3 931 - přesně tolik kilometrů jsme o letošní dovolené najezdili s naší soupravou pro jízdu a bydlení.

3 931 - přesně tolik kilometrů jsme o letošní dovolené najezdili s naší soupravou pro jízdu a bydlení. Kam jsme se vydali? Úplně jinam, než jsme se dlouho dopředu chystali. Maďarsko "padlo" a díky naší milované dceři, která měla být 1.7. v Basileji, jsme vyrazili na opačnou stranu. Jela s námi s tím, že ji po 5. společně strávených dnech v uvedeném městě vysadíme. Chtěla vidět Neuschwaistein a tak jsme jeli tímto směrem.

Ve čtvrtek večer jsme zadali potřebné parametry naší  vševědoucí navigaci a jelo se. První noc - Regensburg, žádné velké zdržování a ráno se jede dál, kolem poledne jsme v Brunnenu, stejný kemp jako vloni a dokonce stejná parcela. Počasí nic moc, ale krásný, nedaleký zámek v občasném slunci září a láká. Druhý den vyrážíme a tentokrát se dá zámek obejít soutěskou s řítícím se vodním tokem mezi skalisky.

Naše další cesta vede okolo Bodamského jezera až k rýnskému vodopádu ve městě Schaffhausen, úžasná podívaná na dravou vodní masu. 135metrů široký a 23 metrů vysoký vodopád vzbuzuje respekt. Ne ale pro každého, ke skále uprostřed jezdí lodě, vozící turisty, kteří pak stoupají po úzké cestě vzhůru na vrchol. Nedaleko vodopádu je i parkoviště, kde je možné zajet s bydlíky. Odpoledne přijíždíme do kempu u jezera Titisee v pohoří Schwarzwald. Krásné místo, ale málo času. Musíme dále, ráno přes Freiburg do Francouzského Colmaru, moc  hezké město, stojí za prohlídku. Již za tmy nacházíme parkoviště v lázních Baden Weiler. A ráno v 9,00 stojíme u pokladny a těšíme se na teplou termální lázeň! To byla pohoda. Teplá voda, teplé letní slunce a klídek. Po asi čtyřech hodinách však již míříme do Basileje.  Tam již stojí loď, na které dcera pracuje a na kterou jsme ji vezli. Pracuje tam i syn, se kterým se tam setkáváme. Navíc má ještě narozeniny, takže se i trochu slavilo. Můžete hádat kde, no přeci v karavanu!

Ráno, po rozloučení s dětmi, již sami dva míříme do Bernu. Starobylé a významné švýcarské město, žádné velké zdržování, čeká na nás Ženeva. Projíždíme centrem a parkujeme kousek za ním, sundáváme kola a jedeme zpět. Prohlídka města, pozdní koupel v jezeře a unaveni usínáme.

Co nás čeká dále? Francouzský Lyon, průjezd centrem města, krátká prohlídka, parkujeme na místě pro autobusy. Dál, mimo dálnice stáčíme soupravu již na jih.

Zajímavé, na historií bohaté město Avignon, nádhera. Stojíme na cestě vedle kempu, cyklo projížďka města, fotografování z ruského kola, zajíždíme do kempu, tam si dáváme sprchu a jde se spát. ...... Další starobylé město s římskou arénou a řadou historických pamětihodností.  Pomalu, ale jistě se blížíme k Azurovému pobřeží. Jedeme do městečka Cassis, ubytováváme se v místním kempu, je ale dost daleko a hlavně vysoko od moře. Voda je však báječná!!! Při vedrech, která nás cestou francouzským vnitrozemím provázela, až 35 st. je to příjemné. Užíváme si mořské vody a žhavého slunce, hlavně tedy Irena, já raději vyhledávám stín.

Další den jedeme jen autem do Marseille, bereme sebou kola a dobře děláme. Město je veliké a chodit jen pěšky je hrozná představa. Z filmů známý přístav i nedaleký ostrov d´ if, významné kostely a chrámy. Šplháme na samý vrchol kopce s nádherným kostelem a výhledem na celé město a okolí. Znaveni poledním sluncem se již těšíme na koupel v moři a tak honem k autu a do Cassis.

Po dvou dnech se vydáváme východním směrem podél pobřeží  až k městečku Port- Grimaud. V jednom z mnoha kempů se ubytováváme na 3 noci. Jsme hned ve druhé řadě s vyhlídkou na moře a na druhé straně zátoky vidíme i na St. Tropez. Jedno z měst, na které jsme se těšili. Osvěžující koupel v moři a navečer již na kolech objíždíme zátoku a míříme si to do tohoto, filmovými četníky v čele s jedinečným komikem Luisem de Funesem, proslaveného města. Je opravdu příjemné, procházet se místy, kde se odehrával děj těchto filmů. Nyní zde kotví milionářské jachty, parkují drahá auta, prochází se tu smetánka snad z celé planety. Vcházíme i na náměstí, procházíme okolo policejní stanice. Četníci tu však již nejsou. Nevadí, jedeme zpět a již za tmy opět objíždíme zátoku....

Další den je den odpočinku, nikam se nejede a jsme jen na pláži. Čeká nás však výlet, tentokrát opět bez karavanu a bez kol, do přírodní rezervace Grand Kaňonu du Verdon. Vyjíždíme brzy ráno, po asi 1,5hodině jsme na místě. Nikde nikdo, jsme tu asi sami, půlku kaňonu objíždíme a nikoho nepotkáváme, pozor, je to asi 70 kilometrů! Ještě zajíždíme k polím s levandulí, sen Ireny toto jednou vidět na vlastní oči. Při zpáteční cestě po druhé straně kaňonu je však na silnicích a parkovištích již plno.  Výlet to byl krásný a asi 300 kilometrů dlouhý. Stálo to však za to.

A další cíl naší cesty je Monako. Než tam však dojedeme, projíždíme a zastavujeme se v Canes, Antibes, Nice, parkujeme na krajnici u moře a chladíme se ve vlnách Středozemního moře. A jsme tam! Projíždíme Monte Carlem a asi po osmi kilometrech odstavujeme naší soupravu, bereme kola a vydáváme se na cestu zpět. Nacházíme promenádní cestu a jedeme po ní. Ale ouha, cesta je dlouhá a plná schodů! Zvládáme i toto a jsme v centru Monte Carla. Asi tři hodiny si prohlížíme toto malé knížectví, palác, casino i přístav a opět za tmy jedeme do našeho obydlí. Míříme do Itálie. Zde přichází jedno velké zklamání. V Itálii nemají rádi karavanisty. Po celém pobřeží až k Janovu, není možno legálně zastavit, přespat, nebo se vykoupat. Všude samé zákazy, ale jen pro karavany! V San Remu nás po půl noci vyhánějí  z velkého parkoviště, kde jsou obytná auta, autobusy, kamiony a spousta volného místa. Přespíme tedy v sousedním městě přímo u silnice a další den projíždíme od Janova na sever již bez dalších zastávek.

Sever této, pro karavanisty nehostinné země, zdobí jezero Como, zasazené  mezi vysokými svahy okolo. Cesta po levé straně je však stresující. Samá vesnice a městečka s neuvěřitelně úzkými ulicemi, auta se sotva vejdou i po jednom, stále stojíme a čekáme a trneme, kdy nám kdo očeše zrcátka i vlek. Naštěstí bez úhony dojíždíme k jednomu z posledních kempů a zde budeme spát. Ještě dobít baterie a druhý den ráno se vydáváme vzhůru do Alp. Po horské, klikaté silnici stoupáme a stoupáme. Jezero Como je v nadmořské 204m.n.m. a během cca 20km jsme v průsmyku s výškou 2 136m.n.m. Auto dostalo zabrat, 100 koníků to ale zvládá na výbornou a náš bydlík veze s sebou. Cesta dolů již po švýcarské straně je širší i když také klikatá.

Zastavujeme se v Churu a další zastávkou je město na Bodamském jezeře Lindau.  Již za tmy se vydáváme po dálnici na Norimberk, cestou ještě nocujeme na odpočívadle a ráno se pak procházíme sobotním poklidným Norimberkem. Kam pak? No přeci domů.

Za 16 dní jsme ujeli spoutu kilometrů, spálili dva sudy benzínu, viděli  spoustu měst a vesnic. Řeky, hory, jezera a moře. Odpočatí nejsme, spíše naopak, ale stálo to za to. Z každého většího města jsme si přivezli malé "štamprdle" a nálepku na karavan. Je jich už asi 40! Až nás jednou potkáte, uvidíte.

Článek je to dlouhý, ale nedivte se, zkrátit to moc nešlo. Snad vás i zaujal a načerpáte inspiraci pro své cesty do těchto končin. Budete-li chtít vědět něco více, stačí napsat, rádi se podělíme o své dojmy.

Tak přátelé, všem hezkou dovolenou a šťastnou cestu bez problémů přejeme z Liberce.

Vaši Irena a Zdeněk.

Pro fota klikněte na obrázek: