Rozhodli jsme se s pár kamarády, že si letos pro změnu vyrazíme na motorkách do dun v Tunisu.

Cesta do Douz

Rozhodli jsme se s pár kamarády, že si letos pro změnu vyrazíme na motorkách do dun v Tunisu. Loňský výlet v Maroku se nám tak zalíbil, že jsme se moc dlouho nerozmýšleli a vybrali jen jinou destinaci s jinými stroji.

Datumově jsme se vloni dostali do poměrně ještě teplého dne, ale ne horkého a ne ještě mrazivé noci, proto jsme zvolili stejný termín t.j. konec října začátek listopadu.
Pro přepravu motocyklů, jsme zapůjčili vozík na přepravu aut a na něj naskládali 6 motorek. Váha vleku byla cca.1400 kg, takže náš hymer s ním neměl žádné problémy a na dálnici v klidu uháněl místy i 120 km. I spotřeba mě celkem překvapila, neboť z Prahy do Mnichiva cca. 16 l a dále za Brenerem cca. 14 l. Tunis jsem již neměřil, ale hodnoty byly podobné.

Odjezd byl plánován na 28.10. v 19. hod, ale vzhledem k tomu, že při zkušební cestě na Hintertux, mě opustila baterie, jsem musel někde nějakou pořídit, jsme museli odložit start o 2. hod. Baterii se nakonec povedlo pořídit v OBI, jinde tak velké nemají, nebo nevedou.Cesta z Prahy do Genovy byla celkem vydařená, jen od Mnichova stále pršelo, ale vzhledem k tomu, že jsem se obával cesty zpět přes Brener, tak jsem již přezul na zimní gumy a bydlik s vlekem krásně držel stopu.

Jen při sjezdu do přístavu, kde jsou klikaté zatáčky, jsem se obával i při ryclosti 60 km, že to vůz s vlekem nemohou ustát, ale nakonec jsme v pořádku zakotvili v přístavu. Najít naši plavební společnost nám zabralo trochu času a otáčet se v přístavu s 6 m. vlekem, bylo někdy dost zábavné. Vyřízení palubní vstupenky a pasové odbavení bylo vcelku rychlé a proto již parkujeme vůz v druhém patře trajektu a vzůru do kabinky, kde setrváme celých 24 hod.

Moře je celkem klidné, když se pluje kolem ostrovů, na volném moři trochu houpá, alespoň se dobře usíná.
Po ukotvení v přístavu, začíná ten správný tuniský chaos. První policejní důstojník při sjíždění z lodi mi ukazuje, že mám jet rovně do kolony, já mu ukazuji, že jsem dlouhý a že se tedy chytnu za kouli při kolmém sjíždění. Chvíle dohadů, až se opravdu zachytím, pak ukazuje, že mám jet šikmo a vzadu se někde otočit. Vzadu hlídá jiný policista, který mě rovná, když se chci otočit a ukazuje, že mám jet rovně k odbavení.

Tak se narovnám a popojedu, když on dostane do vysílačky pokyn, že se mám otočit a ať mě zase otočí. Jenže zde mám již úzký prostor pro tak dlouhý náklad, proto odjíždím o kus dále a konečně se točím. Jedu k odbavení a když vidím, co si vezou tunisané na střechách aut, musím se dost smát. Na citrojenu berlingo :2 skůtry, pračku a dvě kola. Další auta rozložené postele s ledničkou a všichni spousty tašek.

Vše musí sundat a rozbalit, kontrola je dost přísná.Doufám, že nebudu muset vyndat všechny věci z vozu, neboť mám alkovnu zarovnanou věcmi pro 6 motorkářů, z toho 4 přiletí na letiště. Kontrola započala celkem rychle, ani jsme nestačili vypsat všechny dokumenty, neboť loď byla poloprázdná. Když policejní důstojník vstoupí do bydliku a chce vidět všechny doklady od vozu, motorek a vozíku, za okamžik odchází s tím, že máme všechny vypsané dokumenty vyhodit a napsat soupis na obyčejný papír.

Tak tedy znovu a lépe. Máme vypsáno dle jeho vzoru, přišel a zjistil, že nám špatně napsal vzor, že to máme vše přepsat. Znovu a již naposledy. Odsouhlaseno, za 2O dolarů a 2. piva již máme vše i těch několik potřebných razítek a hurá na letiště, kam za chvíli přilétají ostatní účastníci.
Cesta z Tunisu do Douz měří 515 km, z toho je první kusek cca. 70 km po placené dálnici (celkový poplatek 60 Kč) a dále po celkem hezkých cestách. Jen na posledních asi 6O km mají zpomalovací pruhy, dost veliké a když s nimi nepočítáte, tak s bydlik i s vlekem pěkně skočí. V Douz je hezký camp, který se nachází uprostřed datlového háje s el. a restaurací, umývárny se sprchami a evropskou toaletou.

Opravdu hezky, bezpečno a čisto, ceny za vůz 100 Kč a za osobu 75 Kč. Motorky i vlek máme zdarma a i předstan. Na místní naftu se jezdí také moc dobře a stojí 15 Kč. V campu do docela žije, samé offroady i nákladní a hodně motorkářů. Převážná část je francouzů, němců a italů.

Pokračování příště, na lodi budu mít dost času, zpátky plujeme přes Maltu, takže 2 dny. Hodně pozdravů do Čech.
Jan