Možná jste tenhle článek už jednou četli, ale teď z internetu zmizel, tak jelikož jsem autor, dovoluji si ho dát sem. Při čtení jsem si zavzpomínala. I když to není tak dávno, mnohé se změnilo...

Možná jste tenhle článek už jednou četli, ale teď z internetu zmizel, tak jelikož jsem autor, dovoluji si ho dát sem. Při čtení jsem si zavzpomínala. I když to není tak dávno, mnohé se změnilo...

Protože státní svátek nám nabídl možnost prodlouženého víkendu, chopili jsme se jí a vydali se do osvědčených Sedmihorek. Sjelo se celkem asi 15 posádek včetně tří psů a soudkem plzeňského rezavého moku.

Program jsme zahájili ve čtvrtek večer vystoupením „Bambuči“ alias Plafa. Dobrou náladu udržovala skupina na různé nástroje hrající: Roman představil svou novou dvanáctistrunku, Luboš hrál na harmoniku, „Bambuča“ přivezl bicí soupravu a rytmus udávaly rumbakoule a dřevěná dřívka. Seděli jsme venku dlouho do noci zabaleni do dek a užívali si atmosféru sice chladného, ale příjemného večera.

V pátek dopoledne jsme se vydali do Radvánovic do areálu Šťastná země. První skupina jela na kolech, ostatní použili automobily. Čekalo nás překvapení v podobě obrovského areálu, kde děti mají dokonalou možnost vyžití a vyřádění se na dřevěných prolézačkách, hradech, skluzavkách apod. Navíc zde probíhala akce „Bramborák 2006“, kde děti plnily soutěžní disciplíny s bramborami a mohly si tak vysoutěžit občerstvení v podobě bramboráku, na který si však musely vystát asi hodinovou frontu. Ta fronta byla, ale jediná vada na kráse, protože atmosféra zde byla úžasná, sluníčko svítilo o stošest a děti byly nadmíru spokojené.

V sobotu se utvořili asi 3 skupinky a podnikly výlety podle svých představ a možností. Někteří navštívili muzeum panenek a medvídků v Troskovicích, které prý stojí za to. Jiní podnikli výlet na kolech na Trosky a okolí a naše skupina tří rodin s dětmi od 5-ti do 9-ti let se vydala pokořit Kozákov také na kolech. Byla to náročná cesta, která vedla jak jinak než stále do kopce. Cestou jsme museli provádět doplňování energie. Na vrcholu jsme byli potěšeni shlédnutím startu několika rogalistů. Bohužel z „panoramat“ nebylo nic, protože byl opar, ale zvítězili jsme sami nad sebou a zvláštní uznání patří hlavně dětem. Odměnou nám byla asi 40 minutová jízda zpět do kempu, která byla jak jinak než stále z kopce. Večer jme opět poseděli, popovídali a popěli.

Nedělní uplakané ráno nám zhatilo všechny plány na další výlety, tak jsme se pomalu odebrali na cesty domů. Byl to moc povedený víkend mezi lidmi, kteří umějí vytvořit báječnou atmosféru. Díky.