Já se věnuji karavaningu již od útlého mládí (cca 25 roků) a stan jsem prakticky nikdy nepoznal. Přičichl jsem k němu u tchána, se kterým jsme za socialismu i karavany stavěli. Tehdy zde nebylo vcelku nic a nesehnatelné díly (lišty, světlíky, umyvadla, pípky a pod) se vozili z N.Mesta v Jugoslávii (Adria) nebo sháněly za bony přes TIRáky ze západu.

Já se věnuji karavaningu již od útlého mládí (cca 25 roků) a stan jsem prakticky nikdy nepoznal. Přičichl jsem k němu u tchána, se kterým jsme za socialismu i karavany stavěli. Tehdy zde nebylo vcelku nic a nesehnatelné díly (lišty, světlíky, umyvadla, pípky a pod) se vozili z N.Mesta v Jugoslávii (Adria) nebo sháněly za bony přes TIRáky ze západu. Velkou odměnou pro nás pak byli užaslé pohledny holanďanů v Jugoslávii, kteří se divili, co že je to za model Adrie, že jej neznají. A na vysvětlení, že jsme jej stavěli sami jen nechápavě kroutili hlavou: A proboha PROČ? Dnes už jim docela rozumím.
Náš poslední stavěný karavan byl již velmi pěkný, s topením i koupelnou a WC. Bohužel jsme jej ale hned po revoluci na první větší dovolené v Řecku (ne vlastní vinou) i s autem při velké havárce zrušili. Po třech letech tahání s řeckou pojišťovnou , když už skoro nečekané penízky přišly jsme za ně zakoupili již první originální jetý karavan HOBBY z Německa. A originálu i značce jsme zůstali věrni dodnes.

Ten kdo létá k moři letadlem s cestovkou nechápe, proč někam cestuji třeba týden, ale pro nás začíná dovolená vyjetím z domu a již vlastní cesta přináší mnoho zážitků a poznání. Nedávno jsem dělal známému z Berlína na karavan zlatý nápis – Der Weg ist das Ziel (Cesta je cíl). A to je to pravda. Karavan je pro nás druhý domov, prožili jsme s ním dobré i zlé, poznali spoustu nových přátel a viděli kousek světa. Ta volnost a svoboda je skutečně nádherná.
Jirka.