Zanecháváme stopy v čerstvém sněhu a pořizujeme několik obrázků bílého hradu.

Přiblížil se závěr roku, vánoce v dohledu, a tak si zajedeme načerpat předvánoční atmosféru do nedalekých Drážďan. Domluveno, rozhodnuto v pátek po práci vyrážíme. Na předpověď počasí nebereme ohledy, stejně jim to nikdy nevyjde, cesta je volná a bez sněhu.

Doprava na dálnici před Drážďanama pěkně zhoustla, ale my stejně záhy odbočujeme na centrum. Cestou přerovnáváme nádobí v bydlíku, silnice je ještě z dob NDR....... Přijíždíme ke STPL, ale ouha jen pro obytná auta. No nic, jedeme přes Labe na druhou stranu a jsme na dalším místě pro obytňáky. Je zde i parkování pro ostatní dopravní prostředky, takže spouštíme nožky karavanu na zem a již po chvíli jdeme do centra vánočního dění. Výzdoby a světel je všude požehnaně, ale střed města, to je jiný kafe! Mezi nádhernými stánky s přehršlí všeho možného, vánočního i nevánočního zboží se prodíráme již řídnoucími davy místních i přespolních návštěvníků, chtivých utrácet své těžce vydělané penízky. Postávají v hloučcích, popíjejí voňavý punč a cpou se místními dobrotami. Je již pozdě, tak jdeme spát. Znáte to, ranní ptáče dál doskáče..... (Jo ale víc "žere" a dřív "chcípne".)

Ráno si dáváme další rundu městem, ve dne to vše již vypadá jinak. Chybí ta krásná světla, hra barev a stínů.... Před polednem opouštíme již přeplněné město a míříme si to směr pohádkový zámek Moritzburg, vzdálený asi 10 kilometrů směr sever. Již jsme zde párkrát byli, ale tentokrát nás přilákala výstava věnovaná pohádkovému příběhu Tři oříšky pro Popelku. Škoda, že je zámek ze tří stran obklopen lešením a tak se nedají pořídit kloudné fotografie. Vcházíme do útrob spolu s davy dalších natěšených lidí. Je tu sice fronta, ale zvládlo se to v pohodě. Výstava mohla být sice obsáhlejší, ale i tak to stálo za to.

Sobota se chýlí k večeru a my se ještě musíme přesunout, pro změnu, jižním směrem k lázním Bad Schandau. Ráno se chceme jít podívat do skal Saského Švýcarska, uhýbáme tedy vzhůru do skal, stoupání 12% dává našemu tahounovi trochu víc zabrat, ale zvládá to se ctí. Parkujeme v městečku Hohnstein. Je pozdě, tak jdeme rovnou spinkat....

Ráno se probouzíme do sněhem pocukrovaného města. Všude bílo, čisto, klid, pohoda a zima. Krásná zima. Po snídani chceme jet do zmiňovaných skal, ale popojeli jsme jen o pár ulic a zastavujeme pod hradem na parkovišti přímo u vánočního stromu. Jdeme vzhůru, procházíme branou a dostáváme se na nádvoří hradu Hohnstein, stojícího na skalním masivu. Zanecháváme stopy v čerstvém sněhu a pořizujeme několik obrázků bílého hradu. Prohlídku skal si necháme na jindy, snad tam ještě chvíli postojí, a vracíme se do lázní Bad Schandau.

Parkujeme na výjezdu z města, pár desítek metrů od lázní. Krátká prohlídka centra a již se těšíme na teplou koupel. Dvě hoďky budou stačit. No, málem nestačily. Ireně se zalíbilo v relaxačním bazénu s hodně teplou vodou a příjemnou hudbou, která je nejlépe slyšet, pokud máme uši pod vodou. Vzhledem k tomu, že je voda slaná, tělo nadnáší a člověk může bez obav relaxovat.

Míříme domů, cestou ještě stavíme na Práchni, kde jsou známé čedičové "varhany". Opět fotíme a pak již opravdu rovnou za nosem k domovu.

Víkend byl opět velice krátký a velice rychle uplynul. Však to znáte, pokud se vám někde líbí, čas utíká velice, velice rychle. Pokud se vám bude chtít a máte rádi hezké prostředí, vyražte na cestu. Stojí to za to.

S vánočním pozdravem z Liberce zdraví Zdeněk a Irena.