Jenže, znáte to, byli jsme asi 35 kilometrů od

Minulý rok, rok 2007 jsme se vydali, ještě se stanem na letní cestu na západ Německa. Tento článek by však mohl všem milovníkům cestování nabídnout inspiraci pro návštěvu tohoto krásného kouta země našich západních sousedů. S koly rozloženými v autě, jsme se vydali až do Frankfurtu n.M., tam byla naše první zastávka. Cesta po kvalitních dálnicích ubývala rychle, ve Frankfurtu jsme pak podnikli pěší prohlídku a dále pak město automobilů OPEL Rüsselsheim, projíždíme Mohučí, další zastávkou je krásné městečko Rudesheim. Leží na mohutném toku řeky Rýn, na svazích nad městem je nespočet vinic.

Městečkem projíždíme na kolech a pak dále podél řeky již autem pod množstvím starobylých hradů. Snad každý má svého majitele a tak není divu, že jsou obydlené. Naším hlavním cílem je však až vzdálené, bohatou historií opředené město na soutoku Rýna a klikaté řeky Mosely, Koblenz. Zde se však zdržujeme jen krátce a hledáme místo, kde rozbít stan. Nacházíme ho asi 20 kilometrů dále proti proudu řeky Mosely v obci Burgen. Kemp je soukromý, velice dobře udržovaný, se spoustou obytných aut, karavanů a přímo pod hradem na druhém břehu. Údolí řeky je hluboké a klikaté, na svazích okolo se pěstuje vinná réva. Ta nás pak provází na každém kroku od Koblenze až po Trier. Počasí se trochu pokazilo, tak jedeme autem na výlet do dalšího města s nádherným stejnojmeným hradem Cochem. Ten jsme si prohlédli a vracíme se zpět do kempu.

Ráno se rozplynuly mlhy a my již zase na kolech jedeme zpět do Koblenze. Město projíždíme na kolech, vystupujeme na ochoz památníku přímo na soutoku již zmiňovaných řek. Na protějším přehu vidíme velký kemp a vdáli vyhlížíme loď, Rýnskou Princeznu. Další den již opět na kolech spěcháme do Koblenze, cestou mám defekt na kole, trn od ostružiny nás zdržel však jen krátce. Přijíždíme ke kotvišti lodí a tam se setkáváme s dcerou, která na Rýnské Princezně pracuje. Krátká domluva s vedením lodi a už nám její posádka přemisťuje kola na palubu. Po několika minutách vyplouváme proti proudu řeky do Cochemu. Počasí je nádherné a plavba jakbysmet. Několikrát stavíme u zdymadel, řeka je regulována množstvím těchto staveb a zajišťuje její splavnost i v době malého množství srážek. Míjíme "náš" kemp, auto i stan vidíme na svých místech.

V podvečer vplouváme do sluncem zalitého Cochemu, obličeje máme sluncem spálený, to nás však nemůže rozhodit. Plavba byla opravdu příjemná a stále bylo nač koukat. Téměř na každém kopci či skále stojí hrad, podél řeky jsou na obou stranách silnice, cyklostezky a také železnice. Vše doplňují nekonečné vinice. Sedáme na kola, loučíme se s dcerou a vracíme se zpět do kempu. SD karty digitálního fotoaparátu se plní množstvím obrázků, stále je co fotit. Další den jedeme dále a postupně se zastavujeme v obcích a městech na březích Mosely. Za shlédnutí rozhodně stojí Traben-Trarbach, Bernkastel-Kues. Podél řeky je velké množství kempů a hlavně Stpl., převážně pro obytná auta. Po několika dnech dojíždíme do starobylého města Trier se slavnou Černou bránou (Porta Nigra). Následuje jeho prohlídka s množstvím památek a kostelů, je to i město, kde se koná každým rokem Německá Rally MS.

Zde zároveň končí i cesta lodi, kterou jsme vlastně doprovázeli a tudíž se loučíme i s dcerou. Zde měl být i cíl naší cestovatelské dovolené. Jenže, znáte to, byli jsme asi 35 kilometrů od Luxembourgu a tak nám to nedalo a vyrážíme, kdy se sem zas dostanem, že? Vjezd do této země málem ani nezaregistrujeme a za chvíli již vjíždíme do hlavního města. Na jihu nalézáme přímo přepychový a navíc levný kemp, a co víc, téměř prázdný. Usedáme na kola a šlapeme do pedálů směr centrum. Krásné město, historie tu dýchá z každého koutu, všude samé kavárničky a hospůdky, náhodou zde nacházíme i náměstí Jana Palacha. Všude plno lidí, kdo sem vstoupí - neprohloupí. Čas plyne jak ta voda v řece a nám se již krátí dny naší dovolené. Kudy domů? Znáte to, do Francie je to co by kamenem dohodil a tak po chvíli již vjíždíme do sladké Francie, zastavujeme se na 2 hodiny (parkovací hodiny to tak chtěly) v Métách (stojí to za to) a pak již po německé dálnici směr Saar-Brücken - Norimberg, do naší České republiky a Liberce.

Na cestu jsme měli 9 dní, ujeli jsme vzdálenost 2 108 kilometrů autem, 384 na kolech, viděli nespočet krásných měst, hradů a památek, svezli se lodí a okouzlila nás krajina podél řeky Mosely. SD karty jsou plné fotografií a vzpomínek, které nám již nikdo nevezme. Pokud vás tato naše cesta zaujala, doporučujeme vyhledat si informace o tomto kraji a vyrazit. Vřele doporučujeme. Z Liberce zdraví Zdeněk a Irena.