Nahoře je hezký rozhled do okolí, měsíc svítí, sníh mi křupe pod nohama a na sjezdovce "rajtuje" rolba. Večer se přiblížil, tak si jdeme užívat karavanu.

Sedloňovické loučení s rokem 2009 a vítání roku 2010.

A máme zde konec roku 2009. Budeme sedět doma, nebo někam vyrazíme. Zima sice je, ale sníh zatím nikde. Máme dlouhé volno, tak by to chtělo něco vymyslet. Ale proč něco vymýšlet, máme zde přeci super stránky karavanistů (ty naše, samozřejmě!), a tak jen si vybrat. Maďarsko necháme na teplejší období, jedeme do Orlických hor, do Sedloňova! Sami jsme si to jednomyslně odhlasovali a můžeme balit.

Sbaleno máme na to tata a již v úterý ráno jedem, směr Hradec Králové. Je krásné mrazivé ráno, do toho svítí sluníčko a tak se ještě zastavujeme na hodinové procházce v kempu Stříbrný Rybník hned za Hradcem. Vcházíme do areálu a celý rybník obcházíme, všude je klid a ticho, po letním křiku dětí, hlasité hudbě a cákání teplé vody ani vidu, ani slechu... Odjíždíme, jedeme okolo Osady Vycházejícího slunce a písáku, pamatujete? Odehrála se tu prima letní akce! Projíždíme Třebechovicema pod Orebem, zastavujeme se v Dobrušce, zde se setkáváme s Kiminem z fóra a kupujeme držák na kola na oj karavanu. Kolem 14. hodiny jsme na místě v Sedloňově.

Jsme tu jako druzí, jeden telefonát Funovi a již hledáme starostu obce. Je ve svém úřadě, takže jsme ho našli raz dva. Když se dozvídá kdo jsme a co chceme, velice ochotně se nás ujímá a sděluje informace ohledně stání na obecním fotbalovém hřišti. V tuto dobu ještě zamrzlé a zasněžené. Stavíme našeho bydlíka před fotbalovou branku a záhy již taháme kabely pro připojení se na 220 voltů. Plynové topení již hučí a vyhřívá náš útulný interiér, satelitní anténa po chvíli ladění zachytává signál z vesmíru a uvelebuje se na střeše karavanu. Irena chystá něco na zub, já věším fotoaparát na krk a vyrážím na obhlídku lyžařského svahu. Je to kousek přes cestu. Šlapu pěšky, není to daleko, ale stále vzhůru. Lyže nemám, nelyžuji, takže mně čeká pěší cesta i dolů. Nahoře je hezký rozhled do okolí, měsíc svítí, sníh mi křupe pod nohama a na sjezdovce "rajtuje" rolba. Večer se přiblížil, tak si jdeme užívat karavanu.

Brzy ráno přijíždí hlavní organizátor silvestrovské akce Tom s Luckou a dcery. Zabydlují se hned vedle a po chvíli jdeme umístit směrovky na křižovatku, to aby některý z účastníků nezabloudil. Mezitím přijíždějí další a další známí i neznámí "bydlíkáři". Nakonec se nás sjelo 21 posádek, plus Dáša a Zdeněk jen autem.

Následuje příprava sálu, tedy tělocvičny v bývalé obecní škole. Stavíme stoly, přinášíme židle, no prostě chystáme si místečko pro Silvestrovské veselí. Večer je nás již poměrně hodně a jdeme tedy posedět do přichystané tělocvičny. Dospělí se baví, děti skotačí na žebřinách, je to přeci jen tělocvična. Známí potkávají známé, neznámí neznámé. Nakonec jsou si všichni známí! Ach ta paměť na jména, kdo je vlastně kdo? No nic, hlavně že si rozumíme a máme všichni společného koníčka. Caravan 24 cz. přeci! Že?

Počasí je škaredé, vůbec to nevypadá na konec prosince. Dopoledne jedeme na malý výlet do Nového Města nad Metují. Mlha stále visí nad krajem a po procházce městem jedeme zpět. V podvečer nás čeká hromadná procházka do lesa, k oboře s daňky. Díky mlze ale příliš vidět nejsou. No a večer to mohlo vypuknout. Scházíme se postupně ve "společenské" místnosti, každý přináší dobroty všeho druhu, jídla i pití je opravdu hodně. V průběhu silvestrovského večera je čas i na masky, děti se činily, ale ani dospělí nezůstali pozadu. Půlnoc se blíží, navzájem si přejeme a připíjíme, je čas na petardy a rachejtle! Odbíjí půlnoc! Opravdu, ve vsi je kostel, který odbíjí každou čtvrthodinu, ve dne v noci. Děti vydržely dlouho, ale přeci jen únava se již projevila. Vždyť byly přes den lyžovat a jsou v neustálém pohybu.

Prvního je dnem odpočinku a někteří již také odjíždějí ke svým domovům. Lyžaři lyžují, nelyžaři se procházejí. Irena si lebedí v karavanu, já jdu podél lesního potoka, který je vlastně náhonem a dělám poslední fotky tohoto týdne, zvláštního týdne, zvláštního tím, že začíná v roce 2009 a končí v roce následujícím.

Večer se ochlazuje a ráno je celé prostranství, včetně našich mobilních příbytků zasypáno bílou sněhovou přikrývkou. Konečně, zima je tady. Co na tom, že je vše omrzlé, zamrzlé a zasněžené, to přeci k zimě patří! Zapřaháme bydlíka, pár ochotných dlaní se opírá o jeho zadní část a pomáhá nám vyjet ze zamrzlého hřiště. Jsme na cestě, těch 5 dní uteklo jako voda v lesním náhonu, opět jsme potkali spoustu milých známých i neznámých tváří.

Přátelé, bylo nám s vámi fajn! Tomovi patří dík za výběr místa a vám ostatním, že jste vyměnili pohodlí domova a přijeli do Sedloňova. Těšíme se na setkání příští, při dalším výjezdu, který vzejde z těchto stránek o které se stará dnešní oslavenec Míra, řečený FUN.

Tak ahoj v roce 2010 a ať se nám všem daří naplňovat naše touhy a přání na cestách i necestách za poznáním a odpočinkem.

Z bílého Liberce zdraví Zdeněk a Irena.

Fotogalerie zde: