Ve Slovinsku, tedy konkrétně v Julských Alpách jsme byli již před třemi roky a myslím, že tyto krásné, divoké a masovou turistikou zatím nestižené hory si nás získaly. Mě tedy rozhodně! A protože jsme pro letošní rok chtěli ozkoušet moře, kombinace pobytu v Julských Alpách s následným přesunem na chorvatské pobřeží se prostě nabízela sama.

Ve Slovinsku, tedy konkrétně v Julských Alpách jsme byli již před třemi roky a myslím, že tyto krásné, divoké a masovou turistikou zatím nestižené hory si nás získaly. Mě tedy rozhodně! A protože jsme pro letošní rok chtěli ozkoušet moře, kombinace pobytu v Julských Alpách s následným přesunem na chorvatské pobřeží se prostě nabízela sama.

Před odjezdem
Je pátek, konečně dovolená před námi. Připravujeme bydlíska, balíme, stěhujeme všechny věci dovnitř. Sobota 6.9.2008 Vstáváme brzy, chtěli bychom vyrazit co nejdříve. Je sice po sezóně, ale i tak může být sobotní cesta na jih spojená s nepříjemnými frontami. Nakonec stejně vyrážíme až kolem osmé a ještě se vracíme pro zapomenutý „náhubek“ ke kanystru (který doma stejně nenajdeme).
Pro cestu tam volíme směr České Budějovice, Salzburg, Villach, Karavanken tunel, Bled. Cesta probíhá bez problémů až k Tauernskému tunelu. Zde se dostáváme do zácpy a zůstáváme cca 2 hodiny uvězněni na dálnici v domnění, že je někde před námi bouračka. Když se konečně rozjíždíme a krokem projíždíme Tauernský tunel, teprve teď nám dochází, že jsme se dostali do tradiční zácpy aut směřujících alpskými tunely na italskou a chorvatskou riviéru. Fronta aut směřujících z dovolené domů se zdá být takřka nekonečná. Tudy domů rozhodně nepojedeme. Další tunely i včetně nejdelšího Karavanken tunelu už projíždíme bez problémů. Do Bledu je to už kousek. Protože se však pomalu začíná stmívat, měníme původní plán dojet ještě dnes k Bohinjskému jezeru a zůstáváme na noc v kempu Bled. Kemp je plný tak ze dvou třetin, více méně samí karavanisté. Za jednu noc včetně elektrické přípojky platíme celkem 25 EUR. Cena však odpovídá nadstandardní úrovni kempu, stejně jako pěkné lokalitě v zeleni nedaleko Bledského jezera.
Venku je příjemně, počasí vypadá mnohem lépe než před třemi lety. Jsme však po cestě unaveni a tak jen povečeříme a jdeme zalehnout. Zdálky se ozývá koncert jakési pop-rockové kapely, která právě koncertuje před areálem kempu.

Neděle 7.9.2008
Probouzíme se do pěkného rána. Sem tam se sice honí mraky, ale jinak svítí sluníčko a je celkem teplo. Dnes máme v plánu přejet zbývajících 35 km do kempu Zlatorog u Bohinjského jezera. Ještě než vyrazíme, jdeme se projít k Bledskému jezeru. Pár nadšenců se koupe. Opravdu, voda je docela příjemná. Nad jezerem se ale vznáší opar a tak město Bled, Bledský hrad, natož pak hory nad Bledem nejsou dobře viditelné. Protože jsme si oblast prošli již před třemi roky, tentokrát se balíme a pokračujeme směr Bohinjské jezero. Sama cesta údolím řeky Savica je úžasná, za každou zatáčkou nás čeká nezapomenutelný výhled na hory, vesnice s typickými kostelíky a modrozelenou řeku.

Kemp Zlatorog se nachází na úplném konci jezera poblíž osady Ukanc. Není tak pěkně vybaven jako v Bledu, za to je ale umístěn v nádherné přírodě, přímo na břehu jezera. Pro stání volíme parcelu jen 10 metrů od břehu, s výhledem na jezero i protilehlé skály. Voda v jezeře je opět úplně ledová a temně modrá. Trochu se ochladilo. Není divu, jsme uprostřed hor. Bohinjské jezero je ze třech světových stran sevřené mezi horami, silnice v Ukanci končí. Dál se lze dostat jedině pěšky. Nebo lanovkou. A právě na tu se dnes chystáme. Jenže i po třech letech je situace stejná. Ski hotel Vogel, neboli horní stanice lanovky, je skryta v mracích. Za takovéhoto počasí nemá smysl platit za lanovku. Jdeme se tedy alespoň projít kousek podél jezera a pak do Ukance. Známý vodopád Savica (cca 3 km) tentokrát vynecháváme a půjčujeme si v kempu kánoi. Nejprve vyrážíme podél břehu s cílem obhlédnout zaparkované bydlísky a pak k ústí řeky Savica. Jestliže je voda v jezeru ledová, tak voda řeky Savica se blíží bodu mrazu. Zkoušíme pádlovat kousek proti proudu řeky. Voda je tak čistá, že každým okamžikem máme pocit, že dnem lodi narazíme na dno. Před námi se objevují první peřejky. Tudy už to opravdu nepůjde, navíc čím dál proti proudu plujeme, tím více zde klesá teplota.

Vracíme se tedy do vod Bohinjského jezera. Hned za ústím řeky padá dno jezera prudce do hloubky. A dál už jen temně modrá voda. Přejíždíme na protilehlý břeh, chvíli pádlujeme podél něj a sledujeme dno několik metrů hluboko, přesto krásně viditelné. Hodina téměř uběhla a tak se vracíme zpět do kempu a odevzdáváme loď. Začíná se zvedat vítr a za chvíli už fičí pěkný vichr a poprchává. V tuhle chvíli bych nechtěla být uprostřed jezera. Večer se přihání pěkná buřina. Voda se po suché, kamenité zemi valí proudem do jezera. Litujeme ty, kteří spí ve stanu.

Pondělí 8.9.2008
Nad jezerem se po ránu vznáší mlhavý opar. Okolní kopce leží v mracích. Sem tam se objevuje sluníčko. Zdá se, že takto vypadá typické ráno při Bohinjském jezeru. Lukáš hned vyráží lovit fotografické úlovky. Po ránu, ještě napůl v mlze je Bohinjské jezero neuvěřitelně fotogenické.
Čekáme, jak se vyvine počasí. Ani kolem desáté to na výlet na Vogel kvůli nízké oblačnosti nevypadá a tak vyrážíme autem do Staré Fužiny na druhém konci jezera, kde počasí vypadá příznivěji. Parkujeme na parkovišti za vesnicí a rozhodujeme se pro výšlap na Kosijev dom. Za tři roky, co jsme tu byli naposled, je zde vidět velký rozmach cestovního ruchu. Ve vsi se objevují směrovky a cedule upozorňující na turistická lákadla, orientace je proto mnohem snazší. A taky je tu jaksi živěji. Také už není možné jen tak zaparkovat na okraji obce, všechna parkoviště jsou tu zpoplatněna (1 EUR/hodina). S odhadem, kolik hodin si máme na parkovišti předplatit, jsme ale trochu „naštíru“. V horách kilometry nic neznamenají, důležitější je spíš terén a převýšení, těžko tedy odhadovat. V peněžence mám v drobných 3 Eura a tak předplácím 3 hodiny. Bez tak se možná kvůli proměnlivému počasí budeme muset vrátit.

Z parkoviště vyrážíme po úzké asfaltce, brzy však odbočujeme doleva na turistickou stezku, kde se ještě pěkně zapotíme. Cesta na Kosijev dom (á 1 hodina) je kamenitá, strmě stoupající serpentinami vzhůru. Ještě že jdeme lesem ve stínu, i tak jsme brzy propoceni. Konečně se blížíme k vrcholu kopce a po levé straně se objevuje první výhled do údolí. Ten nejlepší výhled je ale od památníku padlým, který stojí poblíž stezky. Usedáme na lavičku a kocháme se výhledem na jezero. Zároveň na ceduli zjišťujeme, že místo je současně i startovištěm pro paraglidisty. Po krátké svačině pokračujeme v cestě. Míjíme první stavení a také stádo krav včetně býka hned vedle turistické stezky. Naštěstí si nás nevšímají a tak opatrně procházíme kolem připraveni k případnému rychlému úprku. Za chvíli jsme u Kosijeva domu (1054 m.n.m.) , kde je možné zakoupit něco malého k občerstvení. Dáváme malou přestávku a pak pokračujeme k planině Vogar, kde se nachází několik typických horských chalup. Odtud je možné pokračovat na vrchol Pršivce (1761 m.n.m) po cestě, která prý nabízí nádherné výhledy na jezero i okolní hory, anebo oklikou zpět do Staré Fužiny. Vzhledem k vrtkavému počasí nakonec volíme návrat.

Zprvu jsme trochu zmateni místním značením (někdy spíše neznačením), ale nakonec volíme správný směr a po zpevněné cestě, místy asfaltce, pomalu ale jistě klesáme dlouhými serpentinami zpět do údolí. Teprve teď chápeme, proč místní hlídají dole u parkoviště vjezd na silnici směřující na planiny, který je umožněn pouze domorodcům. Bez silného auta totiž daleko nedojedete. A tak si říkám, jak se tu nahoře žilo kdysi. Jediným spojením dost možná byla jen stezka, kterou jsme dnes pěšky absolvovali.

Cestou nás ještě chytá malý deštík, ale než sejdeme dolů na parkoviště, už zase svítí sluníčko. Předplacenou dobu parkování jsme přetáhli skoro o hodinu, ale naštěstí to tu nikdo nekontroluje. Vracíme se do kempu a večer ještě na chvíli vyrážíme na procházku po okolí a k řece Savica. Zítra už plánujeme odjezd na ostrov Krk. Ledaže by snad bylo ráno krásně, pak bychom asi neodolali a vyrazili na Vogel.

Úterý 9.9.2008
Překvapení se nekoná. Opět se probouzíme do mlhavého rána. Kdo ví, možná bude odpoledne hezky, ale teď to jisté není a tak balíme bydlíska a vyrážíme směr jih.
Nejprve se vracíme do Bledu a pak přes Ljublanu, Postojnou, Rupu a Rijeku směřujeme na Krk. Cesta ubíhá v pohodě, jedeme takřka celou dobu po dálnici. Pouze mezi Postojnou a hraničním přechodem do Chorvatska jedeme po silnici první třídy, a to pěkně klikaté. Čím více se blížíme k pobřeží, tím je tepleji. Vjíždíme do Rijeky a teploměr ukazuje kolem 30 stupňů. Město je naštěstí dobře průjezdné a tak již po obědě sjíždíme k pobřeží a k mostu na ostrov Krk. Za přejezd tam/zpět platíme 40 kun. První kilometry přes ostrov pokračuje pěkná silnice až několik posledních kilometrů před naším cílem, městem Krk, vjíždíme na silnici samá záplata. Bydlísek za námi poskakuje ze strany na stranu a brzy se za námi tvoří pěkná fronta. Bohužel není kde zastavit. Krajnice jsou buď porostlé tzv. macchiemi anebo lemovány kamennými zídkami. Konečně město Krk. Pomalu sjíždíme k pobřeží. Cesta do kempu je naštěstí dobře značená a tak se nikde nemotáme.

V recepci kempu se dozvídáme, že už je v kempu celkem volno a tedy můžeme si vybrat, kterou parcelu chceme. Vjíždíme do kempu a projíždíme areál. Zase tak volno se nám tedy nezdá. Objevujeme vhodné místečko, částečně kryté stromy nedaleko moře i sociálního zařízení. Než se však vrátíme zpět abychom zaparkovali, naše místečko už okupuje nějaká rodinka. Jen kousek opodál nacházíme jinou pěknou parcelu. Je sice více na slunci, ale zase dál od cesty a tudíž v klidnější zóně. Tentokrát už neváháme a rovnou parkujeme. Je hrozné horko. Rychle oblékáme plavky a vyrážíme na pláž. Pláž je tu oblázková, vstup do moře spíše kamenitý. Dá se zvládnout i bez bot. Voda je krásně čistá, je vidět hluboko na dno. Když však při plavání podrobně zkoumáme dno, sem tam se mezi kameny objevují ježci a tak se na boso do vody již nepouštíme.

Je vedro, jsme rádi, že máme s sebou slunečník. Naštěstí od moře pofukuje příjemný větřík. Pláž je zaplněná tak z poloviny. Řada ubytovaných dává přednost méně pohodlnému, skalnatému pobřeží přímo pod karavany, které však poskytuje více soukromí. Užíváme si vody i sluníčka a teprve po páté se vracíme zpět ke karavanu, který už je naštěstí schovaný ve stínu stromů. Po rychlé sprše se pouštíme do stavění předstanu a vaření večeře. Jsme unaveni po cestě, a tak místo výletu do centra města volíme poklidné posezení u karavanu s vínkem a olivami.

Středa 10.9.2008
Karavan je po ránu příjemně stíněn vzrostlými borovicemi a tak nás nebudí vedro. Zatím je příjemné počasí a tak vyrážíme na obhlídku okolí. V recepci kempu si vyzvedáváme mapku města a jdeme prozkoumat městskou pláž, která hned za restaurací nad mořem navazuje na pláž u kempu. Zpočátku oblázková pláž se postupně mění ve skalnatou nabízející malá soukromá místečka pro slunění a koupání. Pomalu začínají přicházet první turisté. Začíná pálit slunce a tak se vracíme ke karavanu a jdeme do plavek a rychle na pláž.

Den nám pomalu ubíhá, čteme, koupeme se, sluníme se, pospáváme na pláži, prostě absolutní relax. Je překvapením, že na pláži téměř není slyšet čeština. Převaha ubytovaných je z Německa či Slovinska. Sem tam Rakušan či Ital. Navečer vyrážíme na procházku do městečka Krk. Samotné centrum s přístavištěm, historickým centrem s řadou obchůdků, restaurací a kaváren je od kempu vzdálené jen několik minut. Cestou opět míjíme příjemnou oblázkovou městskou pláž. Míst ke koupání je tu opravdu hodně.

Zahýbáme do úzkých historických uliček starého města, nakukujeme do výloh místních obchůdků, vybíráme z jídelních lístků lákajících k návštěvě některé s restaurací a kocháme se historickými budovami města. Zmateni různorodými názvy ryb na jídelníčku nakonec volíme jistotu v podobě pizzy v malé příjemné restauraci s výhledem na moře. Po večeři ještě chvíli pokračujeme v objevování městečka a pak se klikatými uličkami ne nepodobnými bludišti vracíme zpět na hlavní promenádu, abychom si v jedné z všudypřítomných „slastičáren“ vychutnali presso a kopec zmrzliny. Zatímco davy turistů stále proudí do centra, my už míříme opačným směrem zpět do kempu.

Čtvrtek 11.9.2008
Po snídani vyrážíme na výlet do letoviska Baška na druhém konci ostrova. Městečko Baška bylo již za první republiky tradičním cílem českých turistů, dokonce tu jimi bylo vyznačeno i několik turistických cest po okolí. Jižnější polovina ostrova Krk je hornatá, musíme proto z Krku vystoupat značně vysoko, pod vrchol nejvyššího vrcholu Obzová, abychom pak serpentinami nabízejícími krásné výhledy opět sjeli na pobřeží do letoviska Baška obklopeného z obou stran holými kopci téměř bez vegetace.

Nejprve se trochu motáme v centru ve snaze najít cestu k městské pláži a také vhodné parkoviště. Nakonec se znovu vracíme zpět na okraj města a sledujeme šipky ke kempu Zablače. Auto necháváme na centrálním parkovišti a s osuškou a plavkami vyrážíme otestovat místní vyhlášenou písčitou pláž. K našemu překvapení zde není oddělena městská pláž od pláže v kempu a tak volně procházíme recepcí i kempem samotným až na pláž. Počasí je dnes oblačné, sluníčko vykukuje jen místy. Snad proto je na pláži zatím celkem volno. Pláž je písčitá s pozvolným vstupem do moře, takže naprosto ideální pro rodiny s dětmi. Nám se však v porovnání s Ježevacem zdá voda méně čistá a průzračná. Za chvíli se to na pláži rojí rodinkami s dětmi, školou, zájezdem a klid je pryč. Přestože je městečko Baška umístěno v krásném zálivu sevřeném ze dvou stran vysokými kopci na jejichž svahu můžete sem tam zahlédnout malý kostelík či kapli, široká písečná pláž na nás působí příliš přeplněně, bez kousku soukromí a tak se po necelé hodince zvedáme, abychom se vrátili zpět do našeho kempu Ježevac.

Odpoledne trávíme na pláži. Počasí je polojasné, teploty kolem 26-28 stupňů. Dle předpovědi počasí má o víkendu dojít k ochlazení. Večer znovu vyrážíme vychutnat atmosféru přístavu a svérázných uliček města Krk.

Pátek 12.9.2008
Již od rána pofukuje větřík, moře čeří vlnky, které se během dne mění v celkem pěkné metrové vlny. Stejně jako ostatní si užíváme koupání ve vlnách. Odpoledne přímo na pláži přistává motorový člun, kterému na moři vypověděl motor. Dobrovolníci pomáhají posádce vytáhnout loď z moře z dosahu vln. Posádka včetně malého chlapce, je očividně ráda, že je zase nohama na pevné zemi.
Z Čech nám přichází zpráva, že se má během noci citelně ochladit v celé Evropě. Zvažujeme tedy, že svůj pobyt zkrátíme o jeden den a že zítra vyrazíme na zpáteční cestu. Už navečer, když vyrážíme na procházku do města, se na obzoru objevují mračna. Netrvá dlouho a někde v dáli již vidíme první blesky. Zvedá se vítr. Vracíme se do karavanu a za chvíli začíná pěkná buřina. Jdeme brzy spát, zítra nás čeká dlouhá cesta domů.

Sobota 13.9.2008
Prší. Stejně jako většina ostatních balíme věci a chystáme se na odjezd. Největší déšť samozřejmě nastává ve chvíli, kdy chceme sbalit předstan a zapřáhnout karavan. Kolem desáté hodiny opouštíme kemp. Ještě malá zastávka pro místní vyhlášené víno zlatavé barvy Žlahtina a míříme k mostu na pevninu a pak dál na Rijeku, Ljublanu, Maribor, Gratz, Vídeň, Znojmo. Kromě malé fronty před chorvatsko-slovinskými hranicemi ubíhá cesta bez jakýchkoli zdržení a problémů. Navečer projíždíme Vídeň a kolem sedmé hodiny překračujeme hranice do ČR. Naším cílem je některý z kempů v okolí Znojma. Jenže průjezd městem se komplikuje, řada ulic je uzavřených kvůli slavnostnímu Znojemskému historickému vinobraní. Pomalu se začíná stmívat, při krátké zastávce na benzínové pumpě navíc zjišťujeme, že se skutečně ochladilo. Teplota začíná klesat pod 10 stupňů a nám je v kraťasech a triku, v kterých jsme dopoledne opustili chorvatské pobřeží, pěkná zima.
Nakonec s radostí přijímáme pozvání našich známých z Vysočiny na noc v teple jejich domova.