parkovišti a ráno bojujeme o lístky, dostali jsme se do rezervace, jestli bude místo. Místa bylo habaděj, ještě by tam vlezlo 10 takových aut. Ahoj krásné Norsko zase za dva roky. Přijíždíme za 3,5 hodiny do Dánska rovné jak placka, jedeme k moři, trochu se opálit. Počasí krásné, moře studené, takže 2 dny budou stačit. Pak už nudná cesta směr Hamburk, Berlín a směr Polsko. Tady nás překvapila 50 km Hitlerova dálnice, která ještě nebyla opravena, byl to opravdový tankodrom. Večer dojíždíme do Polské Opole, kde parkujeme u jezera. Večer jdeme do rybářské bašty a necháváme si ogrilovat pořádné ryby, neboť po cestě jsme nic na jídlo nechytili a gril jsme vezli zbytečně. Ochutnáváme jejich Zubrovku a slibujeme si, že za dva roky jedeme do Skandinávie znovu, snad už po desáté.

Ráno směr česká republika, Ostrava. Byli jsme na cestách 23 dnů, ujeli 7400km, spotřeba 11,1 litrů. Vypili jsme 3 litry rumu, pouze pro nutnou desinfekci, zapili jsme to šedesáti pivy a snědli spoustu dobrot. Nic zásadního se nám nepokazilo, nic nezničilo, jen se nám hodně stýská.

VASU.