Začalo to vlastně už tenkrát v létě kdy jsme vyrazili do Alp a pak k moři. Měli jsme v plánu týden Italské Dolomity a druhý týden Chorvatské moře....



Začalo to vlastně už tenkrát v létě kdy jsme vyrazili do Alp a pak k moři. Měli jsme v plánu týden Italské Dolomity a druhý týden Chorvatské moře. Naše čtyřčlenná rodinka byla za pár dní zbalena a tak jsme vyrazili. V kufru stan, kempové náčiní atd..

Dělali jsme to vždy tak, že týden jsme strávili někde v kempu v horách pod stanem a druhý týden u moře v apartmánu - tedy kompromis, který měl uspokojit všechny členy rodiny, jak dva chlapy tak i dvě ženský :-)

Už od Rakouska drobně, ale vydatně pršelo a v Dolomitech to bylo stejné a manželka začala mít ve tváři zvláštní neklidný výraz..

Nakonec jsme se synkem uhájili rozbití stanu (ten výraz ve tváři mé ženy při stavbě stanu bych vám přál vidět, ale musím uznat, že neřekla ani slovo proti, i když trpěla, před dětma se zachovala ok) - a po krátké prohlídce okolí (kromě přírody i okukování několika karavanů v kempu) šli za stálého deště spát. Děvčata v zimních spacácích (do -25st.), kluci samozřejmě v letních. A hádejte komu byla celou noc zima ! V noci mne probudil manželčin drkot zubů. Musel jsem ji vyběhnout do auto pro další vrstvu svetrů.

Ráno jsme se probudili a stále pršelo. Když jsme vylezli ze stanu a uviděli na všech horách okolo kempu sníh (podotýkám, že byla polovina srpna), přiznám se, že to otřáslo i mnou..

A než jsme si uvařili čaj, byly jsme všichni tak promrzlí, že už mne nikdo nemusel přemlouvat k tomu aby jsme co nejrychleji sbalili stan a utekli k moři.

Jo, jo - mít tak tenkrát karavan, tak jsme z Dolomitů utíkat nemuseli; ten den, dva by se v něm dal přežít a pak už bylo po dešti.

A tak jsme se nadobro rozhodli, že bez karavanu už žádná naše rodinná expedice nepojede.

foto k článku ZDE

Tom