doma, jak jsem se tu již zmínil, jsem v obýváku na naší plovoučku nalepil barevnými lepicími páskami půdorys obytné vestavby, který jsem v průběhu dalších dvou let párkrát změnil já, jednou výrobci

Dobrý den všem cestovatelům.Již docela dlouho navštěvuji tyto stránky a také dost dlouho jsem na nich zaregistrován. Důvod je jasný. Také rádi cestujeme a zachtělo se nám bydlíku. Za celou dobu jsem zde četl hodně příspěvků o vašich začátcích a těšil jsem se, až se staneme i my členy cechu...

To se konečně povedlo loni ke konci roku. V několika diskusích jsem se od té doby zapojil a při jedné této příležitosti jsem oficiálně představil našeho Mikeše – vytouženou vestavbu. Kupodivu mi přišlo docela dost hezkých reakcí i od vás zkušenějších, ale také dost zvídavých dotazů na naši vestavbu, z kterých byl cítit upřímný zájem. Tak jsem se rozhodl, že nás představím oficiálněji, abych dodržel laťku ostatních a neodflinknul tak to námi natěšené období rodění a zrodu našeho Mikeše. Přesvědčilo mne i to, že tady se takový akt asi doopravdy nebere jako chlubení, ale jako sdílení s těmi, kteří chápou a rozumí a navíc jsou možná skutečně i trošku zvědaví.........

Přiznám se, že ozvy bydlíkářského srdce jsem v sobě zaznamenal možná úplně jindy, než většina zdejších přispěvatelů. Jako prcek 5letý jsem byl převezen dědečkem v sajtce u jeho 175 ČZ z Havířova do Pardubic a zpět. Dodnes jsem za ten zážitek dědovi vděčný. To byl první předpocit. No a to hlavní asi přišlo, když jsme již s mojí ženou v 86tém jeli do Bulharska - lůžkovým vlakem s kamarády, 25kg báglem s jídlem, pár tričky a kanystrem s vodou na 1,5denní cestu vlakem s postelí. Myslím, že tam mne to vzalo, ačkoliv jsem tenkrát houby věděl, co to je bydlík. Ale věřím, že tam byl začátek. No a pak jsme v 91. roce vyjeli se ženou a sousedem v trabantu hledat práci do Bavorska a v tom trabantu kempovali, soused spával ohleduplně venku – tedy pokud nepršelo.

Když jsme pořídili Favorita, první výlet se spaním v autě byly jezera u Salzburku. Nezapomenutelné. No a potom s Berlingem různá Chorvatska, Julky, Řecko naprosto skvělé a to už začínalo jasně brát rysy bydlíku. S vyhozenými zadními sedadly a roštem pod střechou na oblečení, kuchyňskou deskou nad podběhy a rádobymarkízou z prostěradla nad otevřenými zadními dveřmi, mezi nimiž byl u kuchyňky stolek a židličky.A spaní naprosto královské – 195 krát 140 cm. A když jsem byl v roce 2003 na výstavě v Praze, řekl jsem si, že do 5 let chci bydlik a hotovo. Od té doby jsem jezdil na výstavy, pomalu ladil atmosféru v rodině a překlápěl manželku na souhlas s takovouhle investicí.A vydělával na ni a sbíral rozumy. No a doma, jak jsem se tu již zmínil, jsem v obýváku na naší plovoučku nalepil barevnými lepicími páskami půdorys obytné vestavby, který jsem v průběhu dalších dvou let párkrát změnil já, jednou výrobci Citroenu změnou v rozměrech v roce 2006. Pravda je, že po těch dvou letech mne náš 19letý syn Honza ostýchavě poprosil, jestli bych to už nesundal, že už neví, co říkat kamarádům a slečnám k tomu výtvoru a svému šlehnutému otci.

Ale v tu dobu už jsme měli skoro jasno. Sice mne v roce 2007 uchvátilo německé Tikro s možností jakési částečné výroby na zakázku a pak v Dusseldorfu málem zviklal na pohled fantastický HobbyVan, ale pak jsme si v říjnu u KRSů půjčili vestavbu, zkusili v ní během pár dnů město, divočinu i kemp a zjistili, že nikdy už jináč. Akorát teda s úplně jiným interiérem, délkou 5,5 m a nějakou hezkou barvou.

No a pak už jen PÁR drobností – bráno odzadu: garáž na dvě kola nebo lyže,běžky, snwb, sněžnice nebo člun s motorem a vestavěnou centrálu, tedy žádný plyn kvůli místu. Nad garáží lůžko roztažitelné na dvě, nad tím skříňky s malinkým kredencem a knihovničkou, následně sezení do účka a v něm 100 l nádrž na vodu, bojler, radiátor vodního topení s naftovým ohřevem propojeným na motorový okruh, 170 Ah gelovky, úložný prostor a od dveří přístupný vestavěný botník na 6 párů bot s vyhříváním teplým vzduchem a odvětráním přes podlahu. Sezení mělo na levé straně přecházet na mycí kout s kruhovým dřezem, prostorem na odšťavňovač – podmínka manželky a šuplíky na nádobí a dole na cca 15-20 PETek s vodou. A za mycím koutem musí být sprchový kout s toaletou a regulérním umyvadlem. Tedy sklopným, jinak by to asi nešlo.

Pro přípravu jídla jsme si vymysleli kuchyň s keramickým vařičem na naftu, kompresorovou 100 l lednicí, aby sloužila zároveň jako spížírna a s přesně odměřenými šuplíky na další potraviny – chléb, pečivo, těstoviny, mouky, rýži apod. Rozměry jsem bral rovnou v regálech v supermarketu. No a na kuchyňce vedle vařiče poličkovou věžičku s mantinelky, přístupnou ze tří stran - na olej, kávu, kakao, koření atd. Toto vše hned u dveří , ať se nákup dá rovnou z vozíku uložit na místo. Za kuchyňkou umístěné sedadlo spolujezdce je otočné, abych z něho mohl kecat do vaření a koštovat, nebo si tam číst a zašívat se. A protože v tomhle autě je všude kousek, kulturu nám zprostředkovává monitorek pod poličkou nad předním oknem napojený na DVD v rádiu. Vedou Četnické humoresky. Poněvadž nám bylo líto místa, které zabírá box pod střechou v kabině, rozhodli jsme se ho vyrazit, střechu nechat odizolovat a očalounit stejně, jako veškeré vnitřní ostění, poněvadž plasty nesnášíme, a do vzniklého prostoru jsme si řekli o pár polic na cokoliv (tohle se nám moc líbí na polointegrálech).Do koupelny jsme si řekli o stropní okno s ventilátorem tak, jak to mají u KRSů v půjčovacím autě – bezva věc, nad vařič jsme naplánovali MiniHeki a nad sezení MidiHeki.Do sezení jsme si naplánovali stůl s úkosem na tenčí noze excentricky usazené (avšak vyjímatelně) v podlaze tak, aby po jeho různém pootočení se v potřebném místě zvětšoval prostor na protažení se kolem či mytí nádobí atd. Deska stolu pak po vsazení do účkového sezení spolu s ním vytváří 3. a 4. lůžko.

Takže jsme tento velmi jednoduchý a prostý rámcový požadavek s několika zmíněnými, v podstatě drobnými detaily a výkresy s na centimetry vymezenými kótami chladnokrevně přednesli u výrobce a koukali, jestli to s nima nesekne. Možná tak chvilku vypadali, ale postavili se k tomu čelem, řekli jasně, popřáli nám šťastnou cestu domů a šli to rozdýchat. (přijít si na nás ale stejně nemohli, stěžejní části jako toaletu se sprchou a sedačku jsme si předtím vyrobili doma z kartónu v měřítku jedna ku jedné, usadili na plán v obýváku a dělali trenýrovky, celou maketu jsme pak vytvořili do Boxera, zapůjčeného v půjčovně, na odlehlém parkovišti u Žermanické přehrady během jednoho víkendu, což dokládáme fotografiemi, a to opět z kartónu v měřítku jedna ku jedné, pouze nás v tom horkém červencovém počasí trošku rozčilovala lepicí páska, která na té rozpálené kastli nedržela déle než pár minut).

Čekali jsme tedy jenom potom už na to, jak výrobce rozchodí naši neústupnost a paličatost. I když jsme museli opravovat termíny dodací lhůty, vydrželi, nepodlehli panice a dotáhli vše i to, co nám někdy čert nakukal. A je pravda, že i když byli pod rizikem penále z nedodržení termínu, rozhodli se v některých případech, že co udělali se jim jednoduše nelíbí, protože někdo z nich přišel s nápadem jak to udělat hezčí či lepší, strhli to a udělali to znova. To klobouk dolů. Nakonec tedy máme svého Mikeše do mrazu i do vedra, tak jak jsme si navymýšleli a nadiktovali, plánujeme kam pojedeme a hádáme se, kam si manželka ještě nepověsí sérii obrázků 4 roční období a truhlíky s muškáty. Pokud ano, tak jakou tajnou odvetu plánuji pevnou pípu.

Ještě pár technických – přístroje jsem radši nechal doplnit o čtečku Ah, nádrž na naftu máme 120 l, na střeše markízu s motorem – nelíbila se mi střecha odrbaná od tyče, z boku venkovní sprchu, ve dveřích posuvných rozdělený závěs na zimu proti úniku tepla a roletozávěs pro totéž u zadních dveří mezi postelí a horními skříňkami, na výrobci jsem vydyndal schránku utajenou na ntb a dostal krom spousty jiných věcí (za trpělivost tentokrát naši) trezor. A aby nás nikdo v noci nenavštívil, tak jsem do sklopných zpětných zrcátek nechal nacpat couvací senzory tak, aby koukaly podél dveří a boků a v noci při přikročení kohokoliv těsně k autu zapípaly. Světla jsou v podstatě všechna LED 1W, šetří to proud a nevypadá to vůbec studeně, jejich volbu jsem nechal na p. Krsovi. Naftové topení a vařič mi doporučili taky oni a jsem rád, že jsem poslechl.

A proč jsem s tím vším udělal takové harakiri a nekoupili jsme rovnou nějakou obvyklou vestavbu rychleji a za míň peněz? Protože jsem paličatý a nelíbí se mi řešení s nalepeným dvousedadlem za řidičem (nechci se nikoho a ničeho dotknout, prostě nám to subjektivně připadá jako vagónové kupé), kdy koupelna v podstatě už tak malý prostor vestavby rozsekne a ještě se nedá kvůli ní ohnout ke kuchyňce. Navíc mě děsila představa, že na sedadle řidiče pojedu xxxx hodin a pak mi to samé sedadlo má sloužit na relax, jídlo atd. (teď máme nad sedadlem háčky a při stání nad něj věšíme svršky, ať nepřekáží v obytné části) Chtěli jsme prostě pojízdný pokojíček – co bych neudělal pro manželku - a při tom do pěti a půl metrů kvůli parkování ve městech a celkové obratnosti, váze a spotřebě. Takže teď jsem zvědav, co jsme to vlastně provedli a plánujem spousty cest……

Tak vás tedy všechny zdravíme a jdem se opičit.

p.s. průvodní foto zkusím dát do galerie, jinak Mikeš je na této adrese - http://www.krs.cz/cz/individualni-vestavba/citroen-jumper-l2h2-individual