Byly doby, kdy jsme na dovolené nejezdili nikam. Tedy nikam... jen tak po okolí, nebo návštěvy hradů, zámků a jiných zajímavostí. Jednoho dne nás to ale přestalo bavit a řekli jsme si, pojedeme do kempu někam na jih. Vyhrála Šumava a Lipno. Kemp jsme sháněli na poslední chvíli, ale štěstí přálo. Zbyla jedna jediná volná chatička.

Byly doby,kdy jsme na dovolené nejezdili nikam.Tedy nikam...jen tak po okolí,nebo návštěvy hradů,zámků a jiných zajímavostí.

Jednoho dne nás to ale přestalo bavit a řekli jsme si,pojedeme do kempu někam na jih.Vyhrála Šumava a Lipno.Kemp jsme sháněli na poslední chvíli,ale štěstí přálo.Zbyla jedna jediná volná chatička. Byla maličká obyčejná a jen tak na přespání.Uvnitř 4 postele,stolek,2 židle a něco co vzdáleně připomínalo šatní skřín.Bylo to ale krásné,pro nás nové.Další rok jsme se vrátili na stejné místo,už to nebylo takové,jako napoprvé.Proto na další rok jsme vybírali,něco jiného. Byla to chatička s lednicí a kuchyňkou.Říkali jsme si: "To je ale komfort".Jak se říká : S jídlem roste chuť.Další rok už to byla chatka s lednicí,kuchyňkou a tekoucí vodou.A ten následující s lednicí,vodou,kuchyňkou a toaletou. Do těch "sparťanských" ve kterých se nám tak líbilo už jsme nechtěli.To už se mi ale do mysli vtírala myšlenka,co takhle karavan? Několikrát jsem svůj sen nadnesl.jen jako přání.Odpověď si můžete domyslet.Vždy ale když jsme po cestě míjeli nějaký ten karavánek,jsem si zaslintal :)

Situace se změnila jakoby mávnutím kouzelným proutkem,když jednoho dne před dovolenou jsme se rozhodli,že pojedeme k moři.Říkali jsme si,jih je narvaný,pojedeme na sever.Byly parné dny a tak nás netrápilo,že na severu je voda studenější.Nastal den "D" a hodina "H",když jsme vyrazili.V autě sbalený jen stan.Za místo jsme si vybrali Německo,Zinnowitz.Jezdívával jsem tam kdysi s rodiči na podnikové rekreace.Byl jsem zvědav,jak to tam po cca 30-ti letech vypadá.Věřte,nevěřte poznal jsem vše.Jen to zkrásnělo.

Prošli a projeli jsme několik kempů,ale všude plno,obsazeno.Zeptejte se zítra,říkali nám.Priváty i hotely byly plné.Nezbývalo,než přespat "pod širákem"...Neodpustil jsem si a nadhodil:"Kdybychom tak měli karavan"...Takto jsme bivakovali několik dní i nocí.Snídaně na parkovišti,oběd u moře,věčeře v přírodě...I tak bylo ale vše krásné a panovala pohoda.Nadešel den,kdy jsme vyrazili k domovu.Mamina vše,jak se na správnou ženskou patří,oplakala.

Cesta domu trvala méně,než k moři.Tak už to bývá.Doma asi po dvou dnech na mě čekalo překvapení v podobě věty: "Kup si ten karavan k narozeninám".Nevěřil jsem vlastním uším.Začal jsem shánět informace na forech o karavanech a karavaningu,Google se se mnou řádně zapotil :).Pak došlo i na vybírání domečku na kolečkách.Jeden se mamině zalíbil i na fotečkách.Vyrazili jsme a po týdnu se stali šťastnými majiteli.Ale znáte to.Nikdy jsme s karavanem nikde nebyli a tak začal hlodat červík pochybností.Neutratili jsme peníze za něco,co nás nebude bavit,nebo nás to chytne? To se nikdo nedozví,dokud nevyzkouší vyjet alespoň na víkend.Pochybnosti vystřídalo nadšení.Poprvé jsme vyjeli jen tak,abychom poznali,co to je.Po té začalo pořádné zabydlování karavánku,jeho vylepšování a "vyhezkávání" k naší spokojenosti.Vylepšujeme a vyhezkáváme dále,protože nás to opravdu baví.Chytlo nás to a už asi jinak na dovolenou nevyrazíme,jen s karavanem připřaženým za kouli auta...

Tak jsme se stali členy jedné veliké rodiny stejně poblázněných lidí. A jak jste na tom VY ?

Marvin