Ještě jednou se moc omlouváme , že jsme nejeli na Semtín .
Tento týden byl takový divný . Lenka byla dlouho do večera v práci a já s raubířema sám doma . No, nestěžuji si a všichni jsme to přežili.

Ještě jednou se moc omlouváme , že jsme nejeli na Semtín .
Tento týden byl takový divný . Lenka byla dlouho do večera v práci a já s raubířema sám doma . No, nestěžuji si a všichni jsme to přežili.

Kousek od nás je les , tak jsem vymyslel bojovou hru - po stopách houbařského dědka . Představa , že budu s dětma odpoledne doma byla hrozná a počasí akorát na sběr hub . I když nic nenajdem , tak aspoň uteče odpoledne . Chyba lávky ! Hub jsme našli bramborový košík a ještě něco k tomu . To jsem si dal !!! Večer při televizi , než přijela mamina jsem čistil houby a děti spokojeně oddychovali a nechali si něco hezkého zdát . Po tomto otřesném zážitku jsem řekl: "Žádný Semtín a žádné houby nechci ani vidět !!! " No, ale když jsem viděl druhý den co zbylo z hub po usušení v horkovzdušné troubě jsem uznal , že by to ještě nějaké houby chtělo .

V pátek po práci jsem vyndal bydlíska z podstřechy a připojil ho pupeční šňůrou na elektriku , s tím že přece nakonec pojademe . Karavan zabalený a připravený na ranní odjezd na houbobraní ale zhatila televize .
Pamatujte si , když chcete někam jet nenechte dívat děti před odjezdem na televizi a hlavně ne v čase reklam .

Děti viděly dvakrát po sobě upoutávku na 40 let města Jičína - města pohádek ! To si nedovedete představit , co se u nás odehrálo za boje , teda mezi dětma a mnou . Já si stál za houbama , děti zase tvrdošijně za Rumcajsem . Nakonec jsem kapituloval a připadal jsem si jako tyran , co nechce dětem dopřát alespoň kapku pohádek , jako by jich neměly málo v televizi. No ztrestal jsem to pár panákama bambučovice, abych se vzpamatoval .

Tuto nenadálou událost jsem oznámil večer mamině a po vysvětlení u panáčka téže značky shodli jsme se na tom , že na houby pojedeme někdy jindy .
Nastalo ráno , no ráno , asi před šestou hodinou si to přihasí tygřice s velikou radostí : "Vstávejte jedeme na Rumcajse ." !!! Po přemlouvání , že chceme s maminkou ještě spát , Adélka odešla s tím , že si jde pustit pohádky na DVD . Co myslíte že to bylo , no Rumcajs s Mankou .

Ráno jsme vyrazili směr Autokemp Rumcajs na okraji města Jičín .Už jsme věděli , že tam není dětské hřiště , ale na tu jednu noc . Kemp byl po sezóně a začly se opravovat , dámské toalety , takže děvčata chodila k nám . Chatky byly zaplněny a plac byl prázdný, až na dva karavany a jednu dodávku . A to jak jsme se večer dozvěděli byli trhovci z náměstí . Kemp je majetkem autoklubu Jičín , který ho v sedmdesátých letech stavěl na zelené louce v akcích ZET , je to vidět a tyto roky na vás dýchají z každého koutku . Ale sociálky čisté a nově zařízené , kuchyňka dobře vybavená , ceny v restauraci překvapivě lidové a obsluha příjemná . I když při příchodu do restaurace dostanete kapku strach , protože se na vás koukají čtyři páry hladových krokodýlích očí . Při osmělení jsme přišli blíže a zjistili, že jen jeden je živý a druhý je hračka .

Po dlouhém hledání někoho , aby jsme mohli zaplatit kemp jsme našli staršího pána s mastnýma rukama od oleje , který se válel pod hasičským veteránem z čtyřicátých let a s úsměvem na líci nás vyzval, ať jdeme vedle do kanceláře . Po zaplacení částky , která byla menší než jsme plánovali , neboť pán měl dobrou náladu , jsme šli umístit náš bydlísek.

Po zakempování jsme ihned vyrazili do centra dění na Jičínské náměstí . No bylo to pěkné , všude samé stánky a kolem nich děti , které něco tvořily . Někde zadarmo , jinde za poplatek . Spousta kolotočů a atrakcí , také za peníze . Na podiu se střídaly postavy pohádek , zpěváci , i potulní , jinde se hrály pohádky.
Děti si mohly postavit ze dřeva meč , udělat kytičky , draka , ozdobit perník, pořezat dříví , zatlouct hmoždinku , namalovat kamínek nebo šátek , poprat se s rytířem , zkusit si kuželky s hradní paní , zkusit si historický kolotoč , který se roztáčí ručně a spoutu jiných věcí . U houpaček se na mě kouká jeden pán a po delší době mu došlo kdo jsme ! Byl to Kájínek , kousek dál jsme potkali Doktorovi a prý je tu i Břéťa!!! Ať mi promine ona osoba nemohu si vzpomenout na další posádku . Byli do rána pod Troskami a tento den trávili na parkovišti u hřbitova . Trochu morbidní stání , ale zato měli tiché sousedy . Asi kolem páté hodiny jsme se odebrali do kempu, vzdálenost náměstí - kemp asi 500 m, na večeři a za odpočinkem za nelibosti našich svišťů. Večer , ale to již autem , asi kolem osmé hodiny jsme vyrazili zpět na náměstí na ohňostroj . To jsem si teda dal !!! Jet autem , to může napadnout jedině vola a mě . Najít místo na zaparkování - naprosto nemožné . Nakonec se mi to povedlo , ale neptejte se mě kde to bylo - to místo by snad našel jen Rex. Ohňostroj byl nádherný , nikdy jsme takový neviděli . Děti ho ukončily slovy: "smileyati , proč ho takový neuděláš i doma na silvestra ?" .

Ráno jsme se probudili a hurá domů , kde nás očekávala práce na zahrádce a budování bungru pro raubíře .
Už se nemůžeme dočkat až pojedeme za 14 dní do Třeboně , do té doby mají raubíři zakázáné reklamy. Doufám , že se vám víkend povedl a že jste neodešli z lesa jen s prašivkama. Fotky dodáme večer, nebo zítra .

Mějte se moc prima a v Třeboni nazdar . ZDAR.